Kanada - 2005

KANADA V CELÉ SVÉ KRÁSE
17.8.-8.9.2005
VANCOUVER - CALGARY - TORONTO

17.8.2005 - Pobyt u maminky jsme prezili bez uhony. Pres den jsme vetsinou obihali co bylo potreba, minuly patek byli na veceri, v utery v hospode a ve stredu jsme meli spolecnou veceri na rozloucenou s maminkou, brachou Michaelem a kamaradkou Penny. Po veceri jsme nacpali vsechny kramy do baglu a tasek a sli brzo spat, rano jsme vstavali v 6, na letisti jsme meli byt 2-3 hodiny predem.

31291km start
Ctvrtek 18.8. – Rano jsme se v rychlosti nasnidali, nalozili vsechny zavazadla (2x bagl, 1x taska s kempingovyma vecma, batuzek a fotak (ja) a tasku pres rameno a laptop a 2 prirucni tasky, no proste hafo veci), vyzvedli Penny a v pul 8 uz byli na letisti. Po odbaveni (nastesti jsme nic neplatili za vahu navic) jsme si dali snidani a v pul 9 jsme sli pres imigracni k letadlu. Meli jsme stesti, Peter asi udelal na pani za prepazkou dojem a dala nam sedacky u nouzovyho vychodu, kde je vic mista na nohy, takze jsme se mohli rozvalovat. Cesta do Honolulu trvala skoro 10 hodin, ale docela to uteklo. V Honolulu (USA) to byla strasna pakarna. Byli jsme jen v transitu, neopousteli jsme letistni prostor, ale museli jsme projit pres imigracni, museli jsme vyplnit kazdy 2 ruzny papiry, vzali nam otisky prstu, ktery ihned poslali na FBI a ta jim hned poslala vysledky zpatky, vyfotili si nas (ja uz jsem jednou otisky davala a fotku taky, kdyz jsem si zadala o visa), zeptali se nas na par otazek a dali nam razitko do pasu. Pak nas poslali po schodech dolu a najednou jsme se ocitli venku, mimo letiste. Takova blbost, kdyby nas radsi nechali cekat nekde v uzavreny mistnosti, mohli si usetrit praci. Tahle jsme mohli klidne emigorovat na Honolulu. Museli jsme vyjet do odbavovaciho patra, kde nas cekalo co jineho nez rentgen zavazadel, krome toho nas nechali vyzout (ne vsude se to dela, jen kdyz jsou kovovy spicky), vyndat vse z kapes, prohlidli vnitrek tasek, hodinky a pasek taky dolu, proste americky pitomci. Navic bylo dost teplo a dusno. Uz jsme se tesili zpatky do letadla, pred sebou jsme meli jeste 6 hodin cesty a na to jsme si dali prasek na spani od maminky a docela jsme se prospali. Probudila me az Peterova padajici bunda z prihradky, kterou se snazila otevrit za nami sedici zena, i kdyz vedela, ze je plna nasich veci. Nejvetsi prdel byla, ze i kdyz jsme vylitali ze Sydney v 10 rano ve ctvrtek 18.8., do Vancouveru jsme prileteli taky ve ctvrtek 18.8. v 10 hodin rano, takze jsme diky preletu na mezinarodni casovou zonou neztratili vubec cas. Vsechny zavazadla pristali s nami, auto jsme meli zamluveny od patku a tak jsme se do hostelu museli dopravit taxikem. Ocitli jsme se v Powell Street v downtown Vancouveru. Hostel byl popsan jako cisty a cerstve zrekonstruovany, ale to co jsme videli tomu vubec neopovidalo. Alespon ze nase objednavka dosla uplna a dostali jsme pokoj pro dva. Hned u placeni nam slecna z Asie rekla, ze pri uklizeni rozbila postel, ale ze ji behem odpoledne spravi. Veci jsme si ale do pokoje dat mohli. Celej barak byl takovej rozskripanej a dost nevlidnej, ale byli jsme utahany a tak jsme vzali co bylo. A taky jsem se radi zbavili vsech tasek. V pokoji byla krome rozbity postele, stary hnusny umyvadlo, na kterem „bezpecne“ lezela rozdvojka se zasuvkou k lampe jen se zarovkou, k televizi z roku raz dva a k lednici z sedesatych let. Vubec veskera elektika tam byla na heslo, u nas by to neproslo. Dali jsme si sprchu a pak se sli projit do ulic mesta. Byli jsme kousek k Chinatown i k stary casti mesta i k hlavni nakupovaci ulici. Rozhodli jsme se pro starou cast nejdriv, videli jsme parni hodiny, ktery kazdou ctvrthodinu a celou houkaly a troubily jako lod a v celou navic hrali melodii. K tomu samozrejme pivo. Pak jsme se vydali po stopach cinanu do Chinatown, kdyz jsme prosli prvni ulici, potkavali jsme jen divny lidi, zhulence, zdrogovany, zebraky, bezdomovce, opily, divne vypadajici, proste jsme se nejak ocitli v ty nejhorsi casti Vancouveru a do Chinatownu daleko. Dosli jsme k brane, ale podviny lidi neubyvali, ba naopak, tesne pred nami se z nejakeho kutlochu vypotacel chlapek a masiraoval si to bezhlave pred nami, byl regulerne zhulenej. Za jasnyho poledne. Mela jsem docela strach, navic jsem si vzpomela, ze kousek odtud bydlime a klic k pokoji, kde mame vsechno ma ta cinska slecna a bude tam poustet opravare. Navic dvere od naseho pokoje nevypadali nijak bezpecne. Do Chinatownu jsme kvuli me nedosli a vratili jsme se radsi zkontrolovat pokoj. Tam bylo vse v pohode, ale po ceste promenada divnych lidi neprestala. Pred hostelem prave probihalo nataceni nejakyho superfilmu. Zkontrolovali jsme pritomnost vsech veci a vydali se opet ven, i kdyz se mi moc nechtelo, mela jsem z toho vsechn odivny pocit. No ale sla jsem. A kdyz jsme hledali misto na obed, v jedne restauraci jsme potkali dalsiho podivina, na tvari mel jizvu ve tvaru srdce! Na obed pak jsme zasli do The Old Spagetti Factory, ale dali jsme si lasagne a testoviny, k tomu v cene byla jeste polivka, salat a cesnekovy chleba. K tomu samozrejme pivo. A kolem neprestali krome turistu chodit divny lidi. Po obede jsme se chteli dojit podivat, odkud si budeme vyzvedavat auto a protoze ulice na ktere pujcovna byla, byla kousek tak jsme se dali pesky. Tu ulici jsme nasli v pohode, ale cislo bylo az na druhem konci. Pomalu jsme prochazeli rusnou ulici plnou obchodu a restauraci, koupili si mezinarodni telefonni kartu, zavolali mamince, objasnili si proc nam nejde roaming na nasich Twist kartach a pak jsme konecne dorazili na misto a oni akorat zavirali. Tak jsme se zase otocili na podpatku a uhaneli zpatky po stejne trase, doufajic, ze nase veci jsou stale na stejnem miste v pokoji. Prosli jsme zpatky skrz Water Street a do hostelu, hned vedle jsme si vsimli, ze je drop-in centrum pro bezdomovce a v ocekavani jsme vybehli schody. Nase dvere byly otevrene a chlapek opravoval nasi postel, takze jsme tam stejne nemohli. Nasli jsme pocitac s pripojenim na internet a tak jsme si aspon zkotrolovali mail. Po oprave postele jsme vse zkontrolovali a bylo to OK. Pustili jsme si televizi a davali kanadskyho Big Brother, vsude to je stejny (v pondeli skoncila 5 sezona BB v Australii) a jak jsme si tak lezeli na posteli, hezky jsme vytuhavali. Probudili jsme se asi v osm a rozhodovali se jestli pujdem na veceri nebo ne. Pete chtel jit do vegetariansky restaurace, coz by nebyl tak spatnej napad, kdyby nebyla v Chinatownu a my nemuseli projit tou divnou oblasti a tak jsme nakonec vyrazili do slusne vypadajici Water St. do thajske restaurace. Nemeli jsme moc hlad a tak jsme si dali jen jeden predkrm a jedno jidlo a rozdelili se. V pokoji jsme pak ulehli hned do postele, vlastne do nasich spacaku, protoze se nam nezdalo povleceni dost cisty, nasli jsme tam cizi vlasy atd. Jakmile jsme zalehli, tak jsme spali.

Patek 19.8. – Vcera jsme sli spat docela brzo, usnuli jsme snad driv nez jsme zalehli, ale kvuli casovymu posunu a hlavne kvuli strasnymu hluku jsem se probudila uz ve dve v noci. Chvili jsem nevedela co se deje, Pete vedle me spal. Rachot neustaval a znelo to jak nakladani kontejneru na vlaky a posunovani vlaku. Kdyby to aspon trvalo pul hodky, tak nereknu, ale trvalo to minimalne 2 hodiny, az jsme to nevydrzeli a rozsvitili si a dali se do planovani cesty. Nedalo se v tom spat ani pri zavrenym okne. Dokonce jsem to nahrala na fotak, ale v pocitaci se to zkratilo z peti minut na sedm sekund a nic nebylo slyset. Pak jsme asi ve 4 hodiny zase usnuli a rano se nam nechtelo vstavat. Peter musel vstaval v sedm, protoze sel tu cestu do pujcovny znovu vyzvednout auto. Me se vubec nechteli rozlepit oci a tak jsem vstavala az v pul 8, mela jsem za ukol vsechno zabalit, ale nez jsem se do toho dala, tak jsem vyfotila nas uzasny pokojicek. Peter se vratil asi v 9 a vypadal jako, ze moc dobre nepochodil, nez mi to cely prevypravel, tak jsme dobalili zbytek. Kdyz jsme zamlouvali a platili auto, tak nam poslali poukazku, kterou jsme museli odevzdat. Jenze nase poukazka byla na prvni strance spatne vytistena, dochazela totiz kartridze, videt bylo vsechno, ale blbe a kvuli tomu mu nechteli auto predat, ze to neni dostatecny dukaz o tom, ze jsme to opravdu zaplatili. Peter musel pres ulici do internetovy kavarny (rano v 8) a vytisknout to znovu. Navic nam pripravili spatny auto, sportaka se stahovaci strechou, kam by se nam nevesel ani malej batuzek a tak byl Pete docela nastvany, coz bylo docela pochopitelny. Pochopil to asi I chlapek a tak jsme nakonec vyfasli dzipa za stejnou cenu! Jmenuje se Meda Beda, prej proto, ze je hnedej a ze v kanade je medvedu dost. Takze I kdyz nam ten nas vylet nezacal nejlip, aspon se nam to vratilo v podobe lepsiho auta, kam se nam vejde vsechno a dvakrat. Hned jsme tedy naladovali veci do auta, prikryli spacakama, na internetu jsme si zamluvili auto na druhou cast vyletu a bez snidane jsme dojeli do Water Street, kde jsme zaparkovali auto a pesky dosli do Harbour Center Tower, coz je vyhlidkova vez 174m vysoka a ma 360 stupnu vyhled na centrum Vancouveru. Docela rychle jsme to prosli, zkusila jsem zavolat domu, ale nikdo to nevzal, dosli jsme se nasnidat (v 10,30), mrkli se na obrovskou zamorskou lod v pristavu a upalovali z mesta pryc. Projeli jsme druhym nejvetsim parkem v centru mesta na svete Stanley Parkem (404ha). Vlastne jsme ho objeli, protoze ma jen jednu jednosmernou silnici, ktera vede po okraji a jednu silnici vedouci stredem a pak navazujici na most pres vodu do severni casti Vancouveru. Prosli jsme se u totemu, videli centrum mesta z druheho brehu, dojeli jsme k Prospect Pointu a zjistili, ze se nemuzeme vratit kousek k vjezdu na most a tak jsme museli doobjet cely park, vjet kousek do mesta, ve vedlejsi ulici se otocit, vratit se zpatky a napojit se na tu silnici co vedla skrz park. Pak uz jsme prejeli most a mirili jsme na Mount Grouse a na Suspention Bridge, ale kdyz jsme dojeli na obe mista, tak jsme to vzdali protoze lanovka na horu Grouse stala CA$25 a to same prechod pres most, ktery navic ani nikam nevede, jen pres udoli. Nechtelo se nam utracet tolik penez. V tu chvili jsme uz ve Vancouveru byli zbytecne dlouho a tak jsme najeli na dalnici 99 a ujizdeli si to smerem do Whistleru, celou cestu jsme jeli skrz hory a kolem nadherne tyrkysove modre vody. Ridil Peter a tak jsem chvili mela strach, aby byl v pohode s rizenim na prave strane, ale zvladal to bravurne. Zacali jsme mit hlad, ale protoze jsme chytre nenakoupili ve Vancouveru a museli jsme pockat az do nejblizsiho obydleneho mista, coz byl Squamish. Krome ukruneho hladu me navic jeste bolela hlava a chtelo se mi spat a tak jsem byla neprijemna, to je totiz smrtelna kombinace. Po ceste jsme se vlastne jeste zastavili u Shannon Falls, ktery cakaly po stene z vysky 335m. Ve Squamishi jsme nejdriv zaplnili zaludky mexickym burrito, pak koupili bombu k nasemu kempingovymu varici a pak teprve udelali nakup zakladnich potravin. A najednou bylo pet odpoledne a my jeste museli dojet do kempu asi 20 minut vzdaleneho, postavit stan a udelat poradek ve vecech. Kemp mel byt u jezera Lake Garibaldi ve stejnojmennem narodnim parku. Odbocku jsme napoprve prejeli, ale kdyz jsme se vraceli k mistu, kde jsme chteli vyfotit jezero, tak jsme si vsimili znacky 2km k jezeru. Tak jsme pokracovali zpet, odbocili jsme a dojeli na parkoviste, ktere bylo plne aut. U mapy jsme zjistili, ze do kempu u jezera je to jeste 9km pesky a to se mi nezdalo s nasima vsema zavazdlama. Obratili jsme to a pokracovali dal, na mape jsem nastesti nasla jeste jeden kemp, ktery vypadal, ze je dost u cesty. Bylo to asi 20km. Prijeli jsme na misto, kemp byl poloprazdny a tak jsme si vybirali to nejlepsi misto co nejdal od silnice, az jsem si vsimla, ze na malych cedulkach jsou papirky s napisem Zamluveno a tak jsme pekne utreli. Projeli jsme kemp jeste jednou a k nasemu velkymu stesti jsme nasli posledni nezmaluveny kemp. Ihned jsme se tam upichli, postavili stan, vyndali vsechny veci ven na stul a udelali poradek jak v obleceni, tak v jidle, zacali jsme predbezne planovat co a jak v pristich dnech, Peter pak uvaril vecu (meli jsme testovky s cerstvou bazalkou, syrem Bocconcini, malyma rajcatkama a cesnekem) a ja se dala do psani denicku. Laptop mame zapojeny v aute pres zapalovac, takze nevybijime baterku a funguje to i bez nastartovani. Pred odjezdem do Kanady jsme nepocitali s tim, ze auto bude mit CD prehravac a tak jsme hafo cedecek nahrali do PC abysme nemuseli tahat cedecka a CD prehravac. Pred den bylo naherne, odpoledne se malicko zatahlo, ted vecer je prijemne, ale mikinu unesu. Projizdime skrz Canadian Rockies, bohuzel na silnicich neni dost mist pro zastaveni, kochani a foceni, takze opravdu jen projizdime, ale hory jsou to uzasny, vysoky a na nekterych je porad jeste zbytek snehu. Dokonce jsem se docetla, ze ve Wistleru maji celorocne otevrenou jednu sjezdovku. Voda v zalivu kolem ktereho jsme dnes vetsinu cestu jeli, byla nadherne tyrkysove modra. Pri veceri jsme poslouchali hudbu, takze to vlatne s kempovanim nema co spolecnyho, jenom, ze spime ve stanu. Peter nakoupil pifko, meli Pilsner Urquell ve vyprodeji a tak jsme popijeli cesky zlatavy mok, na dobrou noc si Pete jeste dal whisku s kolou. Stan mame kousek od silnice, takze mame vsechno deni na silnici z prvni ruky, ale snad to do rana prezijeme. Rano vstavame brzo dojdeme se kouknout na vodopady Brandywine Falls (tak se mimochodem jmenuje i kemp, ve kterem spime) a pak do Wistleru do info centra zjistit, ktera trasa do Jasper NP bude nejlepsi a pokracovat dal a dal dokud to pujde. Musim koncit, Pete nechal svoje smradlavy boty v aute, kde sedim a pisu a jestli neodejdu ted, tak zdechnu smrady. Najeli jsme ...km. Tak dobrou.

