Pro pripad posilani financnich a vanocnich daru nebo jinych prijemnych artiklu, zde je nase adresa v Sydney :o)))
Adresa: 2/580 Oxford Street, Bondi Junction, 2022, Sydney, NSW, Australie
Mobil: +61 414 688 248
Pevna linka: +61 2 9389 2394
NOVINKY JSOU NAPSANE JAKO PRVNI V TEXTU!!!
11.8.2005 – Dneska jsme se jeli i s maminkou podivat na hrbitov, kde ma tatinek Petera popel ve stene pro vojaky. Bylo sice slunecno, ale strane vetrno a zima, dnesek byl nejstudenejsi den v historii a na horach v Thredbo bylo -9ºC, skoro vsude padal snih (i v Blue Mountains asi hodinu a pul od Sydney) a proto tady v Sydney byla takova kosa. Maminka za celou cestu nezavrela pusu, takze mame oba hlavu jak balony. Ale musime se ji venovat. Dneska mela dve lekce na pocitaci a snad se do toho dostane. Zatim ma probolem najit cudlik SEND/Poslat a tvrdi, ze okno s novym emailem nidky nevidela, ale snad si to bude pamatovat. Zatim ma nas, takze se porad pta. V sobotu 13.8. nas ceka rozluckova party u nas v prazdnem byte, bude tam jen stul s jidlem, hudba a asi 55 lidi, vetsina z nich Peterovi kamaradi, vetsina mych znamych je uz v cudu. *Jeste 2x jsem byla na trhu prodavat moje skleneny vytvory, ale zadna slava to nebyla, proste vanoce byly nejlepsi. Takze zbytek vyrobku jsem bud rozdala, nebo zabalila jako darky pro prichozi na party a jen par kousku si vzala s sebou. Preci jenom si to muzu i v Cechach namalovat. Ale par kusu skla bylo specialnich a tak za chvili budou putovat po mori. *Asi pred 2 tydny mela maminka mensi nehodu. Pry si chtela smazit hranolky a trochu oleje ji vyprsklo na rozzhavenou plotynku, ta se vznala a sezehla digestor a rok kuchyne. Maminka, neni divu, trochu zpanikarila a zacala hazet na ohen mouku, pak vzala psa a hodila ho z prvniho patra z balkonu na ulici a pak zavolala hasice. Pes Murphy asi koukal jak z jara co se to s nim deje, ale nastesti se mu nic nestalo a zije. Maminka tedy takhle prisla k cerstvemu vymalovani kuchyne, nove digestori, k tomu nove polozene lino a skoro novou lednicku. Proste parada.
10.8.2005 – Tak a mame to za sebou. Nas presun nabira obratky. Vcera nam po dlouhem mesici pakovani odvezli 22 kusu nasich svrsku, vcetne motorky, postele a stolku. Ale zacnem z jineho konce. Po priletu zpatky do Sydney jsem hned sla na Kanadsky konzulat pro viza do Kanady, ktere jsem dostala bez problemu na 3 mesice. Pak me tak napadlo, proc nevyuzit toho, ze mam viza do Ameriky a kdyz uz pristavame v Honolulu, proc tam na par dnu nezustat. Tak jsem predelala itinerary, ale abych se ujistila, ze me tam opravdu pusti, napsala jsem na USA konzulat email s dotazem, jestli mi muj typ visa dovoluje opustit letistni proctor. A cekala jsem a cekala a pak uz byl cas na zaplaceni letenek a odpoved nikde. A tak jsem zvedla telefon, prosla jsem skrz nekolik namluvenych vzkazu a po 10 minutach byla prepojena na opravdoveho cloveka. Po dalsich par minutach ta pani konecne zjistila co jsem potrebovala I kdyz to pro me nebylo moc pozitivni, jelikoz mi rekla, ze mam jen transfer viza a proto nemuzu opustit letiste. No tak mi nezbylo nic jinyho nez predelat cely booking. Jenze protoze jsem puvodni letenku, ktera byla primo ze Sydney do Vancouveru, zrusila, museli jsme najit stejnou, 20.8.. BOhuzel v ten samy den uz nebyly mista v letadle a tak jsem mela na vyber z 18.8. a nebo az 26.8 a rozhodli jsme se pro 18.8. No a co se nestalo. V ten samy den odpoledne mi po tydnu prisla odpoved z USA konzulatu informujici, ze to jestli muzu opustit letiste zalezi na oficirovi, ale v podstate ze muzu zustat az 29 dni. No co byste na to rekli. *A pak uz jsem jen balila a balila a balila. Porad jsem zacinala dalsi a dalsi krabice a najednou uz to byla osma a pak desata a nakonec jich celkem bylo, jak uz jsem psala 22. Ale byl to tezkej job. Kazdou krabici a vec jsme navic jeste obalili do cerneho stahovaciho obalu (shrink wrap), aby vse vypadalo stejne, na kazdy kus jsme nalepili adresy a napisy o krehkosti apod. a krom toho jeste cervenou izolepou udelali znacky, tak aby tupouni v Hamburgu vedeli, co k sobe patri. Predposledni veci k zabaleni byla televize a tu jsme mrskli do krabice v pondeli pred spanim, v utery 9.8. mely byt vsechny veci vyzvednuty a odvezeny do pristavu. Peter musel vstavat v 6, aby jeste zabalil motorku, to byla posledni vec k zabaleni. Ja musela vstavat taky brzo, ale mela jsem pul hodinu navic. Koupili jsme specialni box na motorku, ve kterem prijel Harley Davidson z Ameriky za $250, ma kovovou zakladnu a karton navrchu. Musela jsem sedet na motorce, aby ji Pete mohl prikurtovat k zakladne, potom ji obalil rucnikama, zamknul na zamek, obalil staryma matracema, jeste predtim ji postrikal sprejem proti rzi a nakonec obalil cernym obalem. Nakonec jsme na ni posadili ten kartonovej zbytek a obalili cernym obalem. To cele trvalo 3,5 hodiny, Pete si s tim vyhral, I presto, ze motorka ted patri me. Hec. Zrusili jsme tady registraci a motorku jsme prevedli na me, aby bylo jednoduche ji prihlasit v CR. Kolem stehovani jsme meli trochu drama. Pouzivali jsme ceskej Cechofracht a s pani Bilkovou jsem byla v kontaktu uz asi od brezna, protoze nam dala nej cenu. Za 3 kubicky metry $980 (americkych). Jenze jak pribyvaly krabice, pribyvaly kubicky metry, takze ve finale toho bude asi tak 7m3, ale to se dozvime az pristi tyden. A tim padem to bude I drazsi. Jeste minuly tyden, 4 dny pred odvozem, jsme nevedeli, kdy budou veci vyzvednuty. V patek rano jsme se konecne dozvedeli, ze to bude toto utery a nastesti to pak dopadlo vsechno dobre. Ve chvili, kdy jsme dobalili, se ozval telefon s tim, ze ridic muze prijet kdykoliv. Jako by nas nekdo pozoroval. A chlapek se fakt do pul hodiny objevil, nalozili jsme nejdriv motorku, kterou jsme museli jakoby nasoupnout dovnitr a pak ten zbytek. Zabralo to asi pul hodky a pak uz byl chlapek pryc. A me zacalo vrtat hlavou, proc jsme nic nevyplnovali nebo nepodepisovali, proste prijelo auto, do neho jsme to nalozili a zase odjelo kdovi kam. Takze doufame, ze vse uvidime zase za 7-9 tydnu doma. Jo a taky jsme si museli zajistit pojisteni, clovek nikdy nevi a co kdyby nahodou jim spadnul nas kontejner pres palubu a my uz svych 22 boxu nikdy nevideli? Puvodne jsme meli nabidku,z e nam Cechofracht zajisti i pojisteni, coz melo byt 7% z celkove hodnoty prepravovanych veci, ale to nakonec bylo dost a tak jsme hledali jinou moznost a nasli pojisteni za celkovou sumu $700. To neni taky malo, ale porad min nez od Cechofrachtu. Pojistovaci jsou proste zlodeji, vzdycky se napakujou. Hned ten den jsme prestehovali a sebe a zbytek veci co si bereme do Kanady k Peterovy mamince. Ta uz netrpelive cekala az prijede.... lednicka. Ne my, ale lednicka. Mela takovou starou, kterou uz minuly tyden musel Pete s brachou vynest z bytu, i kdyz ji upozornovali, ze cely tyden bude bez lednicky. Ji to nevadila a tvrdohlave si stala za svym. A hned druhy den nam volala a ze pry kdy ji privezem tu jeji lednicku!!! Puvodne jsme ji meli vezt s sebou, ale nastesti se naskytla prilezitost ji darovat mamince, ktera sice uz mela zaplacenou zalohu na nove, ale tu zrusila a zalohu dostala zpatky. Museli jsme ji zklamat, protoze byla upozornena, ze lednicku driv nez v utery nedostane, ze my ji taky potrebujeme a ze si mela nechat tu starou. No za ten tyden jsme meli dalsi tri telefonaty ohledne lednicky a polozeni lina. A trikrat dostala tu samou odpoved, ze lednicka bude v utery a lino ve stredu. A tak se taky stalo. Ale v utery jsme cekali na Michaela, brachu Petera, ktery mel prijet az v pul 6 a hodinu predtim volala maminka, co se jako deje, kde jsme ale hlavne, kdy ji Pete polozi to lino a kdy bude mit tu lednicku. No proste kolotoc. Vcera jsme pripojili lednicku, maminka z ni byla unesena, dneska Pete polozil lino, ja jsem dala dohromady kancelarskou zidli a pripojila pocitac k internetu. Ano maminka ma na stary kolena a my ji jeste navic mame za ukol naucit jak zachazet s pocitacem a jak posilat emaily. Pete ji jeste dal dohromady kuchynsky pracovni stolek a kdyz uz bylo vsechno hotovy, tak si maminka vzpomela, ze jeste potrebuje pridelat svetlo a urcite prijde mnoho dalsich ukolu. Ale vsechno se ji libi a je happy. A to je hlavni. *V pulce cervence jsme leteli do Brisbane za segrou Petera, Joanne. Pete si vzal patek a pondeli volno a ve ctvrtek vecer jsme leteli do Brisbane, Jo nas vyzvedla na letisti, bylo kolem 11 v noci a odvezla nas k ni domu. Vsichni uz spali a tak jsme si dali neco malyho k jidlu, chvilku popovidali a byla 1 a sli jsme do postele. Rano jsme jeli na vylet do Glass House Mountains i se synem Michellem, ale cely den prselo a kdyz jsme prijeli na vyhlidku, vsude kolem byla bila mlha, ze by se dala krajet. V sobotu jsme se jeli podivat na dum, ktery Jo nedavno koupila a ted pronajima v Mullulabar a protoze se trochu vyjasnilo, zastavili jsme se na jine vyhlidce a mrkli na Glass House Mountains. V nedeli nam Jo pujcila jeji stare auto a vyjeli jsme do mesta na obhlidku. Nenasli jsme ale moc zajimaveho, krome umele plaze uprostred mesta, kde hrali kosikovou na kajacich, nas nic nezaujalo a tak jsme jeli zpatky docela brzo. Po ceste jsme se jeste zastavili na vyhlidce na hore Mt. Coot-cha. V pondeli nas Jo odvezla rano v 9 na letiste a v 11 jsme vylitali. Jak na ceste tam, tak i zpatky me kontrolovali na vybusniny. Takovym papirkem prejeli vnejsek i vnitrek mych zavazadel a pak i me, ten papirek dali do takovy masinky a ta jim rekla, ze jsem v nedavne dobe neprisla do styku s vybusninama. Kontrolovali me hlavne proto, ze jsme cekala delsi dobu na Petera, ktery se musel vyzout i z bot, sundat si pasek, hodinky, penezenku atd., takze mu trvalo dlouho nez se zase obliknul a na me bylo videt, ze nikam nechvatam. *Kdyz jsem priletela po mem vyletu do Cech, uz mi zbyvalo jen 14 dni na dokonceni skoly. Sice jsem neprosla vsechny predmety, ale vetsinu jsem mela a tak jsem se sla odhlasit a pozadat o vystaveni Certifikatu. Byl v tom trochu hacek. Diploma trva dva roky, od Certificate II., III., IV. Az po Diploma. Jelikoz jsem uz udelala Certificate II. Na jine skole, pred zacatkem skoly jsem se domluvila s principalem, ze zacnu od Certificate III. Jenze to nejak popletli a tak jsem zacinala od dvojky a na konci pobytu jsem mela dostat to ktery nasledovalo, tzn., ze ted jsem oficialne koncila Cert. IV., ale dostala jsem Diploma. Na podruhy, protoze to poprvy samozrejme popletli. Ale dostala jsem pochvalu a na Diplomu mam napsano, ze jsem vyznamny student. No proste sprtka, ze!!! *Musela jsem taky dokoncit vsechny svoje vytvory na keramice. Vetsinu se podarilo vypalit nez jsme poslali vsechny veci, takze jsem par veci i zabalila do bublinek a poslala si do Cech. Zbytek si musim vyzvednout pristi tyden a rozhodnout se co s tim, protoze se mi to nechce tahat po Kanade. *V Kanade mame celkem 20 dni. Odlitame ze Sydney ve ctvrtek 18.8. v deset rano a do Vancouveru prilitame ve ctvrtek 18.8. v deset rano, takze neztracime zadny cas. Prvni den jsme ve Vancouveru, pak si pujcime auto a projedeme British Columbia az do Calgary v Alberte. Pak, 28.8. letime do Toronta, kde mam znamou Camille, ktera nam nabidla ubytovani u ni, mrkneme na mesto, na Niagary a pujcime si auto na Quebec a Montreal a okoli. 7.9. odlitame z Toronta, pres Frankfurt do Prahy. Samozrejme se chystam psat denicek, takze neprijdete o nic.
19.7.2005 – To je doba co jsem nepsala. A kolik se toho sebehlo a semlelo o posledniho prispevku!!! Nejhlavnejsi bylo, ze jsem jela na mesic domu do CR. Skoro nikdo o tom nevedl, jen Zuzka V. a Pavla U., ktery se vdavaly a Zuzce jsem sla za svedka, takze to byl hlavni duvod. Nasi o tom nevedeli vubec, takze to privitani dopadlo podle ocekavani. Zuzka me vyzvedla na letisti a odvezla do Vlasimi. Dosla pro mamku do kramu a rekla ji, ze pro ni ma vysluzku, ta tomu vubec nerozumela, proc jako ona by mela dostavat vysluzku od Zuzku, ale protoze se Zuzka nedala odbit, musela s ni do auta. No a Zuza otevrela dvere a vysluzka se vykulila ven. Mama kdyz me videla, zmohla se akorat na "Co tady delas" a pak prestala mluvit a bulela a bulela a bulela. Nemohla se z toho vzpamatovat cely den a pochybuju, ze dobre pocitala, kdo ma kolik zaplatit. Tatka byl taky doma, tak ho mamka zavolala. Ten prisel do kramu jako by vedel co se deje, prosel kolem me a rekl "No to je dost!" Babicka to taky zvladla dobre, takze zacatek probehl podle planu. To bylo v patek 10.6. a o tyden pozdeji v sobotu mela Zuza svatbu. Sly jsme obe k holici, ja v 7 rano, Zuzka po me, pak jsem ji tam zase vyzvedla a sly jsme k rodicum, kde uz probihaly pripravy ostatnich clenu rodiny. A byla rada na Zuzce aby se namalovala, oblekla a zuslechtila. Kolem 12.30 jsem presli k zamku, kde se uz schazeli svatebni hosti, Monika (segra Zuzky) a manzel Zuzciny sestrenice rozdavali panaky, dalsi privazovali myrty, proste svatba jak ma byt. V jednu nas nahnali do predsali, vysvetlili co a jak a uz jsme byli v obradni sini. Ja a Sona krava (Jarous) jsme dostali obrovskou myrtu a specialni zidle vpredu, abysme na to, co jsme meli odsvedcit, dobre videli. Po 20-ti minutovem proslovu pana starosty si nakonec vymenili prstynky, rekli ANO a dali si pusu a slo se na obed. Zuzka nez to ANO rekla, tak se na Bohouse musela jeste podivat, aby se ujistila, jako ze jo, nadechla se a z plna hrdla pronesla AAANO. Obed byl jen pres nadvori a byl kureci zavitek, knedlikova polivka, hafo ovoce, orisku atd. Proste jsme se nehorazne prejedli. Zacalo se hrat a pan Vins zaujal strategicke misto na parkete, ze ktereho do pulnoci neslezl. Proste tanecni nezmar. Jarda a spol. se sli vykoupat na nase uzasne vlasimske koupaliste, ja se sla domu prezout a pak ukazala Marusce zamecky park, ale byl strasnej hic a tak jsme sli popijet do stinu zamku. V 7 vecer prisli jeste ostatni svatebcane a byla vecere a pilo se a pilo a pilo a tancilo az do rana (pro me do 1, ostatni skoncili v Cily na diskotece). Druhy den jsme vyjeli na vylet na bajnou horu Blanik. Nase auto s ridickou Monikou v jedny zatacce malem skoncilo v prikopu a svadela to na nas, ze jsme tezky. Ale ukocirovala to a tak jsme dojeli na parkoviste bez uhony. Jeli jsme z Lounovic, vylezli jsme kopec a pak jeste rozhlednu a sli jsme zase zpatky. Bylo hezky, takze viditelnost taky usla. Pak jsme prejeli zpatky do Vlasimi k Vinsum, kde byl na programu obed a po nem rozbalovani svatebnich daru. To bylo dost dlouhy, ale vydrzeli jsme, pak jsme se rozloucili, vetsina odjela do Prahy, Zuzka s Bohousem zustavali jeste do pondelka a ja jela na chatu. *O tyden pozdeji byla svatba Pavly a Grega. Taky v zamku ve Vlasimi, taky v jednu a taky je oddaval pan starosta, takze jsem slysela tu samou rec podruhe a uz jsem vedela co bude nasledovat. Meli svatbu I s prekladem, protoze Vlasim zazila snad nejvic australanu v historii mesta, tak aby tomu obradu rozumeli. Taky si rekli sve ANO, vymenili prstynky a dali si polibek a sli na obed. My ostatni jsme sli taky na obed, ale jinam a sraz byl v miste oslavy Green Valley Park. Pres den bylo strasny vedro a kdyz jsme se blizili na misto, strhla se strasna bourka, padaly retezce vody, blejskalo se a kdyz byl zacatek party, tak jsme se dozvedeli, ze nepujde proud tak na dve hodinky, protoze nekde spadl strom na draty. A protoze pred zacatkem prselo, zamestnanci museli nanosit vsechno do sucha. Pak prestalo a tak se zase nosilo zpatky pod strisku, kde se grilovalo a byly svedsky stoly a pilo. Jenze protoze nesel proud, tak bylo pivo teply. A proud nakonec nesel 3 hodiny. Srandovni bylo, ze my Cesi jsme se usadili ke stolum a pili a povidali, kdezto Australani, jak jsou zvykli na akcich a BBQ stat, tak vsichni postavali, takze bylo zretelny kdo je odkud. Pak prijela kubanska kapela, o hodinu pozdeji, protoze se ztratili a nezacali hrat az do 9 vecer, kdy naskocil proud. Pak se to konecne rozproudilo, lidi tancili, to uz byli po jidle a pili a pili a pili az do rana bileho. Pavla hazela kytkou, ze ktery jsem aspon chytla 2 orchideje, tak to treba na me bude taky platit. Uvidime. Domu jsem prijela ve tri rano. *Pak krome nekolika obedu se znamyma jsem jela jeste do Krkonos k Sandre Ch. na chalupu na pracovni tabor. Ta jejich parta Kolegove, jelikoz pouzivaji chatu docela pravidelne jak v zime, tak v lete, tak se o ni kolektivne musi postarat, takze se jela opravovat strecha, natirat, sekat atd. Zuzka s Bohousem jeli uz ve stredu a bohuzel az do soboty prselo. My jsme s Jardou-Sonou jeli v patek a dostali jsme jeste za ukol nakoupit cement a tak jsme dojeli az v patek v devet. To jeste mrholilo a byla docela zima, doufali jsme, ze Bohousovi byla zima a ze trochu pritopil, ale to jsme se mylili a tak jsme prijeli do uplne studeny chaty, kde sedel Bohous zabalenej do spacaku, popijel caj a cetl si. Asi v 11 dorazila Sandra s Pavlem a to ja uz jsem nemohla udrzet vika a tak jsem zalehla. V sobotu rano jsme se dali do prace – kluci do strechy, Sandra pomahala dedovi sekat travu, teda deda sekal a Sandra za nim pobihala s hrabema a odhazovala travu od sekacky. Dedovi je 80, ale behal jako dvacetiletej a Sandra mu nestihala, porad odhazovala vrstvy obleceni, az skocila v kratasech a v triku. Ja jsem vymetala pavuciny v chate, umyla nadobi a pak vyplenila prohluben, kterou pak kluci vyhloubili jeste vic, aby se do ni vesel sud. Odpoledne prijeli dalsi a dalsi, takze jsme meli posilu. Ja se Sandrou jsme se vrhli na natirani chajdy z venku a stihli jsme akorat jeden nater, pak uz byl cas na veceri, coz pro vetsinu byla pecena kejta, ja si dala salatek a popijelo se pivko. Jarda, Zuzka a Gabca si udelali soukromou parbu za zvuku Divokyho Billa, Landy a spol., ja se pridala pozdeji… Spalo se nam dobre. Druhy den rano jsme vyrazili na turu. Bylo nas 6 – Zuzka s Bohousem, Gabca s Radkem a ja se Sonou. Nekolikrat se menil plan, ale nakonec vymysleli, ze dojedeme autobusem do Pece, odtud lanovkou na Snezku a ze Snezky pesky k chate. Podtrzeno, secteno – 25km. Inu Sona jeste zkontroloval den predem v kolik jede autobus a tak jsme nasedli rano do auta, to se zaparkovalo u zatavky a cekalo se na autobus, ktery mel jet v 9.30. Jelikoz to byl autobus turisticky a na kazdy zastavce nakladal a vykladal kola, tak prijel asi s 30-ti minutovym zpozdenim, cimz jsme do Pece prijeli nekdy v 11.30, vystali si 1.5 hodinovou frontu a ve dve odpoledne jsme byli na Snezce jako na koni. Mezitim jeste prselo a byla docela kosa, na vrcholu jen 13 stupnu, ale vyjeli jsme a pred sebou porad 25km. Sli jsme po Ceste Cesko-polskeho pratelstvi, po ceste jsme videli jezera ledovcoveho puvodu, vetsinou jsme pochodovali v Polsku az jsme dosli na Spindlerovku. V tu chvili jsme vsichni meli hlad jako vlci, ale Zuzka, Gabca a Radek uvideli autobus a rozhodli se, ze sjedou dolu a pujdou jinou, kratsi cestou. Ja, Bohous a Jarda jsme zasli na poradne silnou cesnecku a vydali se na zbytek cesty, ktera vedla po Cesko-polske hranici, pres Petrovy boudy, Divci a Muzske kameny a na Smilniku jsme sesli k Martinovce, pak k Labske, kolem Ruzenciny zahradky, dolu na Dvoracky a uz jsme skoro byli doma. Nohy me boleli, citila jsem, ze se mi delaji puchejre, ale z moji vlastni blbosti. Uz nejakou dobu jsem citila, ze mam v bote kaminek, ale vyndala jsem ho az za nejakou chvili. No co vam budu povidat, na chajdu jsme dorazili 10 minut po 9 vecer, ja byla uplne hotova, ale nejak se to dobre rozlezelo a po veceri jsme jeste hrali UNO – ale jen nekolik z nas – ja, Sona, Sandra a Radek II. Zbytek byl mekkej a sel spat. Kluci Sandru pekne opili, protoze ji michali rum s kolou v divnym pomeru a ta si nenechala libit ani kartu navic. Behem dne, ti co nesli na turu, makali na chate – kluci dodelavali strhavani casti strechy, holky plely pisek a podobne. V pondeli jsme jeste rano dotreli 2 natery na jednu stranu chajdy a zacali druhou stranu. Ja ale musela jet domu a tak me Sandra dovezla do Jilemnice, kde pri te prilezitosti nakoupila nezbytnosti. Slunicko pralo, bylo krasne a se 5 hodin pekla v autobuse, jela jsem pres Prahu do Vlasimi, kde jsem se zase musela sbalit na cestu zpatky do Sydney. Za celou dobu co jsem v Australii se na me neprojevily zadny znamky alergie, takze jsem uplne zapomela jaky to je. Bohuzel jakmile se v CR udelalo hezky a teplo, okmazite jsem jsem zacala psikat a frkat a kdovi co jeste. A hned jak jsem nasedla do letadla to preslo. *Jeste nez jsem odjela, tak jsme v kvetnu byli v kine. S maminkou, protoze byl den matek, tak jsme ji vzali do kina. Nebylo nas tam moc a asi po 15 minutach se zacalo z hlediste ozyvat chrapani. V jednu chvili, kdy se na platne nic nedelo a bylo ticho, to Peter nevydrzel a nahlas prohlasil "Stouchnete nekdo do toho chrapajiciho, na to nejsem zvedavej. Ja prisel do kina se v klidu koukat na film a ne poslouchat jak nekdo chrape. Mel zustat doma." Par lidi se zasmalo, ale kupodivu chrapani prestalo. *Poprve do ty doby co bydlime na Bondi Junction, kousek od silnice jsme slyseli rachot z vetsi bouracky. Chtela jsem se jit podivat co se stalo, ale kdyz jsme vysli ven, videli jsme, ze je na druhe strane vse pod kontrolou, tak jsme se na to vyprdli. Nemusime videt vsechno. *Taky jsme si vsimli, ze od te doby co jsme se rozhodli o presunu do Cech, se nam stava, ze rozbijeme cim dal tim vic skla. Z 6 sklenicek na vino mame jen 1, ze 4 pivnich sklenic mame 3, ze 6 sklenic jich mame 5, pak me se rozbilo nejaky sklo pri paleni. Mozna je to nejaky znameni. * Jednu sobotu se u nas objevil kamarad Mick a pak ho Peter vezl domu. Jen jsem se k nim pridala a cele odpoledne jsme stravili u Micka doma popijenim piva, ktere si sam doma vyrobil. Udajne jsme vypili asi 25 lahvi, ale tomu se mi nechce verit. Slo nam to ale pekne. Ne vsechno chutnalo dobre, ale pit se to dalo. Pak na nas prisel hlad a tak jsme si objednali pizzu. Uz pri objednavce nam oznamili, ze dovoz pizzy se protahne asi na hodinu, ale souhlasili jsme. Jenze po hodine cekani nebylo po pizze ani pamatky a tak pritelky Micka Davina zavolala zpatky a stezovala si a pan manazer se omluvil a rekl, ze teda misto $30 nam to da za polovic a tak jsme za 4 velky pizzy platili jen $15. A to ten chlapik s pizzou prijel asi vterinu po tom co jsme polozili telefon! *Maminka Petera mela narozeniny a tak jsme sli do italsky restaurace. V ten den jsem byla v praci a obed jsem mela az ve tri, tak jsem nemela moc hlad a dala si jen salat. Vypadal dobre, ale po prvnim souste jsem tam nasla vlas a tak mi prinesli novy. S chuti jsem se do nej dala, ale po par soustech najednou krup a z pusy jsem vyndala skleneny strep, tak jsem ho zase vratila, salat putoval zpatky do kuchyne, cisnik byl na kuchare nastvanej, prinesl mi salat novy a skrtl ho z uctu. Zase jsem se do nej pustila a pak cisnik prisel zpatky a rekl nam, ze to nebyl strep, nybrz velke zrnicko morske soli. A mel pravdu, protoze se objevil I v tom tretim salate a opravdu to chutnalo jako sul. Nakonec jsem mela misto maleho salatu dohromady velky a neplatila jsem za nej.*No a jakmile jsem prijela zpatky z Cech, zacal boj s kokrouci, tedy svaby. Ja kdyz jsem doma, tak jejich pocet mam pod kontrolou, vzdycky je postrikam a je klik, jenze mesic je dlouha doba a protoze Peter nic nezabije, tak se tam nejak rozmnozili a musela jsem je zase vyhubit. A ze jich bylo. Parchanti se ted na zimu stahujou do tepla. Ne ze bysme doma meli teplo, topime se vecer kaminkama, ale je tam rozhodne tepleji nez venku. * Minuly vikend byla velka zima a strasne foukal vitr. Druhy den jsem se dozvedela, ze foukal rychlosti 96km/hod. *Zacala jsem po prijezdu ihned balit, jelikoz chceme vse poslat domu uz na zacatku srpna, neni moc casu. Pronajimame si morsky kontejner o velikosti 10m³ a tak se do nej vejde vsechno co mame. Aspon se po prijezdu budem citit jako doma. Posilame motorku, pracku, lednicku, postel atd. Asi si myslite, ze jsme blazni, ale preprava neni tak draha, takze se to vyplati. Odlitame 20.8. pres Kanadu, kde mame 18 dnu. Ted jeste polemizujeme o 2 dnech na Honolulu, protoze pres nej letime. Jelikoz jsem musela zadat o visa jak do USA tak do Kanady, tak bych toho mohla vyuzit. Americani mi dali vizum na pul roku, ale jen jeden vstup – ten mel byt vyuzit v Honolulu, kde jsem mela byt 1.5 hodiny. Ano I na 1.5 hodinu je potreba vizum. Sla jsem na konzulat den pred odletem a po 1.5 hodine cekani mi rekli, ze mi vizum daji, ale jejich system ve Washingtonu nefunguje a tak mi viza vystavit nemuzou a budou az druhy den. Takze jsem jeste v den odletu jela do City a vyzvedavala si pas s vizem. Jsou to paranoici, nez jsem se dostala k okynku, prosla jsem asi troji kontrolou a skenovanim. Musela jsem se napit vody z lahve, jestli nahodou neni otravena a nasli v moji kabelce neco zelezneho, ctverhraneho s designem a tak jsem hned vedela, ze je to moje penezenka, na ktery je zelezny obdelnik. Pak mi vzali otisky prstu! Hned po priletu, minule utery jsem sla na kanadsky konzulat a tam to slo hladce. Viza jsem dostala na 3 mesice a jeden vstup. Ale mam to, tak se tem muzeme tesit na krasy Kanady.*13.8. v sobotu, to uz budou vsechny nase veci nekde na mori a byt prazdny, mame rozluckovou party u nas doma. Jsem na to zvedava, protoze po soupisu vsech lidi, ktere bysme chteli pozvat, jsme dosli k cislu 85!!! a po proskrtani k cislu 70, tak nevim, nevim jestli se nam tam, i presto, ze bude byt prazdy, vsichny vtesnaji.
3.6.2005 - Pred 2 dny jsme oslavili mezinarodni den deti. Dodatecne vsem vsechno nejlepsi. *Tuhle jsme pozvali maminku k nam na veceri. Vzdycky jezdime k ni, tak jsme si myslela, ze bysme ji to meli oplatit a s Peterem jsme domluvili, ze uvarim poradnou ceskou bramboracku, koupim cesky chleba a Pete koupi Plzen. V tu stredu jsem priletela ze skoly a hned jsem se dala do vareni, maminka s Peterem prijeli docela brzo, ale to nevadilo, chvilku pockali. Pete samozrejme pivo nekoupil. Bramboracka byla uzasna, plna zeleniny, lzice v ni stala. A chlebik byl cersvej. Zasedli jsme k nasemu rozkladacimu stolku (normalni jidelni stul nemame) a ja jsem nalila polivku, Peter si posusnaval a ja si vsimla, ze maminka ji k chlebu jen tu vodu. No myslela jsem si, ze si nechava to nejlepsi nakonec a pochutnava jsem si taky. A pak prestala jist. Rikala jak ji to chutnalo, ale nedalo mi to a musela jsem se zeptat, proc nechala veskerou zeleninu. Vylezlo z ni, ze varenou zeleninu neji. A Peter to nevedel. Zna ji celej svuj zivot a nevi, ze jeho mama neji zeleninu. Ach jo. Tak jsem ji na cestu zabalila aspon 1/4 chleba, ten ji chutnal moc. *Na zacatku kvetna jsme jeste vyrazili na jednu malou prochazku do Royal National Park. Jeli jsme s Joey a vybrali jsme si trek Curra Moors Loop Track. Bylo to asi 10km. Nejdriv jsme nemohli najit zacatek, ale podarilo se. Nejdriv jsme sli skrz bus (australsky krovi) a pak se dostali k mori. Videli jsme mistni atrakci Eagle Rock - skala co vypada jako orli hlava a vydali se po zelezny cesticce. Cesta byla docela nuda, protoze jsme sli porad ve vnitrozemi a kolem bylo porad to samy. Dosli jsme az k vyhlidce na plaz, nasli jsme si pekny mistecko na obed a chvili se kochali vyhledem. Po ceste jsme nastesti potkali jednoho chlapka, kterej nas upozornil, ze odbocka zpatky k parkovisti je tezko najit a tak jsme prohledavali kazdy misto, ktery vypadalo jako odbocka. Nastesti jsme to nasli a cekali jsme, ze pujdeme jeste tak hodinu, ale najednou jsme byli na rozcesti, coz bylo k autu uz jen 15 minut. Takova mala trihodinova prochazka. Na konec jsme si dali zmrzku a kolem nas posedavali papousci kakadu a skemrali o jidlo. *A na konec to nejlepsi. PO 15 MESICICH nam konecne nainstalovali strisku nad dvere, aby nam nezatekalo do bytu. Zatim sice nevime, jestli se tim vyresil problem zatekani, ale oba doufame, ze ano. Nasemu ubytovateli jsme volali kazdy tyden a ptali se ho, kdy bude striska pridelana. Naposledy se hrozne divil, protoze uz dostal za instalaci fakturu, debil. Ani nevi co se deje. A na otazku kompenzace se moc netvaril. Rikal, ze si nemysli, ze bysme meli nejakou dostat, a az pote co zjistil, ze ten chlap jeste strisku nepridelal, teprve pak uznal, ze bysme si nejakou tu kompenzaci zaslouzili. 15 mesicu zatekani bez kompenzace. On fakt netusi. No a hadejte kolik nam nabidl jako kompenzaci? Jeden tyden bez najmu! Celych $210!!! To bylo dost smesny a Pete mu rekl, ze s tim nesouhlasime a rekl mu, ze bysme se spokojili se 2 tydny! No to uz jsem neverila ani Peterovi. Ja jsem chtela aspon mesic. Kdyz si clovek rozpocita $420 za tech 16 mesicu stresu, tak to se mi chce skoro brecet. Vychazi to na necelych $5,60 kompenzace za kazdy tyden. A to se mi zda fakt smesny. Ale zase na druhou stranu, nemuseli jsme dostat vubec nic.*Pocasi si opravdu delalo co chtelo. V dubnu padali v Brisbane kroupy a vypadalo to jako ze snezi. A to je v Brisbane porad teplo, I na jare a v zime. Lidi z toho meli vanoce a na tech kroupach surfovali. A to jen proto, ze nemeli snowboard.
28.5.2005 – Ten cas strasne leti. A ja ani nestiham psat do deniku. Stejne se tu nic nedeje, protoze nemam ani cas na organizovani vyletu. Takze jste o nic neprisli. Takze spis jen par postrehu a zajimavosti. V Sydney zacala zima. Teda nemrzne tu, ale ranni a vecerni teploty se pohybuji kolem 10 stupnu. Takze si zaciname pritapet a vecer sedime u televize zabaleny do deky. TO by clovek nerek, co? Ja jsem sem jela s tim, ze je tu porad vedro a ono neni. Ke konci cervence bysme taky chteli jet lyzovat do Snowy Mountains tady, asi 3 hodky od Sydney. *Tuhle jsem byla u kamaradky v praci pro ceskej chleba – dela v cesky kavarne a pekrane a prisel tam jejich stalej host. Objednal si a sednul si ke stolu a psal smsku. S lupou!!! Aby videl na pismenka. *Uz to budou 2 mesice co jsem zacala delat v kureti. Nastesi dostavam ranni sichty, I kdyz jednu I o vikendu, ale to se neda nic delat. Kdyz jsem o tom psala minule, tak jsem nadavala na Davida, ktery mi rikal, jaky nuz mam pouzivat na rajcata, ale vyklubal se z neho docela v pohode kluk. Zato ostatni…!!! Celej obchod je v podstate rodinna zalezitost a Jonti (muj byvaly nadrizeny z Charcoal Charlies) je jeden ze tri partneru. Obchod je na super miste, kousek od obrovskyho obchodaku, pres krizovatku je hospoda, takze se tam vecer stahujou ozraly Irove a vydelavaji mnohem vic, nez co predpokladali. Na novej business jim to opravdu jde. Jenze jsou to strasny skudlove. Misto aby zaplatili poradnym pracovnikum, tak tam pracuje cela rodina, hlavniho partnera, pres jeho dceru, manzelku, dcery manzela, dalsi dceru, bratrance atd. Chapu, ze tim chteji usetrit a splatit rychle pujcku, ale to co tam predvadej se neda vylicit. Obchod plnej lidi a oni se jdou podivat ven na pejska a povidat si s majitelem nebo jsou porad na telefonu, 3 lidi delaj 3 burgery (normalne tam ma byt 1 clovek), misto aby obsluhovali, stoji u hranolek a kontrolujou jak se pecou. No proste hruza. Rano je vsechno vsude, jen ne tam co to ma byt, nic neni poradne udelanyho. A v kuchyni je kluk co dela salaty – Marcel a to je nejlinejsi clovek na svete. Ani stul na kterym pracuje nedokaze umyt nez odchazi. A ty policky. Ale ze se rozciluju. *Znovu o praci, ale jen mirne. Jelikoz je obchod na rohu, tak nekolikrat za den poskytuju zdarma informacni sluzby a rikam lidem kde co je. Nejoblibenejsi je “Kde je RTA (registrace aut)” a “Kde je Bronte Road?”. Tak u RTA uz ani nemluvim, jen ukazuju a Bronte Road je tak hlavni ulice na ktery ty lidi stojej. Jsem takova chodici mapa. *Minuly tyden se trochu zblaznilo pocasi – v Queenslandu, kde je fakt porad teplo, padali kroupy a napadlo jich asi pul metro! A v Perthu byla zase vichrice.
27.4.2005 - Minuly vikend byl prodlouzeny a zaroven to byla posledni sance na dlouhou dobu na zorganizovani vyletu. Tentokrat jsem vymyslela 3-denni prochazku po Blue Mountains (asi 1,5 hodin od Sydney), ktera se jmenuje Six Foot Track (pravdepodobne od sirky cesty po ktere jsme sli, je to asi 1,80m). Je to originalni stezka pro konskou dopravu, celkem oficialne 42km, ale usli jsme o neco vic, cca 45km, z Katoomby do Jenolan Caves. Bylo nas 6. Ja, Pete, Marketa D., Zofka, Viera a Petr. Potrebovali jsme aspon 2 auta, protoze z Jenolan Caves neexistuje zadna doprava, to se nam podarilo a tak jsme v sobotu 23.4. rano v sest vyrazili. Za 10 minut 6 dorazila Zofka a pak jsme jeli do Alexandrie, kde uz Petr s Vierkou cekali na Marketu. A nastal prvni problem. Princezna Marketa v noci hyrila a sla spat ve tri rano, takze zaspala a 5 lidi na ni cekalo asi 20 minut. Nastesti mela zabaleno, jenom si potrebovala udelat svacu a dat se dohromady. Pak uz jsme jeli, rano nebylo tolik aut, takze jsme cestu do Katoomby zvadli v pohode, s jednou prestavkou na kafe a Red Bulla. A benzin. Trek zacina kousek (asi 2km) za Katoombou, u atrakce Explorers’ Tree (1050m.n.m.), coz uz neni ani strom, jen pozustatky kmenu, zcasti slepeny dohromady betonem. Ale je to atrakce, protoze se na nej podepsali prvni 3 objevitele cesty pres Blue Mountains – Lawson, Blaxland a Wentworth. Ty podpisy mimochodem nelze najit, nebo aspon ja je nenasla. Taky se po nich jmenujou mesta v BM. Vypakovali jsme bagly – plna polni, vcetne stanu, spacaku, obleceni, jidla a piti na 3 dny (taky vinecko bile i rude), kluci opet nasedli do aut a jeli do Jenolan Caves. To byla bohuzel trochu delsi cesta, asi 75km, takze jsme my, holky, museli cekat. Cesta k jeskynim je dost klikata a dohromady jsme cekaly 2,5 hodiny. Neslo to udelat jinak, jedno auto se nechalo u jeskyni a druhym se oba vratili zpatky. Tim padem jsme se pak meli jak dostat zpet do Katoomby. Jina doprava neexistuje. Behem cekani jsme pozorovali ostatni walkare, na jejich prani je fotili a slibovali si, ze se urcite potkame po ceste nebo v kempu, ulevovali si, pojidali babovku z cesky pekarny a Vierku napadaly zakerne plany. Jeden z nichÿi uskutecnila. Petr totiz neni zadny tintitko, takze si vezl napriklad kilo slaniny, 10 vajec natvrdo, Viera a Petr meli dohromady 2 bochniky ceskyho chleba, lancmit, cibuly atd., atd., jeho bagl vazil ze vsech nejvic, odhadem tak 25kg a tak Vierku napadlo, ze uz dalsi kilo navic ho nezabije a (s mou pomoci) mu dala do spacaku kilovej kaminek. Pry at na to prijde na konci dnesniho dne, az si bude chystat postel. To jsme mimochodem po ceste zavrhli, protoze jsme videli, jak se Petr poti a trapi s vahou batohu. Takze jsem domluvili dalsi plan a to, az se Petr v kempu vzdali od batohu, tak nekdo kamen vybali. Ale zpatky k zacatku. Cekalo nas 15km cesty, prvni noc jsme meli stravit v kempu u Cox River. Nezbytna fotka pred vyslapem a pak na nas cekal snad nejhorsi sestup z celeho treku. Moc a moc schodu, ktere vedly strme dolu do udoli Megalong Valley. Vierka s Petrem meli jak bagl na zadech, tak si jeste navic pripevnili batuzek zepredu, takze meli zatez na vsech stranach. Jak jsme tak postupovali dolu, vsem se nam zacali klepat nohy a podlamovat kolena z toho, jak jsme sli po schodech dolu a pod tihou nakladu. Sestup byl tezky, ale vyhled stal za to. Uz skoro ke konci sestupu si Marketa nasla dva klacky, ktere pouzivala jako hole a jak byla cela rozradostnena, ze se ji jde dobre a ze ji chybi uz jen lyze, vyvrkla si kotnik. POdle me byla jeste pod vlivem. Po chvilce stravene na zemi, kotnik opet rozhybala a slo se dal. Prosli jsme kolem Nellie’s Glen (725m.n.m.)ÿa ocitli jsme se v udoli Megalong Valley (570m.n.m.)ÿa sli jsme vicemene po rovince. Protoze jsme vyrazili az v 11.30, vsem nam po chvili chuze vyhladlo a tak jsme u Megalong Village zastavili a dali si obidek. Vesnice se sestavala ze stare skoly a par budek, ktery tu maji historicky vyznam. A pasli se tam konici. Dali jsme si asi 20 minut prestavku, najedli jsme se a pak pokracovali dal. Zofka dala konovi zelatinovy ovoce a docela mu to chutnalo. Pocasi bylo objednano ke spokojenosti vsech, kolem nas zpivali ptaci, povetsine jeden, co znel jako vrzajici dvere, litali tu papousci a my postupovali po ceste, ktera byla oddelena branami, ktere jsme bud museli prelezt nebo si jev otevrit a po sobe zase zavrit. Sli jsme dal a dal, prosli jsme zcasti po soukromych pozemcich, presli silnici u Old Ford Reserve a pokracovali podel reky Cox River. Cesta za mustkem se zuzila a zacala I stoupat vzhuru, ale nebylo to tak hrozny. Po ceste jsme potakavali par turistu a cyklistu. Obcas jsme se museli zastavit a sundat batohy, protoze se pekne pronasely a byly tezsi a tezsi a ramena nas bolela cim dal tim vic. Pred poslednim sestupem ke kempu jsme si udelali prestavku, nabrali novych sil a vyrazili zase po par minutach dal. A pak me zacal bolet bok a ozvaly se puchyre z minuleho tydne. Sotva jsem sla. Pod nami se vlnila reka plna balvanu, na jednom miste jsme videli divoke vceli a pak jsme prisli k Bowtells Swing Bridge, na jehoz prechod jsem se dost tesila. Kdyz jsem k nemu dopajdala, vsichni krome Zofky tam cekali. Zofka pokracovala dal smerem ke kempu. Cesta pres most byla ale jenom alternativa. Peter nas upozornil na idelani misto pro kempovani, primo pod mostem, u reky a daleko od lidi. Asi jsme tusili co by nas cekalo. Problem byl ale Zofka, ktera byla buh vi kde. Peter se nabidl, ze pro ni dojde. Za chvili byli zpatky a tak jsme si to stradovali dolu k rece, po balvanech, presli a zabydleli si nase nocoviste. Opravdu idealni, ohniste bylo pripravene, travnata plocha byla rovna bez hrbolu a tak se kluci vydali na drevo a my jsme zacali stavet nase loznice. To byla prilezitost pro vyndani onoho kaminku z Petrova spacaku. A batoh byl nejbliz u me. To uz bylo asi 5 hodin a zacalo se stmivat. Kdyz uz bylo dost dreva a vsechno bylo pripravene, otuzilci – Zofka, Vierka a Marketa - vlezli do studene reky a dali si sprchu (z plastove lahve), ostatni – ja, Peter – si umyli zakladni casti tela a pak se pustili do vecere. My jsme meli uz uvarene testoviny, takze jsme nemeli zadne starosti, Petr vyvalil slaninu a rozdelil se s Vierkou, Zofka taky mela nejaky testovky a Marketa dojidala bagety, ktery mela na svacinu. Nejvetsi odmenou za dnesni vykon bylo vinecko. Kazdy si ho tahl a tak se kazdy I odmenil. Po par sklenkach, respective hrnickach, se holky zminili Petrovi, ze krome svych veci, mel v batohu I kamen. On tomu nechtel za nic na svete verit, tvrdil, ze by to vedel a ze by nic takoveho neudelal a nedal se presvedcit. Kdo vi, kdy se s tim smiril. Rano uz si pak daval pozor. Peter se mi trochu opil a upijel ostatnim, tim padem jim delal jejich bagly lehci. Unava se na nas podepsala, nejvic na me, byla jsem v "posteli" prvni. Noc byla v pohode, dokonce jsem si I vyspala a moc se nebudila. Rano nas porobudili Lednaci – Kookaburra – svym chechtavym zpevem. Vstavali jsme v 7. Dve hodiny nam trvalo nez jsme se umyli (Petr a Zofka si dali opet koupel v rece), najedli, zabalili, uhasili ohen a vyrazlili. Nikdo mi nechtel verit, ze dneska mame ujit 19km. Nemohli jsme si ale nechat ujit prechod pres houpaci most. Vsechny holky jsme vylezly do kopce k zacatku mostu, Petr presel pod mostem a cekal na nas na druhe strane a Peter nas vsechny vyfotil. Musely jsme vzdycky cekat, az ta pred nami dorazi na konec. A bylo pul 10. Dosli jsme za chvilku ke kempu, kde jsme puvodne meli nocovat a jak jsem uz psala, asi jsme meli tuseni, co by nas tam cekalo a proto jsme zustali u mostu. V kempu bylo hafo lidi, spoustu aut a hlavne rvouci deti. Museli jsme zase prejit ricku na druhou stranu po kamenech a pak to zacalo. 19km. Kopec. Porad do kopce. Nekonecnej. 10km v kuse, do kopce. Neuveritelny. Vsichni jsme toho meli dost. Ale na to, ze to bylo porad do kopce, tak jsme sli docela rychle, alespon podle toho, ze jsme predchazeli ostatni lidi, kteri vyrazili ve stejnou dobu co my nebo i pred nami. Museli jsme odpocivat casteji, ale po chvilce stani se nam spatne zase rozchazelo. Sli jsme opravdu dlouho a porad do kopce. Uz jsme si mysleli, ze dojdeme do nebe. PResli jsme pres Mini Mini Sadle a kolem Alum Creeku, 2x jsme presli Cox River (270m.n.m.), nekdo si I namocil boty. Asi v polovine jsme si dali prestavku na obed, nacepovali vodu z potucku (s pomoci purifying tablets) a par lidi nas zase predebehlo. Po tech 10km jsme dosli na vrchol, ktery jsme ocekavali za kazdou zatackou, predbehli jsme zase vsechny turisty, dali si prestavku, protahli namozene svaliky na nohach, ja jsem si zkontrolovala puchyre a doplnili jsme tekutiny. Petrovi se do kopce slo dost spatne a obcas jsme mysleli, ze to vzda. Pred nami bylo jeste dalsich 9km, tentokrat uz to ale nebylo jen do kopce, slo se po rovine a do mirneho kopecka. Meli jsme toho zase dost a nemohli jsme se dockat, az dojdem do kempu Black Range. To je nejvyssi bod treku, 1202m. Dnesni prevyseni bylo asi 700m. Ke konci nam k pochodu pomahalo zpivani, nemysleli jsme tolik na to jak daleko mame jeste dojit a docela nam to utikalo. A dochazela nam voda. Na treku nebyl zadny zdroj vody, krome vody z reky a v kempech destova voda v kontejnerech. Zase jsme predbehli par lidi – rikejme jim Teplousi, Novozelandan, Mladoch se Slecnou a Trojice. Trojici jsme potakli v sobotu u swing mostu a v nedeli na vrcholu. Teplouse jsme neustale dohaneli, protoze porad odpocivali, Mladoch pak utekl Slecne, ktera se pridala k Novozelandanovi a odpocivala s nim, Mladoch na ni cekal a volal na ni, jenze byla dost daleko, takze ho stejne neslysela. Tesne pred kempem, nas odhad byly 2 km, jsme objevili pekny mistecko na kempovani, opet mimo kemp, ale bez vody. Vsem se tam libilo, ale protoze jsme nemeli skoro zadnou vodu, Vierka s Peterem sundali bagly, vzali vsechny lahve a uvolili se, ze dojdou do kempu pro vodu. My jsme mezitim pripravili ohen, nanosili drevo, postavili stany a cekali az prijdou. Prisli asi az za hodinu a pul. Zjistili, ze kemp je jen kilometr daleko, ale po tom, co nacepovali destovou vodu, tak zahnuli na spatnou stranu a vydali se dal po treku smerem k Jenolan Caves. Asi po kilometru zjistili, ze jdou spatne a tak se vratili zpakty do kempu a nasli cestu zpatky k nam. Proto jim to trvalo tak dlouho. K veceri jsme meli polivku, Marketa mela nudle, Zofka chleba s tunakem, Petr zase slaninu a Vierka dojedla nasi polivku a mela nudle. Po dopiti zbytku vina, to uz Peter spal, jsme zpivali s Marketou z plndla hrndla a zbytek se pustil do opekani lancmitu. Padla na me unava a tak jsem se pridala k Peterovi, ostatni me nasledovali za malou chvilku. Noc pro me byla neklidna, porad jsem se otacela nemohla jsem zabrat. K ranu kolem nas hopsal klokan. Vstavali jsme neco po 7. Petr uz byl vzhuru, pripravil ohen a pro vetsinu kafe. Skoro vsichni rano pouzili lopatku – na vykopani dirky v lese na velkou. Posnidali jsme, pockali jsme az nam na slunicku uschnou stany, sbalili, poklidili a protoze nas cekalo jen 8km ani jsme moc nechvatali a vysli jsme az v pul 10. Po 20 minutach jsme dorazili do poloprazdneho kempu, skoro vsichni uz vyrazili krome Mladocha se Slecnou, nacepovali zase vodu, Petr si jeste jednou odskocil na normalni zachody. Black Range je nejvyssi cast celeho treku, neco malo pres 1200m nad morem. Ocekavali jsme, ze posledni cast cesty k Jenolan Caves bude jen z kopce, ale 2x nas prekvapil docela prudkej kopec. Vsechno jsme zvladli, presli jsme pres silnici a pomalu a jiste jsme se blizili k jeskynim, nasemu konecnemu bodu. Tentokrat jsme uz nikoho nedohnali. Posledni cast byla dost z kopce a narocna na lejtka, slo se spatne, ale vsechny nas tahlo to, ze konecne sundame bagly, ja ze si sundam boty a osetrim puchyre a ze pojedeme domu. Pocasi bylo perfektne nacasovane, v sobotu a v nedeli bylo krasne a v pondeli se trochu zatahlo a vypadalo to na dest. V pul 1 jsme dorazili na parkoviste, nalozili bagly, ale museli jsme cekat do 1.20, protoze silnice byla zavrena kvuli autobusu. Silnice je totiz dost uzka a klikata, tak autobus potrebuje silnici sam pro sebe. Po ceste do Katoomby jsme se vsichni (6) smrskli do naseho auta, vcetne baglu, Marketa je nejmensi tak byla vybrana, aby sedela ostatnim vzadu na kline a neodolala stresnimu oknu. Peter na ni videl, ze by si strasne prala si stoupnout skrz to okno a zarvat. A to taky udelala. V pulce cesty jsme se s Peterem vystridali v rizeni, protoze byla policejni akce. Bylo nas v aute 6 a kdyby nas chytli, tak Peterovi seberou body ze ridicaku. Me by nemeli co sebrat, takze jsem vzala risk na sebe. Moje puchyre se od minuleho tydne zvetsili a nalili vodou. V Katoombe jsme se zastavili na obed, ja, Pete a Zofka jsme si dali pizzu, vierka kure, Markete lasagna a Petr, ten si dal kilovej steak. Ale ani ho nedojedl. Six Foot Track byl narocny a tezky, ale urcite to stalo za tu namahu a zazitky. Celkem byl sestup 1788m a vystup 1528m, coz nam ukazuje ze cely trek je vetsinou vlastne z kopce… Profil cele cesty je na http://www.coolrunning.com.au/sixfoot/images/profile-big.jpg
20.4.2005 - Od minuleho ctvrtka pracuju. Bohuzel to neni to co jsem si predstavovala, ale aspon prinasim neco do rodinneho rozpoctu. Uz me to doma nebavilo a zacalo mi to lezt na mozek. Delam zase v chicken shopu Flamez, tentokrat ale hned za rohem od naseho bydleni na Bondi Junction. Jonti, byvaly manager v Charcoal Charlies si otevrel svuj vlastni obchod. Asi 4x posunul datum otevreni, puvodne melo byt otevreno uz pred vanoci, pak 21.3, pak 1.4., pak 8.4. a nakonec se otevrelo 14.4. Docela by me zajimalo, jestli je opravdu jeho sen mit svuj vlastni obchod, kde je 7 dni v tydnu a skoro 16 hodin denne. A to mu je 25. By me zajimalo co z toho zivota ma. Ale asi je happy. Nastesti mi zatim dava sichty, ktery mi vyhovujou, tzn. ranni. Jsme tam uz od 7 rano, ale otevira se az kolem 8. Vubec me to neba, ale musim neco delat. Ovsem pracovat se samejma chlapama, to je docela sila. Navic bratranec Jontiho, kteremu je 19, je stranej manazer a dokonce mi rika, jakej nuz mam pouzivat. No neberu ho na vedomi a delam si to podle sebe. Taky jsem potkala prvniho cloveka, ktery se narodil ten samy den a rok jako ja a dokonce jen hodinu od sebe. :o))) Je to nas kuchar Bill z Thajska. *Taky jsem neplanovane byla na koncerte R.E.M.!!! Moje znama Joey mela jit s manzelem, ale nejak to neklaplo a tak mi dala listek a sli jsme spolu. A meli jsme super mista - na plose v posledni rade, tesne pred zvukarema, takze jsme meli ten nejlepsi zvuk. Predkapela byla v pohode. Pak prisli R.E.M., vsichni na plose povstali a stali celou dobu, coz pomohlo Joey, ktera je prcek, protoze si stoupla na zidli a videla vsechno jako na dlani. Michael Stipe prisel v kvadru, hladce oholen a na ocich mel namalovanou masku, vypadal jako z The Incredibles (u nas se to myslim jmenuje Uzasnakovic). Hrali dost novych pisnicek, ktery ani neznam, ale zahrali i par starych hitu. Bylo to super, jsem rada, ze jsem byla pozvana. Jinak listek stal neco malo pod $100.