Sobota 20.8. – Tak dneska jsme konecne videli nejakou tu psiiirodu. Noc byla silena, sice jsme asi do 4 rano spali, ale pak se najednou ozval silenej rachot, Peter mi dokonce dal pusu na rozloucenou, protoze si myslel, ze to je pro nas konec, ale zase to byly vlaky. Ve 4 rano. Hned vedle kempu! Silenej ramus. Kdyby projel jednou, ale on jezdil nekolikrat tam a zpatky, az jsme to tesne pred 5 vzdali a vstali jsme, sbalili jsme stan, nasnidali se a jeli dal. Jo a Pete zjistil, ze ma diru v matracce. Krome vlaku tu byla ale jeste jedna vec. Neustale jsme slyseli house music. Rikali jsme si, ze to jde z jednoho zaparkovanyho auta a ze osadnici toho auta asi musi byt pekne zhuleny. Tuhle muziku jsme slyseli celou noc. Kolem pul 6 jsme jeste vyrazili na kratkou prochazku k Brandywine Falls, kde byla i vyhlidka na jedno ledovcovy jezero. Trochu mi haproval fotak, ale po vymene baterek se to zlepsilo. Pak jsme jeste naplnili kanistr s vodou, zaplatili poplatek za kempovani. Tady to funguje tak, ze pokud poplatek nevybere hlidac, tak se penize daji do obalky a ta se hodi do velice bezpecne schranky. Jen se na obalku napise jmeno, kolik lidi a kolik noci a je to. Pochybuju ale, ze by tohle fungovalo v Cechach. Kazdej by radsi vzal roha bez placeni. Po vyhozeni odpadku jsme jako jedni z prvnich vyrazili smer Whistler. Hned kousek za kempem byla odbocka na bungee jumping, ktery si chtel Pete vyzkouset. Sice jsem mu tvrdila, ze urcite tak brzo nebudou mit otevrino, ale nedal si rict a zajel tam. Po asi 3 kilometrech se najednou zacali objevovat auta a to se nam zdalo podezrely. Pak se krome aut, zacali objevavot sjety mlady lidi, kterym bylo dost jedno, ze jdou uprostred cesty a za nima jede auto. A pak nas to trklo. Nelegalni house party, to byla ta muzika, kterou jsme celou noc slyseli. Projeli jsme kolem, dojeli az k bungee, zjisitili, ze maji otevreno az od 12, otocili auto a jeli zase zpatky skrz ty zhulence. Aspon jsme zjistili puvod nocniho hluku. Pak uz to bylo jen kousek do Whistler Village, coz je mimochodem olympijska vesnice pro zimni olympijske hry v roce 2010, takze tu probiha rozsahla vystavba. Bylo pod mrakem, byli jsme tam dost brzo a tak jsme prosli vesnici k lanovkam, vsude kolem byly sjezdovky. Kdyby byl snih, hned bysme nazuli a vyrazili. Ale je leto a tak nam nezbyva nez chodit. V 9 otevreli info centrum, kde nam moc ochotnej clobrda rekl co, jak, kudy a kam. Chtela jsem jit na trek a tak jsme zakoupili listky na lanovku a ze pujdem na kratky trek. Nez jsme zaparkovali na spravnym miste, nez jsme se prevlekli a sbalili, zacalo poprchavat a bylo 10. PO ceste z parkoviste k lanovce Pete poztracel vsechny penize co jsme meli v hotovosti (asi $300) a ty se valely po zemi, kdybych nesla za nim, no radsi ani nemyslet. Vyjeli jsme gondolou na konec, pak asi 10 minut k sedacce a pak dalsich asi 5 minut na uplny vrcholek hory Mt. Whistler. To uz prselo dost a taky se dost ochladilo, nahore mohlo byt tak 5, jeste stesti, ze jsme si vzali dlouhy kalhoty a mikiny. Prosli jsme po vyznaceny stezce, vyfotili i v desti panoramata a na vyslap jsme se uz vykaslali, v tom vedru to nemeli cenu. Dolu do vesnice jsme prijeli uplne promokly, ale s kazdym metrem dolu se oteplilo o nekolik stupnu. U gondoly akorat probihal nejaky bezecky zavod a tem vsem bezcum musela byt pekna kosa, kdyz tam tak cekali na startu v krataskach a tilkach. Na parkovisti jsme si uvarili instatni nudle a dojeli jeste jednou do vesnice k telefonu zamluvit kemp na dnesni noc. Meli jsme ujet asi 600km. Telefony ale nefungovaly a tak jsme pokracovali dal pres Pemberton, kde jsme se zastavili na infocentru a jeste jednou zkusili zavolat stredsko pro kempy. Po asi 10 minutach, kdy s nami mluvila pani nahrana na pasce, jsme se dozvedeli, ze s timhle kempem stejne nespolupracuji a tak jsme to vzdali a nechali nahode. Natankovali jsme Medu Bedu a jeli dal do Lillooetu. Po ceste to byla sama fotka, protoze na jednom miste byla hezka hora, pak reka, pak jezero, pak kamen a ledovec a na dalsim zase hezkej strom nebo potok a na kazdym miste jsme zastavovali a fotili a fotili. Pocasi se nastesti vyjasnilo a uz svitilo i slunicko. Zajeli jsme se podivat k jezeru Joffrey Lake nad kterym byl krasny ledovec, pak k Duffey Lake park a dalsim mistum. U jednoho jezera se nam stala takova vec. Peter zastavil a kdyz jsme chteli vystoupit z auta, najednou zacalo strasne rvat na poplach. Nevedeli jsme co delat, zkouseli jsme auto nastartovat, zamknout, odemknout atd., az uz Peter byl pripravenej odpojit klakson, ale nastesti jsem nasla puvodce. Na dalkovym ovladani je takovej malej cervenej cudlik a na nem je napsano PANIC (jako panika aby bylo jasno) a ten Peter nechtene zmacknul, kdyz vydaval klicky ze zapalovani. Ale trvalo nam to dobrych 5 minut. Lillooet bylo puvodne hornicky mesto (zlato), tesne pred mestem se krajina podstatne zmenila, ze zelenych hor tu razem byla suchy a bezlesnaty hory, jen hned a vypadalo to jako na mesici. Peter si to svistel na silnici 120 v 60km zone, porad basnil, ze tohle je sen vsech motorkaru, ze ta silnice je uplne uzasna a ze by hned auto vymenil za svoji (ted uz moji) motorku. V kazdy zatacce to byla ta sama pisnicka a opravdu jsme potkavali spoustu motorkaru. Krome toho se mu libi vsechna velka auta co vidime, protoze tady maly auta nemaji. Jen obrovsky dzipy, pick-upy apod. No co vam mam povidat, vyfotila jsem asi 2,5 filmu. Tim padem jsme taky nedorazili do toho kempu co jsme chteli. Dojeli jsme do Evergreen Fishing Resort, kousek za odbockou na silnici 97, asi 250km do mista kam jsme puvodne meli namireno. Nejdriv jsme zajeli do mista, ktery vypadalo jako kemp, ale nikdo nam neoteviral a tak po asi 5 minutach jsme zkuseli popojet a nastesti jsme narazili na spravny misto. Postel pro nas meli, nakonec jsme skoncili v kabine za $45, misto stanovani za $20. Ale mame takovej malej srubik. Kemp je u jezera Loon Lake. Dali jsme si sprchu za $1. Setrili jsme vodu a za 8 minut jsme se vysprchovali oba i s umytim vlasu, Pete uvaril veceri (zase) a bylo stir fry a ja udelal poradek v brozurach a v jidle a ostatnich vecech, je neuveritelny, ze za jeden den se da udelat takovej binec. Po veceri Pete nasel nepatrnou diru v jeho matraci a premyslel jak ji zalepit. Lepidlo jsme meli u stanu a me napadlo ustrihnout kousek plastu z vodeodolnyho pytle na stan. Uvidime zitra jestli to fungovalo. Zitra vstavame pro zmenu zase brzo, abysme dojeli do Wells Gray Provincial Park, kterymu rikaji park vodopadu a pak dal co nejbliz k Jasper NP, kam ale asi nedojedeme a skoncime tesne pred nim. Km!!!
21.8. – Dneska jsme pro zmenu vstavali zase brzo, ale kdybysme nemuseli, tak spim az do obeda. Meli jsme v chajdicce pekny pritmy, docela pohodlnou postel a hlavne nikde zadny vlaky nebo silnice, proste klid a mir. Naskladali jsme veci do auta, dali si snidani a a v 7 uz jsme byli zase v aute na ceste do mestecka Clearwater, odkud je kousek do parku Wells Gray Provintial Park. Pete zacal den tim, ze kdyz rohrnoval zavesy, tak mu spadla konzole a kdyz vyndaval veci z lednicky, tak zase jedna policka. Pak uz si radsi daval pozor, protoze jemu se muze stat cokoliv. Celou cestu do Clearwater jsem byla nastvana, protoze Pete jel zase rychle, misto 100km/h jel skoro 140km/h, ale porad mi tvrdil, ze jede podle stavu silnice. A silnice tu maji opravdu dobre. Dlouhou dobu jsme byli na silnici sami, pak jsme zacali potkavat par aut, ale trvalo dlouho nez jsme dojeli prvni auto v nasem pruhu. Dobre rano nam prisla rict srna brna (caribou – neco jako los – moose). Po ceste jsme se zajeli podivat na prirodni atrakci Chasm, coz byl kanon s barevnymi vrstvami lavy na stenach. Pak jsme jeli dalsich 75km az do 100 Mile House. Po cele silnici 97 je nekolik restauraci (roadhouse), ktery se jmenujou podle vzdalenosti od mestecka Lillooet, driv to byla Zlata stezka, takze je tu 70 Mile House, 83 Mile House, 150 Mile House atd. 100 Mile House je mensi mestecko, ale nic zajimavyho jsme tam nenasli. Teda krome nejvetsich bezek na svete. Pak uz jsme uhnuli na silnici 24 a pres Bridge Lake a Little Fort dojeli az do Clearwater (silnice 5). Jedina zastavka byla u jezera Lac des Roches (Jezero kamenu), kde jsme se oba shodli, ze mame hlad a tak jsme podruhe posnidali. Vsude kolem je spousta jezer. Myslim, ze kdybysme cele tri tydny stravili tady v BC, tak ani vsechny jezera a vodopady neobjedeme. Proste sama voda, sama voda. A vetsinou ma krasne ciste, pruzracnou, zeleno-modrou barvu, protoze je napajena z ledovcu. Dneska jsme poprve zapojili laptop v aute a muzem poslouchat tech nekolik desitek cedecek, co jsme do nej nahrali. Je napojenej kabelem pres zapalovac v aute, proste genialni. A navic rovnou pisu denicek do pocitace, takze odpada prepisovani z papiru. Normalne s sebou ale pocitac netahame, to je vyjimecne, protoze jsme ho nechteli posilat po mori domu v krabici. Tesne pred Clearwater se v protismeru najednou objevilo policejni auto a jeden z policajtu na Petera udelal gesto aby zpomalil, takze jsme pak dojeli uz podle predpisu. Ale aspon videl, ze fakt jede dost rychle a ze ho jen neotravuju. Nastesti se nevydali za nami a pokracovali dal svou cestou. Co jsme nepochopili je, ze auta maji cervene blinkry, ne oranzove, jako vsechny normalni auta, ale cerveny (krome naseho Medi Bedi), takze je dost zmatecny a tezko rozeznatelny jestli auto pred nami blika nebo brzdi, protoze blinkr je dost casto soucasti brzdovych svetel. V Clearwater jsme natankovali, Pete sel ridit na strane spolujezdce a pri te prilezitosti narazil okem do ramu dveri u auta a ma tam modrinu a pak jsme v info centru zkontrolovali mail. Bylo krasne a do parku jen 10 kilometru. Prvnim mistem byly vodopady Spahats Falls, pak jsme jeli nad udolim Clearwater Valley, vyjeli jsme na horu Green Mountain, kde jsme meli super 360 stupnovej vyhled na cely okoli, prosli jsme se k Dawson Falls, mrkli na The Mushbowl a obdivovali se vodopadum Helmcken Falls. Posledni zastavkou byla stara, polorozpadla farma Ray Farm s prirodnim mineralnim pramenem. Tady jsem zahlidla hada, jak se utika schovat do travy, chtela jsem ho vyfotit, ale Pete se bal aby me nekous, tak jsem ho radsi nechala na pokoji. Pokazdy kdyz jsme vylezli z auta, slitli se na nas komari a Sali nasi krev az jsme po nohach a rukach meli jeden stipanec vedle druhyho a neustale se drbali. A to bylo jeste horsi. Hladovy jsme nasedli do auta a jeli zpatky do Clearwater, dali jsme si neco dobreho na zub a ve 3 jsme byli pripraveni na vic nez 3-hodinovou jizdu do Jasper NP, ktery uz lezi v jinem regionu – Alberta. Asi v pulce cesty jsme se na chvilku vymenili za volantem, protoze se Peterovi zacalo chtit spat, ale ani ja jsem moc dlouho nevydrzela. Pete na chvili usnul a pak jsme se zase vystridali, to je to brzsky vstavani. Zatim jsme nevideli ani SOBA ani medveda, jen caribou, ale to je druh srny-brny. Hned jak jsme se vystridali, zacalo prset jako z konve, po ceste jsme predjizdeli neuveritelny mnozstvi nakladaku. Projeli jsme parkem Mt. Robson NP, kde je nejvyssi bod v celych kanadskych Rocky Mountains – Mt. Robson, ktera meri skoro 4000m. Kdyz jsme jeli kolem krasne tyrkysoveho jezera Moose Lake, videli jsme nejdelsi vlak v zivote, ktery mel snad 100 vagonu, nekonecny. Na hranicich British Columbie a Alberty jsme se vyfotili u ceduli, kousek dal nas obrali o $48 dolaru za vstup do parku ($16/den). Mame tu sice 6 dni, ale uvidime jak to pujde, zatim jsme zaplatili za 3 dny. Poslednich 30 kilometru jsme profceli za chvilicku. Dnes v noci zustavame v kempu v Jasperu a zitra mame cely den na prohlidku mesta a okoli. Whistlers Campground jsme nasli podle mapy docela v pohode. Pred kempem byly tri lajny pro auta a dve recepce, kemp ma 871 mist pro stany a vany a i tak se v lete dost zaplni. V pul 7 uz nemeli zadny mista s elektrinou, jen na stany. Zaplatili jsme $24 za misto + $7 za drevo a jeli jsme hledat nase misto 23K. Je to ohromny misto. Vcera pry tu byl na navsteve medved. Zaparkovali jsme, postavili stan, nanosili drevo, rozdelali ohen a mezitim se zatahlo a zacal foukat vitr. Rychle jsem zacala varit vecu a behem chvilicky uz poprchavalo a vecere se varila a varila. A najednou jsme uslyseli rachot a krupot a pres silnici spadnul strom, byl trochy starsi. To nas dost vystrasilo a uz jsme premysleli jak jedeme pryc a vymysleli jsme jak preparkujeme auto, kdyby nahodou spadnul strom a padal primo na nas stan, tak ho to auto zastavi. A pak spadnul dalsi. Veceri jsme snedli v aute, dali si dve plzne, udrzovali ohen. Behem dvou hodin se vitr utisil a dest prestal. Planovali jsme co zitra a pak asi v 9 jsem se vydala do sprchy. Jenze Pete ztratil mapku kempu a tak jsem sla ve tme s baterkou a nenasla jsem je. Musela jsem to vzdat a nechat na zitra. Pak jsme si popijeli whisku a gin (ten alkohol co jsem musela nechat na letisti a pak si ho vyzvednout na ceste z Australie) u ohynku a poslouchali music. Zbytek tydne (6 dni) mame na to objet vsechny atrakce a ze jich tu je hodne (5 v UNESCO), samy jezero a hora a ledovec. V sobotu chceme projit Calgary, vcetne ZOO, abysme aspon videli moose (losa nebo soba, nevim kterej je kterej) odkud v nedeli hodne brzo rano (00.20) letime do Toronta. Flora je tu hodne podobna evropske – jehlicnany, brizy, jetel, bodlaky, jerabiny, sipky apod. 32406km na tachometru...

22.8. – Dneska mam narozeniny :o)))) a je mi dvacet a devet :o(((( Trochu jsme si prispali. Vstavali jsme v pul 8, budik nas neprobudil, protoze se pres noc vybil, jak jsem dostavala smsky. Prvni na rade byla sprcha, nez jsme k nim ale dosli a nez jsme je nasli, to nam trvalo asi 20 minut. Jak jsem uz psala, je to obrovsky misto, meli tam i divadlo a promitali film. Celou noc prselo, takze jsme museli susit stan, ale rano byla krasne modra obloha a svitil punta. Po snidani a sbaleni jsme nacepovali vodu a sbalili jsme si drevo, ktery jsme zaplatili, ale nemohli po spalit protoze prselo. Vyhodili odpadky a podle mapy jsme zacali objizdet nejvetsi atrakce mesta Jasper a vlastne celeho okoli. Prvni byla Jasper Tramway, coz byla lanovka na horu Mt. Whistlers. Prvni jizda byla v 10 rano a my jsme opousteli kemp v 9.45, takze jsme predpokladali, ze tam budem jedni z prvnich. Jenze uz ze silnice bylo videt, ze lanovka uz jezdi a parkoviste bylo plny. Zaradili jsme se do fronty na listky, oblikli jsme se poradne, protoze nahore bylo 8 stupnu, ve fronte jsme se dali do reci s amikama, kteri bydli v lyzarske oblasti a vypraveli jak jsou Medvedi cerni pratelsti. Zakoupili jsme listky za $22 kazdy a z doslechu jsme se dozvedeli, ze pojedeme za pul hodiny. Jenze na listku byl cas 10.55, coz bylo az za 1,5 hodiny. Chvili jsme premysleli, jestli listky nevratit, ale nakonec jsme se sebrali a ze pojedeme do mesta Jasper do info centra zabit cas. Kdyz jsme byli asi dva kilometry od lanovky, porad nam to vrtalo hlavou, az jsme na to prisli. Zmenil se cas, tudiz vse probehlo o hodinu dopredu, nebylo 9.30, ale 10.30 a lanovka opravdu jela za pul hodiny. Tak jsme to otocili a frceli zpatky, aby nam to neujelo. A to jsem tu noc predem menila hodiny na mobilu, protoze tam bylo o hodinu vic, jenze mobil byl chytrej a automaticky si zmenil cas podle skutecnosti. Vsechno jsme stihli, nasedli jsme do kabinky a za 7 mminut jsme byli nahore. Bylo krasne jasno, takze jsme videli Jasper, okolni hory, jezera a reky a nejvyssi bod Rocky Mountains, Mt. Robson atd. Kolem pul 12 jsme opousteli parkoviste a jeli k jezeru Jasper Lake (cely piskovy s pisecnyma dunama) a Talbot Lake, sice to nemely byt nejvetsi atrakce, ale vysledek byl lepsi nez u tech proslavenych atrakci. Kazda fotka, vylozena pohlednice. Po ceste jsme potkali srnu, horsky kozy s velkyma rohama, ale medveda ani losa jsme nevideli. Zatim. Dochazel nam benzin, tak jsme museli zpatky do mesta a pri te prilezitosti si dali neco k snedku. Pak jsme se museli kousek vratit a najet na Maligne Valley Road (Maliin), abysme se dostali k Maligne Gorge a Maligne Lake, kde je jedna velka atrakce. Po ceste jsme se zastavili u Medicine Lake a na konci silnice bylo jezero Maligne Lake, kde je udajne nejfotografovanejsi misto v Kanadsky Rockies, Spirit Island. Jenze... Jenze k tomuto ostruvku s par stromy se da dostat jen po vode na lodi a vylet takovou lodi vychazel asi na 2 hodiny casu a 70 dolaru. A tak jsme to opet vzdali a pres Jasper jsme se napojili na silnici 93 Icefield Parkway smerem na Lake Louise, zastvili jsme se u Horseshoe Lake, Athabasca Falls, ktery si razily cestu skrz skaly, Sunwapta Falls, az jsme podle casu usoudili, ze dneska do Lake Louise nedojedeme. Stanovili jsme si kempovaci bod a tim byl ledovec Athabasca Glacier. Podle lokace to nevypadalo na teplou noc, hlasili 8 stupnu. Dojeli jsme do info centra, zjistili co a jak na zitra, protoze chceme jet takovym specialnim autobusem do pulky toho ledovce, listky si budem moct koupit az zitra. Zjistili jsme situaci s kempem a nastesti byl jeden asi kilometr daleko. Mel ale jen 33 mist na stanovani a tak jsme jen doufali, ze tam pro nas jedno maly, nepatrny mistecko pro nas stan. Ze silnice byl ledovec videt, dokonce jsme videli skupinku lidi, ktera na nem chodila a i ten autobus s obrovskyma kolama, ktery neklouzou na ledu, zrovna jel po ledovci. Rychle jsme ale nasedli a jeli do kempu zjistit, jestli budeme mit kde hlavu slozit dneska v noci. A nasli jsme. Hned dva vedle sebe a vypada to, ze vedle nas nikdo nebude. Maji tu dobre vymysleny kempy. Netesni se tu stan na stanu, kazdy misto je oznaceny cislem na kulu, na kterym je svorka. Do ty se da listecek aby bylo videt, ze misto uz je nekoho, je tu vyznaceny misto pro auto, je tu stul s lavicema, misto na stan a ohniste a tohle vsechno je oddeleny od ostatnich stanovist. Sice chteji $7 za drevo, ale i to se da prezit, hlavne ze je teplo. Mame krasny okoli, vsude hory, na vrcholkach jeste snih, kousek od nas je Ledove pole (Icefield), jehoz soucasti je ledovec, na ktery zitra vyjedeme. Peter mi ted huci do hlavy, ze kdokoli bude cist tenhle denik a docte az sem, at posle smsku na 737 933863, ze zrovna cte tenhle kousek a vyhraje cenu. Dekuji za pozornost. Nejdriv jsme postavili stan, ja zacala varit narozeninovou veceri (testoviny) a Pete se snazil zapalit ohynek. Trvalo mu to nejakou dobu, protoze nase drevo bylo ze vcerejska navlhly, ale asi po hodine se to pekne rozhorelo. Je 9 hodin a porad je svetlo, predpokladam, ze akorat zapadlo slunce, protoze obloha se pomalu ale jiste zatahuje. Peter dosel umyt nadobi a ja zkusila zavolat Camille, ale bohuzel nebyla doma a nechala jsem jen vzkaz. Vypada to, ze pristi nedeli pojedeme v Torontu k ni na chajdu. Zacina prituhovat, ale ma to jednu vyhodu. Nase drinky (ja mam gin a tonik a Peter whisky s kolou) jsou pekne studeny a roztekly maslo zase ztuhlo. V cele Kanade se tu snazi chranit pred medvedy, rozdavaji letaky co delat, kdyz se s jednim nahodou setkame a na kazdem miste, at uz je to kemp nebo parkoviste nebo vyhlidka a je tam odpadkovy kos, maji specialni odpadkovy kose, ktery maji zamek, aby se do nich nedostali medvedi. A urcite udrzuje uvnitr i vypary. V kempech pak nesmime nechat nic co se tyce jidla bez dozoru a vsechno musi byt uklizeny bud ve stanu nebo v aute. Protoze medvedi nevedi, ze tuuuristi nemaj zbrane, az jednou procitnou, pocihaji si nekde na ne... Pak je tu dalsi zajimavost, na kterou si porad zvykame a tou jsou ceny. Teda ceny jsou v pohode, jen v nich neni zahrnuta dan, takze pokazdy kdyz neco platime, pripocitavaji navrch jeste dan a to nas docela mate. Taky v restauracich pozaduji dyzka. Kdyz nam prinesou ucet, na spodku je napsana veta „Nezapomente dat dyzko vasi servirce“, tu zakrouzkuji a nakresli smajlika. A ocekavaji minimalne 10%. A jeste se ptaji, jestli potrebujeme nejaky drobny nazpatek. Ohynek je super, primo u nej je teploucko, ale jakmile se udelaji dva kroku, tak je pekna kosa. Jsou tu takovy malinkaty vevericky, vubec se neboji a jsou strasne srandovni, tady v kempu bezely pres cestu hned dve. Potrebujeme kemp s prackou, ale nezda se, ze bych jich tu meli nadbytek. Zitra planujeme vstavat v 7,15, abysme byli v 8,30 v pokladne a abysme stihli prvni jizdu. Byli jsme ujisteny, ze nejvetsi napor je po 10,30. Potom budeme pokracovat smerem k Lake Louise, po ceste navstivime nejaky atrakce a chceme dojet az do Yoho NP (taky v UNESCO). Ledove Pole Columbia Icefiled se rozklada na 325 ctverecnych km, ma 30 ledovcu a vrstva ledu a snehu je 350m tlusta. Je to nejvetsi ledove pole v Rocky Mountains a napaji 5 ricnich systemu roztatou vodou.
32692km