19.4.2005 - A jsem tu opet s nejakym prispevkem. Minuly weekend jsme si vyjeli k Newcastle do Barrington Tops, bylo krasne, slunecno, cesta trvala asi 3 hodky. Vyrazili jsme v patek rano asi v pul 8. Peter totiz mel volno, posledni 2 weekendy pracoval na veletrhu kempovani. Barrington Tops - http://www.barringtons.com.au/ - je v seznamu narodniho dedictvi, takze je to celkem izolovane, zadne asfaltky, hospody a podobne, sama divocina. Vedou tam 3 pristupove cesty a my se vydali tou ze zapadu od mesta Scone, kde jsme jeste zasli do info centra a kancelare narodniho parku, abysme zjistili, jaky cesty jsou zavreny, jaky je pocasi a kde se da kempovat. Bylo asi 11 dopoledne, vedeli jsme, ze ten den uz nikam nedojdem a tak jsem ukecala Petera, abysme dojeli jeste 20km severne za Scone, kde je jina prirodni zvlastnost, ktera se jmenuje Burning Mountain. Z parkoviste to byla asi pul hodinka pesky, v nekterych prospektech dokonce psali, abysme pocitali s dvema hodinama! Burning Mountain - http://www.golden-highway.com.au/burning_mountain_sr.htm - je v podstate prirodne horici pas uhli. Zacal horet 6km od mista, kde je ted postavena vyhlidka. U vyhlidky je dost velke misto bez vegetace, vse je spalene a vse doutna. Bylo videt, jak nektera mista jsou zhava a udajne uz takhle hori 5500 let. No a samozrejme to je posvatny misto Aboridzincu. Bylo to dost zajimave misto. Pak uz jsme jeli smerem do Barrington Tops, abysme stihli postavit stan a nanosit drevo. Cesta trvala asi hodinu, bohuzel nam v kancelari NP rekli, ze Barrington Trail je pro auta uzavreny, takze jsme museli kempovat v prvnim dostupnem kempu Polblue Campsite a do Junction Pools musime dojit druhy den. Velka cast cesty byla jen prasna cesta, ktera vedla skrz pastviny krav a ovci, bez ohrad, takze se kravy pasly hned vedle cesty. Jedine co oddelovalo jednotlive pastviny byl rost na silnici, pres ktery kravy nemohli prejit, protoze by se jim tam zasekla noha. U vjezdu do parku jako takoveho byla brana, ktera byla zavrena a kazdy, kdo chce do parku vjet, musi vystoupit z auta, otevrit branu, vjet a zase branu zavrit. Jeli jsme nadhernou prirodou, vsude vrcholy a vrcholky a povetsinou skoro bez porostu, nebo jen s minimem stromu. Polblue kemp byl asi 15 minut od brany, nejdriv jsme ale dojeli k Barrington Trail, dalsich asi 5 minut od kempu, abysme se presvedcili, ze je cesta opravdu zavrena. A byla. Podivali jsme se na mapu, otocili jsme auto a jeli zpatky do kempu stavet stan a pripravovat veceri. Asi pred 14 dny jsme zakoupili novy stan a spacaky, takze meli premieru. Stan byl postaveny asi za 5 minut. Protoze v kempu bylo dost dalsich lidi a okolni lesy vybrane, dojeli jsme pro drevou kousek za kemp, nacpali jsme klady a klacky do auta a jeli varit. Vlastne jsme ani nic nevarili, protoze jsem navarila jeste doma. Naplanovali jsme trasu na druhy den, Pete si dal par piv, ja popijela vinko a sedeli jsme oba u ohne na nepohodlnych kamenech. Byla docela brzka noc, protoze jsme ten den vstavali brzo a v sobotu jsme si dali budicek na sestou. V noci spacaky obstaly na jednicku, ale stejne jsem se prevalovala a moc jsem spat nemohla. Rano jsme sice meli budicek v sest, ale nez jsme se vykouleli ze stanu, bylo tri ctvrte na 7, pak vsechno sbalit, nepotrebne veci nechat v aute, snidane, hygine atd. a najednou bylo 8. Vyjeli jsme z kempu, ale Peter dostal najednou napad a jel uplne na jinou stranu, chvilku jezdil a hledal jiny start pro nasi trasu, ale nakonec jsem ho skoro musela premluvit, at to otoci a jede tam co jsme se byli podivat v patek. Tam jsme nakonec dojeli, zavazali poradne boty, nasadili plnou polni a vyrazili na cestu. Chteli jsme dojit do Junction Pools, pres Mt. Barrington, Careys Peak a Black Swamp, ale vsechno zalezelo na case. Cerstvi a plni sily jsme sli docela rychle, po 6 km jsme zjistili, ze jdeme teprve hodinu a to bylo super. 6km/hod. Cestou nas dohnalo auto Narodniho parku, ani nezastavili a nenabidli odvoz. Od auta na Mt. Barrington to bylo celkem 16km, tzn., ze z krizovatky po prvnich 6km to bylo uz jen 10km, ale to byly neuveritelne dlouhe kilometry, ke konci uz jsme si jen prali, at uz tam jsme. Byl totiz v planu obed. Tesne pred cilem se ale zatahlo, a jak jsme asi byli dost vysoko, vsude se rozlily mraky a vypadalo to dost strasidelne, jako v hororu. Vsem znackam jsme zacali rikat "God" (buh), protoze nam davali znameni. Takze kdyz, jsme videli nejakou znacku, zajasali jsme a rikali, ze vidime boha. Asi v pulce cesty jsme potkali skupinku asi 5 lidi, kteri se uz vraceli. A to byli jedine zive bytosti, ktere jsme za cely vikend potkali. Pred vrcholem uz nas zacali bolet ramena, zada a nohy a tak jsme byli stastny, kdyz jsme mohli bagly sundat a dat si neco k snedku, dojit na zachod a trochu se dat dohromady. Pred nami bylo stale 14km chuze. Jak jsme tak sedeli a odpocivali, najednou jsme slyseli rev motorek. Jedna za druhou se proritili kolem nas, vsichni na nas mavli a jeli dal. Takhle se ma trampovat. Po pul hodine jsme si na zada zase nalozili naklad a pokracovali. Kolem byla subalpska priroda, nejdrive eukalypty a jenom eukalypty s kaparadim, pak uz jen eukalypty a par dalsich keru. Cim jsme byli vis, tim bylo okoli nudnejsi. Sli jsme lesem Snow Gum Trees a Mountain Gum Trees. Hned jak jsme opustili Mt. Barrington jsme objevili boha, ktery nam oznamoval, ze se v narodnim parku smi pouze chodit, zadny auta, zadny motorky!!! Takze si kluci vyjeli bez povoleni. Prvnich 6km ke Careys Peak bylo v pohode, v podstate skoro porad po rovine, obcas jsme museli vyslapnout malej kopecek nebo naopak. Ale zadicka bolela, cim dele jsme bagly nesly, tim tezsi byly. Ale voda, jidlo a spani neco vazi. Posledni kilometr pred Careys Peak byl jen a jen do kopce a navic prudkeho. To byl krizovy bod. S funenim a hekanim jsme kopec vyslapli, u cedule jsme hodili bagly na zem a sli jsme zlehka na vrchol. Chvliku jsme premysleli, jestli bagly budou v pohode, jestli je nekdo nemuze odnest, ale usoudili jsme, ze by se asi ztezi nekdo vlacel s dvema 15-ti kilovyma ruksakama. Z Careys Peak mel byt uzasny vyhled. Po povinne fotce u polorozpadle plechove boudy jsme dosli asi 250m na vyhlidku, ze ktere nebylo videt vubec, ale vubec nic, kam oko dohledlo, bylo bilo. Jen a jen bile mraky. V tuhle chvili jsme za sebou meli 23.5km. V NP se v podstate da kempovat kdekoliv, jen to musi byt 300m od cesty, ale nechteli jsme toho mit na nedeli tolik, tak jsme pokracovali, i kdyz noham se uz nechtelo. Sotva jsme mluvili, jen zhluboka odfukovali. K Black Swamp (bazina) to byly asi 3km. Tam byl sice zakladni kemp, ale Junction Pools uz jen 4km daleko a navic podle nazvu slibovali vodu, takze jsme se jen obcerstvili, navzajem si pomohli nasadit bagly na zada, uz jsme nemeli silu si je na zada jen tak sami hodit. Posledni 4km, byly nejhorsi v mem zivote, to nebylo sportovani, to bylo muceni. Priroda se o neco zmenila, rostly tu slamenky, kere, trava, ale eukalypty zustali. Docela jsme zpomalili, uz jsme sli jen 4km za hodinu. Kdykoliv jsme se po ceste zastavili na oddech a na napiti, dalo nam dost prace se zase rozejit. A pak to prislo. Kopec. Dlouhej. Nekonecnej. Prudkej. Nohy me ani Petera neposlouchaly, ja delala malinkaty krucky a jen tak tak jsme sla. Hlavne nezastavovat, to mi znelo hlavou. Jinak bych se uz nerozesla. A na druhe strane kopce to bylo. Kempovaci misto jenom pro nas. U reky. S grilem. S perfektnim misteckem pro stan. Dokonce jsme uz meli nanosene drivi. Opravdu zvolna jsme sesli z kopce, "preskakali" na druhou stranu po kamenech v rece a odhodili bagly do dali. Peter se odhodlal dojit jeste kousek do kopce, zjistit jestli jsme dosli na spravne misto a jestli se tam jeste nekdo vyskytuje. Ale byli jsme tam uplne sami. Ja si zula boty a na obou patach se mi zacaly klubat puchejre, nohy bolavy, hlavne boky, chodidla a narty. Stricla jsem je hned do ledovy vody, aby se vzpamatovali. Pak jsme pul hodiny jen tak sedeli a davali se dohromady, uvedomovali jsme si, ze jsme zrovna usli pres 30km. Za 7.5 hodiny. A pred nami dalsich 13km k autu. Po chvili jsme ale museli vstat a pripravit si nocoviste. Jenze to bylo utrpeni, protoze se svaly uvolnily a bolely. No ale museli jsme, jinak nas cekala noc pod hvezdama mezi klokanama. Postavili jsme stan, zatopili v rodinnem krbu a ja uvarila pytlikovou polivku. Dopili jsme zbytek vina, chvliku posedeli a v 7 hodin uz jsem byla zahrabana ve spacaku. Jediny dve pozice, ve kterych jsem mohla leze, bylo bud na zadech nebo na brise, boku jsem se nemohla dotknout, natoz na nich lezet. Noc byla v pohode, jen jsme se dost probouzeli. V jednu chvili u naseho stanu sedel asi klokan a chroupal travu. Dobrou pul hodinu jsem ho poslouchala. Rano jsme se probudili do mlhy, ale chvilku po tom, co jsme vstali, zacalo vychazet slunce, takze to udelalo peknej efekt - mlha nad vodou pri vychodu slunce. Stan byl uplne mokry od rosy, tak jsme chvilku s balenim pockali. Udelali jsme snidani, zabali zbytek, vyfotili par fotek a po sbaleni mokreho stanu, jsme nasadili boty a dali se opet do prace. Zacatek byl dobry, rano me dokonce ani nic nebolelo a to me prekvapilo. V prvni tretine cesty jsem musela zatavit a sundat boty, protoze se mi svezla naplast z paty. Puchyre byly vetsi a vic bolely. Zkusila jsem to bez naplasti, ale neslo to a tak mi Pete dal prvni pomoc a poradne mi je zalepil. Slo se mi tezko, ale sla jsem. Nejlepsi to bylo z kopce, to tolik neboly, ale vetsina cesty byla po rovine nebo do lehkyho kopce. Petera zase zlobilo koleno a jemu se slo nejlip do kopce. Druha polovina cesty uz jsme se jen tesili az budem u auta, za kazdou zatackou jsme hledali znacku a uz jsme proste chteli jet domu. Posledni asi dva kilometry byly nekonecne, porad ne a ne byt u konce. Ale v pul 12 jsme dorazili k autu, odkopli boty, sundali batohy a ujizdeli pryc. Mozna to zni fakt jako utrpeni, ale nam se tam libilo, byla to dobra zkusenost a tento vikend jedeme zase do Blue Mountains na tridenni trek, ktery meri 42km. Na to ale mame 3 dny. My jsme si proste jen dali moc kilometru v sobotu. Kdyby jsme skoncili na Mt. Barrington, bylo by to mnohem lepsi, ale my proste chteli dojit do Junction Pools. A zvladli jsme to, i kdyz s vypetim sil. Na zpatecni ceste jsme dostali hlad a tak jsme po kratkem hledani toho spravneho mista, dali pizzu. Pak uz jen 2 hodiny do Sydney a odpocivat.
6.4.2005 - O Velikonocich jsme chteli jet do Blue Mountains na 3-denni trek Six Foot Track. Po rozhovoru s chlapikem z Info centra jsme ale usoudili, ze to radsi presuneme na jindy, protoze tenhle prodlouzenej vikend je dost popularni mezi skolama, ktery berou deti na tenhle trek v ramci jejich programu Duke of Edinburgh. Takze jsem mrkla do kalendare a zjistila, ze dalsi prodlouzenej vikend je hned v dubnu a to od 23.-25.4., protoze je Anzac Day a presunuli jsme to. Ale o Velikonocich jsme ani tak nelenili. Do Blue Mountains jsme i presto jeli, ale jen na jeden den. Vyjizdeli jsme v 7 rano a jeli jsme jeste pro Zofku a Joey. Po asi 1.5 hodine jsme dojeli do Wentworth Falls, dojeli jsme na parkoviste a odtud jsme zacali nasi 4.5 hodinovou (podle pruvodce) prochazku Overcliff, Undercliff, National Pass, Wentworth Falls. S Peterem jsme vyrazili v kratasech a protoze to rano bylo dost chladno, asi 12 stupnu, tak nam byla docela kosicka. Na Blue Mountains to je ale docela normalka. Jakmile jsme zacli chodit, tak nam razem bylo naopak dost teploucko a byli jsme radi, ze jsme si ty kratasy vzali. Jak sam nazev toho treku napovida sli jsme po skalni stene, nejdriv teda nad skalni stenou a pak pod ni, ale v podstate byla ve skalni stene udelana cesticka. Po hodince jsme dostli k vodopadu Empress Falls ve Valley of Waters (Udoli vod) a pak se napojili na National Pass, ktery je vlastne totez jenom o neco niz ve skalni stene. V tydnu se na tomhle treku provadi upravy v podobe novych zabradli, novych prechodu pres potucky apod. a trek se obcas uzavira. Ale jelikoz byla sobota, tak nikdo nepracoval a v pohode jsme mohli pokracovat v ceste. Myslim, ze by se nam nelibilo slapat tech X desitek schodu nazpatek. Po ceste jsme meli krasny vyhled do udoli, obcas jsme se museli sehnout abysme prosli pod skalnim prevysem, slunicko nam k tomu svitilo o 106, ptaci rvali a vsechno se zelenalo. Vsude samy eukalypty, mechy a kapradi. Pak jsme dosli k rozvodnenym Wentworth Falls, vybalili svaci, pojedli, popili a po pul hodce vyrazili na posledni usek naseho treku. Ten byl dost hustej, protoze se slo do schodu. A musim rict, ze jich bylo dost. Nozicky me bolely. Usoudili jsme ale, ze jsme sli tou lepsi cestou, protoze kdyby jsme sli opacne, tak na druhe strany ty schody byly mnohem horsi. K autu jsme dorazili za 3.5 hodiny i s pulhodinovou prestavkou na jidlo, takze v instrukcich kecaj. Hned druhy den Peter vyvezl motorku a jeli jsme na vylet k dvema prehradam - Nepean Dam a Avon Dam. Celou cestu jsme jeli po dalnici, takze zadnej velkej zazitek to nebyl, ale pak uz to bylo v pohode. U obou prehrad jsme mohli na prehradni stenu. Vsude ale bylo plno lidi, kteri piknikovali a hrali ruzny hry, takze jsme se ani na jedny prehrade moc dlouho nezdrzeli. Ja uz byla hladova, ale Pete me ukecal, ze se najime na klidnejsim miste. Jeli jsme tentokrat do Wollongongu, coz je u more. Odbocku na vyhlidku, kam Peter chtel jet, samozrejme prejel a po celou cestu az do Wollongongu nemel sanci to otocit a jet zpatky. Normalne by asi udelal prestupek a otocil se kdekoliv, ale tento vikend byl tzv. Double Demerit Points Weekend, coz znamena, ze kdyz nekoho zastavi policajti za prestupek, seberou jim dvojnasobny pocet bodu z ridicaku nez normalne a tak to Pete nechtel riskovat. Dojeli jsme az na zacatek mesta a tam jsme se konecne mohli otocit a je nazpatek. Vyhlidka byla super, bylo videt daleko a na cele mesto, ale zase tu bylo hafo lidi. Vybalili jsme nas obed - testovinovy salatek a dali si pekne do nosu. Navrh jsme si jeste dali cucnaklade a vyjeli zpatky k domovu. Tentokrat jsme ale jeli po jine silnici, ktera nebyla tak hlavni, ale stejne nebylo na co koukat. Vecer jsme sli na rozluckovou party naseho kamarada Miry Masla Ledinskeho (proc mu rikame Maslo, je vysvetleno v denicku nekdy v roce 2004), ktera byla v Newtownu v hospode SlyFox Hotel. Na rozloucenou mu zahrala skupina Brada Childa (dalsi kamarad, bydli ve stejnem dome). Byl to sice jen jeden vstup, ale hrali peknej rock'n'roll - meli saxofon, basu, bubny a kytaru. Kdyz skoncili, pustili nam k poslechu takovou silenou muziku az nam z toho sla hlava kolem. Sla s nami i Joey aby se odreagovala od jejich kazdodennich problemu (s manzelem). Popijeli jsme (ja vinecko, Pete pivecko a Joey sampano), kecali jsme az nas nenapadne vyprovodili na ulici, protoze zavirali. Maslo rozhodl, ze se jde k nemu domu a tak skupina asi 25 lidi, kde byla vetsina Cechu se presouvala smerem do Church Street. Maslo si po ceste (uz notne opilej) vypujcil neci kolo a jezdil po silnici v protismeru, no co vam mam povidat. Po ceste jsem si, nevim proc, lokla whisky. Dorazili jsme k Maslovi, kazdy vyfasoval pivo a posedali jsme si na zahradce i vevnitr. Potkala jsem tam znameho, tak jsme chvilku povidali a pak jsem tam jen tak sedela, dost ovinena a cumela. Pak pro me prisel Pete a sli jsme k Bradovi a jeho spoluhracum, Pete mel v sobe uz asi 8 piv, ale nebyl tolik ozralej. Jenze si na to dal jointa a behem vteriny se z neho stala troska. Chtel jit domu, tak jsme vstali, jenze to zvladnul k nejblizsi zidli a tam se svalil. Nebylo mu moc dobre. Jeste po ceste ven jsme zasli na zachod a pak uz jsme ho takhla na hlavni silnici na taxika. Jakmile jsme dosli na hlavni tah, tak si Pete uvedomil, ze nema bryle. A tak jsme se zase vratili, Petera jsem posadila venku na schod a sla jsem se podivat na zachod, jestli je tam nekde neodlozil. Tam byla fronta a ja pri cekani sahla do kapsy bundy a tam byly. Tak jsem zase vyzvedla Petera na schode a vyrazili na cestu zpatky na hlavni silnici. Po chvili nam zastavil jeden a cesta domu nas stala $25!!! Pete v aute pospaval. Doma jsem pak nemohla vydolovat klice z naprsni kapsy v saku a Peterovi se podarilo mi podat jeho. A navic me jeste navigovat, kterym klicem mam otevrit jaky dvere. Dotahla jsem ho do loznice, svlikla jsem ho a ulozila do postele. Rano jsem se probudila s kocovinou. A Pete byl v pohode. Az do dvou hodin odpoledne jsme behala z loznice na zachod a zpatky. A zjistila jsem po cem by bylo spatne. To byl ten malej lok whisky. Ta mi nesedla. Ve 2 odpoledne jsme vstali, ja jsem nemohla delat vubec nic, takze Pete udelal snidani - ve 2 odpoledne a dosli jsme nakoupit. Na cokoliv jsem se v obchode podivala, z toho se mi zvedal zaludek, ale zvladla jsem to bez uhony. No a tak jsme oslavili velikonoce, ani na prdel jsem nedostala. Druhy den, to uz vsichni lidi sli do prace, mel Peter jeste jeden den volna, tzv. Metal Workers Picknic Day - Piknikovy den pro pracovniky s kovem. A tak jsme obehli urady, doktory, skoly, prace a knihovny.
23.3.2005 – Tak konecne privezli strisku, ktera ma udajne zabranit zatekani k nam do bytu. Od prvniho oznameni uplynulo 14 mesicu a porad se nic nedeje. Striska ale stoji uz 3 tydny za barakem a je nam celkem k prdu, protoze nam do bytu tece porad. Striska oprena o plot urcite neplni svoji ulohu a volani agentovi neresi taky nic, takze jsme v uzavrenem kruhu a jsme uplne bezmocni. A predevcirem zacalo prset a prsi porad a nema prestat. Neuveritelny. Pritom ten spravce budovy sam strisku pred temi 3 tydny privezl a na moji otazku, kdy ji pripevni odpovedel ze zitra. To se samozrejmne nestalo, pak o 10 dni pozdeji, kdy jsem na nej byla asi dost neprijemna mi zase odpovedel zitra, ale to bylo pred tydnem. Nevim co pro nej znamena zitra. *Minuly tyden se hrali Corporate Games (Korporatni hry) a soutezilo se asi v 15 ruznych sportech. Ne ze bych byla v jedne z tech firem zamestnana (kez by), ale hrala jsem za Qantas. Ve ctvrtek nas bylo jen 6, ale nasi skupinu jsme vyhrali uplne s prehledem. Meli divny pravidla, hralo se 20 minut a body se scitali, takze jsme treba vyhrali 47:15 nebo 51:21 a tak podobne. Na konci dne jsme po secteni bodu byli nasazeni jako No.1 a v patek jsme zacinali hrat v 7.15 vecer. Volejbal se hral v Sydney Olympic Park v Homebush, takze jsem potrebovala odvoz. Sraz byl v City v 5.15 u vlakoveho nadrazi Central Station. Cely den jsem byla doma a mela dost casu se pripravit, jenze kdyz jsem sedela v autobusu smerem do centra, tak jsem zjistila, ze nemam mobil. A fotak (ten ale nebyl tak dulezitej). Ja totiz nevedela kde presne cekat. Nemela jsem ani diar, kde mam telefonni cisla a tak jsem z uplne ze zadni casti mozku vylovila Peterovo cislo, ktere bylo napoprve stejne spatne a zavolala mu. Mela jsem jet s Georginou a Olivierem, jenze Peter nemel ani na jednoho cislo, tak me napadla Joey, ktera s Georginou jela ve ctvrtek, jenze to taky Peter nemel. Jediny cislo ktery nasel bylo na Richarda, coz je manzel Joey. A pak mi dosli drobny. Jeste jsem stihla rict, kde budu cekat. A pak jsem cekala a cekala, 25 minut a porad nic. Meli prijet v cernem Golfu a jako na potvoru kazde druhe auto byl cerny Golf. Pak jsem nasla jeste 4 dolary a zavolala znovu Peterovi co zjistil a tam byla jen schranka. Sezralo mi to cely dva dolary a tak jsem sla do obchodu ty zbyly 2 dolary rozmenit. V prnim me poslali do pr…. A v druhym jsem dostala 10 dvaceti centu. Jakmile jsem vysla z obchodu, uvidela jsem mavajici postavu Oliviera a tak se mi ulevilo. Samozrejme cekali uplne na jine strane nadrazi. Hlavne ze jsme se ale nasli. Muj mobil zustal totiz v nabijecce, protoze jsem mela skoro vybitou baterii. Olivier me nasel proto, ze ho napadlo zavolat Peterovi a ten mu rekl, ze asi cekam v Eddy Avenue. S odstupem jsem taky zjistila, ze Peter volal Richardovi, ale spadl do schranky, takze vlastne nic nezjistil. Nastesti se Olivier jeste stihnul zaregistrovat a v 7.15 nam zacal prvni zapas. Ten jsme vyhrali jen tak tak, vubec nevim co jsme delali, ale pak to slo uz pohode, az jsme se objevili ve finale a to jsme taky vyhrali. Hrala jsem porad, protoze kazdy tym musel mit 3 kluky a 3 holky. Za vitezstvi jsme dostali takovy osklivy a tezky stribrny medaile. *V sobotu vyvezl Peter svoji motorku na projizdku. Asi za odmenu, ze uz tak dlouho stala prikryta v koute. Dojeli jsme pro benzin a krome pocasi vsechno bylo OK. Obloha byla zamracena a vypadalo to na peknej slejvak. Dojeli jsme nabrat benzin a spolecne s Bradem a jeho cervnenou motorkou Moto Guzzi , ktere rika The Red Throbber jsme se vydali smerem k Royal National Park, repektive skrz nej az k Stanwell Park. Celou cestu motorka slapala v pohode, dojeli jsme na misto, pocasi uz bylo mnohem lepsi, dali jsme kaficko, podivali se na paraglajdisty, dosli si na zachod a vydali se zpatky, abysme do 11 byli doma. Jenze v tu chvili motorka prestala vypovidat poslusnost. Asi proto, ze jsme ji nekoupili zmrzlinu. Brad vyrazil kupredu a netusil ze mi dva jedeme maximalne 60km/hod a do kopce jeste min. Pete nevedel co se deje a tak jsme zastavili a Pete vyzkousel vsechny pojistky, kabilky atd. Po asi 10 minutach se vratil Brad, ale ani spolecnymi silami na nic neprisli a tak jsem byla posazena na motorku Brada, ktera byla tak strasne nepohodlna a nebylo se poradne ceho chytit. Prislo mi, ze tak nejak plachtim v eteru. Nemam rada kdyz je motorka v zatacce naklonena, Pete to vi, ale Brad ne, tak si to dovedete predstavit. Radsi jsem se nekoukala na cestu, ono to ani neslo, protoze jsem musela byt ohnuta a pres helmu jsem stejne nic nevidela. Pete si sedel na motorce v pohodice, motorka beze me jela o neco rychleji, ale v cem byl problem Pete zjistil az doma. Byla jsem rada, kdyz jsme domu dorazili, bolelo me za krkem a zadek protoze sedadlo je dost tvrde a nepohodlne. Peter rozebral celou motorku a mel tuseni, ze mu vypovedela civka, hned bezel do obchodu, ale vratil se zklamane s praznyma rukama. Druhy den si ale civku zakoupil jinde a hned po praci se dal do opravy. Strasne si ulevil, kdyz zjistil, ze to opravdu bylo tou civkou. Posledni dobou, kdyz spolu nekam jedem na motorce, tak se vzdycky neco stane. Minule to byl pretrzeny kabilek od brzdy. Co to bude priste?*A vcera jsme byli na koncerte Norah Jones. Listky jsme koupila jeste pred vanoci jako vanocni darek pro Petera a vcera jsme se konecne dockali. Nemohli jsme nejdriv najit misto na zaparkovani, jezdili jsme po Chinatown asi 20 minut, prselo, ale nakonec se na nas usmalo stesti. V Sydney Entertainment Centre jsme nasli svoje sedacky, zrovna hrala predskokan, takovej chlapek s kytarou a tesne pred devatou zacal samotny koncert Norah. Zpivala a hrala s takovou pohodou, chvilkama vypadala jako ze vubec nezpiva, protoze nemenila grimasy v obliceji. Hrala pri tom na piano a mela doprovodnou kapelu – bubenika, basaka, 2 kytaristy a fletnistku. Ty dva kytaristi byli super, fakt to byli profici. Dala jen jeden pridavek, ale bylo to super. *O vikendu, protoze jsou 4 volny dny za sebou, jsme chteli jet do Blue Mountains a projit 3-denni trek Six Foot Track. Zjistila jsem vsechny potrebny informace. Six Foot Track ma 42km a vede z Katoomba do Jenolan Caves. Jediny problem byl v doprave z Jenolan Caves zpatky k auto do Katoomby, zadna autobusova linka. Tenhle problem se vyresil, protoze jsem byla varovana, ze behem dlouheho vikendu spousta skol bere deti na tenhle trek a ze tam bude moc lidi, deti a hlavne v kempech nebude misto. Takze to musime nechat na jindy. A co budeme delat? To zatim nevime.
16.3.2005 - Minuly ctvrtek 10.3. jsem byla na svatbe kamaradce Hance a Johnovi. John je z Novyho Zelandu a brali se z lasky po 6 mesicich presne na den :o))). Bylo to jen v takovy komurce, prislo asi 8 lidi plus dva svedci a cely obrad trval asi 15 minut. Hanicce to sluselo. Planuji jeste jednu svatbu doma v Cechach, asi v cervenci. No a pak jsme se presunuli do Darling Harbour na sampanske, vypily se asi 4 a docela jsem je citila, protoze jsem pila na lacno. Po chvili jsme ji mela peknou. Nastesti jsme se presunuli do jine restaurace na obed a tak jsem to zajedla. Asi ve 4 odpoledne jsme dojeli do Botanicke zahrady a tam jsme jeste s Romanem fotili novomanzele s mostem a operou a se stromama a na trave atd. Stravili jsme tam asi hodku, domu jsem se dostala kolem 5 a vubec se mi nechtelo jit hrat volejbal, tak jsem se vymluvila, ze jsem na party. Tak ovsem byla az v sobotu 12.3. ve Waverly Bowling Clubu, manzele pripravili hafo zradla, piti jsme si kupovali sami. Protoze v klubu trochu popletli rezervaci, tak Hance dali zdarma jednu drahu na bowling. To ale neni bowling na ktery jsme vsichni zvykli, tenhle je bez kuzelek. Hraje se s 8 cenyma koulema ve kterych je na jedne strane zavazi, takze kdyz se koule hodi, ujizdi do strany, pak je tam jedna mala bila kulicka a hraci se snazi dostat cernou kouli co nejbliz k ty bily. Jak uz jsem rikala, v cernych koulich je zavazi, tudiz se nehazi naprimo, ale do strany a koule jakoby zataci. No hrali jsme chvilicku, ale musim prohlasit, ze je to pekna nuda a jiz nikdy vice. Zlatej bowling s kuzelkama. Totalne prejedena jsem odchazela domu asi v 8 vecer, zbytek smeroval do hospody. Druhy den jsme jeli na paintball, tak jsem doufala, ze se vsichni ve zdravi sejdem.*Uz je to dyl, ale jednou jsem se dala do uklidu a vyprala jsem dva takovy koberecky, jeden ze zachodu a druhy je v obyvaku. Krasne cisty a mokry koberecky jsem povesila venku na snuru. Druhy den jsem vyrazila ven abych mile suche koberecky vratila na jejich misto, ale k mymu prekvapeni tam nebyly. Nekdo je bud ukradl nebo omylem sundal a odnesl si je s ostatnim pradlem. Tak jsem nelenila a vsem do schranek dala vzkaz, ze jestli si je omylem odnesli, tak at je vrati zpatky na snuru. Dostala jsem par odpovedi zpatky, ze jako oni to nebyli a vyznelo to tak, ze z my zpravy pochopili, ze je odsuzuju z toho, ze nam koberecky ukradli oni. No proste si to vzali moc osobne. Ale vecer se koberecky objevili zpatky na snure, takze v jedne schrance muj vzkaz fungoval. *Jelikoz me Peter obvinuje z toho, ze je to moje chyba, ze neumi cesky, protoze s nim cesky nemluvim, donutil me tim k akci. Vzala jsem zluty nalepovaci papirky (Post-It notes) a polepila doma co se dalo, na kazdem papirku cesky nazev pro kazdou vec. Ted to u nas doma vypada jak u blaznu. Pak ma Peter lavor s dalsima papirkama, na kterych jsou ty same nazvy, on si jeden vytahne, nazev prelozi, najde vec v pokoji a pak mi o ni musi neco rict v cestine. No a tuhle k nam prisel na navstevu Brad, ktery bydli nad nami. A asi po 5 minutach se zacal strasne smat a pta se, co to jako je, ze mame spoustu zlutych papirku po celem byte. Puvodne si vsiml jen jednoho a tak to presel, ale kdyz se rozhledl po pokoji, byly fakt vsude. No a tak jsme mu to vsechno vysvetlili. Ale ta jeho reakce byla fakt srandovni. Z niceho nic se zacal strasne chechtat.