23.8. – Celou noc prselo a i rano, kdyz jsme vstavali. A taky jsme varili polivku v desti. Stan byl uplne promachanej, vsude kolem byla mlha a nebylo videt spicky hor. To znamena, ze ani ledovce. Zabralo nam docela dost dlouhou dobu nez jsme sbalili stan, uvarili snidani, umyli nadobi, provedli zakladni hygienu, vyhodili odpadky apod., ale nebylo kam spechat. Tak nejak predbezne jsme se dohodli, ze na vyjezd autobusem na ledovec prdime, protoze by stejne nebylo nic videt. Odjizdeli jsme v 8,50 z kempu rovnou do info centra, ktery je soucasne taky hotel ($275 s vyhledem na ledovec, $215 na druhou stranu) a vystava ohledne ledovce. Venku byla kosa, rekla bych tak kolem 3 stupnu a vevnitr budovy bylo teplo, relativni. Nejdriv jsme prosli vystavu a protoze z ledovce byl videt jenom palec, jak tu rikaji konci ledovce a tak jsme jen koupili par pohledu a knizku a jeli k ledovci sami. Po ceste jsme videli cedulky s roky, ktere ukazovali, kam ledovec v ten rok dosahoval, puvodne to bylo cele udoli, ve kterem jsme ted byli, vcetne parkoviste u hotelu. Byli jsme tam prvni, byla fakt zima, protoze jsme nepocitali s tim, ze v kanadskem lete, budeme potrebovat zimni obleceni. Dosli jsme az k ledovci, po ceste byli tabule s vystraznym textem, jak je ledovec nebezpecny a ze posledni 3 pokusy o zachranu cloveka, ktery spadl do diry se nepovedli apod. Na cast ledovce se mohlo vystoupat, ale i v nasich pohorach to bylo docela o hubu. V lete vypada ledovec tak nejak spinavy, zato v zime na nem lezi cerstvy snih. Moc dlouho jsme se tam nezdrzovali, uz tak jsme meli nosy cerveny a upalovali jsme zpatky do auta a namirili jsme si to po silnici primo do Lake Louise, vzdalene 130km. Po ceste bylo jeste par atrakci, u kterych jsme se zastavovali, u vodopadu Bridal Veil (Nevestin zavoj), u soutoku tri rek Saskatchewan Crossing, kde se sleva reka Mistaya River, Howse River a North Saskatchewan River, vsechny napajene jinym ledovcem. Nejdriv jsme zajeli na misto, co vypadalo spis jako pumpa s restauaraci a obchodem a tak jsme zase odjeli, hned po par metrech byla odbocka na vyhlidku, tak jsme tam zabocili. Videli jsme deltu reky a zase jsme jeli dal, ale nedalo nam to a chteli jsme videt ten soutok a tak jsme se vratili k ty pumpe. Kdyz uz nic jinyho, tak tam udajne meli nejvetsi vyber z pohledu na svete a bylo jich tam fakt hodne. Koupili jsme jich par a neodolala jsem malymu plysovymu losovi a radsi jsme jeli zase o kus dal. Dalsi zastavkou byl Mistaya Canyon. Z parkoviste ale vedlo nekolik mensich stezek a my nevedeli, po ktery se dat a tak jsme vybrali to nejsirsi. Po par metrech jsme se Petera zeptala, jestli zamknul auto, ale nebyl si jisty a tak sel zpatky k autu a pak nasel tu spravnou sirokou cestu, ktera nas zavedla k uzkemu kanonu, kudy se valila ledovcova tyrkysova voda a razila si cestu skrz a delala ve skale misky. Porad prselo a tak jsme sli rychle do auta. Nejvetsi atrakci na teto cesto melo byt azurove jezero Peyto Lake, ale kdyz jsme tam dojeli, verte nebo ne, tak zacalo SNEZIT!!! Mlha vsude ze by se dala krajet, ale navlikli jsme se do plastenek, nasadili klobouk a hura k jezeru. Myslela jsem si, ze kvuli mlze a snehu nebude videt vubec nic. Byli jsme dost vysoko v horach a udajne tu lezi snih 9 mesicu v roce a zmena pocasi je tu na dennim poradku, snezit muze zacit kazdou chvili. A tak zrovna zacalo. Po asi 10 minutach chuze jsme dosli na vyhlidku vysoko nad udolim a uvideli jsme jezero. Mlha byla nastesti vys a tak jsme mohli obdivovat tu jeho azurove modrou vodu. Fakt uzasna barva. Voda totiz priteka z ledovce nad jezerem Peyto Glacier a s sebou prinasi kousky pudy z podlozi ledovce, ktere pak usednou na dno jezera a odrazi se od slunecnich paprsku a vyrabi takovou barvu. Probehla pravidelna spolecna fotografie, par fotek prirody a bezelo se zase do tepla auta a pak rychle dal, pocasi nam dneska opravdu nepralo. Ze silnice jsme videli dalsi ledovec Crowfoot Glacier (Vranni drap) a nekolik dalsich jezer, kterych je tu nespocitatelne. Kolem 1 jsme byli v Lake Louise, ale protoze fakt nebylo pekne, tak jsme prohlidku jezera Lake Louise ponechali na zitrek, jenom jsme si dojeli na obed a nakoupit par potravinovych doplnku a vyrazili smer Field, mestecko v dalsim narodnim parku Yoho National Park, ktery se ale nachazi zase v British Columbia, takze jsme opustili stat Alberta. Po ceste jsme se zastavili u mista odkud je videt na zleznicni trat, vlastne na tri casti jedne zeleznicni trati v kopci, jmenem Spiral Tunnel. Jelikoz je to tady sama hora, tak koleje museli postavit tak, aby mely mensi sklon, puvodni trat mela 4,5 stupne, coz je pry docela dost. Ted se tahne po vrstevnici a pak prochaze tunelem a na te same strane, o kousek niz, zase vystupuju. Chvilku jsme cekali, ale protoze nad nami zrovna pomalicku popojizdel dlouhatansky nakladni vlak, tak i v tom desti jsem donutila Petera cekat. A vyplatilo se. Vlak byl tak dlouhy, ze jsme videli zacatek vlaku vyjizdet ze spodniho tunelu, prostredek u horniho tunelu a konec pod nami na trati. Mel minimalne 150 vagonu. A takovych vlaku tu jezdi hafo, docela by me zajimalo co a odkud kam prevazeji. Parkem proteka reka Kicking Horse River (Kopajici kun), na ktere jsme chteli zkusit rafty a proto jsme se chteli ubytovat nedaleko. Ze 4 uvedenych kempu, jenom jeden mel sprchy a jelikoz jsme vcera byli prasata, chteli jsme zajet do nej. V lete tu ale byva docela naval, i tak jsme nejdriv zajeli do info centra, zjistit moznosti raftu a pak jsme hned jeli 3 kilometry zpatky a rovnou do kempu. Zamluvili jsme si rafty na zitrek v 9 hodin rano, raftovani probiha mimo uzemi parku, takze musime ujet asi 20 minut ke startu. Voda v rece je dost studena, taky priteka z ledovce a tak nam bude asi kosicka. Nastesti maji u reky postavenou chajdu a poskytuji prevlikarny a male obcerstveni. Taky si za to ale uctujou pekny prachy - $75 plus dan. Porad prselo, jeli jsme si do kempu zajistit misto na spani, ale nemeli jsme s tim problem, mozna proto, ze je tak hnusne. Maji tu asi 80 mist. Jen jsme postavili stan a protoze bylo jeste porad brzo, vyjeli jsme asi 11 kilometru do kopce podivat se na vodopady Takakkaw Falls. Po ceste jsme jeste videli soutok dvou rek Yoho a Kicking Horse Rivers, jedna napajena z ledovce Daly Glacier a druha z Emerald Glacier. Kazda mela jinou barvu, ta co tekla delsi dobu byla cistsi, protoze se z ni uz stihnul usadil kal. U vodopadu bylo docela dost lidi. Jsou to jedny z nejvyssich vodopadu v Kanade. A prestalo prset. Na trase k vodopadum jsme potkali malinky veverkovity zviratka, ktery se vubec nebali lidi a kdyz k nim Peter natahnul ruku pribehli k nemu a cmuchali, jestli ma neco k jidlu. Podruhe ho jedno kouslo, protoze zadny jidlo nemel a jen si z neho delal legraci. Tady se mi vcera vybila baterka v laptopu, takze jsem psani musela nechat na druhy den. Dosli jsme k vodopadum, vyfotili par fotek a najednou bylo 5 a tak jsme se vratili zpatky do kempu, kde na nas uz cekal postaveny stan. Nemohla jsem najit svuj mobil a tak jsme udelali reorganizaci v aute. Mame polozeny zadni sedacky a vsechno poskladany vzadu v aute. Na vrch davame matracky a spacaky, aby nebyl videt ten bordel nebo spis aby nebylo videt co s sebou mame. A zatim to funguje. Takze jsme vsechno vynosili z auta a prosli vsechny kapsy a nakonec jsem mobil nasla. Kde jinde nez v batohu. Peter se pak asi 45 minut snazil rozdelavat ohen, slzel od koure, spalil vsechny brozury co jsem vytridila na vyhozeni a ne a ne horet. Nakonec s velkym usilim se mu to podarilo. Ja jsem zacala varit, i kdyz byl na rade Pete, ale bylo mi ho lito, jak tam tak slzel u toho cmoudiciho ohynku. A pak jsme uslyseli vlak. A bylo nam hned jasny, ze tu budou jezdit celou noc a na to jsme se fakt netesili. Uvarili jsme dve varky spaget a jednu si nechali na zitrek k obedu. A dosla nam bomba od varice. Ohen salal, ja jsme dosla umyt nadobi pod studeny kohoutek a pak jsem zasedla k psani deniku. Maji tu vetsinou jen zakladni kempy, v lepsim pripade se sprchama a splachovacim zachodem. Kdyz to porovnam s Australii, tam maji v kempech na vyber mista s a bez elektriny, kabiny, vilky atd., plus k tomu maji kuchynku, kde se da v klidu uvarit na velkem varici a pradelnu. Jsme ve stadiu, kdy by se nam jedna takova pradelna v kempu docela hodila. Kolem 10 jsme to zabalili, nebylo videt na krok a zalehli jsme do spacaku. Zitra je na programu raftovani, pak se dojedeme podivat do mesta Golden, kde by meli mit medvidka v zajeti a pak pojedme zpatky do Lake Louise, po ceste se jeste stavime u Emerald Lake a prirodniho mostu. V Lake Lousise bych chtela na mensi prochazku a pak budeme pokracovat do Kootenay NP, dalsi ktery byl zapsan na seznamy UNESCO. Tam v Radium Hot Springs ulozime svoje stare kosti a zajdem si zaplavat na koupaliste s vodou z horkych spodnich pramenu. Jak jsme tu vypozorovala, tak tu auta nemaji predni poznavaci znacky, pry je policajti hlidaji jen ze zadu. 32889km.
24.8. – V noci mi byla strasna kosa a pritom minulou noc u ledovce bylo venku mnohem chladneji. Porad jsem mela ve spacaku strasnou kosu. Celou noc kolem projizdeli vlaky a ve 4 hodiny si jeden nezapomen zatroubit. Vstavali jsme asi v 7.20, nemeli jsme si na cem uvarit ani kafe, takze jsme rychle sbalili stan, dali si chleba se syrem a rajcatem a ujizdeli za dobroduzstvim na rafty. Neprselo, ale bylo pod mrakem a docela zima. Mela jsem problemy se jen venku prevliknout a myslenka na to, ze budu v neoprenu sedet na raftu a pod nami bude ledova voda, ve me nevzbuzovala nic dobryho. Kemp raftu byl asi 20 minut daleko, takze jsme po 8 uz vyrazili na silnici. V dalce jsme videli dokonce modrou oblohu. Prijeli jsme tam, nahlasili se, podepsali papir, ze za nas nikdo neprebira odpovednost, kdyz se nam neco stane. Pak jsme dostali prednasku co a jak, vyfasovali jsme neoprenovy oblecky a boticky, pak flis, zlutakovo plastenku, helmu a nasedli do autobusu, ktery nas odvezl asi 5 minut k rece. Tam jsme dostali skoleny jak padlovat, co delat, kdyz se nekdo prevrhne a takovy ty bezpecnostni veci. A nebylo zadny teplo. Pred dvema dny pry bylo 30 stupnu, dneska ztezi tam 15. No ale dali jsme se na boj, tak jsme museli bojovat. Bylo nas do 3 raftu, jeden instruktor byl Novozelandan Mark, pak Kanadanka Lindsay a Ukrajinec Rod (podle me ale spis Kanadan, protoze nemel ani znamku ruskyho prizvuku, asi tu uz zije dlouho). Pak nas rozdelili do raftu a nas mel na starosti Mark, ktery byl spis komediant a klaun. Docela nemylou zalezitosti bylo, ze jsme vsichni nepadlovali, jen 4 z 8 a instruktor uprostred s dvema veslama. Dalsi 2 sedeli vpredu a zchytali vsechny vlny z prvni ruky a dalsi 2 uplne vzadu. Ja jsem bohuzel sedela uplne vzadu a nebylo to moc zabavny, jen tak sedet a nic nedelat. Zkouseli jsme si par ukonu jako preneseni vahy na stranu nebo zasednuti do raftu, reka tekla, ale perej velkou jsme okusili jen jednu. Pry dnes bylo nejmin vody za posledni dva roky. V pulce cesty jsme se vystridali, zadni lidi sli dopredu a padlovaci sli sedet. Peter v prvni varce padloval, takze druhou pulku sedel vepredu a schytal vsechny cakance. Padlovali jsme jen na povel instruktora, takze to bylo takovy nepestry. Myslela jsem si, ze budeme padlovat vsichni a bude to vic aktivni. Jednou jsme se zasekli na kameni a ne a ne se uvolnit. Mark nam delal veci naschval, jako vjizdeni do vln, aby nas co nejvic osplouchly, jednou z niceho nic vstal ze sveho veliciho mustku a zacal u vsech kontrolovat zachnranny vesty nebo rekl Peterovi at si stoupne a pusti se lana a Pete to zvladnul. Perejka, ktera je normalne uplne nejvetsi a nejnebezpecnejsi byla klidna a my jsme po ni bez problemu projeli. Cela cesta tvrvala asi 1,5 hodiny, celkem jsme ujeli 11km. Pred vyjezdem nam rozdali i neoprenovy rukavicky, ale i tak jsem mela prsty zmrzly a chodidla jsem necitila. Hodili jsme raft na vlek, odevzdali vesty a helmy a autobus nas odvezl zpatky na zakladnu. Tam jsme se prevlikli do suchyho, neopreny hned vyprali a susili je pro dalsi blazny. Dostali jsme horkou cokoladu a susenku a kolem pul 1 jsme se vydali smerem do mesta Golden, kde jsem se docetla, ze maji na 22 akrech medveda v zajeti. A tak jsem ho samozrejme chtela videt. Dojeli jsme na misto a zjistili, ze dalsi tour je az ve 2,30 a my byli na miste v jednu. Sice jsme meli 95% sanci, ze ho uvidime, ale cekat se nam nechtelo. Navic si urcite daval odpoledni spanek. A tak jsme to otocili a jeli zpatky do Yoho NP, kde nas cekali jeste dve atrakce, Emerald Lake a prirodni most. Po ceste k nim jsem si trochu zdrimla. Emerald Lake, jako vsechny ostatni jezera, mel krasne tyrkysove modrou barvu. Prosli jsme se kolem kousku jezera a nasli jsme varovny napis, ze v okoli je medved. Ale zadnyho jsme zase nenasli. U prirodniho mostu jsme videli co jineho nez prirodne vytvoreny most pres reku, kudy se valila voda z ledovcu. Za dalsich 30 km jsme dojeli do mestecka Lake Louise a jeli jsme si vyzvednout fotky z raftovani do hotelu Fairmont Chateu u jezera Lake Louise. Hotel je obrovsky jakoby zamek, kde noc stoji skoro $800. Je postavem primo na brehu jezera, vubec se sem nehodi a nevim jak k tomu mohli dostat povoleni. Vyfotili jsme si jezero, pak sebe s jezerem, pak kanoe na jezere a okolni hory s jezerem a jeli jsme k jeho bratrickovi jezeru Moraine Lake. Na ceste do Kootenay NP jsme se jeste museli zastavit v obchode koupit plyn k varici, abysme si mohli dneska neco uvarit k veceri a jeli jsme smer Radium Hot Springs, ktere lezi uplne na jihu narodniho parku. Vsechny atrakce po ceste v udoli Bow Valley prohlidneme zitra na ceste zpatky. Krome toho chceme dojet do mestecka Banff, dalsi stredisko v Jasper and Banff National Parks. Kdyz jsme opustili Lake Louise, na dalnici jsme videli policajty, jak zastavili nejaky auto a toho chlapka radne prohlizeli, jak kufr a auto, tak i jeho, jestli nema zbran. Kootenay NP je opet v British Columbia, takze behem dvou dnu jsme nekolikrat prekrocili hranice Alberty a British Columbie. Dneska nam vyprsel listek na vstup do parku, ale zatim nas nikdo nezastavil a tak se po tom nebudeme pidit. Az po nas budou chtit zaplatit, zaplatime. Jezdi tu po horach dost cyklistu, bud na kole nebo na vozicku za kolem si vezou vsechno potrebny. Docela se jim divim, je tu samej kopec, nadmorska vyska kolem 3000m a nebezbeci, ze na ne skoci medved z lesa. V Kootenay NP byly v roce 2003 obrovsky pozary a je to porad videt, vsude kolem jsou jen holy klacky ohorehlych kmenu. Na obou stranach silnice, vysoko na stranich. Je to dost smutnej pohled. Kdyz jsme prijeli do mestecka Radium Hot Springs (to uz bylo mimo park), pripadali jsme si jak ve filmu, vsude samej motel, hotel, kabiny apod. A Peterovi se prestalo chtit do kempu, do naseho utulnyho a pohodlnyho stanu a zacal objizdet motely, aby zjistil ceny. Dali jsme si limit do $50. prvni byl pres $60, pak i s kuchynkou za $75 a nakonec mel stesti v motelu Tuc-in za $41 plus dane. Porad na ty dane doplacime, vzdycky zapomeneme, ze k uvedeny cene pripocitavaji dane. Ale i tak to bylo v limitu a my se ocitly v malinkaty mistnustce, ktera byla bohuzel kuracka, ale pani nam ji vystrikala osvezovacem vzduchu. Bylo tam vsechno, od televize, pres kavovar, mikrovlnku, samozrejme postel po sprchu a zachod. V pokoji jsme na kempingovym varici uvarili polivku, mrkli na zpravy, zjistili, ze v Evrope byly velky bourky a pripravili jsme se na navstevu koupaliste, ktere je napajeno z prirodniho mineralniho pramenu. Teplota pramenu je 40 stupnu a vody v koupalisti jen o stupen min. Vstupne bylo $6.50 a kdybych nezapomela slevovy kupon, mohli jsme ten druhy mit o 3 dolary levnejsi. Prevlikli jsme se do plavek a hura do tepla, venku totiz byla dost zima. Cely den bylo pod mrakem a obcas zaprselo, takze den nestal za moc. Nalozili jsme se do horky lazne na skoro hodinu a uzivali si. Bylo to bajecny, po chvili voda byla az dost tepla, takze i na studenym vzduchu bylo prijemne. Dokonce teplem z pramenu v zime vytapeji budovu koupaliste. Koupel na zlepsila dost naladu a byl to highlight dne. Jelikoz jsme odjizdeli z motelu az po 8, zpatky jsme prijeli v pul 10, koupaliste melo otevreno do 11. Fakt super. V pokoji jsme padli unavou do postele, mrkli na nejakej stupidni americkej program a usnuli. Budika jsme naridili na 7,15 na mobilu, kterej si sam automaticky narizuje cas! Na tachometru je 332... km