14.3.2005 – Vcera byl Den Svateho Patrika (irsky svatek), ale my jsme meli plny ruce prace uplne s necem jinym. Jeli jsme hrat paintball. Mesic dopredu jsem to zacala organizovat, zpocatku jsem sehnala jen asi 6 lidi a to na dva tymy nebylo dost, pak uz nas bylo 11 a tak jsem zamluvila hrani na nedeli 13.3. Jakmile to bylo vsechno zorganizovany, tak se zacali pridavat lidi a i kdyz byl stanovenej termin, do ktereho mi maji dat vedet, samozrejme se ozyvali az potom. A nejen, ze chtej jet, ale i ze se rozmysleli a nikam nejedou. Nakonec se nas tam seslo 20 – ja, Pete, Tomas, Lada, Bara, Mick, Davina, Hanka, Zofka, Lea, Kafi, Marketa, Honza, Martina, Peter, Viera, Tomas II., Katka, Jonti a Dave. Jak je videt, Cesi meli aboslutni prevahu. Pro 3 auta byl sraz u nas v 6,15 rano. Jenze, Lea mi volala rano, ze pojedou vlastni cestou, Marketa a spol a Jonti a spol jeli taky po vlastni trase a my cekali na Davinu s Mickem. Hanka oslavovala v sobotu vecer a v noci svatbu, ale na rozdil od Zofie se krotila. Zofka dorazila jeste opila a tahla za sebou chlapa, takze v noci asi moc nespala, Hanka byla v pohode. Zofka chodila kolem dokola a doufala, ze se vyzvraci, jenze ji to nejak neslo a usetrila si to az do auta. No a Mick a Davina byli taky v hospudce a domu dorazili az v pul 4 rano a kdybych Petera nedonutila, aby jim rano zavolal, asi jsme se jich ani nedockali, protoze zaspali a prijeli o 40 minut pozdeji. Museli jsme cekat, protoze nase auto bylo plny (Tomas, Lada, Bara) a Hanka se Zofkou jeli prave s temi opozdilci. Pak nastesti dorazili, jeste cely pomuchlany a rozespaly a tak to bylo takovy party auto – Zofka zvladla 2x zvracet po ceste, sikulka. I kdyz jsme vlastne vyrazili s docela velkym zpozdenim, na misto jsme prijeli jen o 10 minut pozdeji. Ale nic se nestalo, jeste jsme tam dalsi pul hodinku cekali. Pak jsme vyplnili dotaznik, vybrali si kolik strel budeme chtit, zaplatili, vyzvedli si maskace, masku a bryle a zacali se pomalu oblikat. Vypadali jsme vsichni jak klauni s velkejma kalhotama, skoro jako kdyz jsme se prave posrali. Myslela jsem, ze kdyz jsme takova velka skupina, tak budeme hrat sami, proti sobe – 10 na 10. Jenze k nam pripojili skupinku 10 pricmoudlejch kluku, kdovi odkud a to se nam moc nelibilo, protoze jak se ukazalo, tak nehrali zrovna ferove a strileli po vlastnich. No ale nemohli jsme moc delat. Jako organizator jsem dostala bonus 500 extra strel. Nejdriv jsem si myslela, ze to nezvladnu vystrilet, ale hned po prvni hre jsem vedela, ze to zas takovej problem nebude. Vetsina z nas si vybrala moznost se 400 strelama a bylo to jen tak tak. My jsme s Peterem kazdy vystrileli 600 strel. Posledni stovku jsem rozdala. Tech 400 strel stalo $95 (skoro 2000Kc, bylo v tom ale vsechno - strely, obleceni, obed, rozhodci atd.). Po nezbytnem vyfoceni jsme dostali prednasku o bezpecnosti, rozdelili jsme se do dvou tymu – 1. Mick, ja, Bara, Marketa, Honza, Hanka, Tomas, Viera, Katka, Tomas II + 5 pricmoudlejch, 2. Davina, Pete, Lea, Kafi, Lada, Zofka, Martina, Peter, Jonti, Dave + 5 pricmoudlejch. Pak uz jsme si rozebrali pistole, ve kterych uz bylo 200 strel, dostali dalsi prednasku o tom jak se s pistoli zachazi a vyrazili k prvnimu bitevnimu poli. Jeden tym mel na rukach bile pasky, aby jsme se v boji rozpoznali. Prvni 2 bitvy byly v podstate zkusebni a meli jsme neomezene zivotu, taky jsme podle toho vystrileli spoustu strel a museli jsme doplnovat zasobniky. Musim rict, ze misto, kde kulicka zasahne telo docela boli, hlavne na nechranenych mistech, jako jsou ruce (prsty). Dopoledne jsme prosli jen dve bitevni pole a hrali 4 hry. Druhe pole bylo vic clenite, do kopce, s potuckem a hrali jsme na „Schovavanou". Zasah do nohou a rukou se nepocital, jen zasah do hlavy a tela. Jeden tym mel 2 minuty na to se schovat a druhy tym je pak sel hledat. Ja jsem byla v tymu, ktery se nejdriv schovaval a nasla jsem si podle me super misto. Jenze me hned vycihali a dostala jsem 3 rany do ramena, coz neplatilo a pak jednu do hlavy ze zadu, proste me obklicili, parchanti. Na rameni mam 3 obrovsky modriny, ktery hrajou vsema barvama a hned po zastreleni do hlavy jsem prestala na chvilku slyset, zalehlo mi ucho. Kdyz si clovek nasadi bryle, tak vidi vsechno zelene a tezko rozpoznava lidi, vsichni vypadaji stejne, takze ani mirit poradne nejde. Vidi jen hybajici se cile. Potom jsme sli na obed, bylo pripraveno barbeque, my s Peterem jsme si museli donest vlastni vegetarianske parky, k tomu salat, smazena cibule a housky. Na obed jsme meli pul hodiny a pak uz zpatky do boje. Dorazili jsme na nove hriste a hrali jsme o vlajku, stacilo se dotknout vlajky u zakladny druheho tymu. Pri prvni hre me zastrelil Peter, ale strasne nefer zpusobem. Po zastreleni clovek odchazi mimo hraci pole s pistoli nad hlavou. Takhle jsem Petera videla odchazet a tak jsem se o nej dal nestarala. Jenze pry mel jenom neco s pistoli a vratil se do hry, ale mel se vratit na zakladnu. Jenze on zacal na miste, ze ktereho me hned me zastrelil. Necekala jsem ho. Pri druhe hre jsem byla v dobry pozici, dokonce jsem i nekoho zastrelila, jenze pak me dostala Zofka, nejdriv do horni casti ruky a pak do prstu a to bolelo jako blazen – mezi palec a ukazovacek, okamzite jsem tam mela tmave modrou modrinu a ukaplo mi i par slz. Musela jsem si minutu posedet, nez jsem vstala a odesla. Bylo to tesne pred koncem hry. Vetsinou jedna hra trvala 10 minut. Vetsine lidi v tuhle chvili dochazeli strely, takze kdo si chtel priplatit, dokoupil si jich 100, kdo ne, setril si je na posledni hru, kdy jde do boje kazdy sam za sebe. Na novem hristi jsme hrali o generala, ktery zemrel jen po strele do hlavy, to par lidi nehralo, tak aby se tymy vyrovnali, presunula jsem do tymu bez pasek. Peter totalne vypotreboval strely a tak posledni hru nehral. V posledni hre to byl masakr. Sice jsme nehrali slibovanych 12 her, ale jen 8, ale myslim, ze nam to fyzicky stacilo. Byli jsme vsichni upoceny, vyvaleny v prachu a unaveny, takze jsme se zase prevlikli a vyrazili na hodinovou jizdu do Sydney. Po ceste jsme se skoro vsichni zastavili na benzine na zmrzku, protoze bylo 33 stupnu. Doma pak jsme si dali sprchu a zustali sedet celej vecer, krome vareni vecere. Dneska se mi modriny jeste vic vybarvily a boli me nozicky, myslim ale, ze nejenom me. Do valky bych nesla ani za milion. Priste bych chtela zorganizovat Whitewater rafting v Penrithu, na olympijskem kanalu.
9.3.2005 - Minuly weekend jsme absolvovali koncert skupiny Olympic, ktera si tim zaplatila dovolenou v Australii. Koncert se konal 5.3., presne v den, kdy v centru mesta probiha Mardi Gras - festival gayu a lesbicek. Bohuzel, protoze cely centrum bylo plny lidi-pozorovatelu a lidi-maskarad, vsechno bylo zablokovany, takze se nedalo ani prejit silnici. Koncert byl v Sydney Congress Hall, ktera je na Pitt Street, na ktery je taky velky park Hyde Park. Podle cisel na jedne strane silnice jsme usoudili, ze koncert bude doleva, jenze kdyz jsme dosli na konec parku zjistili jsme, ze tam to nase cislo neni, takze jsme se museli vracet zpatky. Jenze kdyz jsme dosli na druhy konec parku a chteli pouzit podchod, i ten byl zavreny, tak jsme se opet museli vracet zpatky, asi do pulky parky, kde se dala prejit silnice. Pak jsme radsi zustali ve vedlejsi silnici (ja, Peter, Hanka a John) a prorazeli si cestu smerem ke Congress Hall. Vsude pobihali zmateny Cesi, kteri hledali misto konani koncertu. Tam jsme potkali i Marketu, se kterou jsme meli mit puvodne sraz v 7 vecer u vchodu, jenze i ona se ztratila a tak jsme behali vsichni po Pitt Street sem a tam jako blazni. Nasteti organizatori dostali nekolik telefonatu od lidi, kteri se zasekli v pruvodu a tak se cely koncert o neco posunul. Jak se ukazalo, Sydney Congress Hall byla nejaka krestanska hala, takze tam vysel obrovsky kriz a napisy a na podiu bez nobl osviceni byly pripraveny nastroje pro paprdy z Olympiku. Meli jsme listky za $20, puvodne nam rekli, ze jsou na stani, ale byly na sezeni, akorat dost vysoko. Hala nebyla zas tak velka a par lidi neprislo, takze jsme nakonec zkoncili na balkone asi v paty rade a videli jsme dobre. I slyseli. A pak to vypuklo a na podium se vyritila ctverice Olympiku. Petr Janda, skoro bez vlasu a zacali hrat svoje hity. Zahrali vsechno za tech XX let (asi 40 let) co spolu hraji. Ke konci se pod podiem zacal tvorit kotel lidi a parili a parili. Koncert mel asi 20 minut prestavky a kapela 2x pridavala. Na pamatku dostali plysaka klokana a pak jeste podepisovali pohledy. Byla jsem prekvapena kolik starsich lidi-emigrantu tam bylo, ale i studentu. Hala teda nebyla uplne zaplnena, ale seslo se tam dost lidi. Sesla jsem se tam s tetou Danou z Canberry a potkala jsem tam i par lidi ze skoly, z kanoi atd. Na podpisy jsem necekala, poprosila jsem kamaradku, tak snad mi je prinese. Po koncerte jsme se vydali zpatky domu, to uz venku nebylo po lidech ani pamatky a zrovna probihaly uklidove prace. Zato na George Street a v metru pak bylo hafo lidi a navic vlak mel OPET zpozdeni. Tentokrat mel prijet nejdriv za 50 minut, pak se to postupne snizovalo, ale cekali jsme dobrou pul hodinu. Peterovi se Olympic docela libil, pry to bylo neco jinyho nez cekal. A zahrali i moji oblibenou Zelvu. O tyden pozdeji jsme zjistili, ze tu byl i Redl, Janousek a Lenk a na toho bych snad sla radsi nez na celej Olympic. Ale Redl nemel takovou reklamni kampan, takze jsme se o nem dozvedeli az po koncerte. Skoda.
22.2.2005 – Nez jsem odjizdela domu pred vanoci, musela jsem dojit do skoly se zadosti o prazdniny na leden. Normalne se chodi za Kieranem, ale ten byl v tu domu na dovoleny a tak jsem musela za principalem Rayem. Skola tak jako tak koncila na zacatku prosince, takze vsichni meli v prosinci volno. Ray je v pohode, takze jsem mu dala moji zadost, on se poptal proc jako chci volno v lednu, tak jsem mu rekla, ze jedu domu na vanoce a novy rok a on ze si neco zkontroluje. Prisel asi za 5 minut a ze ma problem. Ten problem byl v tom, ze v jejich zaznamech neni nic o tom, ze bych zaplatila skoly na druhy pulrok. To byla ale blbost, protoze jsem skolu platila nekdy v zari. Pozde, ale preci. A tak bylo na rade dokazovani, ze jsem to fakt zaplatila, zasedla jsem za principaluv pocitac a vyhledala jsem nas bankovni ucet a vytiskla dukaz, ze platba opravdu probehla a pak uz bylo vsechno v pohode a volno jsem dostala. Bylo mi ale sdeleno, ze prichozi platby se zobrazi beze jmena a tak po kazde platbe musim na recepci oznamit a dolozit, ze jsem platbu provedla. Hruza, ztrata casu. *Kdyz jsme se vratili z dovoleny a byli jsme takovy rozpity, protoze jsme za 10 dni vypili skoro 100 piv, Peter hned prvni den dostal strasnou chut pro zmenu na pivo. Po praci v pondeli prijel domu a rika, ze PRO ME neco koupil. Tak jsem cela natesena cekala co to bude a on pritahl karton Pilsner Urquel z Plzne a ze pry byl na Special. Za $60!!! To jsou hrizny penize. A navic to jsou jen maly lahve 330ml. A zaprasilo se po nich. *Prvni tydny zpatky byly takovy divny – zadna prace, cekala na me jen skola a dost me to tu stvalo. A tak jsem zacala organizovat paintball. Jak uz jsem psala driv, australani jsou v tomhle hrozny. Clovek se pro ne snazi neco zorganizovat a oni se ani neozvou jestli s nima mam nebo nemam pocitat. Takze 14 dni po tom, co jsem rozeslala zpravu a informace se mi z cca 20 lidi ozvalo 5 a z toho 3 Cesi (vcetne me) a 2 cizinci (oba partneri Cesek), takze to vypadalo dost blede. Potrebovala jsem minimalne 10 lidi, coz i tak je podle me malo, ale lepsi nez nic. A tak ke vsem putovala dalsi zprava, ze je mi to moc lito, ale asi nikam nepojedeme protoze je nas malo. Pak se mi kupodivu ozvalo dalsich 6 lidi, takze je nas 11 a 13.3. se jedeme postrilet.Je mozny, ze kdyz uz je stanoveny datum, tak se k nam jeste nekdo prida. Doufam, ze nebudou zadny obeti. Cena se pohybuje od $65 do $125 podle poctu strel, je v tom zahrnuto obleceni, pistole, strely, obcerstveni a obed, tak by to mohlo byt dobry. Tady jsou blizsi informace www............. *Rozhodla jsem se taky, ze uz na nejaky doplnovani do polic nebo prodavani nemam silu a zaludek, zaktualizovala jsem si zivotopis a zacala hledat praci na polovicni uvazek v kancelari. Je to dost opruz. Byla jsem na jednom pohovoru v personalce a tak jsem se zaregistrovala jako tempka (holka na zaskok, kdyz je nekdo nemocny nebo na dovoleny, tak si firmy najimaji vypomoc). Prosla jsem testy z Wordu, Excellu, spelovani a psani, nektery otazky musim rict, ze byly dost debilni, protoze ty funkce na ktery se ptaly, normalne skoro nikdo nepouziva. Ale celkove to dopadlo dobre. Nepocitala jsem moc s tim, ze bych dostala nejak moc prace, ale hned v pondeli (na pohovoru a testech jsem byla v patek) jsem dostala nabidku na utery. Jenze jsem musela do skoly. Pak jsem mela dalsi telefonat, v utery a dostala jsem praci v kanclu na cely tyden, 4 hodiny denne v ucetni firme (a tam jsem ted). Je to docela nuda, ale nemusim se pretvarovat, nemam zatim sice moc prace, ale sedim tak pekne v rohu, ze na me stejne nikdo nevidi. Vcera jsem napsala jeden dopis a opravila nejaky dokumet a dneska neni co delat. Obesla jsem vsechny, ale nikdo pro me nic nema. A tak delam, jak me strasne zajima ten jejich ucetni system, ctu si v instrukcich atd. Ta jejich sekretarka Debra, mi tu nechala stos poznamek a instrukci, coz me vcera dost vylekalo, ale zatim se nic nedeje. Ale lepsi nez sedet ve skole. Tady za to dostanu aspon zaplaceno. Uvidime co prijde priste. *Taky mi zacal volejbal a keramika. Volejbal je OK, ale zatim jsme nevyhrali ani zapas a to je docela smutny. Uklidnuju se tim, ze mame 2 holky a hrajeme proti 6 klukum. Jen je ted tak blbej rozpis, ze jednou za 14 dni zaciname v pul 10 vecer! A to se vetsinou citim spis jako na spanek nez na hrani. Keramiku mame tentokrat v utery, ale se stejnou pani ucitelkou Petru Svobodu (ma rodice Cechy, nemluvi cesky, ale rozumi). Jenze na nas cekalo nemile prekvapeni hned prvni hodinu. Petra tam nebyla, ale uz na nas cihala takova stara pani, takze jsme ji museli vysvetlit, ze uz nejsme zacatecnici, ze jsme chodili loni a ze ted si budeme delat svoje veci. No nenechala nas byt. Pry jsme si meli pripravit projekt a nakreslit co budeme delat a meli jsme spatny nastroje a pak misto aby nam rekla co a jak delat, tak to udelala za nas, takze jsme z toho stejne nic nemeli. Jedinou radost nam udelalo, ze Petra tam bude od tretiho tydne. Ale na druhou hodinu jsme sli s odporem. A bylo to to samy. Ted si pokazdy delame srandu a ptame se navzajem, jestli mame pripraveny project. *Jeste pred vanoci jsem dostala objednavku na 30 svicnu na svatbu. Svatba je az v breznu, takze jsem zacala malovat po prijezdu ze Severniho Teritoria, ale vubec me to nebavilo. Trvalo mi 14 dni to dodelat. Vinu na tom taky melo to, ze pani Sue se nemohla rozhodnout kolik sklenicek ve finale bude chtit a trvalo ji 14 dni nez pocet potvrdila. Minulou nedeli jsme ji tech 30 sklenicek odvezli primo pod nos, tak doufam, ze se ji budou na stolech dobre vyjimat. Ale jinak se do malovani zatim moc nehrnu. Pred vanoci toho bylo vic nez dost a bylo to v podstate nuceny, tak ted jeste doodpocivavam. *Minulou sobotu a nedeli zase prselo a jelikoz se stale s nasim zatekanim nic neudelalo, tak nam opet teklo do bylu. Zase jsem se rozcilila, i kdyz je to uplne zbytecny, protoze to je vsem uplne jedno. Na oblast kde bydlime, platime dost nizky najem, takze oni pocitaj s tim, ze tam i presto zustaneme. Peter tvrdi, ze jestli to opravi, tak nam hned zvednou najem. No a v nedeli rano, kdyz jsem si to stradovala na zachod jsem uklouzla a kdybych to nevyrovnala, tak jsem se natahla jak dlouha tak siroka. Donutila jsem Petera aby zavolala do realitky a rekl jim, ze je to o zdravi, ale i kdyz zavolala, zadnou novou informaci nedostal. Takze nam tam porad zateka. A vazeni pratele, uz je to pres rok. *Predevcirem v nedeli jsem nakoupila seminka a hlinu a jala jsem se siti. Nasela jsem bazalku, tymian, snitlik a pazitku, tak jsem zvedava, kolik zemedelce ve me po tech 11 letech zustalo. Snad to vyklici a vyroste a budou certvy bylinky.
31.1.2005 – Vim, uz dlouho jsem nepsala, ale nebyl cas, nebyla chut a v podstate ani co psat. Takze ted v rychlosti shrnu co se stalo pred vanoci, vlastne jak tak koukam tak jsem se zasekla na zacatku listopadu.
Tak co se vlastne stalo? Dala jsem vypoved v praci, chodila jsem prodavat malovany sklo na trhy, prijela Silvie, byly jsme na vylete v Blue Mountains, pak jsem jela domu na vanoce, prijel Peter, oslavili jsme Silvestra, byla jsem na horach, pak jsem zase priletela, zase odletela do Top Endu na dovcu a ted uz jsem zase zpatky a cekaji me stary koleje. Ale poporadku. Nekdy v polovine listopadu jsem dala v praci vypoved, protoze jeste nevedeli, ze jedu domu a taky jsem se chtela venovat jen malovani, protoze lidi zacinali plasit s darkama na vanoce. Moc to v praci nechteli vzit, ale dopadlo to dobre a 5.12. jsem tam byla naposledy. Dokonce jsem z nich dostala I referencni dopis. No a pak uz jsem jen malovala a malovala. Na zacatku jsem jen doplnila zasoby, ale pak jsem docela dost prodavala a musela jsem malovat treba 12 hodin denne cely tyden. Az me to prestavalo bavit, protoze jsem musela malovat a ne ze jsem malovala, kdyz se mi zrovna chtelo. Byly to docela hekticky 4 vikendy, protoze se lidi "prali" o mista na trhu v Glebe. Ono je to asi takhle. Na trhu je X mist, vetsina z nich je pro lidi, kteri jsou stali, tzn., ze maji predplaceno na dobu urcitou a nikdo jim jejich misto nevezme. Prijedou rano kolem 7, postavej a prodavaj. Dalsich 30 mist je pro lidi, kteri prijizdeji rano a radi se do fronty, tzn., ze prvnich 30 ma misto garantovano, cisla se rozdavaji v 7 rano a cekaji do 8 na udeleni a vyber mista. Lidi od mista 31 a dal musi cekat do 9 a jsou odkazany na mista, kam ten den neprijeli stali stankari, plus mista na trave. Za normalnich okolnosti se ty rani lidi radi dejme tomu od 4 hodin rano, aby byli v rade vpredu a meli vyhodu vcasneho vyberu nejlepsiho mista. Za nenormalnich okolnosti, napr. Pred vanoci se lidi radi o dost driv. O dost driv. Ja jsem byla na trhu pred vanoci poslednich 5 sobot a takhle jsme prijizdeli – poprve jsme tam prijeli rano v 5.30 a byla jsem tesne pod 30, podruhe jsem radsi prijelo o neco driv ve 4.30 rano a to jsem byla v druhe 30, takze jsem dostala misto na trave, kam tolik lidi nechodi, potreti jsme prijeli uz ve 2 hodiny rano a spali jsme v aute, v casti Sydney, ktera neni az tak bezpecna a jak se blizili vanoce poctvrte jsme prijeli jsme ve 12 hodin. V obou pripadech jsem byla v prvni 30. Jelikoz jsme vedeli, ze lidi proste prijedou brzo vecer v patek a prikurtujou svoji zidly k plotu, odjedou a prijedou az rano, tak jsme to tak udelali I posledni, patou sobotu. Neni to fer, ale jinak to pak uz neslo. Jasala jsem, byla jsem 21! Jenze kdyz rozdavali karticky s cisly, bylo mi receno, ze tuhle sobotu tam budou vsichni stali stankari a ze maji jen 20 mist garantovano. A ja tudiz byla prvni, ktera misto garantovane nemela a musela jsem cekat do 9. Vedeli jsme, ze misto na 100% dostaneme. A taky dostali. Super misto, v chladku a na dobrem miste, kudy proudi davy lidi. Obcas se vyplati cekat. Vydelky se stupnovaly, cim blize k vanocum, tim se prodavalo vic. Vazy, svicny, soupravy, sklenicky na vino a dozy. Proste namaluju vsechno, co je z ciryho skla. A tak jsem chvilku delala co me bavilo. Krome trhu v Glebu, jsem jezdila v nedeli jeste na jeden na Manly, coz je na severni casti pristavu v Sydney, ale tam maji jiny system. Tam se da zavolat a misto, pokud ho maji, zamluvit. Krome posledni nedele jsem dostala misto pokazde. Ale pak uz mi to nevadilo, protoze jsme se nezastavili a zaslouzili jsme si odpocinek. Navic jsem dostala par objednavek – 25 svicnu pro restauraci a 30 svicnu na svatbu. To teprve budu delat. No a takhle jsem travila predvanocni cas, takze jsme nemeli cas ani na nakup darku. Mimochodem, Peter prodaval, protoze je ten Sales Manager a ja tam byla jako umelec a balic skla do novin.
Mezitim prijela na navstevu exkolegynka z Batesu, Silvie. Trvalo to asi tyden, nez jsme se spojili, protoze prvni mail, ktery poslala nedosel. Ale pak jsme se se slavou a se zpozdenim sesli v City. Za zpozdeni mohlo zpozdeni vlaku. Zadna novinka a prekvapeni. Bydlela u jine jeji kamaradky za Sydney ve Woy Woy, takze jsme spolu stravili jen par dni. Zasli jsme na Bondi Beach rozvalit sunky, vzala jsem ji a Radku na vylet do Blue Mountains a prisla se na me podivat, jak trpim na trhu ve vedru. V Blue Mountains jsme objeli vsechny hlavni atrakce – 3 sestry, nejstrmejsi zeleznici na svete, Zig Zag railway a rododendronovou zahradu. Ta byla neuveritelna, protoze zrovna vsechny kvetly. Sranda byla n ate strme zeleznici. Jelikoz jsme tam obe s Radkou uz byly a nechtelo se nam davit asi 18 dolaru za jizdu, poslali jsme tam Silvii samotnou, ale sly jsme s ni, abysme ji vyfotily. A tam pan popostrkoval vsechny lidi, aby si pospisili a nastupovali a popohanel I nas, ale my na to, ze uz jsme na tom byly a ze budeme na kamaradku cekat nahore a ja jsem dodala, ze bysme jely jedine, kdyby nam dal jizdu zdarma. A on na to at rychle nastoupime a nazpatek vyjedeme stejnou cestou. Ostatni lidi sli kousek lesem na jinou lanovku. A tak jsme jeli. No byl to vydareny vylet, I kdyz pocasi nam rano nepralo a kdyz jsme odjizdely, tak se vyjasnilo. Zakon schvalnosti. Taky jsem Silvus vyuzila jako drice. Potrebovala jsem si nakoupit zasoby vaz, aby bylo co malovat a abych porad nemusela litat do obchodu dokupovat. Chtela jsem jich koupit tak 30 a v taskach bysme to asi neunesli, tak vypukla Akce Kosik! Dosli jsme do nedalekeho supermarketu a nenapadne si vypucili kosik na zbozi a dojeli s nim do onoho obchodu. Nakonec jsem nakoupila asi 40 vaz, nejaky sklenicky a tak jsem byla rada, ze nas Kosik napadnul. I tak jsme s nim v kopci meli docela problem, ale vsechno jsme bez uhony dovezli domu, kde vazy v kosiku jeste prezivali dalsich 14 dni. Dekuju Silvus :o) .
Den pred mym odletem domu, 22.12. Pete musel odletet pracovne do Melbourne, vratil se 23.12. rano, jel do prace a prijel asi v jednu, aby me odvezl na letiste. Pridala se k nam i maminka, aby mi zamavala. Cesta domu byla neuveritelne dlouha a jako skrcenec jsem sedela skoro 24 hodin u okna, jen 2x jsem vstala a sla na zachod. V Sydney akorat zacalo leto a bylo teploucko a doma byla zima v plnem proudu, takze moje telo dostalo trochu sok. Ale zvladlo to dobre. Jedinej problem byl, ze jsem se budila dost brzo rano, ale to se casem spravilo. Na vanoce jsem byla doma ve Vlasimi s rodinou, 25.12. jsme jako kazdorocne vylezli na Blanik a pak jsme jeli k zamku na koledy. Mezitim mi od 1.12. probihala vystava fotek ve vlasimskem zamku a musela jsem prehodit 4 popisky! Potkala jsem u zamku par znamych a tak je provedla i zamkem. 26.12. prijela cela rodina z tatovy strany na navstevu (my se tak schazime kazdy rok, pokazde na jinem miste – Vlasim, Cervene Janovice nebo Jezero), i presto, ze se to minuly rok konalo taky u nas. Tatka to spojil s vystavou, aby ji vsichni videli. On tam totiz vystavoval dalsi rekordni hlavolam. 28.12. priletel Peter, stihli jsme dojet do Prahy na Silvestra, i kdyz jsem se tomu chtela vyhnout. Nejdriv jsme totiz meli jet na hory, ale slecna majitelka musela byt v praci, tak se to presunulo do Ceskeho Brodu. Tam se pak zjistilo, ze neni dost mista pro vsechny a tak se zustalo v Praze. U Zuzky se seslo asi 10 lidicek, cely vecer jsme popijeli, pojidali a pred 12 vylezli na Vitkov. Vsichni patlali tequilu, ale my si s Peterem dali bacha a pili jen pivo (Pete) a gin s tonikem (ja), takze jich par neprezilo (ve smyslu opilosti). Museli jsme v noci delat par zachranych opatreni – kbeliky a uschova klicu od auta a dokonce jsme staveli povalenou skrin. Rano uz se vsichni citili lip, po snidani se vydali hledat nausnici na Vitkov a my se vydali na prochazku Prahou. Z hradu, pres Malostranky namesti, Karluv most, Staromak a Vaclavak zpatky na Zizkov. Nohy nas teda bolely.
Pak se Peter dozvedel, ze ze zdravotnich duvodu clena rodiny se musi vratit zpatky do Sydney a tak po 10 dnech opet nasedal do letadla smer Teplo. Behem tech 10 dnu bylo porad zatazeno a Pete ani nezahlidl slunicko. 8.1. odletel a bohuzel propasnul vikend na horach v Krkonosich. Chtela jsem ho konecne videt na lyzich, udajne naposledy na lyzich stal pred 15 lety.