25.8. – Vstavali jsme, jak predpoved predpovedela do jasneho, slunecneho dne. Vzduch byl ale porad studeny. Jak jsme naridili budika, tak nas probudil. Docela rychle jsme se sbalili a nasnidali a uhaneli pryc. Mestecko nebylo nijak zajimavy, jeden motel vedle druhyho. Trochu nas ale matl cas, na mobilu bylo 8,30, na Peterovych hodinkach 9,30, takze jsme nevedeli na cem jsme. U vstupu do parku jsme si pripravovali pohadky, abysme nemuseli platit $16 za straveni noci v narodnim parku a rekli jsme, ze jedeme rovnou do Calgary. Taky jsme se zeptali, kolik je vlastne hodin a pani v kukani nam potvrdila cas 9.30, takze jsme vlastne vstavali o hodinu pozdeji. Mobil musel chytit signal z jinyho statu, asi 45 minut vzdalenyho. Ale nevadilo nam to, poradnej spanek jsme potrebovali, v posteli a bez vlaku. Vyjeli jsme kopec kolem koupaliste a zastavili na prvni atrakci Olive Lake (Olivove jezero). To bylo napajeno z pramene hned u nej a voda byla kristalove cista, ze jsme videli kazdy kamen, padly kmen a rybu, co v jezere byla. Tady potud bylo krasne slunecno, ale pak se zatahlo a vrsek hory, pres kterou jsme jeli byl v mraku takovym, ze nebylo videt nikam, takze jsme ani na dalsich dvou vyhlidkach nezastavovali. A nadavali jsme a rikali si, ze predpoved pekne kecala. Asi po pul hodine jsme na horizontu uvideli kousek modry oblohy. Ten se zvetsoval a zvetsoval, az byl uplne velky a na nem zaril punta. A takhle bylo cely den, proste parada a teplomer mohl ukazovat pres 20 stupnu. Zajasali jsme a fotaky pracovali na plny obratky, kazdou horu jsme museli vyfotit, protoze za posledni dva dny jsme nevideli ani jeden vrsek. Zastavili jsme se v infocentru na Verdl.... Crossing, pak u ... Lake a hned kousek dal uz jsme zase opousteli uzemi British Columbie a vjizdeli na uzemi Alberty. Asi kilometr odtud jsme zastavili, najedli se, prevlikli a hura „do stopy“ na 10-ti kilometrovou prochazku k jezeru Boom Lake. To uz bylo mimo narodni park. Bez baglu se nam slo dobre a asi za hodinku jsme byli na miste, celou cestu jsem zpivala, tleska a mluvila, Pete taky prispel s jeho troskou, abysme vyplasili eventuelny medvedy. Zpivat slo blbe, protoze jsme sli vetsinou do kopce, ale pisnicky Dedy Mladka se darili zpivat i Peterovy. V jednu chvili jsme zaslechli bruceni medveda a tak jsme pridali na sile, protoze jsme slyseli, ze medvedi se s nami nechteji taky setkat a tak kdyz delame „kraval“, tak se vcas zdeklujou. Prodavaji tu tzv. Bear Bells – medvedi zvonky, ktery se privazou na batoh a zvonek zvoni a medvedi maji cas utect. Kdyz jsme dorazili do cile, jezero melo opet krasnou tyrkysovou barvu, kolem hory se snehem na vrcholcich a jen par turistu kolem. Chvilku jsme posedeli, vyfotili par fotek, dali si vrcholovu premii v podobe jablka a vydali se na zpatecni cestu. A zase jsme zpivali, protoze jsem se bala. Sice chci videt medveda, ale z bezpeci auta, ne z oci do oci. Za dalsi hodinku jsme byli u auta, nasedli jsme a jeli do mesta Banff, asi 40km vzdaleneho. Banff je hlavnim strediskem narodniho parku Banff NP (to by vas asi nenapadlo). Silnice vedla udolim Bow Valley, kolem ktereho se tycily dost vysoky vrcholy hor, jedno phori se jmenovalo Castle Cliffs. Za chvili jsme byli ve meste, bylo jen neco malo po 4 a jeli jsme hned od kempu Tunnel Mountain Camping Ground. Po ceste jsme mijeli jednu z atrakci, The Hoodoos, tak jsme se tam zastavili, vyfotili piskovcovy pilire, co tam zustali a jeli dal do kempu. Usoudili jsme ale, ze lepsi fotky budou rano. Vetsina kempu je statnich a dobre vedenych, maji hodne mist, tenhle kemp kolem 700. Pozadali jsme o misto kousek od sprch, protoze na poslednich dvou mistech jsme do sprch museli dojet autem, jak byli daleko a dostali jsme cislo A19. Dojeli jsme na misto, ja jsem vyfasovala vareni a staveni stanu a Pete jel pro drevo, ktery jsme si zase zaplatili, celkem i s ubytovanim $31. Je neuveritelny, ze mame neustale hlad, dneska jsme jedli 4x – snidane, obed, svacina a vecere. Normalne takhle nejime. Stan byl jeste mokry, takze jsem ho rozprostrela na silnici a jala se varit. CO jineho nez instantni nudle. A pritom jsem jeste svavila stan a cely jsem ho i dostavila. Kolem 5 jsme se vydali zpatky do mesta. Zaparkovali jsme a vydali se na prochazku. Je sympaticky, ze se tu nemusi platit za parkovani. Hned v druhem obchode s outdoorovym oblecenim me zaujala zimni bunda. Ve sleve samozrejme, zimni veci je nejlepsi kupovat v lete. No a skoncila mi v aute. Slecna v obchode nam vypravela pribeh o medvedovi c. 66 a docela z toho byla na mekko. Byla to samice c.66, ktera na jare porodila tri medvidata, coz neni zas tak obvykle. Lide kolem Banffu ji znali, protoze se objevovala kolem mesta a byla hodna. Nejaky turista-idiot nedavno bivakoval v horach nad mestem bez stanu a navic mel ve spacaku jidlo, coz prilakalo milou medvedici. No a mila sedesatsestka ho kousla do prdele, ale nic vaznyho se mu nestalo. Kdyby to byl jiny grizzly, tak z neho zbyde akorat tak ten spacak. Turista dostal pokarani, ale stezoval si, ze je medvedice nebezpecna a tak ji mila sprava parku presunula na druhou stranu koleji i s mladatama. Do mista, ktere neznala. Par dnu potom byla na snidani u koleji a zivila se bobulema a zrovna jel vlak a chudinku medvedici zabil. Hned potom museli najit mladata, ale ty jsou jeste moc maly na to, aby jim dali cipy a oni ted nevedi, co s nima. Mysli si, ze se sami neuzivi a do zimy neprezijou, ale odchytnout je a dat do ZOO se jim taky nechce. Takze kontaktovali nekolik expertu na medvedy a zatim se alespon snazi na mladata dohlizet. Dokud je leto a oni maji dostatek bobuli na obzivu, tak jsou v pohode. Ale mama je nestihla naucit co a jak v zime a jak se branit apod. Nejlepsi by bylo, kdyby je prijala jina matka-medvedice. Takova smutna story. Pak jsme obesli blok, byl to samej obchod a skoncili jsme v pradelne, protoze jsme nutne potrebovali vyprat veci za posledni tyden. Spinavy veci jsme nesli ve dvou taskach, jedna igelitka a jeden pytel na pradlo. Chvili jsme se rozhodovali jestli udelat jednu malou pracku a par veci se nevypere ($3) nebo jednu vetsi a vypere se vsechno. Nakonec jsme vsechno pradlo z maly pracky presunuly do vetsi a pralo se. Po chvili jsme zjistili, ze nam chybi ta igelitka a tim padem nemame v cem veci odnest zpatky do auta. Mysleli jsme si, ze ji nekdo slohnul. Kdyz skoncil cyklus a ja vyndavala pradlo do kose, najednou se mezi pradlem objevila on igelitka. Krasne belostne ciste vyprana. Prani a suseni nas vyslo na hodinu casu a $7 penez. Ale mame vsechno cisty a skoro suchy. Behem cekani Pete zavolal mamince do Sydney a ja zkusila zavolat domu, jenze jsem si neuvedomila, ze jsou 3 hodiny rano a ne odpoledne. Takze jsem mela smolika. V 8 hodin jsme se konecne vydali do mistnich lazni – Upper Hot Springs, podobneho koupaliste jako bylo v Radium. Tentokrat jsem na slevu nezapomela a platili jsme o tri dolary min. Zase jsme se nalozili do horke lazne, tady mela voda 40 stupnu a pres pul hodinu jsme si uzivali tepla. Stejne jako vcera pak bylo moc teplo a i na studenem vzduchu bylo prijemne. Po asi 40 minutach jsme uznali, ze uz toho bylo dost, horko unavuje a vratili jsme se zpatky do kempu, kde jsme jeste v pul 10 varili veceri. Teda ja jsem varila, jako spravna zena jsem se starala o muze, ktery rozdelaval ohen. Zase mu to trvalo dost dlouho, ale vinu davame cersvemu a vlhkemu drevu. Kdyz uz se ohen konecne rozhorel, rozhodli jsme jit spat. Nebylo divu, bylo 11 a my byli utahany z bazenu. Mimochodem, opet slysime projizdet vlaky, koleje nejsou ale blizko, tak slysime jen houkani. Na zitrek mame v planu doprohlidnuti mesta Banff a jezero Lake Minnewanka a pak rovnou do Calgary. Zacina prituhovat a tak si nechavame na sobe flisky a jdeme do hajan.

26.8. – Vstavali jsme az s druhym zazvonenim budiku. K ranu byla kosa, ale kombinace flisky, elastaku a spacaku udelala svy a me bylo krasne teplo. Kdyz jsme otevreli dvere do stanu, obloha byla krasne modra a punta vesele svitil. Nemeli jsme co k snidani, takze jsme jen zabalili stan, vycistili chrup, ja jsem zavolala domu a uz jsme byli na ceste do mesta na snidani. Nejdriv jsme se dojeli podivat k hotelu Fairmont Springs Hotel, ktery je vyhlaseny jako nejlepsi, cena pokoje se tu muze vysplhat az na cenu kole $800. To radsi zustaneme v kempu za $20. Fairmont je retezec hotelu, ktery ma hotely po cele Kanade, v mistech, kde jsme byli napriklad v Lake Louise, v Jasperu apod., ale ceny jsou podobny, nekdy i vyssi ($1000 za noc). Tenhle v Banffu je ale nejstarsi a taky podle toho vypada, je cely z kamene. Taky si rikaji cheatue, ale k zamku maji dost daleko. Tenhle alespon trochu pasuje do mista, ten v Lake Louise je odpornej a vubec se tam nehodi. Pak jsme zajeli k vodopadum Bow Falls, bylo docela brzo, takze se to tam nehemzilo turistama a pak uz konecne prisla na radu snidane. Nakonec jsme skoncili u japonskych nudli a bagete se syrem, vajickama a zeleninou. Docela jsme se prejedli. To bylo z mesta Banff vsechno, nejradsi bysme si s sebou vzali ten bazen s horkou vodou. Jeste pred tim nez jsme se vydali na cestu do Calgary, tak jsme udelali takovy kratky okruh kolem jezera Johnson Lake a Minnewanka Lake, obe krasny, ale uz je tech jezer na zapamatovani az moc. Na silnici u dalnice zrovna pokladali novy asfalt a neprekryli ceduli, ktera ukazovala Tady zahni doleva a najed na dalnici do Calgary a my malem skoncili v cersvym betonu. Dalnice do Calgary mela vyssi rychlostni limit, na silnicich doted bylo maximalne 90km/hod., hlavne kvuli zviratum, ale Peter porad jezdil tak 120km, zadnej stress. Dalnice do Calgary mela 110km, takze byl ve svym zivlu a ja za nej nemela spatny svedomi. Kolik prestupku tady v Kanade Pete udelal, radsi nebudu ani pocitat. Zatim ho ale nikdo nechytil. Ze silnice jsme videli souhori Three Sister a to jsme si museli vyfotit, protoze stejne jmeno ma i souhori kousek od Sydney. Poslednich par desitek minut jsme prijizdeli kanadskou casti Rocky Mountains a najednou se krajina kolem dramaticky zmenila. Uz zadny obrovsky skalnaty hory, ale louky, skoro rovna krajina, sem tam pahorek. Jakoby hory byli utnuty. Silnice se narovnala a my se blizili do Calgary, z Banffu to bylo asi jenom 140km. Kousek pred mestem jsme zajeli do kempu a ubytovali se, kemp byl kousek od Olympijskeho parku, tam co probihala Olympiada v roce 1988. Bylo dost horko, skoro na umreni, ale museli jsme si postavit obydli aby nam do vecera uschlo a hlavne zabalit. Vyhrnula jsem vsechno ven z auta a postupne jsme to ladovali do tasek, baglu a batohu. Stan, spacaky a matrace museli pockat az na rano. Do kempu jsme prijeli kolem jedny a z nej do Olympijskeho parku odjizdeli pred treti. Na takovym nepatrnym kopecku na nas vykukovalo 5 skokanskych mustku, nejvyssi 114m a pak 89m. Jako jedine olympijske stredisko stale vyuzivaji vsech sjezovek, skokanskych mustku a bobovych drah, v lete na sjezdovce vznikne draha pro horsky kola. Navic tu maji treninkovou halu na rozjezdy bobaru a sani, kde je kosa porad. Koupili jsme si za $15 dolaru litky na prohlidku s pruvodcem, ale tu ve 3 jsme akorat propasli, asi o 5 sekund. A museli jsme cekat do 4. prosli jsme se, najedli se, prohlidli si Halu uspechu a ve 4 cekali na pruvodce. V hale uspechu byly vystaveny dresy a oblecky olympioniku, vypsany vsechny medaile apod. Taky tam meli knihu na vzkazy olympionikum, kteri jedou na Olypiadu do Italie pristi rok, tak jsme jim tak pekne napsala, ze cesky hokejisti jim rozsekaj prdel... :o) Ve 4 hodiny a pet minut tam stale porad nikdo nebyl, dosli jsme se zeptat co se deje a bylo nam receno, ze pruvodce ma zpozdeni. Prijel asi o 15 minut dyl, ale mel na starosti jen nas, takze se nam venoval. Provezl nas pres trenikovou halu bobaru az po skokansky mustky, rekl nam snad vsechno co vedel, dozvedeli jsme se, ze trenuje na bobech a pokud skonci treti v Kanade, tak pojede na Olympiadu, tak jsme na nej zvedavy. Vyvezl nas vytahem na nejvyssi skokansky mustek a az teprve tam jsme zjistili jaky to jsou blazni ty skokani. Me by tam na tu rozjezdovou plochu nikdo na lyzich nedostal. Pak nas vysadil u bobarsky a sankarsky drahy a my jsme to kolem ni pekne sesli az dolu. Videli jsme onu znamou zatacku, ve ktery se vyflakala Jamajcka posadka na sanich a kde se taky tocil film Kokosy na snehu. Kolem sesty jsme se vratili do kempu a ja zacala varit vecu. Meli jsme rizoto ze sacku a do toho jsem naplacala vsechno co jsem nasla, abysme se toho zbavili a nemuseli prevazet letadlem do Toronta. Nechavame si jen par veci jako je olej, jar, kafe a sul, zbytek musime dokoupit. Jo a jeste jsme varila jednu bramboru a na ty jsme dodelali bombu. Kupovali jsme schvalne malou, protoze se nesmi prevazet v letadle a akorat nam to vyslo. A pri tom vareni me Pete pozadal o ruku a dal mi prstynek s 9 diamantama. Krasnej. No a do roka bude svatba. Sice se jeste nezeptal tatky, jestli mu me da, ale risknul to. Romantika. Pak jsme se navecereli a na oslavu jsme si dali pifko a gin s tonikem a whisky s kolou a pak sli spat do nejluxusnejsi postele za $28. Aaaahhhh. Okoli kempu bylo odporny, krome dalnice tu byla jeste nova zastavba, jeden barak vedle druhyho, bez stromu a zelene. Myslim, ze jsme na nasem kempovacim miste meli vic travniku nez vsechny baraky v okoli. A krome toho samozrejme nechybela zeleznicni trat s vlaky jezdicimi celou noc... Nemohli jsme ani mit ohen, ale uz jsme se nemuseli bat medvedu, takze jsme mohli nechat veci na stole venku pres noc. Na ostatnich mistech v horach jsme museli vsechno sklidit, abysme je neprilakali. Dobrou. Zitra nemusime vstavat, mame pred sebou jenom prohlidku mesta a pak cestu na letiste. Leti nam to v nedeli rano v 00.25.


27.8. – Rano jsme si trosku prispali, ale s houkajicima vlakama to moc dlouho neslo, vstali jsme, dobalili co bylo potreba, udelali poradek v aute a bez snidane vyrazili do mesta. Byla sobota a mesto bylo vyprazdneny. Podle instrukci jsme dojeli v pohode do centra a tam bylo jedno parkoviste vedle druhyho, cenove kolem $13, az jsme dojeli k jednomu, ktere melo cenu na vikendovy dny jen $2. Nechteli jsme tomu moc verit, ale uklidnovali jsme se, ze bud nejvic budeme platit $16, nebo $2 na hodinu. Poradne jsme prikryli a schovali vsechny veci v kufru, protoze jsme nemeli tu desku. Parkovali jsme v ulici, kde byla i vyhlidkova vez (mimochodem to vypada, ze kazdy vetsi mesto ma jednu takovou vez). Prosli jsme Devatou vychodni ulici k Centralni ulici a zakoupili lupeny. Pak na povinne vyfotili a my vyjeli nahoru. Prvni co jsme videli, bylo misto, kde byla sklenena podlaha, takze bylo videt dolu. Nekteri meli problem vkrocit na tu podlahu, ale my jsme byli v pohode a jeste jsme fotili blaznivy fotky. Prosli jsme kolem, podivali se na ty hrozny fotky a po asi 15 minutach sjeli zase dolu. Byli jsme hladovy, protoze jsme uz nemeli zadny zasoby a tak jsme zasli do prvni otevreny restauracky a dali si libanonskou falafel rolku a dost jsme se prejedli, protoze do nich dala spoustu ingredienci. Ale byla to mnamka. Po snidani jsme se vydali skrz Calgarsky ulice, to byla ale zabava. Neco nam tam ale chybelo. Obchody a lidi. Bylo tam spoustu houmlesaku, co se vyhrivali na rannim slunicku, s nima ma kadana asi dost velky problemy, ale normalni lidi tam nebyli. A pak jsme vlezli do jednoho nakupniho strediska a prisli jsme na to. Vsechny vysoky budovy jsou propojeny mustkama pres ulice, takze v zime lidi muzou nakupovat bez kabatu a prochazet se bludistem obchodu mezi budovama. To proc jsme vlastne vlezli do toho obchodaku bylo, ze jsme hledali internet cafe, ale zdalo se, ze v Calgary zadny nejsou. Dali jsme se na pochod ulicemi Calgary, ale byla to hrozna cesta. Za prvy bylo horko a za druhy nebylo v ulicich nic k videni. Nas cil byl Chinatown a kdyz jsme se tam blizili, nasli jsme ohraniceny misto zlutou policejni paskou. Jedna zena chtela vkrocit na misto cinu a reporterka ji musela zastavit a vysvetli, ze kdyz je na pasce napsano NEVSTUPUJTE, ze teda jako nesmi vstoupit do prostoru ohranicenyho tou paskou. Udajne se strilelo a CSI (Crime Scene Investigation) byla na miste a vysetrovala, co se stalo. Jen o blok dal jsme uz zabocili do Cinskyho mesta, kde byli i jmena ulic v cinstine. Zrovna meli nejakej festival, takze se to tam cinanama jen hemzilo, vsude stanky a hlasita hudba. V rychlosti jsme tu udalost prosli a zase se sinuli desnejma ulicema zpatky k autu a pri tom hledali internet. V jednu chvili jsme prechazeli ulici na cervenou, na silnici nebylo zadny auto a kdyz jsme byli uprostred prechodu, z niceho nic se objevilo policejni auto s majakem a schvalne nas vystrasilo a policajt na nas rval z auta, ze prechazeni na cervenou je ilegalni a blablabla. A internet zadnej. Jedinou masinu, jsme nasli v info centru, ale ta nemela tiskarnu a my potrebovali vytisknout poukazku na vypujceny auto. V info centru nas poslali do Bad Ass Cafe, kde meli mit jak internet, tak tiskarny. Bylo na Sedme vychodni a my byli na Devate zapadni, takze docela daleko, teda na mape to vypadalo blizko, ale protoze uz jsme meli nachozeno 100 jarnich kilometru po Calgary, cesta zpatky se nam zdala jako hodne daleka. Ale sli jsme, protoze jsme tu poukazku fakt potrebovali. A najednou, to uz jsme byli na Sedme vychodni, jsme narazili na verejnou knihovnu a tam meli pocitace pripojeny k internetu. A nastesti byli pristupny i pro necleny. Za $2 jsme si zkontrolovali mail, vytiskli co bylo potreba a prepsali instrukce jak se dostat k my kamaradce na chatu v Ontariu a bezeli jsme zase maraton zpatky k autu. Byla to dlouha cesta skrz vyskove budovy a tedy zadna sranda, z celyho Calgary jsem byla pekne nastvana. A tak jsme si jeli dopocinout do ZOO, ke zviratkum a hlavne se podivat na ty medvedy, ktery jsme v prirode proste nevideli. ZOO bylo dost veliky, takze nam zabralo dobry 3 hodiny projit celym parkem. Videli jsem to co se normalne vidi v ZOO, k tomu rozdil mezi medvedem cernym a grizzlym. V 5 zoologickou zavirali, resp. prestali poustet dovnitr a kolem 6 nas vsechny vyhnali. Auto jsme meli odevzdavat az v 10 vecer, ale protoze jsme nemeli co delat, jeli jsme na letiste a po ceste hledali benzinovou pumpu. V nadrzi skoro ani slzu, alarm houkal a po ceste ani jedna. Az primo u letiste jsme jednu objevili, meli benzin pod dolar, natankovali jsme plnou a protoze jsme meli prazdny zaludky, Pete se zeptal, jestli jsou nekde v blizkosti restaurace, krome letiste a obsluha nas poslala asi 3 kilometry za letiste. A tam bylo restauraci jako maku. Zaparkovali jsme u jedny italsky. Dvere nam otevrela stihla pekna holka a zeptala se jestli chceme sedet venku nebo vevnitr a pak jestli v samoobsluzny casti nebo v obsluzny casti, takze nez jsme se dostali ke stolu, trvalo to 5 minut. Vsude pobihali slecny podobnyho typu jako ta u dveri a u stolu, kdyz jsme cetli menu, jsme si rikali, ze tu musi fungovat asi pekna diskriminace. Kdyz jsme meli vybrano, tak jsme cekali dalsich asi 10 minut a kdyz se nikdo neobjevil, vstali jsme a dali se na odchod. A to kolem behalo minimalne 7 servirek. Kdyz jsme u dveri byli dotazani, jak nam chutnalo, tak jsme rekli, ze jsme nestihli ani jist, ale duvod jsme udali, ze nemeli pro vegetariany moc velky vyber. Proste jsem se tam ale necitila dobre, vypadalo to, ze kazdou chvili zacne hrat muzika a vsechny devy zacnou odhazovat obleceni a tancovat. Skoncili jsme naproti v thajske restauraci a to bylo mnohem lepsi. Na letisti jsme vratili auto, zalepili tasku s kempingovyma vecma a pak jeli do obavovaci haly. Tam jsme se samo odbavili s predstihem a sli cekat na lavicky. Bylo asi 7 hodin a nas cekalo 5 hodin cekani. Ja mela posilu v podobe ginu a toniku, ale stejne na me prisel spanek. V 10 jsme se presunuli ke gatu a tam dockali ten zbytek. Kdyz nase veci projizdeli rentgenem a my prochazeli detektorem, zase nas nechali skoro vsechno sundat a jeste zkotrolovali laptop na vybusniny. Strane nepohodlny to je a kdyz clovek lita casto, tak to i pekne nasere. No ale asi to maji v naplni prace. Ve 23.45 zacali poustet do letadla, byli jsme hodne unaveny a tak jsme hned usnuli, ja dokonce ani nevim, ze jsme vzlitli. Cestou jsem jen otevrela oko, kdyz rozdavali neco k piti a krekry, ale jinak jsme spali celou cestu. I s casovym posunem cesta trvala neco kolem 4 hodin a strasne rychle nam to uteklo, protoze jsme ji celou prospali. 33613km
28.8. - V Torontu jsme pristali po 6 rano. Minimalne 20 minut jsme cekali nez nam poslou nase bagly a kdyz jsme je konecne pochytali, vypravili jsme se k pujcovne aut. Meli jsme kupon na upgrade auta zdarma, ale protoze jsem ho dala Peterovi, aby ho hlidal, tak ho samozrejme ztratil. Pete se snazil promluvit slecne za prepazkou do duse, ze jako mel ten kupon, ale ze ho ztratil a jestli by nam to lepsi auto preci jen nemohla dat, ale byla neoblobna. Meli jsme dostat auto podobny KIA, ekonomicky, nejlevnejsi, ne moc mista, ale tak nejak jsme se s tim smirili. Nakonec, po promluve o pocasi, se ji nas asi zzelelo a dala nam to samy auto co jsme meli v British Columbia a Alberte, tedy Jeep Liberty. Ale tentokrat bylo v bile barve. Tim se vyresilo jmeno. To hnede bylo Meda Beda, tak tohle automaticky a logicky muselo byt Ledni Medved. Slecna nam dala papirek s kodem, ktery nas mel pustit ven z parkoviste, ale nefungoval. Museli jsme zpatky, ona to opravila a pak uz jsme byli na ceste na dalnic 409, 401 a 400. Na 401 jsme se dostali bez problemu, ale odbocku na 400 jsme nejakym zpusobem prejeli a ocitli jsme se na kraji Toronta North York, kde bylo hodne obchodu a restauraci, ale vsechny zavrene. Ke Camille na chatu to trvalo pres hodinu. Na silnici 400 jsme se nakonec dostali vedlejsima ulicema, ale nasli jsme ji, to bylo hlavni a byl cas na snidani. Dali jsme vajicka a bramborovy miniplacicky na jedny benzince. Peter asi citil, ze mam hlad, protoze jsem zacala byt nesnesitelna. Tim se to ale vse vyresilo, ja zavolala Camille, kde jsme a pak jsme se ritili po silnici 400 do mestecka Barrie, podle instrukci. V info centru jsme dostali spoustu tipu kam v Ontariu jet a pak jsme jeli hledat chajdu. Predstavovala jsem si chatu typu horske chaty nebo takovy mensi chajdy, ale kdyz jsme prijeli na misto, podle popisu jsme nasli barak, ne chatu, ale obr barak u jezera Simcoe Lake. Byl super, spustu mista, 20 metru od vody, idealni misto. Camille nas prisla privitat, naposledy jsem ji videla pred 8 lety, ale vubec se nezmenila, ba ne trochu jo, zhubla. Dostali jsme pridelenou mistnost, snedli jsme ovocny salat, pokeacali jsme a pak se slo do vody. Ja jsem to vzdala, ale Camille, Pete a jeji sestra Lesley si zaplavali. Byl krasny letni den, slunicko parilo, ale dost foukalo. Vypadalo to na relaxacni den u vody. Pred obedem jsme dojeli do obchodu pro nejaky jidlo, Camille vybirala, my platili. U pokladny ale nestala zadna pokladni, byla tam masina-skener. Sami jsme si namarkovali a zvazili vsechno zbozi, na pocitaci zvolili jak chceme platit, na maly obrazovce podepsali transakci placeni kartou, nandali jsme si to do tasek a zase odkvaceli. Udajne masina nejak pozna, kdyby clovek nenaskenoval vsechno, ze prestane fungovat do ty doby nez se naskenuje vsechno. Nevim, myslim, ze u nas by to byl problem. Tolik cestnych lidi u nas neni. Ale treba to jednou v budoucnu tak bude vsude a prodavacky prijdou o praci. Zatim jsme si nebyli moc jisti s jejim planem, byla totiz nedele a ona rikala, ze musi v pondeli do prace, takze jsme nevedeli jestli planuje odjezd v nedeli vecer, tim padem bysme si museli jet najit kemping nebo jestli chce jet az v pondeli. U obeda jsme zjistili, ze do prace jde az v pondeli odpo, takze jsme meli nocleh zajisten. K obedu jsme meli kuskus a salat, moc dobry, Camille se ukazala jako dobra kucharka. Po obede jsme se vyvalili na lehatka a chvili zase odpocivali, pak jsem si dala sprchu, protoze jsem byla jak uzenac a kolem druhy Camille vytahla lodku a ze pujdem plachtit. Podminky pro to byly primo idealni, vitr a slunce. Ani jeden z nas jsme predtim neplachtili, takze jsme nevedeli co delat. Ale Camille to vzala do svych rukou na zadi a nas zaucila primo na jezeru. To jsem zapomela zminit, ze chata je postavena na brehu velikeho jezera asi hodinku od Toronta. Bydli tu jejich maminka, ktera se za 14 dni tady vdava. Barak vypadal na milion dolaru, ale i to vybaveni, pred barakem 3 lodky (jedna motorova, dve plachteky), proste idealni misto, nechala bych si to libit. Na lodi to byla sranda, Camille nam davala ukoly primo na vode, Pete mel na starosti tu mensi predni plachtu a nabiral vitr, Camille kormidlovala a mela na starosti velkou plachtu a ja mela za ukol udrzovat balanc, takze jsem se furt vyklanela z lode. A schytala jsem vsechny vlny, takze i kdyz nam bylo receno, ze se nepredpoklada, ze budeme mokry, ja byla jak zmach. Ucili jsme se otacet atd. A na ceste zpatky jsme meli malou nehodu. Nastesti jsme byli kousek od baraku. Kdyz jsme se otaceli, urvalo se kormidlo, stezen se presunul na druhou stranu a majznul Petera do cela, musela jsem ho chytit aby neskoncil ve vode a dal to nejelo. Zkusili jsme padlo jako kormidlo, ale nemohli jsme chytit vitr a tak velka plachta sla dolu a malou jsme chytli vetricek a pomalu dopluli domu. Neco se muselo stat, abysme si to pamatovali. Ale byla to sranda. Pak jsme se museli prevliknout, zase se uvelebili do lehatek a povidali, koukali na jezero, cetli a nic nedelali. V 5 prijela maminka s partnerem, ta tu bydli celorocne a zacalo se vlastne povidat vsechno od zacatku. Soused vedle mel na zahrade krmitka pro ptaky a tak se mu tam slitali zajimavy ptacci, poprvy jsem videla datla, ma peknou cervenou hlavicku a datloval i na krmitku a hummingbird, nevim jak se mu rika v cestine, ale je to takovej malinkatej ptacek, strasne rychle lita a kmita kridylkama, kdo cetl Harryho Pottera, tak bych ho prirovnala ke Snitchi (ten malinkej mic co chyta Harry pri Quiddichi). Camille uvarila veceri, meli jsme spagety, vinko, salatek a cesnekovy chleba, napapkali jsme se. Ukazali jsme holkam fotky z nasich cest, po skonceni vypadali dost unavene a pak uz jsme se vrhnuli do poradny postele. A to se nam spalo, uzasne a az do rana. Na miste toho dnesniho baraku puvodne stavala mala chajda, ale kdyz ji koupili, tak se rozhodli ji zbourat a postavit vetsi a novejsi misto. A povedlo se jim. Nerusili nas zadny vlaky, jen nam k usinani kvakaly zaby.