1.2.2005 - No odjeli jsme bez nej – ja se Svatou jsme meli za ukol zatopit a vytopit chatu. Tak nejdriv jsme moji chybou zabloudili a za mustkem, kde se melo jit doprava, jsem sla automaticky doleva po vyslapane cesticce. Na druhe strane zadna cesticka nebyla a tak krome hledani chaty a tahani vseho jidla do kopce do chaty, jsme jeste museli slapat cesticku. A ze jsme se pekne propadavali. Po prvni varce jsme zatopili, jenze v jine mistnosti zacalo z jinych kamen kourit a kour byl vsude. Trochu jsem znejisteli, ale druhem telefonatu (prvni probehl, kdyz jsem pobihala kolem cizi chaty a zkousela klice do zamku) nam bylo receno, ze to vetsinou kouri asi pul hodiny. To nas uklidnilo a zacali jsme vynaset zbytek proviantu. Ja sla asi 5x a Svata 4x, ten mezitim udrzoval ohen. TO se nam podarilo, ale chata vyhrata kazdopadne nebyla, to trvalo o neco dyl. Aby ostatni aspon dostali neco tepleho do zaludku, uvarila jsem takovy dva mensi hrnce bramboracky a mezitim jsme se svatou vyzahli sedmicku Beefeatera s tonikem. Svata mel trochu obavy, ze tempem, kterym pijem, nezbyde na ostatni, tak jsem ho musela ujistit, ze neplanuju aby na ostatni zbylo. Nevim jak jsem tu polivku dochutila, hlavni bylo, ze kazdymu chutnala, ale ve chvili kdy ostatni prijeli (od 5 do 8 vecer) jsem ji mela na zadech peknou. Po nutnem seznameni lidi, kteri se nikdy nevideli, zacala neorganizovana zabava, Marketa Brabina privezla nakladany hermose, ja jsem udelala oblibeny mexicky salatek, hralo se Uno atd. Nekolik lidi vytuhlo, jelikoz bylo unaveno z prace, Lencin Mike spal v kulne! A kdo tam vubec prijel? Ja a Svata, Zuzka a Bohous, Sona Krava (Jarda), Marketa Brabina, Sandra a Pavel, Honza a Kata a Lenka s Mikem. Pivo se vubec neujalo prvni vecer, pila se Sangrie. Rano jsem udelala humbuk a vsechny vzbudila, protoze jsem chtela jet lyzovat a nikdo z ridicu se nemel ke vstavani. Tak jsem zacala pripravovat snidani a pak uz to slo rychle. Na to jsem je utahla. Nakonec jsme jeli sjezdovat v peti, zbytek bezkoval nebo zustal na chate. Ja, Svata, Market, Honza a Kata jsme vyjeli na Dolni Misecky, kde jsme museli zaparkovat, protoze horni parkoviste bylo uz plny. Stejne tak i autobus, ktery tam stal a bral lyzare na Horni Misecky. Takze jsme byli odkazany bud na cekani nebo na vlastni nohy. Nastesti se tam akorat vyloupnul autobus Dukly Praha s bezkarema a bylo jich v buse jen par, tak nas vzali nahoru. Bezkari trochu nadavali, ze jim nasima lyzema posrabeme ty jejich prkynka v zavazdlovym prostoru. Vydali jsme se hned k pokladnam a protoze uz bylo dost hodin, chteli jsme si koupit permici od 11. Tu ale nezacali prodavat do 10.55, tak jsme museli cekat. Pocasi se vyvedlo, snehu bylo taky dost a lidi bohuzel taky. Ale lyzovali jsme do umoru. Hlavne ja se Svatou, kolem treti nas zacaly bolet nozicky a tak jsme se rozhodli jet do hospy pockat na ostatek. A jak jsme udelali dobre. Za pul hodiny pote, to uz jsme popijeli pifko a pojidali bramboracky, jsem dostala smsku od Honzy V., ze nejezdi lanovka na Medvedine a ze sraz musime posunout o neco dyl. Jak znam Honzu, tak si dost vymysli a tak jsem mu neverila ani slovo a napsala, ze se sejdem v chate, ze na ne vlastne cekat nemusime, protoze maji auto. A tak se taky stalo, vylezli jsme z chaty a jak jsme nandavali lyze, zbystrili jsme posledni autobus, ktery jel dolu na Dolni Misecky a tak jsme se tam vetreli. A v autobuse se bavili dva kluci, ze jejich kamarad, zustal u lanovky a musi cekat na rolbu a v tu chvili jsme si uvedomili, ze Honza vyjimecne nekecal. Ale to bylo uz pozde. Zahlidli jsme dalsi cleny z chaty a tak jediny co nas napadlo bylo, ze ja se s nima svezu na chatu a Svata pro zbytek dojede autem na Horni Misecky, aby nemuseli pesky. Pak si ale zajistili odvoz sami, takze vsechno dobre dopadlo. O tom jak to vypadalo dole pod lanovkou by vam mohli povypravet sami – Marketa, Honza nebo Kata. Po prijezdu bylo v chajde krasne teploucko a ja se dala do vareni spagatu. Pak se hralo UNO, pilo se svaro a pivo. Zdalo se ze Zuzka s Bohousem ten den ani z postele nevylezou. Lenka s Mikem bohuzel odjeli, protoze si Mike poranil podruhe zapesti a tak jeli do nemocnice a domu. Nastesti to nebylo zlomene, ale snad jen spatne narazene. Pred spagetama si kazdej ale dal hermelina nebo zbytek bramboracky, takze na spagety pak nemel nikdo ani pomysleni. Nastesti jim rychle slehlo a pak spagety hraly hlavni roli. Prosmali a prohrali jsme vecer s Unem a ke konci s ruletou. To jsme ale porad honili kulicku po zemi, tak jsme toho po pulnoci nechali. V nedeli rano nas probudil Sonin telefonicky budik, jenze chytrak Sona nechal mobila lezet na okne a spal na palande. A kdo byl nejbliz oknu? Ja. Ale ja jsem odmitla vstavat, nastesti se Svatovi chtelo na zachod a vstavat stejne musel, tak ten budik vypnul. K snidani jsme uvarili 2 litry svaraku a shodli jsme se na tom, ze na svahu bude hafo lidi a ze radsi pujdeme na prochazku na Dvoracky. Zuzka nas lakala na vdolecky, zelnacku a halusky. A tak po zdolani svaraku, spolecneho foto, vyfasovani slamaku a pytlu na bobovani jsme vyrazili na prochazku do kopce. Trvalo nam to asi hodku a pul nez jsme se vyskrabali na Dvoracky, prohlidli jsme si psi huski co provadeli sex a sli na to lakadlo. Dali jsme s Brabinou halusky a svarak, ostatni meli napr. drzkovou, jitrnici, vdolky nebo zelnacku. Pri odchodu jsme potkali zbytek sportovcu na bezkach a vytvorili regulerni skupinovku. Pak jsme nasedli na pytle a sfisteli dolu po sjezdovce. Pak nam Svata ukazal prdelace a po nekolika zkouskach jsme udelali jednoho synchronizovanyho a vyfocenyho. To vam byla reglace. No a pak jsme uz postupovali zpatky domu, protoze z nas vyprchaval alkohol, tak jsme se tesili do chaloupky na svaro. Po ceste jsme potkali mlady hokejisti na bezkach a vsichni spilali trenerovi do nebes, kam je to jako poslal. Ten vecer se dojidali zbytky polivky, testovin, mexickyho salatu a hermosu. Honza, Marketa a Kata odjeli do Prahy a my stastlivejsi, kteri jsme nemuseli do prace zustali dalsi noc. Vecer jsme zase hrali Uno, to byla velice oblibena hra. Pridali se k nam tentokrat i Bohous se Zuzkou a zacali nam delat v nasich pozmenenych pravidlech bordel a porad ze tohle v pravidlech neni a tohle zas jo, Bohousek byl totiz aktivni a precetl si cely pravidla. Nakonec se nam podarilo oba usmernit a hrat nasimi pravidly a pak uz to bylo dobry. V pondeli rano jsme vstali, sbalili, poklidili, nasnidali se, umyli nadobi a vyrazili kazdy svou cestou. Ja se Svatou k domovu, Zuzka s Bohousem na sjezdovky a Sandra, Pavel a Sona krava na bezky. A to byl konec bajecneho vikendu na horach. Snad nekdy priste. Uz se hlasi dobrovolnici na natirani chajdy v lete, ja mam slibeno od Brabiny, ze za me 1 az 2 natre a planuje se Hermelinova party. To sice asi propasnu, ale bude to fakt dobry. To aby Braba nalozila aspon 5 flasek (5-ti litrovek).
A pak uz jsem se zase balila na cestu zpatky do Sydney. Letela jsem v sobotu 15.1., cesta byla docela v pohode. Nejvetsi vymozenosti bylo, ze jsem si objednala vegetariansky jidlo a special jidla lidi co si je objednali dostavaji prednostne. Takze jsem vzdycky uz mela snedeno nez sousedi dostali jejich jidlo. Tak to bylo super. Akorat kdyz Pete odlital, zasla jsem do Austrian Airlines abych si zajistila sedadlo v lepsim pripade u nouzovyho vychodu (tam je dost mista na nohy) nebo u okna (tam si zase muzu oprit hlavu o okno a u steny je mezera na nohu). Nouzovy vychod nemela a tak jsem si mohla vybrat z poslednich dvou oken. Byla jsem rada, ze jsme aspon to okno mela, jenze v den odletu me to posadilo do ulicky a ze okno uz neni a kdesi cosi. No vzala jsem co bylo, ale byla jsem nastvana. Clovek si neco zajisti a pak to neni tak jak by melo. Nastesti Pavla alias pozemni letuska si na me udelala chvilku casu a prisla se se mnou rozloucit, i kdyz mela byt na nejaky schuzce a kdyz jsem ji to odvypravela, zasla za pracovniky Austrian Airlines na gate odkud jsem odlitala a tam mi nasli jeste jiny okno a dokonce meli i nouzovej vychod, jenze uprostred, tak jsem si vzala to okno. A vsechno bylo jak melo. A pak uz jsem letela, hodinu do Vidne a pak v 11 rano z Vidne s mezipristanim v Kuala Lumpur a druhy den 16.1. jsem byla v Sydney. Vezla jsem s sebou asi 8 pytliku sojoveho masa a asi 150 tatovych hlavolamu, takze jsem musela na procleni. Vyplnila jsem takovej dotaznik a cekala jsem ve fronte aby me prosacovali. Byla jsem asi osma a stala jsem v rade na rohu, kde se rada jakoby lamala. A zrovna tam ocumoval pracovnik-celnik a tak jsem na nej mrkla. On se me hned zeptal co proclivam, tak jsem mu rekla, ze hlavolam (nebudu mu rikat, ze jich mam 150) a sojovy produkt. Pokyval hlavou a zeptal se jestli jsem nekde chodila po horach a koukal na moje novy botky-pohorky. Ja na to, ze ne, ze ty boty jsou uplne novy. A on jestli mam stan. Ja na to, ze ne a tak me pustil, ani jsem nesla pres rentgen, nic. Takze pohoda. Venku na me uz cekal Pete, dojeli jsme domu, tam jsem sice vybalila, ale nadelala jsem strasnej bordel a musela jsem se opet zabalit, protoze jsme druhy den leteli na tu nasi vysnenou dovolenou.
2.2.2005 - Puvodne jsme meli jet do Malajsie na ceste zpatky z Cech, tudiz bysme nemuseli platit nic za letenky, protoze to byl jen stopover. Jenze kvuli tsunami a Peterovum rodicum jsme to nakonec zrusili a vybrali si, ze pojedeme na sever Australie, do Top Endu, tedy do tropu. Pete zajistil letenky, odlet v pondeli 17.1. primo do Darwinu a nazpatek 30.1. z Darwinu pres Adelaide do Sydney (8 hodin!). Pry to bylo levny. Jeste doma v nedeli jsme si pres internet zajistili auticko – dzipa s uloznym a spacim prostorem vzadu a ubytovani na prvni noc.
15.1.2005 - A pak uz jsem se zase balila na cestu zpatky do Sydney. Letela jsem v sobotu 15.1., cesta byla docela v pohode. Nejvetsi vymozenosti bylo, ze jsem si objednala vegetariansky jidlo a special jidla lidi co si je objednali dostavaji prednostne. Takze jsem vzdycky uz mela snedeno nez sousedi dostali jejich jidlo. Tak to bylo super. Akorat kdyz Pete odlital, zasla jsem do Austrian Airlines abych si zajistila sedadlo v lepsim pripade u nouzovyho vychodu (tam je dost mista na nohy) nebo u okna (tam si zase muzu oprit hlavu o okno a u steny je mezera na nohu). Nouzovy vychod nemela a tak jsem si mohla vybrat z poslednich dvou oken. Byla jsem rada, ze jsme aspon to okno mela, jenze v den odletu me to posadilo do ulicky a ze okno uz neni a kdesi cosi. No vzala jsem co bylo, ale byla jsem nastvana. Clovek si neco zajisti a pak to neni tak jak by melo. Nastesti Pavla alias pozemni letuska si na me udelala chvilku casu a prisla se se mnou rozloucit, i kdyz mela byt na nejaky schuzce a kdyz jsem ji to odvypravela, zasla za pracovniky Austrian Airlines na gate odkud jsem odlitala a tam mi nasli jeste jiny okno a dokonce meli i nouzovej vychod, jenze uprostred, tak jsem si vzala to okno. A vsechno bylo jak melo. A pak uz jsem letela, hodinu do Vidne a pak v 11 rano z Vidne s mezipristanim v Kuala Lumpur a druhy den 16.1. jsem byla v Sydney. Vezla jsem s sebou asi 8 pytliku sojoveho masa a asi 150 tatovych hlavolamu, takze jsem musela na procleni. Vyplnila jsem takovej dotaznik a cekala jsem ve fronte aby me prosacovali. Byla jsem asi osma a stala jsem v rade na rohu, kde se rada jakoby lamala. A zrovna tam ocumoval pracovnik-celnik a tak jsem na nej mrkla. On se me hned zeptal co proclivam, tak jsem mu rekla, ze hlavolam (nebudu mu rikat, ze jich mam 150) a sojovy produkt. Pokyval hlavou a zeptal se jestli jsem nekde chodila po horach a koukal na moje novy botky-pohorky. Ja na to, ze ne, ze ty boty jsou uplne novy. A on jestli mam stan. Ja na to, ze ne a tak me pustil, ani jsem nesla pres rentgen, nic. Takze pohoda. Venku na me uz cekal Pete, dojeli jsme domu, tam jsem sice vybalila, ale nadelala jsem strasnej bordel a musela jsem se opet zabalit, protoze jsme druhy den leteli na tu nasi vysnenou dovolenou. 2.2.2005 - Puvodne jsme meli jet do Malajsie na ceste zpatky z Cech, tudiz bysme nemuseli platit nic za letenky, protoze to byl jen stopover. Jenze kvuli tsunami a Peterovum rodicum jsme to nakonec zrusili a vybrali si, ze pojedeme na sever Australie, do Top Endu, tedy do tropu. Pete zajistil letenky, odlet v pondeli 17.1. primo do Darwinu a nazpatek 30.1. z Darwinu pres Adelaide do Sydney (8 hodin!). Pry to bylo levny. Jeste doma v nedeli jsme si pres internet zajistili auticko – dzipa s uloznym a spacim prostorem vzadu a ubytovani na prvni noc.
15.11.2004 - O vikendu jsme zazili prvni sjizdeni vody po Australsku. Vyjimecne jsem nebyla organizatorkou a tak jsem se jen vezla, vsechno bylo zorganizovane pro nas. Odradila me nechut Australanu jezdit na zorganizovane vylety. A taky mozna proto tahle voda byla zorganizovana Slovenkou Marikou. Ta vybrala misto, zamluvila kanoe a poslala kudy a kam jet. Jeli jsme do Kangaroo Valley (Klokani udoli), ale nevideli jsme ani jednoho klokana. Po nekolika zmenach poctu jedoucich a sjizdejicich nas nakonec jelo 8. Bohuzel v sobotu rano mi volala Joey (moje znama), ze ji je spatne a ze nejede a tak nas nakonec dorazilo 7. Vyrazili jsme z domova v 6.30 rano a museli jsme jet jeste k Joey pro stan a varic. Druha skupina jela pujcenym autem a vyrazela stejne jako my. Po tydnu deste jsme doufali v zazrak v podobe slunce a tepla a “on” nas vyslysel a v sobotu I v nedeli bylo krasne, v sobotu nam teda foukal dost silnej vitr. PO ceste jsme byli v kontaktu a taky jsem zjistila, ze druhe auto s sebou nema zadne pivo a to byl maler. A tak jsme rano v 9 hledali otevreny bottle shop, ale meli jsme stesti a tak jsme koupili 12 litrovych piv. Na miste jsme byli v 9.30, vyfasovali jsme barely, prepakovali, vyzvedli mapu reky, zaplatili za lode ($140 za osobu na vikend), dosli si naposledy na poradnej zachod, hodili barely nap rives do lodi a vyrazili jsme smerem k nalodovacimu mistu. Po ceste nam zacalo prset a to jsme videli dost cerne, ale kdyz jsme dorazily na misto, coz nam trvalo skoro 45 minut, tak uz svitilo slunicko. Instrukce znela – v sobotu pojede asi 3 hodiny, pak si najdete misto na kempovani kdekoli odtud potud a v nedeli dalsi 3 hodiny padlovani, vyzvedneme vas ve 3 odpoledne. A tak jsme udelali. Dostali jsme taky jednu radu a to abysme nekempovali u cerveneho domu, ze tam bydli clovek, ktery strasi lidi ve stanech a chodi kolem s puskou. Jinak v narodnim parku Morton National Park jsme si mohli vybrat misto jake se nam libilo. Uz po ceste mi to prislo nejaky divny, protoze nas odvezli na opacnou stranu a pak mi bylo vysvetleno, ze to tak je kvuli vetru, ze fouka silny vitr a spatne by se nam padlovalo proti nemu. To bylo logicky, uz min logicky bylo, ze jsme meli jet proti proudu! Dorazili jsme k prehrade Tallowa Dam, kde jsme puvodne meli koncit, umistili jsme barely do lodi a vyjeli na “reku”. Ja byla pripravena a vsechno jsem si privazala, tak jak to normalni vodaci delaji, ale ostatni posadky mely navareny spagety a ostatni veci jen tak vlozeny do prepravky od mlika a v lodich ani nic neprivazovali. Ja mela privazani I vody a dovezla jsem si houbu. Jelikoz Joey na posledni chvili nejela, meli jsme 3 lode a jeden kajak, tim padem jsme vezli barel kajakarovi. Osadka lodi – ja a Pete, Marika a Honza, Katka a Petr a Tomas v kajaku. My jsme si pripravili jidlo sami, protoze jsme tezko zivitelni jako vegetariani a zbytek si privezl svoje jidlo. Jak uz jsem rikala, nejake jidlo, 4 piva a pujceny varic bylo jen tak umistene v prepravce, kterou chteli dat do nasi lode a to jsem ihned zamitla, protoze jsem vedela, ze kdybysme se cvakli, tak vsechno postracime. A protoze z toho nebylo nic naseho, nechtela jsem mit na svedomi 5 hladovych krku. Takze jsme nakonec meli tri barely, pekne privazany v lodi aby se nikam nehnuly. A prisla chvile poznani, Peter na miste zadaka a ja jako hacek, ale zkuseny. Peter vypadal, ze vi co dela, ale hned po par tempech jsem poznala, ze moc ne. Jenze me nechtel poslouchat a tak neustale prehazoval padlo z jedny strany na druhou a delal ze kormidluje a ze tak ma kontrolu nad lodi. Snazila jsem se mu vysvetlit jak se kormidluje, ale neposlouchal, takze jsme po vode krizovali z jedny strany na druhou. Pak ja jako hacek jsem mela mit na starosti kormidlovani ja. Pak se mu I Honza snazil vysvetlit, jak se zadakuje. Nakonec aspon prestal prehazovat padlo, ale nestalo to za nic. Oba jsme delali opacny veci, ja chtela jet blizko k brehu a on zase na druhou stranu do prostredka. No bylo to hrozny a ja mela sto chuti jet zpatky, vylodit se a jet zpatky k autu. Musim podotknout, ze australska “reka” byla neco jako Vltava, stejne siroka a hlavne byla dost hluboka, protoze to byla prehrada. Zni to divne, ale je to tak. Napisu to ted, I kdyz jsem to zjistila az v nedeli, ale ta “reka”, kterou jsem si myslela, ze budeme sjizdet, se nakonec ukazala jako jezero – Lake Yarrunga. Tudiz zadny perejky, proto ta hloubka a sirka a proto jsme mohli jet proti proudu. A proto taky docela dost padlovani. Hned po vyjeti jsme se chteli jet podivat k prehrade, jenze az k ni se nesmelo a tak jsme se otocili a ujizdeli smerem zpatky. Kdyz jsem se po chvilce otocila, vydela jsem zaparkovany 3 lode u brehu a zbytek lidi v nedohlednu. Takze jsme se s potizemi dostali zase zpatky a sli je hledat, protoze jsme nevedeli, co se stalo. Na zachode nebyli a nikde jinde jsme je nevideli. Pak se ukazalo, ze se sli podivat primo na prehradu. Kdyz jsme vyjeli, zvedl se takovej vitr, ze by si jeden myslel, ze nas bude pohanet smere dopredu, ale pravdou bylo, ze nas tahal na vsechny strany jen ne dopredu a dalo nam dost zabrat zustat nad hladinou. Asi 700m od prehrady se to jedne posadce vymstilo (Katka+Petr) a cvakli se. Bohuzel to byla ta posadka, ktera nakonec vezla onu prepravku s neprivazanyma vecma, takze utopili 4 cenna piva, pujceny varic (na ten jsme prisli az v kempu), bryle a spagety byly vsude, jen je v mise. Vlny byli na jezero fakt velky, takze se ani nedivim, ze se nekdo cvaknul a nebyla to zadna prochazka ruzovym sadem. Tomas a Marika s HOnzou byli dost vpredu, takze jsme se opatrne otocili a jeli vodnikum pomoct vylejt vodu z lode. Podarilo se jim dostat k brehu a zacali vynavat barely, my jsme mezitim zachranili aspon kanystr s vodou. Spagety skoncili na brehu, pak jsem je hodila rybam, vylili jsme vodu z lode, Honza se prevlekl do sucheho, Katka vedela co dela a nechala si na sobe to mokre, znovu se nalodili, pak se objevil Honza, ktery prisel po sousi, protoze by jim trvalo mnohem dyl dopadlovat proti vetru. Nasedli jsme znovu a dojeli jsme k Marice s Tomasem. Honza se vezl s Petrem na lodi. Pak jsme se dostali k mistu, kde vtekal “potucek”, tedy spis takova mensi ricka do “reky”, v nasem pripade do jezera a tam byl dost silny proud plus vitr delal vlny a tak to byla dalsi zkouska pro nasi sikovnost. Dobrym napadem bylo drzet se u brehu, kde nebyl vitr tak silny a byla tam porad dost velka hloubka. O drhnuti, jezech, slajsnach a prenaseni jsme si mohli nechat jen zdat. Peter se lepsil, ale porad to nebylo ono. Priroda kolem ale byla krasna, slunicko nam svitilo na cestu a pekne pripalovalo. Jenze to jsme pres vitr necitili. No a pak prisla minuta M a bylo tu dalsi cvaknuti. A k nasemu prekvapeni to byla ta sama posadka, takze si drzela prim. Tentokrat uz nebylo co utopit, takze jsme prirazili a pomohli jim dat se zpatky dohromady. Katka pozdeji zjistila, ze ma na boku pekny jelito, ze kteryho bude dost dobra modrina. Podle mapy jsme byli kousek od mist, kde se mohlo kempovat, takze jsme rozhodli, aby se neprevlikali, ze uz to tu chvilku vydrzi. Ve chvili kdy jsme videli Katku s Petrem opet ve vode, meli jsme taky na male, ale nastesti jsme to vybalancovali. Bylo to jen tak tak, docela jsem si oddechla. Bylo neco po 3 odpoledne a jeste jsme neobedvali, ale I tak jsme jeli dal, najit misto na nocleh. Prvni pekne mistecko bylo zabrane, dalsi jsme videli jen my a prejeli jsme ho, dalsi mista byla jak na vetrne hurce, az se pred nami objevila krasna zatoka s malou plazickou a idelanim mistem na stanovani. Ohniste pripravene I s trochou dreva, rovna mista pro stany, proste super. Ihned jsme s Peterem zacali stavet stan a tak nejak jsme se dali dohromady, kluci udelali ohen a zacali jsme jist testoviny, ktere jsem jeste uvarila doma. Zbytku trvalo o neco dyl, nez postavili stany a pak vybalili zraci barel. Na to ze utopili veceri meli porad dost jidla, klidne by vydrzeli i tyden. Od spolecnosti, ktera nam pujcila lode Kangaroo Valley Safaris, nam taky pujcila lopatku. Lopatka byla na kopani direk na nas trus. Docela dost dobrej napad. Museli jsme byt minimalne 50m od vody, vykopat dirku, vyprazdnit se a zase hovno zakopat. To je idelani, protoze dalsi clovek, kterej pujde do lesicka vi, ze do onoho hnedeho neslapne. Myslim, ze by byl dobrej napad nosit lopatku s sebou do lesa, kdyz jdeme na houby, abysme misto hub nenachazeli jen samej hajzlpapir a misto hub, hovna. Po tom, co Katka uz byla 2x s lopatkou, jsme zacali soutezit, kde pujde vickrat. Pak jsem natahla snuru na mokry veci, protoze jsem predpovidala, ze precijenom na vode se neco umaci. Meli jsme 4 digitalni fotaky, takze fotek bude hafo. Pak jsme postupne sli na drivi, popijeli jsme neutepena piva, jedli jsme, povidali, fotili, jedli, nekteri si opekali parky, pili, pak obcas sel nekdo s lopatkou a tak to slo az do 9, kde se kluci rozhodli, ze se pujdou vykoupat. VOda byla docela tepla pres den, ale nikdo by me nepremluvil se jit koupat. Honza s Tomasem sli na Adama, Peter mel plavky, ale podle me jen proto, ze se jeste od pristani neprevliknul. Vylezli a evidentne jim byla zima! Ke konci soboty vedla Katka v poctu vyletu s lopatkou, ale to se dalo predpokladat, protoze drzela detoxikacni dietu a cistila se. Abysme byli cerstvi na nedelni padlovani, sli jsme kolem 10 do hajan. Jeste predtim prisla rec na pizzu. Jen tak pro srandu jsem rekla Peterovi aby prineslu TU pizzu a on na me nechapave koukal. Nepochopil. Ale kluky napadlo udelat pizzu na kameni. Meli libanonsky chleba a Honza navaril jeste doma kotel omacky na ty utopeny spagety, ktera se zazrakem nepotopila. Takze na chleba napatlali omacku a posypali syrem, dali na velky kamen v ohni a pekli pizzu. Byla dost dobra. Takovej komfort uprostred divociny. Davala jsem si bacha, aby byl porad zavrenej stan, protoze jsem nechtela spat s nejakym pavoukem nebo dalsima potvorama. A taky nam jeden lezl mezi plastema. Docela velikej, mel tak 5cm rozpeti. Po sobotnim pristani mel Pete pripaleny kolena a ramena, Honza mel krasne videt kratasy a tricko, ja jsem zpocatku vypadala v pohode a nepredpokladala jsem, ze bych se spalila, protoze jsem na sebe naplacala krem tricitku. Jenze jak se blizila noc, tak me zacali palit kolena a kdyz jsem je zkontrolovala, byli cervenejsi nez nejcervenejsi jahoda. Bohuzel. Zjistila jsem, ze krem mel zaruku do kvetna 2002 a tak asi uz nefungoval. Pred zalezem do spacaku jsme poradne uhasili ohen, preci jenom je tu sucho a nestalo by za to, aby jedna jiskricka zavinila pozar. Spalo se mi spatne, protoze jsem mohla lezet jen na zadech a jen na levym boku, protoze me bolela ruka od padlovani. Rano nas probudil rev ruznych ptaku a ze spacaku jsme vylezli myslim kolem 9. Obloha byla krasne modra, slunicko svitilo o 106 a vitr se trochu uklidnil. Hned po vylezu ze spacaku jsme pomalu zacali balit a uklizet veci do barelu a pakl napad na koupani. Namocila jsem palec u nohy a hned jsem vedela, ze ani tentokrat tam nevlezu. Slozili jsme stan a pak uz na nas cekala snidane, opet to byli nechutny hody, kaficko, cajicek, jogurt, chleba, ovoce, susenky, nugeta atd., voda se varila jak na varici, tak v plechovce uprostred ohne (Honzuv vynalez), opet se chodilo s lopatkou, poklizelo se, balilo se, jedlo se atd. Dohodli jsme se, ze mame hodne casu a tak vyjedeme az v 11, meli nas vyzvednout ve 3 a tak jsme meli 4 hodiny na cestu, I kdyz predpokladny cas byly hodiny 3. A tak jsme nechvatali. Nafotili jsme dalsi fotky, poklidili, ulozili zpet do lodi, my privazali, udelali posledni spolecnou fotku a zase vyrazili na cestu. Peterovi to v nedeli uz slo, vitr nebyl taky silny, nikdo se tentorat necvaknul a protoze jsme opravdu meli dost casu, tak jsme vetsinou casu soulodili. Nejvic se ulejval Tomas, ktery byl neustale uprostred, krajni lode museli kormidlovat a padlovat, v tom jsme se stridali. Krome Tomase. Po ceste jsme videli onen obavany cerveny dum, potkali jsme lidi, kteri padlovali proti nam na druhou stranu a pomalu se blizili k mistu vylodeni. Ve vode byly videt zbytky kmenu, parezu, vetvi, pravdepodobne tam puvodne normalne rostly nez je zalili vodou. Krome kachen a dalsich ptaku jsme nevideli ani jednoho klokana ani wombata, ale I tak to stalo za to. Dojeli jsme k elektrarne, ktera byla jak pest na oko v okolni prirode a pak uz to bylo opravdu jen kousicek k parkovisti Bendella. VYnosili jsme vsechny veci a lode na breh, bylo neco malo po pul 3 a zacali se zivit. Meli jsme to akorat, i s jidlem jsme skoncili presne ve 3. Autobus prijel na cas, nalozili jsme barely, lode jsme tam nechali a jeli zpatky na zakladnu. Prebalili jsme veci zpatky do batohu, pustili klimatizaci v aute, protoze tam bylo neuveritelny vedro, vratili co se dalo a neztratilo, rozloucili se s posadkou druheho auta, ktere jelo jeste na vodopady Fitzroy Falls a vyjeli zpatky k domovu. Cesta nam trvala skoro 3 hodiny, ani jsme nestali v zadny velky zacpe. Doma me silene bolely kolena a neprestaly a porad boli. Nevim co to je. Byl to prijemne straveny vikend, I kdyz to do cesky vody melo dost daleko, ale stalo to za to. Mnohem lepsi nez byt v Sydney. Ahoj, ahoj, ahoj. Priste jsem slibila ze zorganizuju paintball nebo zorbing. Ale to bude az nekdy v unoru. Tady je webova stranka te agentury http://www.kangaroovalleycanoes.com.au/welcome.html
2.11.2004 - A uz je tu listopad. Strasne to leti, za chvili jedu domu. Mam za sebou dve hodiny kurzu hrncirstvi a jeden den kurzu fotografovani. Hrncirstvi je sranda, zatim jsme modelovali rucne misky, ale vetsinou z toho vznikly popelniky, takze bude spoustu darku k vanocum :o). Ba ne, docela to dopadlo dobre, misky jsme minule dekorovali a zitra uz by mely byt vypalene v peci, tak uvidime co nam z toho vzniklo. Nekdy v polovine kurzu se budeme ucit tocit na kruhu, tak to asi bude sranda. Nase pani ucitelka se jmenuje Petra Svoboda! Jeji rodice jsou Cesi, ale prisli sem v 1968 a Petra moc cesky neumi, teda spis vubec, umi jen par slov a zakladnich vet. Myslim, ze i Peter je na tom lip nez ona. Je nas v kurzu asi 17 a z toho jsme 3 Cesky a 1 Slovenka. A kdo to vsechno zavinil? Jahodarova. Ta se rozhodla, ze bude chodit na kurz hrncirstvi a pak se k ni postupne pridali dalsi 4 lidi (jedna holcina Hanka tam chodi s pritelem). A kurz fotografie je docela sila. Jsou to jen dve soboty, takze minulou sobotu nam do hlavy nahustila vsechny informace, ze kterych jsem totalne zmatena a polosilena a tak musim zase jednou pouzivat mozek a doucit se to sama. Tuhle sobotu uz budeme fotit, takze by bylo dobry vedet co a jak pouzivat. Mam tu dneska ve skole bichly, tak o poledni prestavce si pujdu lehnout do parku, kde snad neusnu, protoze k tomu nemam daleko a neco si prectu. Na foceni chodim taky s Hankou. Dohodly jsme se z ostatnima holkama z hrncirstvi, ze si pak v Cechach otevreme atelier, jedna z nas bude hnist hlinu, druha modelovat, treti dekorovat a ctvrta bude vypalovat. Takova mensi manufaktura. * Tuhle sobotu jsme pozvany na svatbu, ale jelikoz jdu na ten kurz, tak svatbu jako takovou nestihnu a dorazime az do parku na party. Vdava se jedna moje spoluhracka z Qantasu (letecka spolecnost, jmeno znamena Queensland and Northern Territory Air Services), bere si jednoho Frantika, kteryho poznala na volejbalovem turnaji, ktery je kazdorocne poradan jednou leteckou spolecnosti. Na jednom jsem pred 2 lety hrala, tady v Sydney. Frantik se jmenuje Olivier a prijel sem teprve asi pred 6 mesici na snoubenecke vizum. Predtim spolu moc casu nestravili a uz se berou. Ale dost jim to spolu slusi. *Jak probiha nase zatekani do bytu! Po 9 mesicich doslo k dalsimu kroku a to oprava strechy tak, aby byla vodeodolna. Doslo k tomu tak, ze o tom ani nevim, ale udajne je to jiz opravene, tak uvidime pri dalsim silne desti. Musim rict, ze jim tu trva vsechno neuveritelne dlouho a jsem z toho docela hotova, protoze se muzu postavit na hlavu a nic se nestane. *Za barakem na roste strom Avokado. Nedavno kvetl a nikdo neveril, ze by se kvety opilovaly, ale jak je ted videt, nekterym se to podarilo a rostou nam na strome maly avokada. Budeme mit co jist!!! Doufam, ze ty male pludky neopadaji, nez dorostou do normalni velikosti. Zrovna koukam na hodiny na pocitaci a v Cechach je porad 1.11.2004, za 4 minuty 12 v noci! :o)
23.10.2004 - Vcera jsem po dlouhe dobe byla na trhu prodavat moje vytvory - pokreslene sklo. Vstavali jsme v 5 rano a v 6 uz jsme byli na miste, tentokrat jsme jeli do Glebe. Uz v 6 hodin rano, stala pred vchodem fronta prodavajicich a cekali jsme az do 7, kdy se rozdavali listky s poradovym cislem. System funguje tak, ze maji urcity pocet trvalych trhovcu, potom lidi, kteri maji predplaceno na mesic a pak jsou tu takovy jako my, kteri prijdou jen cas od casu. Maji pro ne pripraveno 30 mist + mista trvalych trhovcu, kteri ten den nedorazi. Mela jsem stesti, protoze na me vyslo cislo 30! Ostatni dali svoje jmena a museli cekat az do 9, kdy bylo jasny kolik trvalych nedorazilo. Nam byla pridelena mista v 8. Jelikoz jsem mela cislo 30, zbylo na me posledni misto. Bylo to ale v pohode, rozestavela jsem vsechny svoje vytvory a cekali jsme na lidi. Po tydnu deste nam vylezl Punta a hral a hral a bylo vedro jako v peci. Zpocatku jsem si rikala, ze opet budu ve ztrate, ale nakonec to nebylo tak hrozny. I presto, ze jsem musela zaplatit $60 za misto a za stul, neco malo jsem vydelala. No vlastne ne, protoze si Peter koupil knihu a dali jsme si obed. Takze jsem opet na 0. Ale v porovnanim s Bondi trhem, kde jsem se navic delila o stul s dalsim clovekem a jen tak tak se mi vratili penize za misto, tento trh byl mnohem uspesnejsi. Neprijelo tolik trhovcu, protoze je odradil dest tyden pred tim, takze priste, az pujdu prodavat, musim dorazit jeste driv, tzn. tak ve 4 rano. Uf. No zivit bych se tim nemohla.