29.8. – Vstavali jsme az kolem 9, vubec se nam nechtelo z postele. Ale kdyz jsme slyseli, ze vsichni ostatni uz vstali, sbalili jsme si bagly a sesli dolu, kde jak maminka, tak obe holky uz pripravovali snidani. Prijel i bracha Michael, ktery je hasic a mel nocni. Meli jsme vajicka, toust a ovocny salatek a meloun. Po snidani jsme se rozloucili, ale asi ne na dlouho, protoze se do Toronta budeme vracet pristi pondeli a tak se tu znovu zastavime. V New Orleans zrovna radil hurikan Katrina a nejake bourky meli koncem tydne prijit i do Toronta. V Barrie jsme nakoupili zasoby a pokracovali na zapad smerem do Bruce Peninsula. Projizdeli jsme krajinou, ktera byla hodne podobna Evrope, takze jsme si ani nepripadali jako v Kanade, proste par farem, pole, lesy, sem tam nejaka reka, pak zase lesy a pole a tak to slo porad do kola. Videli jsme i par farem na vyrobu javorovyho sirupu (malou sklenicku jsem si koupila, abych vedela jak chutna). Camille nam vypravela, ze vyroba poctivyho sirupu je ohromna veda. Skoro stejna jako vyroba vina. Zalezi, , v jake oblasti stromy rostou, kdy se sirup nasbira a kolik cukru ma a jak dlouho se necha ulezet. A je velky rozdil mezi soukrome nebo na farme vyrobenym sirupem a sirupem vyrobenym v tovarne. Sirupobrani jsme propasli, ale vime, ze se sbira tak, ze do kmene javorovyho stromu se natluce kovova hadicka a pod se povesi kyblik, do ktereho sirup skapava. Po ceste jsme videli miliony kanadskych vlajek – u baraku, na baraku, na postovni schrance, na vratech, proste vsude, Kanadani jsou proste patrioti. Vsechny silnice jsou znaceny jen cislem, takze jsem nas navadela pres silnici cislo 90, pak 2 a tak dale, az jsme dojeli do Hanovery, prvniho vetsiho mesta, kde jsme doufali, ze sezeneme plynovou bombu. Prvni zastavka byla ve Wal Martu, supermarketu, kde maji vsechno, ale nasi bombu tam nemeli. Takhle jsme prosli po ceste do Port Elginu asi dalsich 6 obchodu, ale pokud meli plynovy bomby, tak ne ty, co jsme potrebovali. Posledni nadeji byl obchod s domacima potrebama a tam finalne meli to co jsme potrebovali. Pri jedne takove navsteve se Pete vratil s velkym hrncem, pry ho uz prestalo bavit varit v nasich malych kempingovych hrncich. Tenhle byl velikej, smaltovanej a stal jen $5. Na obed jsme zastavili u silnice a dali si plnenou bagetu. Port Elgin a vse skrz co jsme odtud jeli je na pobrezi obrovskeho jezera Lake Huron a je to velka rekreacni oblast. Na plazi Sauble Beach, ktera je dlouha 11 kilometru to vypadalo jako u more, plaz plna lidi a za vodou byla zase voda. Fakt to vypadalo jako u more, druhy breh nebyl videt, na plazi byl docela dobrej pisek, vsude byly obchody s plazovyma a surfarskyma vecma. Peter hupsnul do vody, ja zas byla mekota a jeli jsme dal. Za cely den jsme nevideli nic kloudnyho, jen jsme se poucili, ze kolem jezer, ktery nejsou v narodnich parcich, lidi stavi kolem dokola baracky. Jsou roztomily, ale kdyz je jeden vedle druhyho, tak to neni moc peknej pohled. Jeli jsme po silnici asi 50m od plaze a kazdych 10m byl vjezd k jednomu baracku spolecne s postovni schrankou, cislem, jmenem, vlajkou a krabici na odpadky. Tak to slo kilometry a kilometry. Jeli jsme a jeli porad za nosem az jsme se ocitli u znacky slepa ulice rovne a doprava je prasna cesta. Nezbyvalo nam nic jinyho nez se bud vratit a nebo pokracovat po prasny ceste. A tak jsme jeli do neznama, silnice byla moc dobra, Pete jel stovkou a po asi 15km jsme dojeli na krizovatku. Ja tvrdila doleva a Pete jel podle sebe doprava. A mel pravdu, po cca 10km jsme dojeli k dalnici, na kterou jsme se meli napojit uz v Red Bay a ne pokracovat do Pike Bay. Ale dalnici c.6 jsme nasli a to bylo hlavni a do cile na konec poloostrova uz to bylo jen kousek. Kolem silnice bylo dost kempu, ale ja jsem nasla v katalogu jeden, co mel pracky. Kemp Heapy Hearts byl asi 15 minut od mista kam pojedme zitra. Ubytovali jsme se na peknym placku, koupili 8 polinek za $6 a i presto se sel Pete podivat po okoli, jestli nenajde nejaky drevo. Ale vsude to bylo vybrany a tak jsme se museli spokojit s tim co jsme meli. Prvni veci bylo dat prat pradlo, nemeli jsme praci prasek a tak vhod prisel jar, kteryho mame nadbytek, pak jsme roztridila jidlo, Peter prinesl par kousku dreva a dal se do staveni stanu, ja mezitim nakrajela zeleninu na veceri a peter ji uvaril. V tom jeho novem hrnci. A pomalu se zacal smal odlupovat, jak vevnitr, tak i zvenku. Popijeli jsme pivko, psala jsem denicek a pochvalovali si kolik je na nebi hvezd. A bylo teplo, u ohynku jsme sedeli jen v kratasech a pred tremi dny jsme mrzli v horach. Pradlo bylo poveseno mezi autem a stromem, veci uklizeny a drevo pomalu dohorivalo a tak jsme kolem 11 zapluli do spacaku. Km
Zitra jedeme do prvniho podvodniho narodniho parku v Kanade. Je to nekolik ostrovu a as 23 ztroskotanych lodi na dne. Vetsina z nich se bohuzel da videt jen pri potapeni a na to nemame ani penize ani zkusenosti a tak vyuzijeme mistni firmy, ktera organizuje vylety lodi s prosklenym dnem. Voda je tu tak cista, ze par vraku je videt. Pak je tu jeste Flowerpot Island, kde jsou jakysi formace z kamene.
30.8. – Rano jsme meli budika na sedmou, ale rodinka vedle nas si usmyslela, ze nas probudi uz v pul. Povidali si a smali se tak nahlas, bylo jim jedno, ze kolem nich spi nekolik desitek dalsich lidi. Chvilku jsme se prevalovali, ale nakonec jsem asi po 15 minutach vstala a zacala varit snidani a davat veci do kupy. K snidani jsem udelala vajicka, veg parky, smazenou cibulku a houby a k tomu chlebika. Peter nasel v jeho vajickach kousek smaltu. Rano sice svitilo nadherne slunicko, ale padla rosa a tak jak pradlo tak stan byl mokry jak zmach. Vrchni cast stanu jsem rozlozila kousek vedle na slunicku, ale ani do ty doby nez jsme ho sli skladat neuschnul. Ale je to vlastne jedno, vzdyt ho budeme stavet vecer znovu. Vyjeli jsme asi v pul 9 a opravdu za chvilku jsme byli ve meste Tobermory, odkud vyjizdi lode s prosklenym dnem. Meli jsme na vyber ze dvou a vybrali si tu, kde prvni lod vyjizdela v 9.30. Meli jsme cas se pripravit, vzali jsme si radsi bundu, protoze jsme tusili, ze bude vetrno. Musim rict, ze jsem docela zklamana, ze tu nikde v Kanade nemaji studentsky slevy. Nikde. No zaplatili jsme oba $20 a ve ctvrt jsme se nalodili. Cekala jsem kompletne proskleny dno, ale ukazalo se, ze to jsou jen takovy metr na metr kukane se sklem na konci. Ale fungovalo to. Bylo videt na dno. Ono ale bylo videt i tak, protoze voda byla kristalove cista, az neuveritelne. Zajeli jsme do zatoky, kde byli dva vraky. Byli dost na melku, takze byly krasne videt i z lode pouhym okem, bez pouzivani proskleny kukane. A kolem dokola na brehu postaveny baraky, kazdy mel minimalne jednu lod, proste raj pro bohaty. No vyfotili jsme si vraky a pak hura k Potflower Island, kde vetsina lidi z lode vystupovala, sla se projit a pak jeli nazpatek jinou lodi. Nebylo moc vody a tak lod zastavila kus od brehu a prijel raft a nabral lidi. Dva lidi co na ostrove spali pristoupili a 5 nas zustalo. Pak jsme objeli ostrov, videli jsme formace z kamene, ktere byly vytvoreny prirodne a za hodinu a 45 jsme byli zpatky v pristavu. Na ostrove je 147 jeskyni, ale ani jedna pristupna. Ostrov je v Geogian Bay, je to vlastne souostrovi peti ostrovu a narodni park se jmenuje Fathom Five Marine NP. Pak jsme ve vesnici hledali pohled, ale zadny poradny jsme nenasli. Vyjeli jsme zpatky, protoze jsme se chteli dostat co nejbliz k NP, kam jsme meli namireno na kanoe. Projeli jsme vesnici Lion’s Head a po pobrezi az do Owen Sound, kde jsme si chteli dat obed na mistni plazi. Jeli jsme presne podle znacek, ale zadnou plaz jsme nenasli. Za Owen Sound jsme najeli na dalnici c. 26, ktera nas mela dostat do Collingwoodu, ale najednou jsme se ocitli u znacky Konec silnice a nikde ani zminka o objizdce. A tak jsme jeli jedinou moznou cestou doprava a asi o 200m dal byl znacka o tom, ze je tam objizdka. Objeli jsme jeden blok a pak najeli zpatky na silnici 26, ale prace tam pokracovali v plnem proudu, na silinci chybel asfalt a porad jsme jen zastavovali u lidi se znackama-placackama STOP a jeli jsme mnohem pomaleji, takze kdyz jsme po 40 minutach a 10 kilometrech dorazili na konce pracovni zony, oddychli jsme si. Narodni park byl dost daleko a tak jsme proste chteli jet dokud to pujde. Po ceste jsme se zastavili v jeskynich, ale dostat se k nim, zase jsme absolvovali objizdku. Dneska jsem na vraceni se a objizdky meli vylozene stesti. Navstevu jeskyni jsme zase vzdali, protoze to bylo na dlouho. Puvodne jsme chteli v Colingwoodu jit nekam na vyslap, ale pokazilo se pocasi a radsi jsme jeli dal. Po ceste k Wasaga Beach jsme jeli oblasti, kterou lemovala jedna takova dlouhatanska hora. PO cele delce byly vytvoreny sjezdovky, postaveny lanovky a sedacky a pod horou bylo postavenou hafo ubytovacich zarizeni. Kopce nevypadaly ani tak vysoke, ale v zime tu musi byt naval. Wasaga Beach je taky sladkovodni plaz u Georgian Bay a ma 6 oddelenych plazi. Nejdriv jsme ji nemohli najit i kdyz ma 14km, ale nakonec s nekolika otackama jsem ji nasli. A zjistili, ze je to jedna velka komerce. Dosli jsme na plaz, povinne vyfotili a zase z plaze odesli. A pryc z civilizace nekam do prirody. A nejlepsim mistem je Algonquin NP, kde nebude tolik baraku, jen priroda, rybniky a kanoe. Zase jsem navigovala, takze pres silnci 92 a 19 jsme se dostali na superdalnici 400 a na jejim dvestesedmem kilometru jsme uhnuli. Projizdeli jsme peknou oblasti se spoustou rybniku a bazin a zacalo se nam tu docela libit. Meli jsme limit do 7, pak uz jsme museli najit nejaky kemp. Bylo zatazeno, ale dusno. Prejeli jsme na dalsi dalnici a najeli kupodivu na tom samem kilometru (207km), po asi 15km zase sjeli na Huntsville a pak uz to bylo jen kousicek k nasemu dnesnimu cily. Ani jsme neverili, ze se nam do onoho kempu podari dojet, ale skoro presne na cas jsme dojeli do Algonquin Trails Camping Resort. Jen 15 minut od zapadni brany do parku. Chteli jsme do kabiny, ale na jednu noc je nepronajimali a tak jsme se smirili s mistem na kempovani. Nastesti meli susicku, tak jsem veci vyprany vcera hodila dneska do susicky. Zaplatili jsme kempovani a drevo ($6) a jeli najit nase kempovaci misto. Bylo to snad nejvzdalenejsi misto v celem kempu a kolem nebyl ani jeden stan. Jenom karavany a karavany a RV (recreational vehicle), kterych je tu jak maku. V podstate baraky prevazeny po silnici. Nektery, co jsou velky jako autobusy za sebou jeste tahnou normalni auto. A uvnitr jsou vybaveny docela luxusne, nema to uz nic spolecnyho s kempovanim, je tam velika postel, televize, sprcha, zachod (maji odvody a kempy jsou k tomu prizpusobeny), kuchyn a obyvak. Nektery RV kdyz prijedou do kempu, tak maji jeste vysunovaci bocni strany, takze se vnitrek rozsiri a tim pro ne vznikne vetsi obyvaci prostor. Obcas vypada, ze v nich lidi bydli celorocne, nebo alespon cele leto. V rychlosti jsme postavili stan, ja zacala s veceri a Pete se dal do delani ohynku. Koupil si pomocnika, neco jako Pepo aby mu tak dlouho netrvalo nez ohynek zacne horet. Poradne to drevo pokropil a meli jsme fajrak hned, kterej ale postupne umyral, a kdyz byl Pete ve sprse, tak umrel uplne, protoze jsem nemela cas delat dve veci najednou. Ale vsechno dopadlo dobre, i ja jsem stihla sprchu, dokonce se Peterovi podarilo umyt i nadobi a me dopsat denicek za dva dny. Za cely den jsme krome vraku nevideli nic zajimavyho, dva dny jen tak jezdime po Ontariu a nemuzeme najit nic peknyho. Zitra se to snad zmeni. Pojedeme na nekolik hodin na kanoe a pak uvidime. Kdybych tohle vedela dopredu, tak stravime mnohem vic casu v Rocky Mountains a tady jen par dni. Ale aspon se ucime neco o kanadanech. Dost se pretvari, delaji, ze je neco zajima, ale ve skutecnosti jim je to uplne u pr.... Uz nas boli hlava z jejich prizvuku, to prehnany RRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR nam uplne dela diru do mozku. Zacina tak ale mluvit taky, respektive prehanime a delame si z toho srandu. Pry tu maji taky medvedy, takze si mame schovat vsechno jidlo do auta, nenechavat nic ve stanu. Ale my jsme z Rockies vycviceny, takze to delame uz automaticky. Peter nema rad, kdyz cely vecer pisu denik a tak uz je ve stanu. Ma to ale vyhodu, vyhreje mi spacak. Kdyz jsme dneska a vcera projizdeli Ontariem, narazili jsme na mesta, ktery spis patri nekam jinam, jako Brisbane (Australie), Brussels (Belgie), Exeter (Anglie), Hanover (Nemecko), Dublin (Irsko) a dalsi. Maji tu celkem dost rovne a dlouhe silnice, pripomina mi to Australii. Stale jsme nezjistili jaky miry pouzivaji, obcas totiz slysime vzdalenosti v metrech nebo kilometrech a nekdy ve stopach a palcich nebo teploty nekdy ve stupnich, jindy zase ve Farenheitech. Bohuzel si neumim predstavit kolik je 80 Farenheitu nebo 250 stop. Dneska jsem taky poprve z auta videla Drive-in kino, tam co se vjede autem, sedi se v aute a kouka se na film z auta. Doted jsem to videla jen v televizi. No je cas na spani, takze koncim. Zitra jsou na programu kanoe a pak cesta do Ottawy, hlavniho mesta Kanady. Z toho jsem uplne odvazana. Jo a pocasi na zitrek vypada docela slibne. 13575km.