19.10.-22.10.2004 - Vcera jsme se vratili z prodlouzeneho vikendu v Melbourne. Byla to vicemene pracovni zalezitost Petera, ale byla jsem pozvana taky a tak proc nejet. Honda dodava Peterove firme motory a ty jsou pak pouzivani pro elektricke generatory. Jelikoz jsou to jedni z nejvetsich odberatelu tady v Australii, tak byl pozvan Pete a jeho sef. Co se udalo. Hlavni udalosti bylo predstaveni noveho motoru Hondy, ktery je sice stale v procesu vyvinu, ale uz ted maji fungujici prototyp, ktery byl predveden v sobotu. Dalsi casti, pro nas vic zajimavejsi, byl zavod Moto Grand Prix na Philip Island. Honda platila ubytovani na sobotu a nedeli, letenky, jidlo a dopravu na ostrov. Ale zacneme od zacatku. V sobotu rano jsme vstali a v 7.15 na nas cekal taxik. Na letisti vsechno probehlo vsechno skoro hladce. Nemeli jsme letenky jako takove v ruce, ale jen itinerar a meli jsme dostat tzv. e-ticket. Zjistili jsme ale, ze nase referencni cislo nesouhlasi s tim co bylo v systemu, takze jsme trochu zdrzovali. Ale to bych nebyla ja, aby se neco nestalo. Pri pruchodu bezpecnostni zonou jsme ani ja, jak je mym zvykem ani Peter se zelezem v noze nepiskali. Meli jsme sedacku u okna. Nez nastoupili vsichni cestujici docela to trvalo. Jedna starsi pani strasne pachla pripravkem na moly. Oni si ti starsi lidi asi mysli, ze jim vsechno obleceni sezerou molove, tak do skrine napraskaj spoustu smradu, aby je odradili. Po odstartovani jsme dostali snidani, vetsinu jsem dala Peterovi a jelikoz cesta trvala jen 1.5 hodiny, za chvili jsme uz zase klesali na pristani. V Melbourne bylo hlaseno jen 11 stupnu a pod mrakem, coz nebyla moc dobra zprava. Hotel Hilton byl hned na letisti, takze jsme nemuseli ani nikam jezdit a nic hledat. Asi jsme byli jedni z prvnich a tak Peter dostal na vyber pokoj s velkou posteli a jeste s vetsi posteli. Vybrat tu druhou variantu. Na recepci jsme dostali tasku od Hondy s passama na MGP, cepicema, trikama, kosili a prospektama. Vybalili jsme a ja jsem zavolala Russelovi (znamy z Qantasu, volejbalu) a ten nas prijel vyzvednout. Prijel v 11.30 a jeli jsme na obed. Pak jsme zjistili, ze oni ( Russel a manzelka Yvonne) pred chvili vstavali a ze oni vlastne jedou na snidani. Pete musel byt zpatky v hotelu kvuli prezentaci ve 3 hodiny odpoledne a ja jsem zustala s Russlem a Yvonne. Jeli jsme k nim domu pozdravit kocoura Fudge a pak me vzal Russel na kopec Mt. Macedon, kde je vyhlidka a pak tam stoji jeden ohromnej kriz, rekla bych tak 10-15m vysokej. Skoda, ze bylo pod mrakem, jen stezi jsme videli siluetu Melbourne. Pak uz me odvezl Russ na letiste protoze na programu byly drinky pred veceri a samotna vecere. Peter prijel tesne po me, vymrzlej, protoze si sikula nevzal svetr a motor predvadeli venku. Vymaodelovala jsem si novy oblicej a uz jsme si to stradovali do baru. Museli jsme povinne konzverzovat s paprdama z Hondy, popijeli jsme a pojidali jarni zavitky, sushi atd. Pak uz nas nahnali do mistnosti, kde probihala vecere, posadili nas podle zasedaciho poradku, byla jsem rada, ze pary nechali u sebe, nevim co bych si tam s nekym neznamym povidala. Sedelo nas u stolu 7, my dva, Peteruv sef s manzelkou, chlapek z Hondy (marketing) a par Helen s Colinem. Vsichni prijemny. V mistnosti jako dekorace byly motory, motorky, sekacky na travu atd. Mezi chodama jsme dostali prezentaci od pana "z Ameriky" o kreativite a inovaci, rikala jsem si jak super presentuje, vtipne a zajimave a pak se ukazalo, ze to byl chlapek z Australie, ktereho si Honda najala, aby udelal show presentaci. Personal mel nahlaseno, ze jsme vegetariani, takze jsme dostali jako predkrm Ceasar salat bez masa, k hlavnimu jidlu nudlicky cukyny a rajcata na kolu z listoveho testa (to vypadalo spis jako predkrm) a jako zakusek byl cheesecake s jahodama a passionfruit. Sice to byly maly porce, ale uplne to stacilo, navic jsme uprostred stolu meli nejaky syr, olivy atd. Pak se chvili konverzovalo, nastesti to nebylo ani moc pracovni, jen kdyz si k nam prisednul nekdo z Hondy, Pete je okamzite bombardoval otazkama. Jeho sef mlcel a tak trochu mi prislo, ze by mel byt sef spis Peter. V 11 jsme sli do hajan, v nedeli nas cekal dlouhy den. Budicek v 5.30, snidane v 6.00 a odjezd autobusu v 7.00. Pred snidani Pete potkal rodice jeho kamarada (taky pracuji v branzi) a 10 minut kecali ani nevim o cem (prace) a byla jsem rada, kdyz uz jsme sli na snidani jako takovou. Bohuzel nas pozvali ke stolu, takze jsem musela trpet dalsich asi 20 minut. Vubec mi nebyli sympaticky, takovy ty typy, my vsechno vime a vsechno zname. Peter a ten chlapek kecali a kecali, jeho zena se do toho taky vlozila a ja tam sedela jak trubka a cpala jsem se ovocem. A protoze jsem nic nerikala, tak me Peter omluvil s tim, ze moc nemluvim anglicky. Pravdou bylo, ze jsem rozumela vsemu, jen jsem nechapala souvislosti. V tu chvili se mi prestalo chtit nekam jet, protoze jsem ocekavala, ze tam povidani bude pokracovat. Dosli jsme si do pokoje pro veci a kohopak jsme to nepotkali u vytahu. No samozrejme ze Rodice. Nakonec jsem jela, autobus byl pristaven v 7.00, ale vyjeli jsme o neco dyl. Ridici se neco na autobusu nelibilo a tak jsme po 10 minutach presedali do jineho. Pak uz hura na Philip Island. Cesta trvala asi 2 hodinky. Nejvetsi atrakce na MGP byl Valentino Rossi, ktery na PI nebyl za posledni 4 roky prazen. Pokud by vyhral nebo dojel druhy, tak vyhraje celou serii zavodu. Puvodne Rossi jezdil na Honde, ale loni presel k Yamaha a to se Honde samozrejme nelibi. Pocasi je na PI nepredvidatelny, posledni dva roky prselo a prselo, ale tentokrat se udelalo krasne, jen den predtim tam padali kroupy a prselo, takze porasi prijemne prekvapilo. Na obloze jen sem tam mracek. Vetsinou je na PI o 3 stupne min nez v Melbourne, predpoved byla 19 stupnu, takze jsme si vzali nekolik vrstev obleceni. Na PI jsme byli asi v 9.30, po ceste nas predjizdelo miliony motorek. Jsem prekvapena kolik lidi tu ma motorky a jaky. Ne jako u nas, stary a neudrzovany Pionyry. Autobus nas vysadil u hlavniho vchodu a my jsme se vydali hledat stan Hondy. Kdyz jsme stali porad na silnici ve fronte aut, jeden z lidi v buse najednou, s hruzou v hlase, rekl, at se podivame z okna. A tam se na nas ritilo mensi letadlo. Byla to docela sila, myslela jsem si, ze to je nase posledni chvilka. Nastesti letadlo proletelo tesne nad autobusem a na druhe strane silnice pristalo na pristavaci plose. Nevim jestli to byl normalni manevr nebo si z nas pilot delal soufky. Ale bylo to fakt docela silny kafe. Kdyz jsme konecne nasli hlavni stanviste Hondy, ktere bylo samozrejme az na konci jako posledni, vystali jsme si frontu a pak dostali modre naramky a spunty do usi. Bylo to stanoviste pro cleny motoklubu Hondy, ti meli cervene naramky. Na programu byl obed a odpoledni svaca, nealko zadarmo a pivko za $4.50, docela drahy. Krome obcerstveni tam bylo hlediste a to stalo primo u rovinky, kousek za startem a bylo nadherne videt na velkou cast okruhu. Pred zavody byl zorganizovan vylet do pitu, kde se udrzujou, opatrujou a lesti motorky vsech zavodniku. Byla tam ohromna fronta, cekani nam kratila show sportovniho letadla, ktere delalo ruzne vrtule a triky a kdyz jsme se konecne dostali na misto, tak na nas porad nekdo rval, at si pospisime a nezastavujeme se, protoze potrebuji pity zavrit. Ani me nenechali v klidu fotit. Prvni zavod ktery jsme videli byli motorky 125cc, to jsou nejpomalejsi z tech tri hlavnich zavodu. Ke konci zavodu jsem Petera vytahla a sli jsme na prochazku kolem okruhu, ktery meri 4,4km. Motorkam trva jeden okruh asi minutu a pul a nam to trvalo neco pres hodinu. Behem te doby co jsme sli kolem byl odstartovan a ukoncen zavod 250cc. Po ceste jsme videli na plote ceskou vlajku a tak me napadlo se podivat do programu jestli v zavodech jsou nasi zastupci. Krome toho hlavniho jsme v obou meli par lidi, dokonce jednu holku. Kdyz jsme se vraceli tak na obloze prave zacala show stihacky, ja ji nastesti videla, ale Peter ne. Kdyz byla v dalce tak nebyla ani slyset, ale jak prelitala nad nami, to byl tak strasnej rev, ze nam to malem urvalo usni bubinky. Ja jsem nejaky zvuk ocekavala, ale Peter vyskocil metr nad zem, jak se lekl. A ze litala nizko. Jen tak tak jsme se vratili na obed a na zacatek hlavniho zavodu GP, kde jel Valentino Rossi, 25-ti lety blazen a komik, nejvetsi favorit. Prechodem k Yamaha, ktera je horsi nez Honda, chtel dokazat, ze muze vyhravat i na jinych znackach motorek. A to se mu sakra dari. Cely zavod vedl ??? a v poslednim kole se 3x navzajem predjeli a na konec vyhral kdo jiny nez Rossi. Kazdy zavod jede jiny pocet kol, 125cc 25 kol, 250cc 27 kol a GP 29 kol. Motorky pri zavode strasne rvou, proto jsme dostali spunty do usi, ktery se zatracene hodily. Vsichni jezdci byli dost mlady. Na rovince, u ktere jsme sedeli, dokazali jet rychlosti 325km/hod. V takovy rychlosti se neda ani fotit. Taky se mi nekolikrat podarilo vyfotit nic, proste prazdno bez motorky. Ke konci dne zacala byt kosa. Po skonceni zavodu vsichni prihlizejici prelezli plot a vydali se ke stupnim vitezu, po draze se tahlo neuveritelny mnozstvi lidi. Udajne tam bylo 24 tisic lidi. A to si dovedete predstavit jak po skonceni asi vypadaly silnice. Proto jsem ocenila, ze Honda zorganizovala veceri primo na PI, kam jsme vyjeli kolem 5 odpoledne a nechali jsme odjet vsechny auta a motorky. Do autobusu prekvapive dorazili vsichni a vcas. Na veceri jsme jeli do mestecka Cowes do restaurace Bistro 115, meli pro nas pripraveny menu, kde bylo jedine mezmase jidlo a to byl predkrm smazeni camembert, ale po optani nam rekli, ze o nas vedi a ze sefkuchar ma neco pripravene, podle me spis improvizoval. Dali jsme si lahvinku vina, dostali jsme predkrm a pak jsme uz cekali na hlavni chod, ktery byl prekvapeni, nevedeli jsme co na nas z talire vyjukne. Dostali jsme zeleninovy kolac, zeleninu, brambory a jednu obrovskou houbu. Bylo to ale dobry. U stolu jsme zase sedeli uplne s nekym jinym, tentokrat s lidma ze Sunshine Coastu, kteri byli docela prijemni. Peter si vymenil vizitky a byli jsme pozvani na pifko az nekdy prijedeme do Brisbane. Prisla na nas unava a misto zakusku jsme uz strasne chteli jet zpatky do Melbourne. Pak nam prinesli jinej zakusek nez jsme si objednali, ale uz nebyla sila na vysvetlovani. Kolem 10 jsme se konecne presunuli zpatky do busu, uvelebili se a jeste nez jsme se rozjeli, jsme usnuli. Probudili jsme se tesne pred letistem, takze ty dve hodiny co jsme byli na ceste, jsme ani nevnimali. Kdyz jsme prijeli k hotelu, tak mi pripadalo, ze jsme byli pryc dyl nez jen jeden den. A hura do postele. Pri cisteni zubu se Peter najednou zastavil, sok v ocich a kdyz z neho vylezlo co se stalo, tak sel okamzite volat na informace. Zapomnel kozenou bundu a nevedel jestli v restauraci nebo v autobuse. Volal na informace kvuli cislu do restaurace a kdyz ho spojovali, jeho zrak padnul na zidli, kde pod moji budnou vysela ta jeho. No proste estrada. Rano jsme nemuseli vstavat brzo, takze jsme si trochu prispali. Domluvili jsme se, ze si pujcime auticko a pojedeme se projet kolem zatoky Philip Bay. Sbalili jsme, dosli si na snidani, po telefonu zamluvili auto v autopujcovne Thriffty a vyrazili do Sorrenta a podivat se na tzv. Bath Boxes, coz jsou barevny chajdicky na plazich, kde lidi uchovavaj surfovy prkna, BBQ atd. Uz od rana me bolel bedrich (bricho) a preslo to az kolem 2 odpoledne. Meli jsme modre Hyunday Getz a na tu chvilku jsme ho pojmenovali Modrasek. Bylo uplne novy, melo najete jen neco malo pres 1500km. No... Jako prvni ukol bylo se vymotat z mesta, takze na pomoc prisla mapa. Vyjezd kde jsme chteli jet jsme prejeli a pak Pete tvrdil, ze vi kde jsme. A asi vedel, protoze jsme se neztratili. Dojeli jsme se podivat do pristavu St. Kilda a pak uz jeli po Nepean Hwy do Morningtonu, kde jsme najeli na pobrezni silnici Esplanande. Pocasi bylo super, slunicko sajnilo, proste parada. U Mt. Martha jsme videli prvni Bath Boxes. Dojeli jsme do Portsea a pak zpatky do Sorrenta, kde jsme si koupili obed a nalodili se na ferry, ktera nas odvezla na druhou stranu obrovske zatoky Philip Bay. Kdyz jsme prijeli k pokladne, tak na nas pani vybafla cenu $48 a z toho jsem mela sok, protoze cesta trvala jen 40 minut. Vyderaci. Pristali jsme v Queenscliffu a pokracovali jsme dal smerem Geelong a Melbourne po Princess Hwy. Po ceste jsme se chteli zastavit u benzinky na kafe, ale opet jsme prejeli vjezd. Peter zastavil kousek za odbockou v odstavnym pruhu a ja jsem zbystrila, ze za nami je jakasi polosilnice, ktera vede k benzince. Sice tam byla znacka, ze jako nepouzivat, ale to pro Petera neplatilo a uz jsme si to po stradovali, na konci byl mensi hup pres obrubnik, ale jinak vse probehlo hladce. Pete si dal kafe, ktery bylo pry nejhorsi co kdy pil. Na letiste jsme prijeli asi v pet odpoledne, natankovali jsme a vratili auto. Na letisti jsme zkusili, jestli by nas neposadili do drivejsiho letu, ale bohuzel to nebylo mozne, takze jsme museli cekat dve hodiny. Tesne pred skenovanim se Peter prohmataval a nemohl najit mobil, takze jsme opustili radu s tim, ze ho Pete nechal v aute, ale pak ho nasel. Zapomel totiz, ze si ho povesil na snurku a visel mu na krku. Kdyz uz se blizil cas nastupu do letadla, oznamili nam, ze letadlo bude mit zpozdeni. Nakonec z toho byla hodina a odletali jsme az v osm vecer. Pan pilot nam oznamil, ze mame extra benzin a ze letime maximalni rychlosti. Tim jsme zvladli trasu, ktera normalne trva hodinu a pul, za hodinu. K veceri jsme dostali testoviny. V Sydney po pristani jsme si pockali na tasky a zaradili jsme se do dlouhatanananske fronty na taxi. Nastesti rychle postupovala, protoze taxi cekali za rohem a prijizdeli po 10. Najednou mi nekdo zatukal na rameno a pta se me "Nepotkali jsme se nahodou v Hunter Valley?". No byla to jedna z tech nasich spolucestujich po vinarske oblasti v Hunter Valley, Joanna. Povidali jsme a povidali a pak uz jsme byli na rade, nasedli do taxiku a jeli vzhuru k domovu. Dorazili jsme v 22.15 a hupsli jsme rovnou do postele. Byl to ale dlouhy vikend. Tady jsou nejaky informace http://bikes.grandprix.com.au/
18.10.2004 - Minuly tyden ve stredu tu bylo strasny vedro na jaro. Byl to nejteplejsi rijnovy den za poslednich 150 let a teplomer ukazoval oficialne 38 stupnu, na slunci bylo tak 45. Plaz narvana, dokonce jsem vlezla i do vody, ale byla porad ledova. Takovy vedro tu neni ani v lete. Nicmene to trvalo jen asi 3 dny a dneska uz je jen 19 a prsi, ale myslim, ze se mame na co tesit v lete.
11.10.2004 - O weekendu se nic zvlastniho nestalo, byli jsme na Harbour Bridge, na jednom ze 4 piliru je vyhlidka a muzeum, vse co chcete vedet o Harbour Bridge. Bylo to zajimavy, pocasi nam konecne taky pralo, uz jsme se totiz na most chystali minimalne 3x, ale pokazde bylo pod mrakem. Vyhled na pristav, operu, zatoky a obe casti Sydney stal za to. Na moste se organizuje tzv. Bridge Climb (lezeni po moste), je to celkem dost drahy, myslim kome $150 za osobu a jelikoz je to dosti oblibena atrakce, videli jsem asi 5 skupinek turistu lezouci po konstrukci mostu v jednotnych sedivych obleccich. Na ceste zpatky jsme to vzali kolem Opera House a do Botanical Garden, kde minuly tyden poprve v Sydney vykvetla nejvetsi kytka na svete jmenujici se Big Titan Arum (tady jsou nejaky fotky http://www.rbgsyd.gov.au/breaking_news/titan_arum_photos a par informaci http://www.huntington.org/BotanicalDiv/TitanArum.htm) a tak jsme se sli podivat i do skleniku Pyramida, abysme to nepropasli. Kvete totiz snad jen jednou za 4 roky. Kvet je vysoky 2,9m a hliza vazi az 100kg!!! Ted uz je odkvetly a my jsme ho videli uz ve fazi odkvetu. Nejvice rozkvetla byla minulou stredu, poprve rozkveta v noci a zahreje se natolik, ze z ni uchazi para. Udajne v plnem kvetu smrdi jako tlejici lidske telo, my jsme nastesti prisli o par dni pozdeji a nic jsme necitili a tim laka hmyz, hlavne specialni typ vcel. Latinsky se jmenuje Amorphophallus titanum a znamena to Öbrovsky zdeformovany penis"!!! Puvodne pochazi z Indonesie. Pristi weekend letime do Melbourne na Grand Prix motorek!
8.10.2004 - Vyhrali jsme Lotto (sazku)!!! Teda vyhrali jsme $40, ale i to potesi. Doufam, ze to je jen slaby zacatek a priste vyhrajeme nejakou velkou sumicku, napr. $15 milionu apod. *V praci je to dobry i spatny. Dobry to je v tom, ze mam dobrou pracovni dobu a je to vcelku dobre zaplaceny, ale na druhou stranu to ma spis vic stinnejch stranek nez dobrejch. Hlavne me sere jeden manazer Alex (nemcour), kterej neumi jednat s lidma, je studenej jak psi cumak a mysli si, ze sezral vsechnu moudrost. Kdyby mohl, tak mi da skoleni, jak se doplnuje do regalu. Idiot. Predevcirem mi tak dokonale zkazil naladu, ze jsem mela sto chuti odejit, ale zase si rikam, ze je to jen 8 tydnu nez pojedu domu, coz mimochodem jeste nevedi a vedet to nebudou tak tyden dopredu, tak jsem jak debil prikyvovala a udelal jsem co rekl. Ale uz uz jsem se s nim chtela dohadovat, ze vim co delam. No a dalsi vec jsou moje zada. Bolej jako blazen a je to ze zvedani docela tezkych beden z palety na vozik, z voziku na podlahu a pak pokud se vsechno nevejde do regalu, z podlahy na vrsek regalu. I kdyz delam jen 5 hodin denne a 4 dny v tydnu, tak bych asi vic nezvladla. Doufam, ze to utece rychle, uz se nemuzu dockat. *Mohlo by to utect rychle i tim, ze prespristi vikend letime do Melbourne. Peterova firma je nejvetsi odberatel motoru od Hondy a jelikoz pristi vikend Honda predvadi novy motor a jelikoz je Grand Prix motorek na Philip Island (kousek od Melbourne), tak Petera pozvali na predvadecku a na zavod a me muze vzit s sebou. Honda plati vsechno - letenky, hotel, dopravu, jidlo atd. proste vikend skoro zadarmo. Ne ze by me motorky tak brali, ale neberte to. Budeme mit pristup do zakulisi, tak to aspon bude neco jinyho. Podam zpravy. Pa.
7.10.2004 - Jak jsem psala jeste v zari, minuly vikend jsme se vypravili na skoro 6-ti hodinovou jizdu autem do mesta Dubbo, kde je safari Wester Plain Zoo. Cely minuly tyden prselo a bylo hnusne a tak jsme vubec premysleli jestli pojedeme nebo ne, az jsem nasla predpoved pocasi a hlasili vyjasnovani a pak jasno. Dubbo je od Sydney na severozapad a protoze jsme se chteli vyhnout zacpe pred prodlouzenym vikendem, vyrazili jsme ze Sydney uz v sobotu rano ve 3.30. Pravda, na silnici nebyla skoro ani noha, takze jsme to zvladli s malymi prestavkami a stridanim se za volantem za 5,5 hodiny. Do Dubba jsme dorazili v 9 a jeli jsme rovnou do Zoo. Ubytovani jsme meli zajistene uz mesic dopredu, ale i tak jsme sehnali jen drazsi motel za $89 na noc namisto kabiny v karavan parku za $40 na noc + s kuchynkou. Vsechno proste bylo zamluvene mesice dopredu. Vstupne do Zoo platilo na dva dny, takze kdyby se stalo, ze za jeden den nestihneme videt vsechny zvirata, mohli jsme se vratit i v nedeli. Zoo se puvodne jmenovalo Open Plain Zoo a driv taky bylo vic otevrene, tzn., ze zvirata meli vetsi vybeh a dokonce snad byly ruzny druhy zvirat spolecne. Ted je to Zoo, kde jsou zvirata oddeleny od lidi prikopem, ale jen zepredu, z ostatnich tri stran je plot. Takze to me trochu mrzelo, tesila jsem se na skoro divocinu, fotak byl pripraven, nakoupeno spoustu filmu. I tak jsme tech filmu vyfotili 5! A byl to vikend prdeli a zadku, protoze se k nam zvirata tocila prave touhle casti tela, na fotkach jich je hodne zadkem k nam. V Zoo je 6-ti kilometrovy okruh a projizdi se bud autem, na kole nebo pesky. My jsme zvolili auto a vzdycky jsme u vybehu zvirat zaparkovali a poctili jsme je navstevou. Nejvyssi povolena rychlost v Zoo je 10km/hod. Stihli jsme krmeni bilych nosorozcu a ziraf i s povidanim o nich. Pak tam bydli taky velbloudi, kozy, lvi, tygri, zebry, bufalo, jeleni, klokani, koaly, pstrosi, orlove, opice a dalsi a dalsi. Dali jsme si obed, ktery jsem uvarila uz v patek, mimochodem jsem navarila jidlo na cely tyden a docela jsem byla prekvapena, ze skoro vsechno prezilo cestu ze Sydney a cely den v aute. Pak v motelu jsem to rychle vrzla do lednicky a dalo se to snist. V sobotu jsme stihli objet a videt vsechny vybehy a vyfotit skoro vsechny zvirata, takze jsme zacali premyslet co budeme delat v nedeli. Chteli jsme zajet na informace, ale uz meli zavreno, v motelu meli par letacku, takze jsme je prosli, ale nic moc zajimaveho jsme nenasli. V motelu jsme bydleli v pokoji jak nam bylo receno, s vyhledem na vodu. Pry jich v Dubbo moc neni (je ve vnitrozemi), ale my jsme meli vyjimku. Z te vody se vyklubal bazenek, meli jsme ho hned pred vchodem a krome toho, ze se tam koupaly deti a delaly bordel, jsme meli pokoj hned vedle recepce, takze jsme slyseli kazdy telefon. Nastesti se deti prestaly cachtat, protoze zaslo slunce a v noci telefony nezvonili, takze to nakonec dopadlo dobre. Rano jsme zajeli do infocentra a vyzvedli si par brozur a letaku a nakonec jsme se vydali do jeskyni u mesta Wellington, kde krome jeskyni je i dul na fosfat. Bohuzel meli tak blby casy prohlidek, ze jsme stihli prohlidku jeskyne a cekat dve hodiny na prohlidku dolu se nam nechtelo. Prosli jsme japonskou zahradou, ktera byla hned vedle a tim jsme zabili pul hodiny cekani, pak uz jsme se vydali pod zem. Kdyz jsme poprve zastavili a cekali na vyklad, cekali jsme asi 10 minut, jelikoz se do jeskyne valili zastupy lidi. Bylo nas tam kolem 130!!! Hruza. Jeskyne se jmenovala Cathedral Cave (Katedrala). Jmenuje se podle toho, ze v jeskyni je diskutabilne nejvetsi stalagmit (od zeme) na svete s vyskou pres 15m a vypada jako varhany v katedrale. Dokonce se tam poradaji svatby a na vanoce jsou tam zorganizovane koledy. Bylo to zajimave, ale nase Punkevni jeskyne nebo i Chynovske jsou mnohem lepsi. Kolem jedne hodiny jsme se dali na cestu zpatky, dohodli jsme se, ze zajedeme jeste jednou do Zoo, co kdybysme propasli nejake dobre fotky a pak se naucit hazet bumerangem. Cesta zpatky nam trvalo ponekud dele, protoze jsme se vydali na vyhlidku, ale nejak jsme ji propasli a po 10 minutach se nam ty 4km zdali nejak dlouhy. Peter se ale rozhodl, ze bude po ceste pokracovat, nechtelo se mu vracet a byl si jisty, ze tahle cesta vede zpatky do Dubba. Asfaltka se za cas zmenila na nezpevnenou cestu a kolem nas jen zelen, obcas nejaka farma. Ale... spousta foto prilezitosti. Asi po 30 minutach jsme se kupodivu napojili zpatky na hlavni cestu do Dubba. V Zoo jsme se naobedvali a pak rychle objeli nejzajimavejsi vybehy. Tesne pred 4 hodinou jsme se rozloucili a jeli jsme se ucit hazet bumerangem. Peter mel brichabol, takze jsem nakonec sla hazet sama, jenze jakmile jsem si nasadila helmu, zatahla se obloha, zacal foukat vitr a zacalo prset. Takze mi penize byly vraceny a kdyz jsem si aspon vybirala bumerang na zakoupeni, dali jsme se do reci s panem ucitelem a vyrobcem. Doslo k tomu, ze jsem si vybrala ten nejjednodussi bumerand bez napisu a obrazku a rikala jsem Peterovi, ze kdybysme dali bumerang tatkovi, tak by ho okamzite rozrezal na hlavolam. Zeptala jsem se, jestli jsou bumerangy vyrabene rucne a vyrobce rekl ze ano, jenze si myslel, ze mu neverim, tak nam dal ukazkovou vyrobu jednoho bumerangu, ktery jsem si odvezla domu. Behem te doby co nam vyrabel bumerang prehanka presla a zase se vyjasnilo, na obloze se udelala obrovska duha a tak jsem zase zaplatila svych $5 a ucila jsem se hazet bumerangem. Prvni hod byl hroznej, myslim, ze smeroval primo do zeme, ale pak se to zlepsovalo. Meli jsme (byl tam jeste jeden chlapec) asi 25 hodu, takze muzu rict, ze mam zaklady pro hazeni bumerangem. Pak uz jsme jeli do motelu odpocivat, v pondeli nas cekala dlouha cesta zpatky a vecer nas cekalo Grand finale rugby, kde hral Peteruv tym, ktery bohuzel prohral o 3 body. V noci prselo, ale rano uz zase svitilo slunicko. V sobotu jsem si dokonce trochu pripalila ruce, na hlave jsem mela nastesti klobouk, takze frnak zustal v puvodni barve. Pocasi nam vyslo suprove. Chtela jsem se po ceste domu jeste nekde zastavit, ale protoze jsem vyjeli docela pozde (v 10), rozhodli jsme se jet rovnou do Sydney, abysme se vyhnuli zacpam. Cesta nam trvala o neco dyl, protoze preci jenom na silnicich bylo vic aut nez ve 4 hodiny rano a tak jsme prijeli ve 4 hodiny odpoledne, koupili si pizzu k veceri, dali si sprchu, hodili nohy na stul a odpocivali. Tak to byl nas vylet za zviratkama. Fotky se vcelku vydarili, ty nejlepsi naskenuju a prilozim.
6.10.2004 - Dneska jsou to 2 roky co jsem poprve vstoupila na pudu Australie!!!
20.9.2004 – Je tu dost teplo, vsude je sucho a musime setrit vodou. Jenze kdovi, kdo jak setri. Kdyby se tu za vodu platilo, tak lidi urcite setri vic, ale jakmile je voda zdarma, tak pochybuju, ze se vsichni napriklad budou denne sprchovat o 5 minut min, jak nam radi v televiznich reklamach. V prehradach je udajne o 50% min vody a tak jsme se jeli k hlavni prehrade pro Sydney podivat minuly weekend. Peter tam byl pred X lety a tvrdil, ze se da jit primo k prehrade. Jenze… pred X lety to bylo tak a ted to bylo jinak. Cela prehrada je uzavrena pro verejnost, vcetne okoli a pro lidi je postavena vyhlidka na prehradu, ale voda z ni videt neni. Takze nas to trochu zklamalo a po malem obede jsme se vydali na cestu zpatky. A k nasemu velkemu prekvapeni jsme po ceste potakali pasouci se velbloudy. Samozrejme jsme zastavili a s fotakem jsme se na ne sli podivat. Peter neodolal pokuseni jednoho z nich pohladit a ja fotila. A kupodivu se nechal hladit, asi proto, ze byl v ohrade a byl na to zvykly. Zase jsem na nich vyplacala asi 10 fotek, ale ty stoji za to. Pak jsme jeste zastavili na vyhlidce „Kamenna vyhlidka", ktera byla, jak nazev rika na kameni a vysoko nad udolim, ve kterem tekla reka Nepean River. To stalo za to, pocasi taky bylo uchazejici, takze jsme si velbloudama a vyhlidkou vynahradili vylet k prehrade. *Jelikoz Peter je hubenej jak lunt a kdyz pracuje, tak nemysli na jidlo, balim mu do prace vzdycky v kontejneru co zbyde od vecere, aby nemusel odchazet z kancelare. Protoze kdyz nema tasticku s kontejnerem, tak na obed uplne zapomene a prijede domu hladovej. No a od predminule stredy jsem mu pripominala, aby nezapomenul privezt zpatky prazdne kontejnery, abych mu to jidlo mela do ceho davat. No a dopadlo to tak, ze na mile kontejnery zapominal celych 7 dni a kazdy den pridaval na hromadu dalsi. Dopadlo to tak, ze minulou stredu privezl dve igelitky neumytych, pres weekend zasmradlych kontejneru a babo rad. Fuj to byl smrad. Ale umyla jsem je a jsou vhodne k dalsimu pouziti. To jsou cely chlapi. *4.10. v pondeli je tu volno a tim padem nemusime ani do skoly. A ja pracuju jen od uterka do patku, takze mam cele pondeli volno. Dohodli jsme se s Peterem, ze nekam vyrazime, pryc ze Sydney a padlo to na misto Dubbo, kde je otevrene Safari Zoo, kde nejsou ohrady a zvirata jsou od lidi oddelena jen malym prikopem. Na to se uz strasne tesim, hlavne na foceni. Az prijedeme, tak napisu, jak to dopadlo. Chtela jsem zamluvit bydleni v caravan parku, ale v sirem okoli bylo vsechno plne. 4 tydny dopredu. Takze nakonec skoncime v motelu bez lednicky a kuchyne a dvojnasobnou cenu. No ale hlavne, ze mame kde bydlet.
9.9.2004 - A mam to uspesne za sebou! Co? Kurz RSA - Responsible Service of Alcohol. Radka me dopredu strasila, ze to bude tezky a ze nas nenechaji se divat do knihy. Ale asi zalezi na tom, kde clovek ten kurz dela, jelikoz mi jsme to meli docela na haku. Vyucujici prisel o pul hodiny pozde, nez jsme se predstavili a nez nam povypravel co vsechno dela, tak byla hodina pryc, pak jsme to probehli letem svetem, meli dve prestavky, rekl nam v podstate co bude v testu a nakonec jsme mohli pouzivat knihy, tzv. Open book test. Takze mam Certifikat, ze muzu prodavat alkohol!!! Asi si ho zaramuju :o). A skoncili jsme o hodinu driv.
8.9.2004 – Tak mi za chvili konci cas odpocinku a nicnedelani. Od pondelka jdu znovu do skoly a nasla jsem konecne praci. Teda rovnou dve. Zakon schvalnosti. Dva tydny rozdavam zivotopisy na potkani, pak jdu na trenink do kaficka a dostanu praci, jdu navstivit Radku do prace do Kemeny’s (supermarket s alkoholem a ostatnim) a oznamit ji tu radostnou novinku a dostanu hned nabidku na dalsi. Chlapek z Kemeny’s, kteremu jsem davala moje CV uz pred 3 tydny porad nevedel jestli me potrebuje nebo ne, porad mi rikal, prijd se zeptat zitra nebo v patek, az jsem rezignovala a neprisla. No a jak jsem Radce oznamovala, ze mam praci, tak ke me prisel a rekl mi, ze ztratil moje cislo a po 10 minutach premysleni mi nabidl praci. Hodiny jak potrebuju, bez weekendu, slusny plat. Co vic si prat. Jenze jsem uz dostala praci v tom kaficku. Nevedela jsem co delat, dilema jako blazen. Tak jsem sla v utery na trenink a docela dobry, tak jsem hned zavolat do kaficka, kde bych musela delat weekendy, ze tam pracovat nebudu. Bylo mi jich lito, jsou to strasne prijemny lidi, ale… Takze zitra jdu na kurz RSA (Responsible service of alcohol), ktery po me chteji a od patku mi to zacne. Moje pracovni doba je utery az patek od 8 rano do 1. Znacka ideal. Brzy tu bude leto, takze aspon budu mit cas na plazovani a brusleni a kresleni a skolu. Ironicky Kemeny's je hned vedle Kurete, takze to budu mit kousek pro jidlo. Hmmm, mozna. A jeste jedna vec, ten cinskej kuchar, kvuli kterymu jsem nakonec odesla, se cvici a trenuje na to, aby byl manager obchodu a to bude sila!!! *Peter byl vcera poprve po bouracce v posilovne a kdyz prisel domu, tak byl strasne nadsenej, ze zlomil lenost a opravdu do ty posilky dorazil. Ma dost zeslablou levou nozku, a to tak, ze na ni nema zadny svaliky. Mel ji hubenou I pred tim, ale mel na ni svaly. Takze musi zacit odznova.
6.9.2004 – A mame tu zari a zacalo nam jaro. Zacalo nam krupobitim. Vcera naveceru se obloha zatahla byla cerna jak saze a pak to zacalo. Nejdriv byla bourka s kroupama velkyma jako kulicky a pak prisla druha s kroupama velikosti tresni. Vsude bylo bilo a rana kroupou docela bolela. *Minule jsem zapomnela napsat, ze jsme v patek 27.8. vyrazily s Hankou (exspolukolegyne z Kurete) na vylet do Watsons Bay. Nejdriv jsme nevedely, na kterej bus nasednout, ale pak jeden prijel a mel vepredu napsano Watsons Bay, tak jsme mely stesti. Vystoupili jsme u majaku a sly pesky asi 5 km do Watsons Bay po pobreznim treku. Chvilku bylo hezky, pak zacalo prset, ale nez jsem vytahla destnik, tak zase prestalo. Nakonec se vyjasnilo a bylo krasne. Vyfotila jsem zase skoro cely film fotek, ale bylo co fotit – papousci (Cockatoo), lednaci (Kookaburra), plaze, more a pod. *Musim vsem oznamit, ze svoji jahodovou sbirku nezanedbavam, ale poctive ji doplnuju. Jak jsem psala minule (snad), sehnala jsem malou jakoby sosku kravy, ta je zelena a ma na sobe cerveny jahody. Tak to byl ulovek. Jinak jsem dostala k narozkam sponku s jahodou a tuzku. Mam par spodaru, igelitku s jahodama, notysek, chnapku, tac, podlozku, proste cokoliv vidim, tak to koupim. *No a posledni vec co jsem chtela dneska napsat je o BBQ. Minule jsem psala o tom, jak jsem slavila narozky a jak jsme pekli maso a klobasky. To jsme pekli na barbeque, ktery Peter potom odlozil do umyvadla v pradelne. No to tam samozrejme zustalo a vydrzelo tam dalsi dva tydny, i pres moje pripominani. Nakonec jsem po byte rozmistila strategicky par vzkazu „Umyt BBQ" a kupodivu to zafungovalo. Od soboty je BBQ cisty. Hip, hip, hura.
30.8.2004 - Tak jsem si uspesne zabouchla klice v byte. A Peter je v praci. Takze jsem, i kdyz mam prazdniny, jela do skoly a brouzdam na netu. No aspon napravim resty a odepisu na nejaky emaily. A sedi tu vedle me nejakej clovek, kterej si asi zapomnel kapesniky a popotahuje takovym zpusobem, ze se mi z toho az zvracet chce. Doufam, ze brzo zmizi. * O weekendu jsme vyjeli ven ze Sydney a zakotvili jsme asi 3 hodiny na sever od Sydney v Nelson Bay, lezici na Tomaree Peninsula. Kdyz jsme v sobotu rano vyjeli, pocasi vypadalo slibne, ale jak jsme se blizili k cili, tak se obloha zatahovala a zatahovala, az byla uplne sediva. Uz v patek jsem zamluvila ubytovani v Karavan parku v kabine, kde je i koupelna a kuchyn a protoze tu jeste neni sezona, stala na jednu noc jen $54, normalne stoji kolem $80. Ubytovat jsme se mohli az ve dve a protoze jsme na miste byli uz v 10, zajeli jsme do Nelson Bay do infocentra, aby nam rekli co stoji za to. O pisecnych dunach jsme vedeli, ale zajimali nas i dalsi atrakce. U plaze, ktera se jmenuje Stockton Beach a meri 23km jsou pisecene duny, zakoupili jsme povoleni vjezdu na plaz autem ($5) a vyrazili jsme. Nemeli jsme sice 4 Wheel Drive" (neco jako dzip) ale jen "All Wheel Drive", takze jsme se na mekkych mistech trochu borili. Bohuzel nevim jaky je presny rozdil mezi 4WD a All WD. No projeli jsme celou plaz, pocasi se krasne vyjasnilo a svitilo nam slunicko, parkrat jsme zastavili na foceni a protoze tu nektere cestovky organizuji bobobani na pisku, Peter nekde splasil papirovou pevnou krabici a tak jsme si sli i zabobovat. Bohuzel to moc nefungovalo, dost se to borilo a asi maji normalne k dispozici lepsi pomucky, ale i tak to byla prca, valeli jsme sudy a nakonec jsme zjistili, ze to lip jezdi bez krabice, jen tak na obleceni. Vyfotila jsem zamorzrejme miliony fotek, zase. Stromum tam je videt jen koruna, zbytek je zasypan piskem, ten se pohybuje o 4 metry za rok. Na konci plaze (nebo na zacatky, podle toho z ktery strany se jede) je vrak lodi Sygma. Tam je taky konec zony, kam se muze autem. Nase auto bylo vylozene nejmensi ze vsech, co po plazi jezdili, zbytek byli jen obrovsky dzipy a taky se nam to trochu vymstilo. Zastavili jsme u vraku, sli jsme se na nej mrknout a vyfotit ho a kdyz jsme se vratili, tak jsme zapadli. Nastesti tam bylo dost chlapu, ktery nas vytlacili z hlubokyho pisku a jakmile jsme se rozjeli, uz jsme nezastavovali a jeli rychle zase nazpatek. Na druhem konci jsou betonovy pyramidy z druhe svetove valky, ktere mely zamezit pristup tankum. Nase dobrodruzstvi v dunach jsme skoncili v pul 2 a akorat to vyslo, ze jsme se jeli hned ubytovat, pak jsme zajeli na obed, protoze jsme skoro umirali hlady a odpoledne uz jsme jen odpocivali a sledovali vykony atletu. Vecer jsme zajeli na vecu do thajske restaurace, ale jidlo bylo prumerny a vubec jsme si nepochutnali. Rano jsme se zasli podivat na plaz v Anna Bay, kde jsme byli ubytovani a pak jsme zajeli zpatky do Nelson Bay na vyslap na vrcholek Tomaree Head odkud byl nadherny vyhled na plaze az po Fingal Bay a pisecny pruh Fingal Spit, po kterem slo pri odlivu prejit na ostrov s majakem. Nez jsme tam pak dosli, tak uz zacal priliv a to jsme neriskovali, abysme tam pak zustali jako ztroskotanci. Pocasi se uz zacalo zase kazit, tak jsme nasedli do auta a vydali jsme se na cestu domu. Po ceste zacalo lejt jak z konve a neprestalo az do Sydney. Tak to byl nas vylet na duny.
27.8.2004 – Tak uz mi je pet dni 28 let. No a v pondeli, tedy den po mych narozeninach, jsem si nasal prvni sedivej vlas. Tak jsem ho vytrhla, ale urcite uz jich tam mam dalsich padesat. A nebude to lepsi. Narozeniny jsem letos neslavila tradicne na Polance, ale protoze jsem na druhe strane zemekoule a nikdo za mnou nechtel priletet, musela jsem si vystacit sama. V sobotu 21.8. jsme udelali maly BBQ s klobaskama, piveckem, salatkem atd. A pak jsme vyrazili do klubu East Leagues Club na Bondi Junction, asi 5 minut od naseho bytecku. Na BBQ nedorazilo moc lidi, protoze vetsina mych znamych pilne pracuje do pozdnich hodin a tak vetsina dorazila az na pifko. Popijeli jsme, klabosili a tancili, Peter tancil jak o zivot a nejaka prave srostla noha ho nevzrusovala, ani si nestezoval druhy den. POvedlo se nam to, Peter se zase opil :o))) a ja na nej davala pozor. No a druhy den v nedeli jsme meli listky do cirkusu Cirque Du Soleil, kanadsky cirkus bez zvirat, jen klauni, scenky, akrobati, zivou hudbou atd. Bylo evidentne videt, ze videlavaji, protoze takhle zarizenej cirkus jsem jeste nevidela. Ne, ze bych pravidelne chodila do cirkusu, ale v tom jednom co jsem byla doma v Cechach to vypadalo docela jinak. No a tak jsem oslavila narozeniny. Polanka to nebyla. *Pred tremi tydny jsem dala vypoved v praci, protoze uz me ty cinani lezli silene na nervy. Jeden delal, ze neco dela, druha se chovala, jako by ji to vsechno patrilo a proste jsem na ne dostala vaznou alergii. Mela jsem koncit dneska. Jenze copak se nestalo. V pondeli kolem druhe hodiny jsem sla do zadni casti obchodu, kde jeden z cinskych kucharu kouril, vedle nej prave privezena kurata. No a ja mu rekla, ze necham otevreny dvere, to aby ten kour mohl ven. Mimochodem bylo nadherny pocasi, takze jsem nechapala, proc drepi vevnitr, navic kdyz je koureni uvnitr zakazany. Vystekl na me „Proc?" a tak jsem mu rekla, protoze kouri a aby se trochu vyvetralo. A odesla jsem zpatky dopredu s tim, ze je vsechno vyreseny. Jenze milej Martin neprestal a porad opakoval at si nestezuju, ze uz mam pred sebou jen jeden tyden a kdesi cosi. A ja si pritom vubec nestezovala, jen jsem ho poprosila, ale on asi jiny slovo nez stiznost nezna. No a pak to prislo, zacal na me rvat a jecet a pak mu z huby vypadlo „Fuck you" a „Fuck off" a to byl konec. Prezula jsem se, oblekla a jen jsem mezi reci rekla dalsimu cinanovi, ze koncim z uz me tam neuvidi. Zavolala jsem Jontimu, manazerovi a rekla mu, ze odchazim o hodinu driv a at je tak hodny a predela rozpis sluzeb, ze uz neprijdu. A bylo to. O uterka jsem nezamestnana. A zatim si to uzivam. Kreslim na sklo, fotim, spim, koukam na olympiadu a hledam praci. Pro znale, Jonti odchazi pristi tyden (zaridil si svuj vlastni kureci obchod), takze z Kurete odchazime dva a misto Jontiho tam bude manazerovat opet pan majitel Jules a to bude sila pro lidi, co s nim nikdy nepracovali, myslim, ze do mesice aspon dva odejdou. A to byla moje kariera v kurecim obchode Charcoal Charlies. Je cas na neco noveho.*Minuly tyden jsem uvarila prvotridni bramboracku, Peter se po ni mohl utlouct a protoze nas je v praci 5 Cechu, uvarila jsem dva hrnce a donesla na ochutnani. Udajne nikdo tak dobrou polivku nejedl za posledni pulrok. To proto, ze jsou v Sydney akorat pul roku. Stava se ze me takova domaci panicka, vyvarim a vyvarim. Ale neprehanim to. Nastesti Pete ma cesky polivky rad.*Pred 14 dny zacala Olympiada. Neverili byste, ale dokonce jsme vstavali ve 3.30 rano a koukali na Zahajovaci ceremonial. Ja jsem toho teda moc nevidela a kdybych vedela, ze to budou rano opakovat, nikdy bych se neprobudila. Jsou tu dva programy, ktery maji Olympiadu, ale musim konstatovat, ze to stoji za dve veci. Uricte vite za ktery. Zacalo to tim, ze pri veslovani jeden komentator neustale opakoval Czechoslovakia, az jsme to nevydrzeli a zavolali do TV Channel 7 a rekli jim, ze uz je to par let, co Ceskoslovensko neexistuje, ale moc to nepomohlo. A nebyli jsme jediny, pani na recepci rikala, ze uz dostali spoustu stiznosti. Ale panu komentatorovi se to asi libilo. A pak to bylo jen samy plavani a plavani, pak obcas nejakej volejbal, vodni polo, kone, pak plavani a plavani a plavani, kdykoli jsme pustili televizi bylo plavani a na ostatni sporty prdeli. Navic ukazovli jen a pouze Australany. Dokonce i Peter byl z toho znechucenej. Skoncilo plavani a v TV je porad plavani. Zadna atletika, nic. Abych byla presna, atletika ano, ale jen s Australanama. Ani desetiboj neukazali. Nic. No proste zklamali.*Pred dvema mesici odjeli sefove Elaine a Jules na dovolenou domu do Jizni Afriky. Na mesic. To bylo pre, pohoda. A abysme je prekvapili, tyden pred jejich prijezdem jsme udelali velky jarni uklid (v zime). Vzali jsme to od stropu po podlahu, jen se vsechno blejskalo. Stravila jsem dve hodiny jen na zachode, pak dalsi tri hodiny v mistnosti na bylinky, omacky, plechovky atd. Vsechno bylo super uklizeny a cisty. V kuchyni je obrovska lednicka a na ni byla spousta veci, ktery tam pristaly uz pred 10 lety a nikdo nevedela co tam je. Vyhazeli jsme 11 velkych pytlu s bordelem. A hadejte co? Oni si toho snad ani nevsimli. Byla jsem tam od 6 vecer a skoncili jsme ve 2.30 rano!!! Jonti musel Elaine ukazat co vsechno jsme udelali a teprve tak si vsimli. *Ten samy weekend jsem natrela Peteruv stary psaci stolek a je krasnej, mam konecne kde kreslit na sklo. Ted jsem dokoncila objednavku 16 sklenicek na svicky a jednu vazu. Kdyz ted nemam kam chodit do prace, tak maluju a maluju a chystam se na leto, delam zasoby, abych mela co prodavat na trhu.*Momentalne si zaroven uzivam mesice volna ze skoly, takze opravdu nemusim nic. Nez mi zacaly prazdniny, musela jsem udelat zkousku z rezervacniho systemu Galielo (rezervace letenek, aut, hotelu atd.). Normalne se tenhle predmet dela tak 2-3 mesice a me to trvalo „jen" pul roku. Nejak se mi do toho nechtelo a tak jsem to protahovala. Nastesti jsem mohla delat Galileo v samostudiu, takze me nikdo nekotroloval. Na zkousku jsem mela tri hodiny, ale ani jsem je nepotrebovala, mohla jsem pouzivat poznamky, jen se muselo odpovidat na otazky jak sly za sebou, nemohla jsem se vratit. Zvladla jsem to na 95%, to jsem ale sprtka. Dokonce jsem se i sla zeptat do cestovky na praci. Bylo mi receno, ze mam vse, co bych potrebovala, ale protoze firma investuje X tisice dolaru do skoleni, pozaduji zamestnani na plny uvazek a to v mym pripade neni mozny, protoze oficialne muzu pracovat 20 hodin tydne. A tak musim hledat praci v jinych sferach. Pak jsem taky mela predmet Prezentace a museli jsme pred celou tridou udelat prezentaci o jedne atrakci v a kolem Sydney. A ja tak nesnasim prezentovat a mluvit pred lidma. Ale uz to mam nastesti za sebou. *31.7. a 1.8. jsme jeli s Peterem a Radkou do Canberry navstivit tetu. Teda ja jsem jela navstivit tetu Danu a predstavit Petera a Radka se jela podivat do Canberry jako turistka. Vyrazili jsme rano v 8 a kolem 10 uz jsme byli na miste. Hned jsme zajeli k nekolika „atrakcim" – Valecny pamatnik, nejstarsi budova v Canberre The Blundell’s Cottage, jezero Burley-Griffin a jako posledni jsme zasli do Noveho Parlamentu. Canberra je politicke mesto, umele vybudovany jako hlavni mesto Australie, aby se mezi sebou prestaly hadat Melbourne a Sydney o tom, kdo bude hlavni mesto. Vsechno v Canberre je presne vymereny podle planu, ale je tam nuda a bydlet bych tam nechtela. Pak jsme uz jeli k tete do jedny z casti Tugrannong a po chvilce odfuku jsme sli na vecu. Byla jsem vybrana jako ridic a musela jsem slibit, ze nebudu moc pit. Hned jak jsme vyjeli, uz bylo sero, tak nam pres cestu preskakal obrovskej klokan. Trochu prekvapeni, protoze jsme byli v hlavnim meste Australie a tak jsme neocekavali klokany ve meste. V nedeli nas teta vzala do hor, kde je ukryty Vesmirny centrum NASA, maji tam spoustu satelitu, jeden mel dokonce v prumeru 70m! Pak jsme dovezli tetu domu a uz jsme jen zajeli do Australskeho Muzea a pak uz pak padili domu.*A to je vsechno z novinek, ted uz jen o tom jak jsem pitoma :o). Uz dvakrat se mi stalo, ze jsem vybehla neco koupit a vrazila jsem si penize do kapsy. Tesne pred vchodem do supermarketu jsem zjistila, ze kapsa je prazdna az vymetena a po penezich ani pamatky. A tak jsem letela zpatky domu, jestli mi tam nekde nevypadly a protoze nikde nic, musela jsem se s penezy rozloucit a vzit si jine. V obou pripadech jsem pak puvodne ztracene penize nasla v rulicce na ulici zafouknute do kouta nebo k obrubniku. A jeste jeden pripad moji sikovnosti. Pred 14 dny v nedeli vecer jsem najednou nemohla najit kreditku, prohledala jsem vsechno a 3x a nikde nic. Musela jsem premyslet, kde jsem s ni naposledy platila. PO dlouhem, ale dlouhem premysleni jsem si vzpomnela, ze jsem kupovala knizku Lonely Planet o Malajsii a tak jedine misto, kde jsem ji mohla nechat bylo primo v tom obchode. V pondeli rano jsem tam hned zavolala a k mymu stesti ji tam meli. Proste mam z pr.... kliku. A to je pro dnesek vsetko. Majte sa dobre a dobre vam tak.