Tady je pokračování http://www.multiweb.cz/australia%20in%20diary/kanada2

Zpátky na začátek http://www.multiweb.cz/australia%20in%20diary/kanada

KANADA V CELÉ SVÉ KRÁSE
17.8.-8.9.2005
VANCOUVER - CALGARY - TORONTO


31.8. – Zapomeli jsme si naridit budika a kolem nas nebyl nikdo, kdo by nas probudil. Ale vzbudili jsme se docela dobre, pred 8 jsme uz byli na nohach. Pete mel varit snidani, teda pripravit, protoze jsme meli nudle, ale vytratil se do umyvaren a nacepovat vodu, takze jsem stejne pripravu dokoncila ja. Behem meho pobytu v umyvarne Pete stihnul sbalit pulku stanu, pak jsme si dali snidani, doslozili stan a pred 9 uz jsme byli na ceste do Algonquin Provincial Park, ktery je samy jezero. Neuveritelny, na mape Kanady je vic modry barvy nez ostatnich barev, snad nejvic jezer co jsme kdy videli. Tesne pred vjezdem do parku jsme nabrali benzin za $20, co kdyby nahodou. Pocasi bylo na prd, zatazeno a zacinalo poprchavat. Byla jsem nastvana, protoze kdykoliv prijedme nekam, kde je hezky zelene, udela se hnusne a tak to stoji za prd. Za to kdyz jsme ve meste, ktery nas nebavi, je nadherny pocasi. U zapadni brany jsme si museli koupit vstup do parku $12 a pak uz jeli k jezeru Canoe Lake, kde byla pujcovna lodi. Prijeli jsme na misto a i presto, ze v dalce bylo videt jak prsi, zapujcili jsme si kanoi na 4 hodiny (to bylo minimum). V cene byla lod, padla a vesty, takze jsem si fotak nebrala, barel nam nepujcili. Dali nam igelitovy pytel, tak jsme do nej dali plastenky, obed a pivo. Dostali jsme hlinikovou lodku, ja nastoupila dopredu, Peter dozadu a uz jsme jeli. Po par metrech zacalo prset a v tu chvili me to prestalo bavit, ale zase se mi nechtelo jet zpatky, protoze jsem vedela, ze by nam tezko vraceli penize. A tak jsme padlovali kousek od brehu, zjistili jsme, ze i v parku maji lidi u jezera postaveny baraky a co nas uplne nejvic prekvapilo, ze primo v jezere meli postaveny a ohraniceny bazeny!!! Silney, vubec se to tam nehodilo. Objeli jsme 3 ostruvky a zajeli do takovy maly zatoky, kde udajne bylo dobre misto na pozorovani zvere. Asi po 150m se hladina zacala pokryvat travou a malinkyma lekninama a zacalo to byt jako v pohadce. Projizdeli jsme v desti po uz vyjetych cestach, kolem nas trava a stromy, ale zvirata zadny. Nebylo divu, kdyz porad prselo. Dojeli jsme az na misto, kde uz to dal neslo, kolem nas po obou stranach natesno breh a vepredu slepa ulice. Pak dest na chvilku ustal, ale kdyz jsme se vratili zpatky na jezero, opet prset zacalo. I kdyz jsme byli na vode ani ne dve hodiny, jeli jsme zpet do depa. Jakmile jsem vylezla z lode, zacala mi byt pekna kosa. Dosli jsme se prevliknout, prosli obchudek se suvenyrama a v aute jsme si dali obed. Domluvili jse se co dal. Vzhledem k pocasi se nam nechtelo zustavat v parku, ale predstava mest – Ottawa, Montreal a pozdeji Old Quebec ve me vyvolavala skoro hruzu. Nakonec jsme odsouhlasili, ze v Ottawe (i kdyz je to hlavni mesto) neni nic k videni a ze skrz mesto jen projedeme a budeme pokracovat dal na Montreal. Do Montrealu je to asi 450km. Jeste jsme ale meli projet skrz park a tak jsme zastavili u par jezer – Beaver Lake, kde jsem fotila lekninky a najednou neco vyskocilo z vody a zase zmizelo, pak Lake of Two Rivers a nakonec Opeongo Lake, kde byla dalsi pujcovna lodi. Tam jsem vylekala na brehu zabu a pak jsem jich videla nekolik ve vode a zacala fotit. Peter me musel skoro odtahnout. Byly 2 hodiny a tak jsme se vydali na cestu. Peter nasadil tempo a zase v zone 80km/hod jel 120km/hod. Vzdycky vytusim, ze se neco deje, kdyz znicehonic zpomali a to vetsinou vidi auto, co je podobny policajtkymu a tak nechce, aby ho chytli. Tentokrat ale jedno opravdovy policejni auto bylo pred nim a dalsi jelo proti a obe auta na sebe zablikali. Mohl to byt jenom pozdrav, ale taky znameni, ze jedeme moc rychle. Taky to auto v protismeru zahnulo a otocilo. Ale ani po 10 minutach nas zadny nedohonilo a ani to pred nami nezastavilo. Peter se pak najednou snazil jet podle predpisu, ale moc dlouho mu to nevydrzelo. Jakmile jsme opustili park udelalo se hezky a vysvitlo slunicko, ale po par kilometrech se zase strasne rozprselo, takovy aprilovy pocasi. Udajne tyhle srazky ma na svedomi hurikan Katrina. Jeji cesta mela pokracovat na sever, pres Toronto a dal tam, co jedeme my. Ale nastesti uz ne s takovou silou, s jakou dorazila do New Orleans. Zitra by se melo uz vyjasnovat a byt teplo. I v mensich mestech maji ulice pojmenavany podle cisel, takze maji jednu centralni ulici a od jdou ulice na vychod a na zapad, takze paralene od centralni je tu Prvni zapadni a na druhe strane Prvni vychodni, nebo Prvni jizni a Prvni severni a tak to jde dal podle velikosti mesta. Downtown v Torontu mel i Sedmnactou vychodni a zapadni. Zjistili jsme, ze Americani/Kanadani jsou strasne vybiravy v jidle a tak nas vzdycky prekvapi, kdyz prijdeme do obchodu s jidlem, ze nam daji na vyber z peti ruznych tortil (od obyceny, pres spenatovou az po celozrnnou), ze tri druhu fazoli, 4 druhu omacek, dvou druhu soli, 5 druhu syra apod. Po chvilce odpovidani si rikame, at tam ten clovek proste naflaka co chce, ale at se nepta na kraviny. Na jednu stranu je dobry, ze si clovek muze vybrat co mu chutna, ale kdyz na vas obsluha vychrli 10 otazek, po treti jim mate sto chuti rict, at si to sni sami. Kdyz jsme dojeli do Ottawy, pohled na vyskovy budovy nam stejne nic nerikal a tak jsme zustali na dalnici c. 417, ktera nas vyvezla z mesta ven smerem na Montreal. Samozrejme v pet hodin jsme chytli zacpu, ale ta se alespon hybala. A jako na potvoru se pocasi vylepsilo. Sedime v aute, tak slunicko sviti. Az budeme chtit vylezt a na neco se podivat, zase zacne prset. To zname. Potkavame tady skolni autobusy, nakladaky a auta, ktery vypadaji jakoby se tu objevily z cista jasna z jine doby. Vsechny vypadaji stare, rekla bych 60-70 leta. Ale jsou roztomily. Dneska jsme projizdeli mistem, ktere se jmenovalo Carlsbad Springs, neco jako Karlovy Vary. Kde na ty jmena Kanadani chodej, proste je ukradnou v Evrope a okoli. A tady jsme museli dojet natankovat benzin, protoze nam v te zacpe zacalo blikat svetylko. Dojeli jsme k pumpe a tam jim zrovna zkolabovaly pocitace, takze jsme tam nemohli natankovat. Nastesti hned za touhle benzinou byla takova malinka, stara, podivna a ta byla otevrena. Asi nemeli pocitace. Po dalnici 417 – Trans Canada Highway, jsme jeli dal a dal, okoli bylo sama mala farma, jedna vedle druhy. Kanadani jsou asi naruzivy farmari. A ti pestujou hlavne kukurici. Na 27km jsme uhnuli na dalnici 34, ktera nas odvezla do Hawksbury. V mestecku Vankleek Hill se nam libilo, protoze vsude byly stary baraky a vypadalo to tam utulne. Hned jsme zjistili proc, ten styl nam totiz pripominal Francii. Blizili jsme se totiz do Quebecu, coz je francouzska kolonie a vsechny napisy a znacky zacaly byt jen ve francouzstine a to nam pri hledani bydleni moc nepomohlo. A to jsme porad v Ontariu. Peterovi se nechtelo evidentne do stanu a zacal se ptat v hotelech a motelech, i kdyz jsem nasla jeden kemp asi 20km od Hawksbury. Nakonec ukecal recepcniho v hotelu na $50 za pokoj. Nevim jak, kdyz puvodni cena byla skoro $70. Pokoj byl ve tretim patre, docela utulnej, vinovy koberec, zrekonstruovana koupelna. Ale pak jsme mozna pochopili, proc byl schopny nam ten pokoj dat za levneji. Ten pokoj nebyl kompletne dokoncen, v koupelne byla nedodelana podlaha, ale jinak to celkem slo. Ostrihala jsem Peterovi vlasy a ten si pak chtel dat sprchu, ale kdyz pustil kohoutek, voda tekla jen do vany. Po dukladnem prozkoumani cele koupelny a okoli jsme nenasli zadny cudlik, kterym bysme prepnuli tok vody do sprchy. A tak jsme meli dukladnou koupel, kazdopadne nam to neublizilo, spis bych rekla, ze to bylo po tech 2 tydnech docela prijemna zalezitost. V pokoji bylo strasny vedro a i kdyz jsme pustili podivne vyhlizejici klimatizaci, nijak se to nezlepsilo. Peterovi se delali krupeje potu na cele. Poprve od hurikanu Katrina jsme v televizi videli tu skodu, bylo to hlavnim programu na kazde zpravodajske stanici. Kdyz jsem se vratila z koupelny, Pete uz vesele vychrupoval. 14012km

1.9. – Konec prazdnin, zacatek skoly. I tady byl dneska prvni skolni den. Vstavali jsme chvili po 8. Peter udelal k snidani vajicka na nasem kempingovem varici v pokoji. Tesne po 9 jsme se uz ritili k dalnici 417 smerem stat Quebec a mesto Montreal. Jakmile jsme prejeli hranice Ontaria a Quebecu vsechny znacky a napisy se razem prelozily do francouzstiny a my jsme byli skoro ztraceny. Tesne za hranici se nam naskytla prilezitost navstivit informacni centrum, kde jsme dostali bozury o meste Quebec, Montrealu a jejich okoli, vcetne narodnich parku. Pani kanadanka-francouzka nam zacala rikat kam bysme meli jet a vypadalo to tak, ze rekla: Muzete jet do Zerzerza, a pak Zorde Zrbla a dalsi den na ceste do Montreal se zastavte ve Vilaz du zard a tak to slo dal. Byli jsme radi, ze nam ty mista vyznacila do mapy. A rozhodli jsme se, ze dneska dojedem az do Quebecu, coz bylo asi 3 hodiny jizdy, projdem se po starem Quebecu a naveceru zajedeme do narodniho parku Parc de la Jaques Cartier, kde jsou kempy a hlavne priroda. A zitra se budeme pomalu vracet smerem Montreal a Toronto. V nedeli vecer bysme se chteli vratit na chalupu ke Camille, v pondeli prohlidka Toronta, odpoledne dojet k Niagarskym vodopadum, prespat tam, v utery se mrknout na vodopady poranu a pak udelat prohlidku po vinarske oblasti kolem vodopadu. Prijde nam dost nefer, ze v cele Kanade jsou napisy a znacky ve dvou jazycich, protoze na to je zakon, ale v Quebecu jsou napisy jen ve francouzstine. A my z toho mame prd. Po dalnici c. 40 jsme projeli ranni spickou Montrealem, ani jsem nevedela, ze Montreal je postaven na ostrove a skrz industrialni zonu, jsme se zase dostali ven a jeli dal do Quebecu. Slunicko se snazi a sviti a sviti. Zatim jsme v aute, jakmile ale budeme chtit vystoupit, tak se urcitel zmeni. Ceny benzinu se vysplhaly z 90 centu az na $1,40 za litr a to diky hurikanu Katrina, protoze u New Orleans bylo dost fabrik na ropu, ktery ten nepracuji, takze ceny se vyhoupli na nepochopitelnou castku. V pondeli je tu statni svatek. Kousek za Montrealem jsme se vystridali v rizeni, aby to vsechno nevyzral Peter, jela jsem asi 130km, do Quebecu jsme se zase vystridali. Dojeli jsme do Quebecu a hodinu jsme se motali ve meste. Vsechny napisy ve francouzstine, takze jsme se trochu ztratili a museli se vracet. Ve finale jsme tu spravnou cestu nasli, jeli jsme do kempu a museli jsme najet na silnici 40, protoze Peter zapomnel uhnout a napojil se na c. 440. Narazili jsme na objizdku, ale zase jsme tomu moc nerozumeli, takze nas to dovedlo dal nez jsme chteli a museli se vracet, proste jsme dneska meli stesti. Pak nas to ale navedlo zpatky na tu silnici 40 a pak uz jsme jeli podle znacek a kemp jsme nasli v pohode. Bylo asi pul 2, kdyz jsme do kempu dojeli. Byli jsme v kempu vlastne uplne sami, dostali jsme misto kousek od sprch a zachodu, takze jsme nemuseli jezdit jako v ostatnich kempech. Postavili jsme si obydli a jeli zpatky do Quebecu na prohlidku stareho mesta. Dojeli jsme na parkoviste kousek od Citadely a vydali jsme se po schodech kolem mestskych zdi a ocitli jsme se u zamku Cheateu, pozdeji jsme zjistili, ze to neni‚ zadnej zamek, ale prachobycejnej hotel. To jsme ale zjistili az zpatky v kempu. Od „zamku“ jsme se pak prochazeli ulickama mesta, hodne nam to pripominalo Evropu. Jakby ne, ze? Kolem pate jsme dostali hlad a tak jsme skoncili v italsky restauraci. Povedlo se mi pri ukazovani v menu, prevrhnout sklenicku s vodou, ale Pete to ustal a skoro vsechno zachytil polaminovanym menu a uvedl proud mimo stul. Dali jsme si dohromady predkrm a pak pizzu a i tak jsme se prejedli. Prosli jsme snad milion suvenyrovych obchodu, protoze chceme jednoduchy, smesny tricko, kde bude napsano Kanada. Jenze vsude kam prijedeme, tak krome Kanady je tam jeste vysito nebo natisteno jmeno toho mista/mesta. No snad se na nas stesti usmeje v Torontu. Po 4 hodinach chozeni jsme toho meli dost, pocasi nam nastesti pralo a na ceste k autu jsme se jeste podivalo na mestsky zdi, ktery jsou skoro 4m siroky. Dokonce se po nich da obejit stary mesto, prochazka je 4,6km dlouha. Kousek od mista, kde jsme parkovali jsme ve strani uvideli nejaky vydrovity zvire, asi to byl beaver, kterych tu je spousta. V 7 hodin jsme nasedli do auta, bylo to o hodinu pozdeji, nez jsme zaplatili, ale nikdo po nas nich nechtel a vydali jsme se zpatky do kempu. Jen najit tu spravnou cestu. Nastesti to nebylo tak tezky a navedla jsem nas primo na most, coz byla silnice 440. Zase jsme museli pres tu objizdku, takze jsme museli o jeden vyjezd dal a pak se vratit. Kdyz jsme prijeli do kempu, nemuseli jsme varit zadnou vecu, protoze jsme uz byli nakrmeny, Pete se snazil asi hodinu zapalit ohynek, ale vubec se mu to nedarilo. Ani s kamaradem Pepo, ani s peti brozurama, ktery spalil, vubec to nechtelo horet. Ja mezitim udelala poradek v aute a pak to Pete vzdal a sli jsme oba do sprch a pak do postele. A to bylo teprve devet hodin. Meli takovy idiotsky sprchy se sensorem, takze fungovali jen kdyz pred sensor dal clovek ruku nebo pred nim stal. Jenze, tenhle sensor byl mimo prostor, kde clovek stoji pod sprchou a tak jsem porad musela vystrkovat zadek (to ale nebyl takovej problem), aby mi tekla voda. Ta byla ale spis vlazna nez tepla, takze jsem si to ja ani Pete neuzili. Ale nebylo co delat. Na kilometry jsem uplne zapomela.


2.9. –Rano nas probudila priroda. Mobil jsme totiz nechali v aute, ale probudili jsme se vcelku brzo. K snidani jsem uvarila kotel polivky minestrone s extra nudlema a bramborama. Byla to mnamka, ale prejedli jsme se dobre. Pocasi bylo rano nic moc, sice neprselo, ale bylo pod mrakem a vypadalo to jako ze kazdou chvili zacne. Kousek od kempu byla prvni atrakce, kterou jsme dneska meli na planu – vodopady Montmorency Falls. Knizka Lonely Planet nam myslim usetrila $25, protoze nas upozornila, ze na parkovisti vybiraji nehorazny penize a tak jsme zaparkovali asi kilometr od vodopadu zdarma a ten kousek usli. Po ceste jsme zase videli vydrovite zviratko, na fotce neni poznat jestli je to medved nebo vydra. V budove po nas nikdo nechtel zadny penize za vstup a tak jsme prosli a obdivovali jsme obrovske vodopady, ktere jsou udajne vyssi nez Niagarske. Ale ne vetsi. Obloha byla stale zamracena, ale presto jsme se vydali na vyslap. Vyslap spocival ve vystupu obrovskeho schodiste asi s milionem schodu. Nohy nas bolely pekne, ale zvladli jsme to. Nahore nas jeste cekala kratka prochazka a pak uz jsme se ocitli na moste nad vodopady. To vam byl pohled. Par lidi tam sotva preslo most jak se balo. Predstava toho, ze se na kanoi priblizim k prepadu nebyla moc pekna. Ale v tu chvili zacalo vysvitat slunicko a tu a tam byla modra obloha. Hned se lip fotilo. Pak jsme se vraceli po tom samem schodisti zpatky. Mohli jsme jet lanovkou, ale schody byly lepsi. Na jednom miste se schody rozdvojovali a tak jsme se dali temi druhymi, ktere nas dovedli ke spodku vodopadu. Jak svitilo slunicko a vodopady strikaly vodu vsude, delala se duha, takze jsme samozrejme fotili, az jsme se dostali hodne blizko k vodopadum a strikajicim vodopadum a dostali jsme co proto. Vsechna ta voda se otocila a pekne nas ze vsech stran osprchovala. Vypadali jsme jak zmokly slepice a neslo tomu utect. Ale byla to sranda. Kdyz jsme odchazeli po kolejich zpatky k autu, punta uz byl uplne venku a udelalo se krasne. Dojeli jsme o dalsich asi 30km dal do mista, ktere se stalo turistickou atrakci kvuli velike bazilice a tak krome vericich tam miri i kolony turistu. Bazilika je opravdu velka, dokonce i hotel pres ulici je postaven jako kostel, i s tema oknama a sochou nade dvermi. V bazilice po obou stranach byly berle a hole nemocnych, ktery se tam uzdravili a tak je uz nepotrebovali. Nevim co je na tom pravdy, ale tech holi tam bylo hodne. Po prejeti mostu na ostrov Ile d’Orleans jsme dojeli do info centra. Tenhle ostrov mela byt atrakce okoli Quebecu. Brozuru, ktera sice mela nejaky anglicky text, ale povetsinou byla ve francouzstine, jsme si museli koupit za dolar. Meli jsme padesatidolarovku, ale tu oni nebrali, protoze udajne meli na ostrove problem s padelanymi penezi. Tak nas poslali do banky, aby bankovku zkontrolovali a rozmenili, ale tam se divili, proc nas tam vubec posilali. Meli jsme brozuru a vyrazili jsme na asi 70-ti kilometrovy okruh kolem ostrova. Zajimavy mista meli zeleny cisla, ale nez jsem nasla co cislo znamena, byli jsme 6km dal a tak jsem se nastvala a vubec se mi tam nelibilo. Byl to proste ostrov, kde podle nas zijou hlavne lidi v duchodu. Na ostrove je dost farem, ale zivej se hlavne jabkama, jahodama a kukurici. Ostrov ma 6 vesnic a vsechny se jmenujou podle nejakyho svatyho (St.Petronille, St.Jean de I’lte d’Orelans, St Famille, St. Francois atd.), ma cokolaterii, ochutnavky vina, syra, mostu a na co jsme si vzpomneli. Zastavili jsme se na vyhlidkovy vezi a pak na ochutnavku syra. Tenhle syr byl jako prvni vyrobeny v Severni Americe. Prodavali ho jako kolecko, ktere melo v prumeru 8cm a na vysku ani ne centimetr a jeden stal $3.50. Tak jsme pekne podekovali a zase odkraceli. Byt v Kanade a neochutnat javorovy syrup bych si asi neodpustila a tak jsme zasedli ke stolu a objednali si dvoje palacinky se syrupem. Na palacinkach byl jeste zkrystalizovany cukr, vse polite syrupem. Vypadalo to moc dobre, ale po par soustech uz jsem nemohla. Bylo to tak neuveritelne sladky, ze jsem to do sebe nacpala jen silou vule. Nechapu jak tohle muzou americani pojidat k snidani. Byli jsme oba tak preslazeny a myslim, ze javorovy syrup hned tak nevyhledam. Byly 3 hodiny a tak jsme se konecne vydali zase do prirody, do narodniho parku Parc de la Jacques-Cartier. Ostrov nas moc nezaujal, je to prehlidka, jak tu lidi zijou. Po silnici 175 a 73 jsme se tam meli dostat za pul hodinky. Peter uhanel rychlosti blesku az jsme se ocitli 20 kilometru od vjezdu do parku. A museli se pro zmenu vracet. Do parku jsme dorazili pred patou, zaplatili vstupne a jeli si na informace zajistit bydleni. Meli jsme na vyber z chajdy bez elektriky, s palandama a bez vjezdu auta ($50 + dan) a stanovanim ($30 s elektrikou). Nakonec jsme sli do stanovani, slecna byla prijemna a i nas nechala vybrat misto a tak jsem vybrala posledni kousek u reky. Losi pry chodi k rece na snidani, tak jsme meli velkou sanci jednoho videt. Pete jeste zakoupil neuveritelne drahy pivo a kdyz jsme dojeli do kempu, zacalo poprchavat. Kdyz jsme staveli stan, prselo vic a vic, ale nastesti jsme ho stihli postavit pred tim obrovskym lijakem, co se pak udelal. Vsude byly kaminky a nesly zatlouct koliky u stanu, az jsme se v jednu chvili nastvala a mrskla kamenem do lesa. Jeste stesti, ze tam nebyl dalsi stan nebo treba los. A sedeli jsme asi hodinu v autes a poslouchali muziku a cekali az dest prejde. Zacinali jsme mit hlad a dest ne a ne prestat. Po vic nez hodine dest ustal a tak jsme zacali pomalu vylezat z auta, Pete pokousel stesti s ohnem, ale tentokrat si zakoupil jinyho pomocnika, kanadsky Pepo. A kupodivu se mu to podarilo. Ja mezitim uvarila veceri na zbytku plynu v bombe a dala jsem tam asi 4 strouzky cesneku. A to byla sila. Jeste stesti,z e jsme to jedli oba a nemohli jsme si stezovat. Chvili jsme posedeli u ohne a ja se vydala do sprchy. Sbalila jsem si saky paky a s baterkou prosla asi 50m. Svitila jsem do vsech koutu, aby na me nahodou nevyskocilo nejaky zvire. Kdyz jsem dorazila do sprch, zjistila jsem, ze jsou na mince a tim padem jsem se musela vratit zpatky. Sprchu jsem ten vecer vzdala a nechala na rano, stejne jako Peter. Rano jsme si dalo budika brzo, protoze jsme meli naplanovanou 11km prochazku a byli jsme upozorneni, ze je to oblibena trasa a at zacneme brzo. Vstavame v 6 rano, pak na trek, po skonceni do indianske vesnice Wendake a do dalsiho narodniho parku La Mauricie, ktery uz je na ceste zpatky do Montrealu. Zjistili jsme, ze v Quebecu maji vsude objizdky. Peter uz pres 2 tydny nekouri, musim ho pochvalit. Jen doufam, ze az prijedeme do Cech, tak ho to zase nechytne. Ma to obrovskou vyhodu. Pete ma vetsi chut k jidlu, tim padem ji vic a vetsi porce a tim padem pribira. Uz si rozbil jedny kratasy, ulitnul mu knoflik. Maji tu uplne hovadsky vyreseny nektery krizovatky. Nemaji hlavni a vedlejsi silnici, ale proste Stopku na vsech ctyrech vjezdech a kdo driv prijede, ten driv odjede, ale kazdy musi zastavit. Dalsi zvlastnosti jsou nektery semafory. Nemaji je na stojato, ale nalezato a barvy jdou cervena, oranzova, zelena a zase cervena. Opravdu si tu pripadame jako ve Francii. Spousta lidi ani neumi zbleptnout anglicky a vsechno je ve francouzstine. Prochazela jsem brozury o tomhle parku, co jsme bud dostali nebo sami vyzvedli a jedna se tykala lovu. Lovu vseho, od ryb pres vysokou, ale co nas uplne vydesilo, oni tu chodi na cekanou na cerny medvedy a i losy. Neuveritelny. A na fotkach se u tech mrtvych zvirat jeste usmivaji, jakoby prave udelali svetovej rekord. Blbci.

3.9. Budik zvoni presne v sest, jeste pet minut lezime, abysme nedostali sok z rychleho vstavani, sebereme tasku do sprch, kterou jsme pripravili vcera a jdeme do sprchy. Jsme vybaveni tremi ctvrtcenty, coz nam dava presne 6 minut teple vody. Je uzasne, ze kdyz clovek vi, ze ma teplou vodu jen na 6 minut, jak rychle se dokaze umyt. A my na to byli dva, nemeli jsme tolik drobnych. K snidani jsme dali jen kaficko a sendvic, vyprazdnili stan a vyrazili vstric dobrodruzstvi. Stan jsme nechali na miste, aby trochu oschnul, odklidit jsme se museli do tri, takze jsme meli dost casu. Celou noc totiz prselo. Na snidani se prisla podivat veverka a zkotrolovala mi boty. Normalne skoro do jedny vlezla. Jsou tu veverky vsude a jsou desne oprskly. A vydavaji takovej desivej zvuk. Doufali jsme, ze po ceste uvidime toho losa, ale nic, jen jsme zase videli jedno vydri zvire. Pocasi po mokre noci nevypadalo nadejne, nebe bylo zatazene a sedive. A protoze se vetsinou plni opak toho, co si clovek preje, tak jsme si celou cestu v aute a pak i na trase prali, aby prselo (to znamena, ze opak bylo slunicko). Popojeli jsme jen 5km na parkoviste, kde zacinal trek Les Loups a byli jsme tam prvni. Vychazeli jsme v pul 8. V brozure bylo, ze trek je velice narocny a bylo pravdou, ze prvni hodinu se slo vicemene porad do kopce. Po 50 minutach jsme dorazili na prvni vyhlidku na reku Riviera de Jacues-Cartier. Nohy se mi podlamovali a to jsme nebyli ani v pulce. Druha cast uz nebyla tak strma, ale do kopce byla porad. Udelali tam neumerne vysoky schody, takze kdyz jich clovek mel za sebou nejakou tu desitku, tak pak jen tak tak zvedal nohy. Informativni cas jedne cesty byl 2 hodiny a kdyz jsme se uz blizili ke dvema hodinam, tak jsme za kazdou zatackou ocekavali konec a vyhlidku. Jenze se tak nestalo a trvalo dalsich 10 minut, nez jsme tu vyhlidku nasli. Dali jsme si energickou bombu jablko, banana bread a fikovy rolky a kdyz jsme se chystali na zpatecni cestu, dorazili dalsi 3 lidi. Cesta zpatky byla v pohode, porad z kopce, takze jsme ji zvladli za 70 minut. No a ke konci cesty jsme pochopili proc nam slecna doporucila vyrazit brzo. Nez jsme dosli na parkoviste, potkali jsme 25 lidi, kteri byli teprve v prvni pulce cesty nebo vyrazeli. A na parkovisti bylo asi 15 aut. Cesta tam i zpatky nam trvala tri hodiny, deset minut. Bylo asi pul 12, kdyz jsme dorazili zpatky do kempu, po ceste jsme sledovali na rece vodaky. Prasna cesta vedla tesne vedle reky, takze nebyl problem zastavit a mrknout, jak zvladaji perejky. Tento vikend je prodlouzeny, maji v pondeli statni svatek, takze vsichni vyjeli kempovat, chodit a na vodu. Sbalili jsme stan, ktery byl porad stejne mokry a vyrazili smer Quebec, kde jsme tesne pred mestem chteli odbocit do indianske vesnice. Tim vyjezdem co jsme chteli vyjet se ale nedalo, protoze tam byla pro zmenu zase objizdka. Dojeli jsme k dalsimu vyjezdu a protoze to bylo nakupni obr stredisko, dosli jsme koupit par drobnosti, pivo a plynovou bombu. Nemeli tu velkou, takze jsme se museli spokojit jen s malou, ktera vydrzi 90 minut. Ale snad nam to bude stacit. Zitra bysme meli byt u Camille a pak nam uz zbyvaji jen 2 noci. Mimochodem pocasi se vyjasnilo, slunicko svitilo a sto sest a na nebi bylo jen par mraku. Na ceste do vesnice se Peterovi sevreli pulky, protoze v protipruhu jelo policejni auto, ktere se ihned otacelo a najizdelo do naseho smeru. Pete hned zpomalil a cekal, az nas policajti dojedou. Ale nikde se neobjevili, takze po par kilometrech zase pridal na tempu. Po jednom vraceni se jsme vesnici s indianama nasli, ja teda ceduli prehlidla, ale nastesti Pete ma oci vsude, takze jsem odbocku prejeli jen o 10 metru. Dojeli jsme do normalni vesnice s novyma barakama a zadny indiany jsme nevideli. Ze silnice jsem uvidela TeePee, ale moc jsme mu nevenovali pozornost. Ale pak nas neco osvitilo a nasli jsme ceduli, ktera nas tam dovedla. Zaplatili jsme $14 za prohlidku vesnice Wendaco s pruvodcem a tradicni indicky tance, ktery meli zacinat za pul hodiny. Prohlidka s pruvodcem mela zacit ihned pote. Takze jsme zacali samoprohlidku, videli jsme ono TeePee, kanoe, udirnu, dlouhy dum, ve kterem bydleli az 4 rodiny atd. Pul hodina pryc a tance nikde. Uz nas to prestalo bavit. Museli jsme cekat dalsich 15 minut, nez se skupinka priopilych duchodcu vyvalila z restaurace a usadila se v budove, kde probihali tance. V restauraci varili jidla z bizonu, karibu a losu, eeeeeeeee. Pak konecne zacali tance, nejdriv nas vykourili kourem, aby vyhnali spatne duchy, pak zatancili dva tance a pri jednom vyzvali dva muze, aby si sedli na pripravenou kozku a vykourili dymku miru. No samozrejme to byla vyzva pro myho Petera, ktery uz pres 2 tydny nekouril a byl na kozce cobydup. Prihopsal nacelnik s dymkou a pak v ritualu dal dymku tomu druhymu chlapkovi, kterej evidentne vedel co dela, protoze si to koureni v dymce rozdymoval rukou. Kdyz dostal dymku Pete, ani nebafla. Ale pry kour citil. Takze mam z Petera indiana. Na prohlidku jsme uz necekali, uz takhle jsme tam stravili pres hodinu a pred sebou jsme meli jeste minimalne hodinu jizdy do dalsiho parku La Mauricie, udajne nejlepe zorganizovany park v Quebecu. Ceny benzinu se vysplhali na $1,38, coz je oproti $0,98 velky rozdil. Nasli jsme opet silnici c. 40 a vyrazili smer Montreal. V pulce cesty jsme uhnuli a po dalsich 30 minutach jsme uz byli v NP. Tesne pred vjezdem jsme jeste natankovali benzin za $20, abysme alespon vydrzeli do zitrka na prejeti parku. Kdyz jsme se rozjeli, rucicka ukazatele mnozstvi benzinu se ani nehla. V info centru jsme si zaplatili hotel na dnesni noc, meli poslednich par kempovacich mist. Stalo to vcetne vstupu do parku $35. V kempu jsme nasli nase misto F27 a jali se stavet, susit, varit, rozdelavat ohen, vyprazdnovat se, uklizet a tridit. Nebe bylo v pet odpoledne uplne modre, na zitrek hlasi 19 stupnu a bez prehanek. Planujeme projet park, je to 63km a zastavovat na vyhlidkach a kratkych vyslapech, abysme videli co nejvic. Pete postavil stan, rozdela ohen a uvaril veceri, proste vsestranny chlap. Meli jsme prvni, na ohni varenou vecu. Ja jsem vynosila vsechno z auta a poklidila a urovnala veci v nem. Pak jsme si sedli k ohni, dali si pifko a vecu, poslouchali libe tony a ja psala denicek. Drevo uz jsme dva dny nekupovali, bud nam zbylo, protoze prselo, nebo ohen nesel rozdelat nebo jako dneska rano, nekdo vedle nas odjel a nechal u ohniste par polinek a tak jsme je pekne spakovali s sebou. Neprsi a na nebi jsou hvezdicky. Zitra dojedeme do Montrealu, uvidime jestli se nam chce nebo nechce do mesta a pak budeme pokracovat dal do Toronta, respektive ke Camille na chalupu, coz bude tak pet hodin cesty. No a pak nas snad ceka tresinka na dortu, to nejlepsi na konec nasi vypravy, Niagarske vodopady. Vzdycky jsem si myslela, ze jsou nekde v prirode, ale zjistila jsem, ze kolem je normalne mesto a hotely a kdovi co jeste. No uvidime. Do stredy do dvou, kdy musime vratit auto, chceme stihnout vinarskou oblast u Niagar a Toronto. Uz se nam to blizi, ale ani jeden si nezoufame, tak nejak toho mame dost. Uz si ale pomalu zvykame na spani ve stanu a ani se nam nezda, ze mame tvrdou postel. Peterovi dneska hrabalo, chvili porad jen nadaval, pak mluvil s francouzskym prizvukem, pak zas anglickym prizuvkem, proste ujel. Ma toho asi dost. Po veceri jsem sla do sprchy a nasla jsem takovou peknou pro vozickare. Neobycejne velika aby se do ni postizeny vesel i s vozikem, se sedatkem, spoustou mista a hlavne s teplou vodou zdarma. Pak jsme chvili posedeli u ohynku, ktery pekne praskal a kolem 10 sli do hajan.

4.9. – Dneska jsme si malicko prispali, vstavali jsme az kolem osmy. V klidu jsme se sbalili, udelali snidani, Pete sel do sprchy a odjizdeli az po 9. Pred sebou jsme meli 63km s nekolika zastavkami a kratkymi prochazkami a jak jsme pak vycetli z mapy, pres 600km jizdy autem. Tzn. Skoro 6 hodiny v aute. Prvni zastavka s kratkou prochazkou byla u jezera Lac-du-Fou, kde skoro slibovali, ze uvidime losi. U vyhlidky byl i dalkohled, ale at jsem koukala jak jsem chtela, zadny zvire jsem nevidela. U jezera Lac-Edouard uz bylo vic aut a lidi si pujcovali kanoe, jezero melo malou plaz a informacni trasu, ktera nas dovedla k vedlejsimu jezeru Lac Etienne a zase zadny losi. Na jednom z nejvyssich bodu v parku (pres 360mnm) Le Passage jsme videli nejvetsi a nejdelsi jezero v parku Lac Wapizagonke. V celem parku je 150 jezer a nejvyssi bod je kolem 480mnm. Docela si zakousime velky rozdily v nadmorsky vysce, v Rockies to bylo pres 3000mnm a v Quebecu jsme byli na urovni more. O par kilometru dal jsme si prosli 3-kilometrovou stezku k jezeru Lac-Gabet a uz bylo pul 1. Na zpatecni ceste Pete malem slapnul na hada, ale byl to asi jen slepys. Posledni dve vyhlidky jsme vzali hupem a pomalu jsme jeli zpatky na dalnici. Pred sebou tolik hodin rizeni. Nemeli jsme poradnou mapu Quebecu, takze jsme jeli podle takovy malinky orientacni mapky a v jednu chvili jsme byli dost na vazkach jestli jedeme dobre a jestli jsme nejakym zpusobem neprejeli odbocku na dalnici 40. Jeli jsme totiz takovyma malima vesnickama, kolem spousty farem a nikde zadna znacka, ktera by nam rekla, ze jedeme spravne. V jednom mestecku meli na vsech baracich fangle a masle a vlaky. Chvili jsme premysleli, jestli nemaji nejake vyroci jako obec, ale pak nas napadlo, ze jen strasne slavi zitrejsi den Prace. Nakonec jsme si oddychli, kdyz jsme konecne dojeli ke znacce, ktera nam ukazovala kudy k dalnici. Bylo uz pul 3 a tak to nevypadalo moc dobre. Cestou se nic zvlastniho nestalo, nabrali jsme benzin za neuveritelnych $91, protoze litr stal $1,37. zacinal Peter a po asi dvou hodinach jsme se vystridali. V 7 hodin jsme dojeli do Kingstonu, ktery je na pulce cesty mezi Montrealem a Torontem a zdalo se nam, ze kdyz budeme pokracovat, tak ke Camille na chalupu dojedeme po 10 v noci. V Montrealu jsme se navic zdrzeli v dalsi zacpe, ktera byla zpusobena malou bourackou, jen jsme trochu popojizdeli. Jakmile jsme prejeli misto nehody, tak se to zase zacalo hybat. Slunicko venku svitilo neuveritelne a my zase sedeli v aute. V 7 hodin jsem zatocila na benzinku na kafe a abysme zavolali Camille, ze to asi nestihame. Ale dojela jsem do Casina! Tesne pred branou jsem to otocila, ale benzinu nenasla. Najela jsem zase na dalnici a pokracovala kousek dal. Nejdriv jsme nemohli najit misto, kde by prodavali telefonni karty, protoze tu co jsme koupili ve Vancouveru, jsme uz vypotrebavali. Nakonec se podarilo, ale ja se dovolala jen na zaznamnik. Nechali jsme to byt a jeli dal. Ridil zase Peter. Po par kilometrech jsme videli znacku kempu a tak jsme tam zatocili. Tam co jsme puvodne chteli zustat, nemeli misto a tak jsme riskli prvni kemp co jsme videli. A meli jsme stesti. I kdyz vsichni vyjeli do prirody, protoze meli prodlouzeny vikend, jedno mistecko na nas zbylo. Pekne u reky, akorat zapadalo slunce. Jeste za svetla jsem postavila stan, zatimco se Peter vybavoval se sousedama. Zapad byl super. Zacala jsem varit spagety a Pete dojel pro drevo na ohen. Byli jsme upozorneni, ze v okoli se pohybuje skunk a abysme ho nevystrasili, protoze by nas postrikal smradlavou tekutinou. Obloha byla plna hvezd. Najedli jsme se, ja dobehla do sprchy a sli jsme do postele brzo, protoze jsme chteli dojet k vodopadum brzo a tak jsme naridili budika na 4.45. Celou dobu co jsme v Kanade, Peter strasne psika. Jakoby mel nejakou alergii. I kdyz jsme sedeli v letadle do Toronta, tak asi klimatizaci si psiknul minimalne 20x. Kdyz jsme projizdeli Quebeckou krajinou, tak jsme nevideli zadnou kanadskou vlajku jako v Ontariu. Kdyz uz maji vlajku, tak je to vlajka Quebecu, nebo hotely maji kanadskou, americkou, EURO, francouzskou a Quebeckou. Jakmile jsme prejeli hranice Quebecu a Ontaria, tak jsme se nam ulevilo, protoze jsme opet rozumeli znackam a napisum. Ale ihned za hranici bylo vse dvoujazycne. Kdyz jsme byli v Algonquin NP, tak jsme zakoupili takovy pekny kempovaci krajeci prkynko, ohebny bylo, pekne skladny. Do ty doby jsme krajeli na vicku od plastovyho kontejneru nebo na plastovych deskach. Uzili jsme si ho ale jen jeden den. Kdyz sel Peter umyvat nadobi v Quebecu, tak ho asi nechal polozeny nekde v umyvarne, protoze jsme ho uz nenasli.

15397km

5.9. – 4.54 rano a budik zvoni na poplach. V noci jsem stejne slysela houkani kamionu atd., protoze jsme byli blizko dalnice. Vstali jsme, vsude byla tma jako v pytli, sbalili jsme v tichosti stan a za 15 minut jsme byli na ceste k umyvarnam. Vycurat, vycistit zuby a pryc. Napadlo nas jestli se vubec dostaneme ven, protoze kemp mel branu. Projeli jsme cernocernym kempem, vsichni jeste spali. Kdyz jsme se k brane blizili, byla dole, ale nastesti mela sensor, takze se pak otevrela. Za branou jsme se vystridali a ja jsem zacinala se rizenim. Dalnice byla prazdna, jen par aut. Jeli jsme asi hodinu, kdyz se ozvaly nase zaludky. Zastavili jsme na prvnim moznem miste. Bylo teprve pul 7 a tak ne vsechny naplnovaci stanice byly otevreny a nemeli jsme na vyber. Tim Horton’s je tu evidentne veliky, ma i drive through a je na kazdym rohu, rekla bych vic nez McDonnald. Pete si dal kafe, bagel a dounat, ja jsem si k snidani dala zampionovou polivku a kafco. Po snidani jsme se zase vystridali v rizeni, Pete jel az do cile. Bylo pondeli, statni svatek, takze silnice byla poloprazdna, zadny zacpy. Trochu jsem v aute vytuhla a probudila jsem se na zacatku Toronta. Meli jsme jednoduchou cestu, protoze jsme jeli porad po dalnici az k Niagaram. Nez zacnu psat o vodopadech, vzdycky jsem si myslela, ze jsou uprostred prirody a kolem je jen zelen. Ovsem omyl. Prijeli jsme do mesta Niagara Falls, vsude samej hotel, motel a kemp, ktery nabizeli pokoje s dzakuzi pro zasnoubeny pary. Protoze Niagary jsou rajem pro zasnuby. Inu, donavigovala jsem nas az do kempu, ktery nabizel kabiny. Vsechny tyhle ubytovaci mista jsou v ulici Lundy’s Lane. Bylo teprve 9, cesta nam mela zabrat 5 hodin, ale jeli jsme jen neco ke ctyrem, protoze Pete jel porad rychle. Dneska vsichni odjizdeli, takze jsme nemeli s ubytovanim problemy. Kabina nebyla ale pripravena, takze jsme zaplatili zalohu $69!!! Za kabinu. A to bylo bez dani. Venku pred branami jsme se prevlikli a dali do pucu a jeli k tem znamym vodopadum. Pocitali jsme, ze ta kabinu bude mit kuchynku a aspon zachody za ty penize. Zaparkovali jsme za $5 na den, kousek od veze Skylon Tower. Nejdriv jsme ale chteli dojit do info centra a zjistit co a jak. Videli jsme totiz takovy pass na 4 atrakce za $35, ty hlavni atrakce. Venku bylo krasne, slunicko svitilo a svitilo. Kdyz uz jsme ale u ty veze byli, tak jsme i vyjeli nahoru a poprve jsme videli Niagary. To, ze maji dve casti a kazda je v jinem zemi, jsem se taky dozvedela az na miste. Americka cast vodopadu je nizsi a rovna, pekna, ale ne tak uchvatna a pak ta kanadska cast, ktere se rika Horseshoe Falls (Podkova) a ty jsou ty hlavni vodopady. Oba jsou napajeny ze reky Niagara River, ktera se privadi hafo vody. Kazdou minutu v lete protece pres vodopady 154 milionu litru vody! V zime jenom 89 milionu litru. Prutok vody je uz regulovan a z poloviny ziskavaji energii. Tolik valici se vody jsem snad v zivote nevidela. Voda pada z vysky 56m a strika na vsechny strany. Tesne u vyhlidky, kdyz zafouka vitr, tak je permanentne mokro, vsude mrholi. Kdyz jsme z veze videli co nas ceka a videli co je kolem, tak jsme byli celkem zorientovany. Vsude kolem postaveny vysoky hotely, casina a dalsi komercni veci. Dosli jsme do info centra, ktere bylo pres reku od Americky casti vodopadu a po propoctu ceny jsme zakoupili onen pass, ktery byl na Maid of the Mist – plavba lodi primo pod kanadskou cast vodopadu ($13), Journey behind the falls – prohlidka tunelu za vodopadama a vyhlidka ze strany vodopadu ($10,50), White Water Walk – prohlidka nejnebezpecnejsich pereji na svete ($8) a Motyli farmu ($11,70) a jeste navic jsme mohli pouzivat tkz. People Mover – autobus, ktery vozil turisty od atrakce k atrakci. Takze se nam to vyplatilo. Prvni na radu prisla lod, sjeli jsme s dalsi hordou lidi vytahem k rece, kde jsme vyfasovali modry plastenky a pockali si na lod. Lode jezdi a vozi lidi k vodopadum kazdych 15 minut a atrakce funguje i ze strany USA, ale na mensich lodich. Peter strategicky vybral misto vpredu vlevo. Nejdriv jsme jeli po sprchu k americkym vodopadum a pak pomalu ke kanadskym, ktery jsou vyssi a delsi. A nebyt plastenek, tak jsme totalne promokli, ale i s plastenkou jsme meli mokry nohavice a ksichty a skrz tu sprchu jsme pak moc nevideli. Ale videli jsme dost. Nechali nas napospas vode asi 10 minut a pak jsme pomalu jeli zpatky. Takovej rachot co vodopady delali, silene vody, proste super. Stalo to za to. Po ceste zpatky jsme stihli trosicku oschnout. Plastenky jsme si vzali jako suvenyr. Bylo poledne a my dostali hlad. V aute jsme meli zbytek spaget ze vcerejska a tak jsme dosli zpatky k autu. Parkoviste bylo poloprazdny a Peter se domluvil s hlidacem, ze muzeme odjet a zase prijet a on po nas nebude chtit dalsi prachy. Jeli jsme totiz do kempu prevzit kabinu, vylozit veci a najist se. Pete doplatil zbytek penez a hura do kabiny. Pohledem na a do kabiny jsme byli zklamany. Zvenku byla kabinka hezka, drevena, roztomila, ale uvnitr to smrdelo a melo to jen postele. Zadna kuchynka nebo sprchy. A tolik penez jsme za to zaplatili. Ale uz bylo pozde na zmenu, misto na stan stalo nehoraznych $35. Ale jsme u Niagar, tak si muzou dovolit natahnout turisty. Vylozili jsme vsechen bordel, najedli se a vyrazili zpatky k vode. Zaparkovali jsme na stejnem miste a sesli z kopce k vodopadum. Pomalu jsme se vydali smerem ke kanadske casti, kde bylo Journey behind the falls. Z vyhlidky Table Rock jsme se mrkli na vodopady zblizka, presne tam co se voda lamala. Behem tech par minut co jsme se tam pohybovali, jsme kompletne promokli. Vymenili jsme predplaceny kupon za listek, na kterem jsme meli napsano Priority Access (Prioritni vstup). Sjeli jsme dolu vytahem, vyfasovali tentokrat zlutou plastenku a jako spravni VIP jsme dostali sluchatka s audio pruvodcem. To ostatni nedostavali. Nejdriv jsme prochazeli tunelama, ktery byli za vodopadem a skrz 2 pruhledy jsme videli padajici vodu a pak ve finale vysli uplne ven na denni svetlo a ocitli jsme se skoro u spodku vodopadu ze strany, takze jsme videli tlousku proudu vody. Vsude bylo plno vody, ktera strikala vsema smerama a ztezka se fotilo. Ale nemohla jsem si to nechat ujit, takze jsem byla jak agent schovana za sloupem a kdyz voda nestrikala tolik, namirila jsem fotak smerem vodopady, cvakla a zase se schovala. I presto, ze jsme meli plastenky, trochu jsme navlhli. Vodopady byli puvodne uplne na jinem miste, o par kilometru dal, ale koroze udelala svy. I ted se stale posunuji, rocne myslim o 30cm, takze pred 20 lety byly o par metru bliz. Moc lidi pad z vodopadu neprezije, ale stalo se. 7-mi lety klucina byl zachranen pod vodopady jen s kruhem a v plavkach bez jedinyho zraneni. Byl se svym otcem a sestrou na rybach, sestru zachranili nad vodopady, otec umrel. Pak jsme prochazkou zase dosli zpatky k americke casti a pak jsme nasedli do autobusu. Puvodne jsme na dalsi atrakci White Water Walk dojit pesky, ale autobus zrovna jel a tak jsme nasedli. Jeste ze jsme tak udelali, protoze bysme tam chodili jeste dneska. Od vodopadu to byly 4km, ale na mape to nevypadalo. Hned naproti pres ulici byl budhisticky temple, kam jsme museli zajit. Peter pozdravil Budhu a po par minutach jsme uz byli zase u vody. U nejnebezpecnejsich pereji na svete. Reka pod vodopady se dramaticky zuzuje a mnozstvi vody, ktere skrz koryto protece je takovy, ze se voda vali silenou rychlosti a vytvari vlny jak na mori. Myslim, ze by nebyl dobry napad tady raftovat. Kousek dal je misto, ktere se jmenuje Whirlpool, neco jako zdimacka, voda se otaci o 90 stupnu a pak pokracuje dal. Par lidi v minulosti prechazelo reku na lane a par lidi ji sjizdelo v barelu. Vsichni krome jedne zeny prezili. Ta co to nerozchodila umrela takovym divnym zpusobem. 6 hodin se tocila prave v tom Whirlpoolu. V sudu s ni byl pes, ktery zablokoval jedinou vzduchovou diru cumakem a ona se vlastne udusila. Pes prezil. Posledni predplacenou atrakci byla motyli farma. Na vsech mistech co meli motyli jsme doted videla bud par motylku poletovat sem a tam a nebo jen treba dva druhy. Ale tady jsme vesli do budovy a ta byla plna motylu. Kam oko dopadlo byl motyl a spousta druhu. A to bylo neco pro muj fotak. Vubec se mi nechtelo pryc. Meli tam i okno, kde byly kukly a kdyz se motyl vylihnul a uschnul, tak vyletel ven dirou, ktera byla ve skle. Na autobus jsme nemuseli vubec cekat, akorat prijel. Vystoupili jsme jeste u obchodu se suvenyry Souvenir City, ale meli tam vsechno predrazeny. Kolem 6 jsme se vratili zpatky do centra a chteli jsme najit internet cafe, protoze jsme nevedeli, jestli Camille odpovedela na muj email. Vcera jsem nechala 3 vzkazy a tak jsme nevedeli, jestli se jeste uvidime nebo ne. Jediny internet byl v knihovne, ktera podle mapy nebyla daleko. Kdyz jsme prochazeli ulici na Victoria Avenue, malem nas trefil slak. Vsude, na kazdym kroku, v kazdym vchodu, proste vsude byla nejaka atrakce pro turisty-deti. At to byl Dum Frankensteina, Muzeum voskovych figurin, Dum hororu, Dum nestvur, dalsi voskovy muzeum, Muzeum rekordu atd., neco jako DisneyLand, ale v mensim. Proste pro nas horor. Rychle jsme probehli davem, navstivili par suvenyr obchodu, protoze Peter chtel mikinu a ja nejaky triko s Kanadou. Knihovna byla na Victoria Ave, ale kdyz jsme sli uz 20 minut a na hodinkach bylo skoro 7 hodin, vytusili jsme, ze stejne uz bude zavrena. Asi jsme nebyli daleko, ale otocili jsme to. Zavolala jsem Camille z nejblizsi budky a domluvili jsme, ze zitra u ni prespime a zajdem na vecu, Pete pak zavolal znamy a po dalsich 15 minutach jsme vyrazeli na zpatecni cestu k vodopadum. Slunce davno zapadlo. Cestou jsme prohlidli par dalsich obchodu, ale nic nas nezaujalo. K vodopadum jsme dosli uplne jinou cestou nez jsme chteli, ale podle hluku jsme je nasli. Cekali jsme na tmu, protoze jsou v noci nasviceny svetlama, ktery se meni. Obe casti – americka cela a kanadska jen castecne, byly nasvicene bilou, modrou, fialovou, zlutou, cervenou a modrou barvou a barvy se menily v intervalech. Vyfotili jsme par fotek a pak cely uchozeny, unaveny a uvodopadovany jsme vyrazili k autu, ktere bylo na parkovisti skoro posledni. Do kempu jsme prijeli pred desatou a uz jsme nemeli silu na baleni ani sprchu, zalehli jsme a spali. Zitra mame v planu dojet do Niagara on the Lake, coz je maly historicky mestecko a vsude kolem jsou vinice. Maji tu udelanou vinnou stezku a ve vinarstvi ochutnavky, tak to si nenechame ujit. Naveceru chceme dojet ke Camille.

6.9. – Rano se nam vubec nechtelo vstavat, ale do 11 jsme museli odjet a pred sebou haldu veci na zabaleni. Nejdriv ale byla na programu sprcha, pak jsme zabalili nase bagly, Pete omyl auto od nejvetsi spiny, ja uvarila kafe, pak jsme slozili suchy stan, sbalili spacaky a matracky a v 11 Pete odnesl klic do recepce. Ja jeste dopakovavala a dodelavala obed, zbytek spaget se zbytkem vseho. Naposledy jsme se musela zlobit s tim hrncem co Pete koupil, protoze se z neho odlupoval smalt a sem tam jsme se do nej zakousli. Hrnec pak putoval do kose, neumyty. Jeli jsme smerem mestecko Niagara on the Lake, ale jeste jsme si dali vyhlidku na vodopady z auta. Chvili se nam nedarilo najit tu spravnou silnici, ale kdyz jsem vytahla mapu, hned to bylo lepsi. Kdyz jsme projizdeli kolem Table Rock, videli jsme, ze dneska nefouka tolik vitr a tim padem lidi nemoknou. Vyskocila jsem z auta a dosla jsem udelat jeste par fotek, Pete na me cekal v aute v odtahovy zone. Nikde ve meste se nesmi parkovat na ulici, jezdi tu parkovaci kontrola a okamzite by vsechny auta odtahla. Je tu ale spousta parkovist. Cestou pres travu k vodopadum jsem se malem natahla, protoze jsem slapla do bahna, ale ustala jsem to s noblesou. Dneska tam bylo vic lidi, protoze nemokli. Po 12 jsme uz byli na ceste po vinne stezce a tesili se na ochutnavky. V prvnim vinarstvi .................... jsme ochutnali 3 vina, ale co nas prekvapilo bylo, ze chteli za ochutnavky zaplatit. V Australii to funguje tak, ze aby prodali, tak davaji ochutnavky vsech vin zdarma. Tady meli ochutnavky omezeny na 3 bily a 3 cerveny a 2 ledovy vina. Kazde vinarstvi to melo trochu jine, nekdo mel vzorek normalniho vina za $1, nekdo mel 3 za $1, vzorek archivniho se pohyboval od $2-$4 a ledove vino jsme videli i za $7 vzorek. A to se nam platiti nechtelo. V prvnim vinarstvi jsme nakonec neplatili, ve druhem vinarstvi I....... jsme meli platit $2 a navic jsme koupili vino pro Camille, protoze to bylo jeji oblibeny vinarstvi, ale nakonec nam ty $2 pri placeni odpustili. Ve tretim The Joseph’s jsme nemeli drobny, takze nam ten $1 odpustila, ve ctvrtem Stonechurch jsme koupili lahev bileho, takze nam vzrokovani zase odpustili a v poslednim ........... jsme zase nic neplatili, tam ale asi za vzorky nevybirali. Peter je totiz ukecanej a povida a povida a vychvaluje australsky vino az se lidem zalibi, ze mu vsechno odpustej. Peter ridil, takze jsme museli ochutnavat jen z jedne sklenicky, ale kdyz Pete ochutnaval cerveny, ktery nepiju, tak samozrejme vyzunknul celou sklenicku. Cestou jsme se zastavili v Niagara on the Lake, kde maji jednu hlavni historickou ulici, kterou jsme projeli a jeli zase dal. Posledni vinarstvi, ktere nam Camille doporucila jsem asi prejeli, protoze jsme se najednou ocitli u mnohem vzdalenejsiho mista. Ale nevraceli jsme se, napojili jsme na dalnici a vyrazili smerem k Torotnu. Jeste jsme si dali neco malyho na zub. Byli jsme jen asi 80km od Toronta a i kdyz jsme chytli odpoledni naval, projeli jsme bez vetsiho zdrzeni. Camille mi vysvetlila jak se k ni dostaneme. Bylo to tak jednoduchy, ze to jednodussi uz byt nemohlo, z dalnice QEW jsme najeli na Gardiners Expresway, ktera na ni navazovala, to same kdyz jsme sjizdeli na Lake Shore Avenu a pak uz jen jednou doleva a byli jsme tam. Chvilku jsme pockali, protoze Camille mela prijet az kolem 17.45, nasli jsme parkoviste za barakem a videli jsme ji, jak vjizdi do podzemniho parkoviste. Obesli jsme dum k prednimu vchodu a Camille sebehla dolu, ukazala nam, kde parkovat a vyrazili jsme nahoru. V budove bydli i jeji sestra Lesley a bracha Michael. Jo holt nekdo ma penize. Apartman byl docel prostorny, dve loznice, obyvak a kuchynku. Dostali jsme pokoj sami pro sebe a postel s perinama, po 3 tydnech zmena, protoze i kdyz jsme byli v motelu nebo v kabine, porad jsme spali ve spacakach. Dostali jsme pifko, rekli si co se stalo za posledni tyden a dosli se podivat na plaz, ktera byla asi 500m od baraku. Plaz byla u jezera Lake Ontario, vypadalo ale spis jako more bez vln. Na plazi meli 82! Kurtu na beach volejbal, neuveritelny cislo. A navic byly zdarma. Nemusely se nikde zamlouvat, proste si skupinka lidi prinesla sit a mic a hralo se. Prosli jsme se po boardwalku (cesta udelana z prken) az na vyhled na city, akorat zapadalo slunce. Camille nam ukazala umele vytvoreny vybezek do more, ktery tam udelali navozem hliny a odpadu z vykopu, ted se z toho snazi udelat park a obydluji ho zivratama. Takne se daleko do vody. Ja mela na nohach zabky a v pulce cesty jsem zacala citit, ze se mi delaji puchyre pod ukazovackem zespodu a boty sli dolu. A to jsme meli jeste celou cestu zpatky. Po tehle ceste se da dojit, dojet na kole nebo na bruslich az k Niagara Falls. Zpatky v apartmanu jsem se prezula a hned jsme vyjeli do mesta na veceri. Camille nas vzala do Beer Marktu, kde meli vyber piv snad z kazde zeme, kde se pivo vyrabi. Z Cech tam meli Budvar, Staropramen a Plzen, ale jen v lahvich. Pullitr piva byl siiiilene drahy, ale i tak jsme si k veceri dali. Jedno pivo stalo $6-$8, dokonce i domaci. K veceri jsme si dali salatek a dlouhou pizzu s hranolkama a bylo to moc dobry. Doma jsme pak otevreli lahvinku vina, ktere jsme ten den koupili a po 11 jsme se konecne dostali do hajan. Maminka Camille se tuhle sobotu vdava a Camille bude uvadecka, takze se pilne pripravuje – povidani historek, uvitani hostu, cteni blahoprani apod. Posleni noc v Kanade! Zitra rano dojedem do centra, vyjedeme na vyhlidkovou vez, ktera ma byt nejvyssi budovou na svete, projdem se ulicema a ve 2 musime odevzdat auto na letisti. Odlitame v 17.30 s Lufthansou do Frankfurtu a pak do Prahy.

7.9. – Vstavali jsme kolem pul 8, dali si sprchu, kafe a Camille nakrajela ovocny salat. Po 9 jsme se rozloucili, nasedli do caromobilu a vyrazili. Nasli jsme parkovani za $8 na cely den kousek od veze. Vstup na vez byl $21, docela zlodeji tu jsou. Uz u kupovani listku me pekne nastvali, pripadala jsem si jak v koncentraku. Stojime v jedne fronte, pak nas presunou do dalsi, pak at tu frontu narovname a nestojime mimo frontu, pak jsme se museli nechat vyfotit, pak jsme museli projit rentgenvou kontrolou, ale protoze tam byla skupinka, museli jsme se mezi ne vetrit. Prochazeli jsme takovou dirou ve zdi, kde na nas z der vyfoukli vitr, museli jsme cekat dokud nas nahrany hlas nevyzval, ze muzeme vystoupit, pak nas poslali tou delsi cestou k vytahum, pak jsem opet musela vytahnout listky a pak teprve jsme se dostali do vytahu. Od koupe listku do vytahu to trvalo asi 15 minut. Vytah byl hodne rychly, jeli jsme rychlosti 22km/hod, vyska veze je 553m, ale vyhlidka je mnohem niz. Toronto z vysky vypada stejne hnusne jako Vancouver a Calgary, sama vyskova budova, nic zajimavyho. Stejne jako v Calgary tam meli prosklenou podlahu, kde jsme narazili na skupinku Rusu, kteri se tam zdrzovali strasne dlouho, takze si nikdo jiny nemohl podlahu vyfotit. Z veze jsme odchazeli pred 11 a zamirili jsme do Hockey Hall of Fame. Kdyz jsme tam dosli, potkali jsme stejnou skupinku Rusu jako na vezi. Meli jsme velkej hlad a do muzea jsme nesli. Peter strasne chtel koupit externi hard drive k pocitaci a tak jsme zbytek casu probehali po meste z obchodu do obchodu. Nakonec ho stejne nekoupil a ja byla cela otravena a uchozena. A to nas cekala jeste cesta k autu pres cely mesto a pak cesta na letiste.Toronto nas nijak nenadchlo, samej mrakodrap, vsude stavi novy apartmany, proste hnus. Nemeli jsme ani kapku benzinu a tak jsme doufali, ze potkame nejakou benzinku. Jenze z jedny dalnice jsme prejeli na druhou a pak uz jsme se blizili na letiste. Vsude sama silnice, dalnice apod., proste spletita cesta. Uz jsme byli na letisti a zadna benzina na dohled. Pak jsme jednu zahlidli a chteli jsme k ni dojet, ale silnice nas dovedla uplne jinam a zpatky na dalnici. Byli jsme radi, ze jsme dojeli na letiste a ted jsme se zase od nej vzdalovali. A benzinak porad nikde. Z dalnice jsme hned prvnim vyjezdem uhnuli a ocitli jsme se v neznamu, neco jako industrialni zona. Prdelky jsme meli sevreny, abysme dojeli zpatky na letiste s tou trochou benzinu. Sirokodaleko ani zivacka. Nastesti jsme narazili na dve jdouci zeny a ty nas poslali dopredu a ze tam pry hned bude benzinka. Na krizovatce nic, dal nic a asi az po 500m jsme na jednu ve finale narazili. Natankovali jsme plnou za $91, sileny penize a jeli najit letiste. Spadl nam kamen ze srdce, ze jsme nekde na dalnici nezustali vyset bez benzinu. Jeste jsme se cestou dohadovali, kde se odevzdavaji auta, ale znacky to za nas vyresily. Lufthansa byla v terminalu 1 a tam taky byly autopujcovny. Vsechno bylo presne na cas, z Toronta jsme vyjizdeli po jedny, tak jak jsme chteli, i kdyz jsme jeste v pul 1 byli v obchodech, auto jsme odevzdavali ve 2, presne na cas, i presto, ze jsme se predtim ztratili a nemeli benzin a na letisti jsme u prepazky byli kolem 3, presne 2,5 hodiny pred odletem. Jenze... nase letadlo melo zpozdeni. 2,5 hodiny. Odbavili jsme se i zavazadla, muj bagl musel jit nepochopitelne do nadmernych zavazadel, pry byl moc dlouhy a mohl se zaseknout. Dostali jsme prvni sedacky za business class, kde pred nami je jen stena, takze mame vic mista na nohy a hlavne si na nas nikdo nebude klopit sedadlo. Zjistila jsem, ze letadlo ma zpozdeni kvuli tomu, ze jednomu z pasazeru se udelalo tolik spatne, ze museli pristat v Irsku a tim se zpozdilo i pristatni v Kanade a nasledujici odlet. Kvuli zpozdeni nam dala Lufthansa poukazku na obcerstveni v hodnote $10 (kazdy) a tak jsme se pomalu vydali k autobusu, ktery nas mel odvezt na spravny misto. Nasli jsme nasi gate, zjistili jsme, ze tu neni az tolik duty free obchodu ani mist na obcerstveni a tak jsme zakotvili v jedne ze dvou obcerstvovacich stanic a dali si salat a pizzu, platila Lufthansa. Bohuzel nas let se posunul o dalsi pul hodinu, takze jsme museli cekat misto 2,5 hodiny nakonec 5,5 hodiny. Nasli jsme si sedacky kousek od zasuvek, abych mohla zapojit laptop a dopsat denik za posledni 2,5 dne. Pete se sel projit do dvou obchodu co tam byli, ja jsem koupila domu cokoladu s javorovou naplni, Pete si nakonec koupil mikinu, na ktere bylo jen Canada a vsichni jsme byli happy. Az na to cekani.