13.7.2004 - Uz ubehlo vic nez 6 tydnu od Peterovy bouracky. Po celych 6 tydnech mel mit Peter sadru a pouzivat berle, aby mu nozka pekne srostla. Jenze znate chlapy. Sadra, ktera byla bohuzel sundavaci, aby Pete mohl nohu cvicit, skoncila uz pred 4 tydny pod zidli a berle odpocivaly na zadnim sedadle auta. A Peter si zvesela vykracoval a chlubil se jak ho nic neboli a ze uz muze chodit sam. Krome toho si kazdy vecer stezoval jak ho boli kotnik. No jizva se pekne zacelila, jen ten kotnik mel porad natekly a cerveny, ale toho si nevsimal. Vsichni mu rikali, at nohu moc nenamaha a at pouziva aspon berle, ale nic. Tvrdohlavec. No a dneska byl u doktora a doktor mu rekl, ze hlavni kost je srostla pekne, ale ta druha u kotniku zas az tak pekne srostla neni a ze by mel pouzivat berle a prijit za tri tydny na kontrolu. Kdyz jsem se ho ptala, jestli berle bude pouzivat, tak se mu do toho moc nechtelo. A abych byla uprimna, nemyslim si, ze by je pouzival. Ale to je cely on, chlapi jsou vsichni stejny. *Jeste jsem nepsala o me uchylce, malovani na sklo. Kdyz jsem v unoru prijela nakoupila jsem par sklenicek na svicky a vaz a nakreslila je. Nabidla jsem je moji kamaradce v kvetinarstvi, ktere je hned vedle "Kurete" (prace) a ta je s radosti vzala. Od te doby uz uplynula hezka radka dni a konecne se ji podarilo udat dve vazy a par sklenicek, takze musim nakreslit par novych vaz. Zkousela jsem sklo prodavat i na trhu na Bondi Beach, ale zadny velky uspechy jsem neslavila, jelikoz jsem mela spatny produkt, vsechny ostatni stanky prodavaly bud hadry nebo bizuterii, takze pockam az bude tepleji a bude vic turistu. Snazim se dat dohromady webovou stranku, kde budou hlavne fotky, takze kdo by mel zajem, muze se mrknout, ale zatim tam nic neni. *Uz pred par tydny jsem slibovala napsat o modre lajne v Sydney. Na hlavnich mistech v Sydney je na silnici nakreslena modra lajna a je tu od roku 2000. Duvod je jednoduchy. Pri olympijskem maratonu vedla tahle lajna bezce od startu do cile, po olympiade ji nikdo nezlikvidoval, takze tu zdobi silnici dodnes a asi jeste dlouho bude. *No a vetsina aut v Australii ma bilou barvu. Vite proc? Protoze je tu vedro a vetsinou sviti slunicko, bila barva jak znamo, nepohlcuje tolik teplo jako napriklad cerna, spis naopak a proto jsou tu auta hlavne bila. Samozrejme tu najdete i ostatni barvy, ale bila prevlada. *O weekendu 22.-23.5. jsme se jeli opit do vinarske oblasti Hunter Valley. Vyjeli jsme zase v sobotu rano a cesta trvala asi 2 hodky, dojeli jsme do info centra a chteli zjistit nejaky ubytovani, pujceni kol atd. Nakonec jsme posbirali asi tunu brozur a z nich jsme vsechno vycetli. Chteli jsme oba ochutnavat, takze objizdeni vinarstvi autem jsme zavrhli a meli jsme dve moznosti - kola nebo minibus. Po dohode jsme se rozhodli pro minibus, protoze jsme se trochu bali, ze po par ochutnavkach nebudeme schopni jet na kole rovne. Rychle jsme si zamluvili kabinu v kempu, to bylo asi 9.45, rychle tam dojeli a uz v 10.00 nas vyzvedaval minibus. Vyzvedl jeste dve slecny na ceste k hlavni silnici, kde jsou vsechny hlavni vinarstvi. U prvniho vinarstvi jsme vylezli, nadechli se a zacali testovat. Minibus mel objizdet celou trasu a vyzvedavat ostatni lidi, ale nakonec se ukazalo ze je nas jen 6 dohromady a tak jsme utvorili malou skupinku a udelali si takovou malou turu, vzdycky se domluvili s ridicem v kolik a kde nas ma vyzvednout a odvezt. Fungovalo to dobre. Krome tech dvou slecen se k nam jeste pridal parecek (jmena si uz nepamatuju), ktery si rano dal vylet balonem. Slecna byla trochu tupa, ale po par sklenickach vina roztomila. Dali jsme si spolecne obed, nakoupili si syr, vino, olivy, chleba atd. a udelali si "maly" piknik. V kazdem vinarstvi jsme si vzali seznam ochutnavanych vin a davali jim znamky, podle toho, ktere melo znamky vysoke, jsme pak v nedeli nakupovali. Nakonec jsme skoncili u 12 lahvi (mimochodem, uz padly). Po ochutnavkach asi v 9 vinarstvich jsme nabrali smer Irska hospoda, jedina hospoda v udoli a dali se do hovoru. Me se tam moc nechtelo, ale vzhledem k tomu, ze Peter ochutnaval tim zpusobem, ze sklenicku s ochutnavanym vinem dopil az do dna, mel uz po tretim vinarstvi promile tak vysoke, ze by nemohl ridit a tak jsem ho nemohla ukecavat, ze nikam nejdeme. Bylo asi 5 hodin a zustali jsme do 9. Peter zvladnul jeste asi 6 piv, takze vypadal moc pekne, ale melo to jednu vyhodu, byli jsme brzo v posteli. I kdyz jsem s sebou mela fotak, moc jsem toho samorzrejme nevypila a tak jsme v nedeli rano vyjeli nakoupit vinecko bile, cervene a portske a po ceste jsem par fotek nafotila. Domu jsem prijeli docela brzo, takze jsme odpoledne odpocivali. *O weekendu 26.-27.6., to Petera jeste moc noha neposlouchala, jsme byli na vystave World Press Photo. Byla trochu pesimisticka, depresivni a smutna, protoze vetsina fotek byla samozrejme z valky nebo ukazovaly nejaky tragicky udalosti ve svete. Bylo tam par fotek ze sportu a prirody a dokonce se objevila serie ceskeho fotografa z Reflexu Honza Sibik. To potesi. Tady je odkaz na par fotek. Krome toho jsme vyjeli na vyhlidkove patro nejvyssi budovy v Sydney,tzv. AMP Tower. Byl krasny den, takze viditelnost byla az 80km, vyhled byl super na vsechny strany a dokonce bylo vydet zaobleni Zeme. Byly dokonce videt Blue Mountains a misto, kde bydlime. *V praci je to opet jako Dny Cesko-cinskeho pratelstvi. Kuchyn je zase plna cinanu - William, Sally, Martin, Xu (nevim proc si davaji tak blby poamerictely jmena) a vepredu je to naopak samej Cech - ja, Martina, Tomas, Laaaada, Hanka (ta odjela na mesic domu) a jen par cizincu - Jonti-manager, Nina z Thajska, Joyce z Ciny a zbytek se porad meni. Ted konci anglicanka Claire, meli jsme portugalku Rominu a zbytek si ani nepamatuju. Sally porad strasne zpiva, teda rika tomu zpivani, ale rve to usi. Mozna ti co rozumi opere by to povazovali za dobry zpev, ale nas to strasne drti. Martin nas porad otravuje s kafem, Xu dela ze neco dela a misto toho neustale keca, smeje se jak tydyt a stale rika Jesus, to je ted jeho kryci jmeno, ale v cestine. Jezis je manazer, ale nedela nic. Vsechno mu trva dvakrat tolik. Joyce a Martin maji oba mimco, pozor ne dohromady a obe deti jsou hlidany jejich rodici. To by nebylo az tak strasny, ale jejich rodice jsou v Cine. To je strasne krkavci. No ale asi to je jejich zvyk. V druhem obchode, ktery na zacatku roku otevreli se to meni jeste vic, ale to je vicemene msta Alonovi za to, jak se k lidem chova. Takze momentalne mu odchazi tri lidi. Vetsina je opet z Ciny nebo z Cech-Slovenska. Zpocatku jsem tam byla posilana abych Alonovi pomohla, ale nedalo se. Nemeli tam zadny system, nikdo moc nevedel co ma delat a ani ja jsem si s tim nevedela rady. Nekolikrat jsem ostatnim rekla nebo ukazalo co a jak delat, ale zbytecne. Jednou jsem se tak nastvala, ze jsem Jontimu rekla, ze jestli me tam jeste jednou posle, tak koncim a davam vypoved. A fungovalo to a ja tam od te doby nebyla. Uspech. Velci sefove pred 14 dny odjeli na mesic na dovcu domu do Jizni Afriky. Nez se vrati dohodli jsme se s Jontim a s Ninou, ze udelame Velky Jarni Uklid (v zime!) a ten nastane za 14 dni. A to bude, to musu slibit. Zbytecnosti do kose a vsechno z gruntu. Musim rict, ze se na to docela tesim. I kdyz...! *Koupili jsme si novy laptop a 3 v jednom (tiskarnu/kopirku/skaner), takze mame doma pristup na net a pocitac konecne funguje. Ten stary jsem darovala Radce B., doufam, ze ji aspon trochu bude fungovat. Puvodne jsme si ho chteli koupit na splatky bez navyseni, ale Peter se na posledni chvili rozhodl, ze zaplati celou castku, aby s tim nemel pristich 24 mesicu starosti. *Dneska jsem se trochu rozepsala, co? Ve skole jsem psala test a zkoncila jsem brzo, takze do sesti, kdy me vyzvedava Peter, jsem mela dost casu. Priste napisu neco o Garage sales a jedny velky a zvlastni (aspon pro me byla) krizovatce v Sydney.
11.7.2004 - Vanoce, vanoce prichazeji... No jo, je to tak, i v Australii nastala zima a lidi slavi vanoce. Na horach, samozrejme, tedy v Modrych Horach a rikaji tomu Yulefest. Vsude je vanocni vyzdoba, podava se vanocni vecere, sedi se u krbu, pojida se, popiji a slavi. Proste vsechno naruby. *Po asi 60 dnech sucha a tepla, konecne zacalo prset. Ne ze bych dest tak milovala, ale priroda si to zada, prehrady vysychaji a kvuli suchu se nesmelo kropit, myt auta apod. Na to ze je zima, doted bylo nadherny pocasi, slunce hralo a hralo, na nebi ani mracku a na teplomeru 25 stupnu. Pravdepodobne vic nez doma v lete momentalne. Asi pred mesicem me opet neco pokousalo, tentokrat na obou rukou a na chodidle. Na zacatku to bylo nepatrny kousnuti, ale casem se kolem vkusu udelal ohromny rudy flek a strasne to svedilo. Trvalo asi tri dny, nez to zmizelo a porad nevim co me hryzlo. S nejvetsi pravdepodobnosti je to jiz zminovany pavouk. Prohledala jsem celou loznici, zlikvidovali jsme stary polstar a vystrikala jsem celou mistnost sprejem proti hmyzu. A pak jsem pod posteli nasla neco hnedyho, velikosti tresne, podle me to byla prazdna kukla, ze ktery se vyklubalo to co me pokousalo. Od te doby zase nic, tak doufam, ze jsem se te potvory tentokrat zbavila naporad. *Je to uz nejaky patek zpatky, co jsem jela z prace do skoly autobusem, stale jeste na studentskou jizdenku co me chytil revizor. Jelikoz jako zahranicni student nemam na studentskou jizdenku narok, protoze "nestuduju" statni skolu, mela jsem pripravenou historku "z nataceni". Bylo to poprve, co me chytil, ale byl na me hodny. Delala jsem jako ze jsem vubec nevedela, ze na studentsky prukazce musi byt jakasi samolepka na zaklade ktery mam na slevu narok a slibila jsem mu, ze se hned ve skole zeptam jestli samolepku muzu dostat. Dopredu jsem vedela, ze to nebude mit smysl, tak jsem ani neztracela cas. Hodny revizor mi vysvetlil vsechno do podrobnosti a pak mi cvakl jizdenku jeste jednou, abych mela plne jizdne. Pozdeji jsem se dozvedela, ze ne vsichni revizori jsou takhle hodni, ze normalne hned davaji pokuty, takze si od te doby kupuju dospelackou jizdenku, ja chuda studentka. Ale to ma taky svoje uskali, protoze jedno cvaknuti je jen na urcity usek a ten co jezdim ja - z Bondi do mesta - stoji cvaknuti dve. A ja si cvakam jen jednou, takze historka je porad aktualni a neznaly oblicej trenuju doma pred zrcadlem. * Predminuly weekend jsme byli na vylete v Modrych horach (Blue Mountains). V sobotu rano jsme vyrazili a projeli jsme tou nejzajimavejsi casti, dali si snidani az jsme dojeli na Zig Zag Railway (Cik Cak zeleznice), koupili jsme si listky na vlak s parni lokomotivou a az pak jsme se dozvedeli, ze cesta trva 1,5 hodiny. Pro nas to bylo hodinu a pul tam a hodinu a pul nazpatek, takze jsme se domluvili s mistni pracovnici, ze I kdyz se to normalne nedela, muzem litky pouzit druhy den. Zeleznice se jmenuje Cik Cak proto, ze je postavena na strmy strani a koleje vedou po vrstevnici sem a tam, teda cik cak. Pouzivala se ke svozu materialu a lidi. No a tak jsme jeli dal, zastavili jsme se ve dvou horskych mesteckach (nizkohorskych, tedy zadnej snih, zadny pujcovny lyzi a pod., vzduch byl trochu studenejsi), zakoupili dve lahve vina a jeli smerem k Peterove zname. Ta nam nabidla ubytovani a tak jsme nemuseli zadne hledat. Nakonec vyslo najevo, ze vino nepije, takze jsme se toho chopili my dva. No a nebylo to spatny. Dlouho se nevideli, takze cely vecer se prokecal. Brigitte, tak se jmenuje, je svobodna matka a zrekonstruovala si postupne svuj baracek az do dnesni podoby. Je tam videt spousta prace. Jako spravna hostitelka se zrekla sve postele v nas prospech. Rano jsme hned vyjeli smerek k zeleznici, vlak vyjizdel v 11. Nakonec jsme zjistili, ze cesta tam I zpatky trva hodinu a pul, takze jsme u v pul 1 byli v horni stanici a mohli pokracovat dal v ceste a nabrali smer Sydney. A jeste k ceste vlackem. Na kazdem konci zeleznice musela lokomotiva prejet na druhy konec aby mohla odtahnout vlak po dalsim useku. Dieslove vlaky, ktere taky jezdi tohle delat nemusi protoze maji rizeni na obou koncich. Pocasi nam taky pralo, bylo krasne, slunicko se mohlo pretrhnout, jen foukal studeny vitr. Vylet se ale vydaril a planujeme dalsi, tentokrat pojedeme na navstevu za tetou Danou do Canberry.
15.6.2004 - Vcera jsme meli volno. Teda asi ne vsichni, nekdo pracovat musel, ale byl tu statni svatek na pocest narozenin kralovny Alzbety. Ja jsem si vyridila v praci volno, takze jsme si s Peterem tri dny uzivali. Nejvetsi paradox, ze anglicka kralovna ma narozeniny, Australani maji kvuli ni den volna, ale v Anglii nic takoveho neni. Moc jsme se neflakali. Je tu konec financniho obdobi, takze vsude jsou vic jak 50% slevy a tak i my jsme vyrazili do obchodu. Ale nakoupili jsme jen potrebny veci, napriklad kaminka, aby nam nebyla kosicka. A hrejou pekne. V sobotu jsme pak vecer sli na barbeque k Radce (kamaradka ze skoly v Sydney, z prace a tak), ktere poradali na pocest prestehovani se. Bydli ted kousek od nas. Je to kousek, ale Peter o berlich byl docela udejchanej a zpocenej kdyz tam dosel. A to ho cekala ta sama cesta jeste zpatky a pod vlivem. I tu jsme ale zvladli OK. V nedeli jsme jeli k Opera House na picknic s Joey, Richardem (znami z Anglie) a se sestrou Joey a jejim manzelem a synem. Bylo krasny pocasi, tak jsme rozbalili vsechno to jidlo a zacali jsme se cpat a popijet a povidat. asi v 3.30 jsme se rozloucili. Jelikoz vysel treti dil Harryho Pottera v kinech, Peter se snazil cely nedelni vecer zamluvit listky, ale po telefonu to bud neslo, nebo to vypadlo a nebo se to radsi ani nespojilo. Jedina cesta byl internet a tak jsme v pondeli rano zasli do Internet Cafe a zaplatili 2 litky pres internet, bylo to jistejsi, protoze od te doby co film v patek sel do kin, jsou vsechny predstaveni vyprodana. Nam se to ale podarilo a tak jsme ve 12.50 uz sedeli v kine a o 2.5 hodiny pozdeji jsme se jeli podivat na zapad slunce s vyhledem na City, Operu a Harbour Bridge. Nebe nebylo az tam cerveny jak bysme si prali, ale i tak to bylo pekny. A tim skoncil prodlouzeny weekend. Ted uz zase hakuju a chodim do skoly. Ohledne skoly, minuly tyden jsem dostala dopis ze skoly, ktery zacinal "Dekuji ti za rozpis predmetu", ale pak nasledovaly jen pripominky a upominky atd. a tak jsem se dneska sla zeptat, jelikoz do skoly jako jedna z mala chodim a dokonce i na hodiny, tak mi bylo divny, ze mi pripominaj, ze mam do skoly chodit. Ale bylo mi receno, ze to je dopis dekovny a ze se nemam ceho bat. Naopak moje spolubydlici dostala dopis jiny a ten byl varujici. Pry aby dodrzovala dochazku, i ona je ale student pilny a do skoly chodi a ji bylo receno, ze se taky nema ceho bat, ze to v podstate jen dopis, ktery byl rozeslan lidem, kteri neodevzdali rozpis minuly mesic. No maji v tom bordel a novy system na dochazku jeste nefunguje. Tim chci rict, ze se tu bat nemusi nikdo, i kdyz do skoly nechodi, protoze tady mame dost volnosti a flexibility. Sami si muzeme vybrat predmety na ktere ten mesic chceme chodit, vyplnime papir, kam predmety napiseme a dame je ke zpracovani. Tim udrzujeme kontakt a ukazujeme, ze stale jeste jsme ve skole a tim mame zapsanou dochazku. Ale znam lidi, kteri sem nepachnou vubec nebo jednou tydne a i tak dostanou certifikat. No na jednu stranu je to bordel, ale na druhou stranu je to v pohode. I kdyz kdybych do skoly chodit nemusela, tak bych nechodila.*Jak jsem minule (8.6.) psala o Peterove bouracce, tyden na to me nehodu jeho bracha Mike. Jemu se ale nic nestalo. Taky jel na motorce a jel za autem, ktere najednou z niceho nic zastavilo a on se mu snazil vyhnout a skoncil na chodniku. Tak nejak to bylo. Nevim, nevim.
Tuhle jsem byla v obchode a uz jsem stala u kasy a cekala jsem az pani prede mnou bude obslouzena a vypadne. Trvalo ji to neuveritelne dlouho, protoze pri vyndavani veci na pas si usmyslela, ze zelenina, kterou pravdepodobne predtim pul hodiny prebirala, neni dost fresh a tak ji sla vymenit. Devce za kasou mezitim namarkovalo a ulozilo do igelitek zbytek veci, nacez se zena vratila a chtela vymenit jeste jednu zeleninu, takze devce ji vyndalo z tasky, odmarkovalo a namarkovalo novou. Hned na to na ni zena zacala jecet, ze neni spokojena s tim, jak ji dala veci do tasek a ze kdyz tridi veci do tasek, tak to ma delat tak, jako by to byly jeji veci. No tak devce vyndalo vsechny veci s tasek a reklo ji, ze ji to prerovna. Mimochodem tu bezi akce "Rekni ne plastovym taskam", protoze je prilis moc tasek v obehu a v odpadcich a dostavaji se do more a pak zabiji zvirata, tak tu taky nabizeji plateny tasky. No abych to nezarekla, tak zena ji rikala co chce s cim dat do tasky a ja na ni koukala jak na blazna. Chtela samostatnou tasku na chleba, dalsi na wafle, dalsi na syr, dalsi na mliko, dalsi na tu ted uz fresh zeleninu, proste mela asi 20 polozek a 150 tasek. Ale jak sama rekla "Ja tu za tohle vsechno platim $59 a ja chci poradny servis"a pak odjela a nad hlavou mela svatozar. Krava.
No priste bych mohla napsat neco zajimavyho, treba proc je skrz Sydney na silnicich nakreslena modra lajna a nebo jakou barvu ma vetsina aut. To ale az priste...
8.6.2004 – Jsem tu znovu s novinkami. Tentokrat mam jednu velkou novinku a to, ze se muj Peter vyboural na motorce. Nastesti to nebyla velka bouracka, pri zataceni mu na oleji podjely kola, takze tam nebylo zadny dalsi auto. Bohuzel se snazil zachranit motorku a tak mu zustala noha pod ni a mel roztristenou zlomeninu na leve noze, kousek od kotniku. Kamarad, ktereho to rano vezl vymenit dil na motorku stihnul odskocit z motorky driv, nez padnula na zem. To se stalo minulou sobotu 29.5. a hned v ten den ho museli operavat, dali mu do nohy 10 sroubu a kus zeleznyho platu. Mel stesti, ze cely den nejedl, vyrazil hned rano bez snidane, takze byl pripraven na operaci. Cely tyden jsem stravila v nemocnici a to bylo asi nejdyl co jsem v nemocnici vubec byla. Dostaval morfium a utisujici prasky, v utery ho ale pustili domu. Noha bolela a porad boli, ale pan si usmyslel, ze muze ridit a pojede do prace. Zlomena noha je leva a mame automat, takze pro rizeni potrebuje jen nohu pravou, ale ma to do prace 40 minut a nohu ma mit porad zvednutou. Asi mu to doma musi lezt na mozek, protoze I kdyz mu pripravim jidlo do mikrovlnky, vsechno je v pohode do te doby, nez ma talir vyndat a odnest ho na stul. Nema totiz ruce, jelikoz ma berle. A tak nemuze ani nic nosit. Vcera napriklad mel za cely den misku musli a ja prisla domu v sest vecer. V nedeli jsme se kvuli ceste do prace rafli, ale nedal si rict a dneska po prohlidce zasedl za volant a vyrazil smer Liverpoo. Pekne me stve. Rano jsme jeli do nemocnice na kontrolu. Vyndali mu stychy – ma asi 30cm jizvu na holeni a neni to hezky pohled. Aspon pro me ne. Vsichni rikaji jak je to krasne srostly a jak se to pekne hoji, ale nohu ma modrofialovou. Navic, a to me prekvapilo nejvic, ma sundavaci sadru, aby mohl s nohou (zlomenou) hybat a masirovat ji a kremovat. Proste parada. Tak to by mohlo stacit. Sadru bude mit na noze 6 tydnu, behem kterych by nemel moc chodit a nohu by mel mit ve vodorovne poloze, ale… Ta jeho prace. Rikala jsem mu, at si zazada o laptop, kdyz ho tak v praci potrebuji, aby mohl pracovat z domova. Pry se o tom zmini. Doufam, ze dojel bez dalsi ujmy. *Minulou nedeli se mi na krku objevil velky cerveny flek a strasne svedil. Neco me kouslo a Peter to nebyl. Ted se valel v nemocnici. Flek pak zmizel, ale v utery rano se mi objevil podobny, mensi na prave ruce. Ten se porad zvetsoval a byl cim dal tim cervenejsi a vic svedil, az mi to nedalo a dosla jsem do lekarny. Rekli mi ohromnou novinu a to ze me neco kouslo. To jsem vedela I bez nich. Zakoupila jsem pilule na alergicky reakce za $15.50 a hned jsem jednu pojedla. Ruku jsem mela fakt napuchlou a dalo mi hodne prace nedrbat ji. Pravdepodobne me kousl nejaky druh pavouka, ktery se uvelebil doma v loznici a tak jsem vzala sprej na hmyz a celou loznici jsem vystrikala. Od te doby me nic nekouslo. Jeste porad mam na ruce dve kousnuti vedle sebe. Nejakou pavouk pavoukovatej. Parchant. *Minule pondeli jsem si tak kracela po chodniku domu z prace a najednou jsem zahledla penezenku. Ruzovou penezenku se slonem. Tak jsem ji zvedla a bylo v ni kolem $180!!! To jsem si zavejskla. Takovy penize se na ulici nenajdou kazdy den. Nebyla v ni ani karta ani nic, takze penizky skoncily v moji penezence. Hip, hip, hura.
***Nase kolaudace probehla v sobotu 21.2., tedy asi mesic po tom, co se tam Peter jeste beze me nastehoval. Nakoupili jsme piti, bramburky a dalsi veci na zobani, par dipu a zeleninu a cekali jsme az prijdou hosti. Dorazilo jich dost, mozna kolem 15 a tak se tlachalo a pilo a jedlo. Vana byla plna ledu a kazdy kdo si prinesl piti, ho dal do vany, aby se chladilo. Vybornej napad. Na zacatku jsem mela strach, ze se jidlo nesni, ale nez jsem sla spat, stul byl prazdne. Peter se rozjel tak, ze kolem jedny sam uznal, ze ma dost a tak jsme ho sli ulozit do postylky. Ja jsem zustala vzhuru asi do 3.30 rano, kdy jeste asi 3 lidi venku kecali. Tem jsem ustlala v obyvaku, protoze jsem vedela, ze by daleko nedosli - byl to Mira Maslo (pamatujete "... I don't know what to do, my mobile is full of fucking maslo!"), pak jeho znama a Brad, nas skorosoused. Udajne sli spat ve 4, rano jsme je nasli spat tulici se uprostred obyvaku. Uvarila jsem kafco, povidali jsme a pak se ostatni vydali do Darling Harbour, kde Brad (nas byvaly spolubydlici, byvaly Peteruv kolega a momentalne nas soused) se svoji kapelou hral na Jazzovem odpoledni. Ja jsem nesla, nejak jsem nemela naladu a radsi jsem misto toho poklidila po akci. *Dalsi akce na ktere jsme byli pozvani a ktere jsme absolvovali byla rozlucka s Juditou a s Jitou D. (kdo nevi, byvala kolegyne s Prahy a byvala kolegyne s Kurete). Judita jela domu po dvou letech, protoze chtela a party pro ni usporadala rodina, u ktere byla jako nanny (hlidala deti). Sesla se tam podobna parta jako na akci Lidy, takze krome rodiny a Petera tam byli sami Cechoslovaci. Kolem 10 jsme se vydali smerem do mesta tancit, ale tesne pred tim nez prijel bus, jsme to s Peterem vzdali a rozhodli se jet domu. Nechtelo se nam jet takovou dalku do city, byt tam pravdepodobne jen chvilku a pak se tahnou celou cestu zase zpatky. No a Jita tu byla asi rok a byla nucena odjet. Nechodila totiz tydyt do skoly a ta ji nahlasila na imigracnim. Behem dvou dnu dostala dopis ze skoly (mela dostat celkem 3 varovani, ze jeji dochazka neni dostatecna) a hned potom dopis z imigracniho, ze se ma dostavit na pohovor a vysvetlit proc nechodila. Nebudu to moc rozbredavat, Jita by o tom asi mohla vypravet sama, ale krome toho, ze na pohovor trochu zapomela a prisla se zpozdenim, ji jeji argumenty nestacili a proto se musela spakovat a odjet behem urcity doby ze zeme. Mohla by to dotahnout na vyssi mista, utratit spoustu penez a mozna i vyhrat, ale cely proces by trval az 6 mesicu, behem kterych by nemohla pracovat a tim padem by nemela za co bydlet, tak se nakonec rozhodla tak, jak se rozhodla a nekdy v pulce unora odjela domu. Ale zase ji to vyslo tak, ze prijela domu na maminciny narozeniny a myslim, ze ji dost prekvapila, protoze maminka se o jejim prijezdu dozvedela, az kdyz Jitku lovila z hokejovy tasky, kterou dostala k narozeninam. Nez tasku otevrela, myslela si, ze dostala zivy sele. No comment. Tady je fotka z Juditiny akce.
18.5.2004 - A zacala nam zima. Pres den to neni tak hrozny, slunicko sviti o 106 a teplota se pohybuje kolem 22 stupnu. Ale jakmile slunicko zapadne, nastane pekelna zima. V nasem byte, ktery je dost tmavy a kam se slunicko ani pres ten den nedostane, je zima porad. A tak kdyz prijdeme vecer domu, rychle udelame neco k jidlu a zalezeme pod deku. Budeme si muset koupit topeni, abysme v ty "opravdovy zime" nezmrzli. Kdyz uz jsem zacla o byte, tak ho trochu popisu. Muj prvni dojem, kdyz jsem do nej poprve vstoupila po priletu do Sydney byl. ze se mi vubec nelibil. Ale ten prvni dojem byl jen ze zadni mistnosti, ktera je takova nijaka, zbytek je v pohode. Nejhezci mistnost z celyho bytu je zachod. Je v modro-bilo-zlutem provedeni, dvere jsou bile a jsou udelane z prken, ktere jsou vytvarovane na hore do spicek, takze to vypada jako suchac. Na dverich mame povesenou podkovu pro stesti, tu jsem nasla pri cestovani Australii. Uz to bude rok. Nejvetsi vyhodou je oddelena koupelna od zachodu, tim padem nemusim koukat na sediciho Petera, kdyz se sprchuju. Nebo naopak? Pak tu mame obyvak, ktery je dost veliky, ale okno je mrnave. Krome toho hned vedle stoji dalsi budova, ktera stoji slunicku v ceste a proto mame doma porad tmu. Ani kyticky nam nechteji rust. Musim je vzdycku davat na 14 dni ven na rekonvalescenci. Od maminky Petera jsme dostali stary pocitac, ktery v obyvaku jenom stoji, protoze prace na nem je nemozna. Z pocatku to vypadalo, ze bude pracovat, ale po par dnech zacal stagnovat a zmrznul pri psani textu az na 20 minut. Takze asi skonci na ulici. Predposledni mistnosti je loznice, kde kazdy kus nabytku je jak "Kazdy pes jina ves". Prvni mesic jsme spali na matrackach polozenych na zemi, pak jsme si koupili postylku s extra tvrdou matraci a od ty doby spime jak zabity. Taky jsem Petera donutila koupit deku, protoze jsem nehodlala spat celou zimu pod prosteradlem. To bych asi umrzla. Myslim, ze i Peter je rad, ze jsme ji koupili. Postylka stala neco malo pres $800, vcetne periny, povleceni, matrace a ramu. To je docela slusna cena. A ani nevrze, i kdyz je cela ze dreva. No a postylku nam hlida velikonocni zajic Ebi, ktery je vysoky asi 60cm a strasne roztomily. Posledni a uplne nejstrasnejsi mistnosti je kuchyn. Bez oken. Se starym sporakem a smradlavejma skrinkama. Fuj, fuj. No radsi o tom ani nebudu psat a napisu prihodu, jak skrinky smrdely jeste vic nez normalne. To tak jednou otevru skrinku a cucham, cucham smrad. Vedela jsem, ze skrinku smrdej, ale tohle bylo az moc. Tak jsem zacala hledat pricinu a prosla jsem vec po veci az jsem narazila na neotevreny, igelitovy pytlik s bramborama. Ty brambory uz byly ve stavu tekutem a znacne rozlozenem, takze okamzite putovaly do popelnice. Jenze ten smrad zustal jak ve skrince, tak na mych rukach. A smrdelo to jeste hur nez bolava noha, to prisaham. Od te doby nenechavam brambory v igelitaku, ale volne lozene. Tak to byl nas byt. Mam ale jeste jednu historku. Jednou takle odpoledne sedim doma a venku strasne prsi. Provazce deste padaly z nebe. Slysela jsem cakot vody docela zretelne, ale prisuzovala jsem to otevrenemu oknu. Pak jsem sla na zachod a tam jsem zjistla, proc jsem slysela tekouci vodu. V zadni mistnosti, kde mimochodem Peter parkuje svoje dite-motorku, zatekalo. Ale to si nedovedete predstavit. Mezi zdi a stropem byla asi 2-centimetrova skvira a tou se hrnula voda na zem a pak odtekala pode dvermi ven. Stesti bylo, ze zem byla zkosena, takze se voda nerozlevala vsude a rovnou tekla ven. Tak jsme to nahlasili v realitce, prisla ispekce, zjistili, ze je tam skvira, kterou zateka a slibili, ze reknou spravci, aby se na to podival. Pak se dlouho nedelo nic, az zase prselo a opakovalo se to same. Tak jsem rekla spravci, ze takhle nehodlame bydlet a jestli by nebyl tak laskav a neco s tim neudelal. Zacal na tom pracovat asi za tyden, behem ktereho znovu prselo a mela sto chuti se sbalit a najit si neco jineho. Sice tvrdil, ze to opravil, ale pri dalsim desti opet zatekalo. Sice ne tolik, ale porad nam do bytu tekla voda. Stesti, ze v zadni mistnosti nic neskladujeme. Pak provedl dalsi opravu a ted uz to zateka jen na jednom miste a jen trosicku. A to preci nevadi. VADI... V cem byl (a vlastne jeste je) problem. Klukovi, co bydli nad nami (mimochodem strasne dupe) vubec nevadilo, ze se mu do bytu vali pri kazdem desti voda a tak prkna u dveri ztrouchnively. Jak byly ztrouchnively, tak skrz ne tekla voda do bytu nam. A tece neustale. Oni totiz tady nevi, ze treba takova striska nade dvermi by mohla pomoci, aby voda tekla pryc od dveri. Ale to je na ne asi moc slozity. A jeli jsme nakupovat do IKEA veci do bytu. Botnik, lampu, zavesy, pribory, proste co bylo potreba. A koupili jsme taky ram na obrazek. Stal $45. Prijeli jsme domu a zacali vybalovat a rozestavovat veci po byte az doslo na zaramovani obrazku. Vsechno probehlo v pohode a prislo na posledni fazi - zaklapnuti zastrcek. A pak to prislo. Jeden z nas trosku vic pritlacil a cely sklo se rozbilo. Novy sklo jsme si poridili asi 14 pote a to nas stalo $20, takze cela legrace nas prisla na $65. Docela sila.
V unoru byl jeden patek 13. A me se opravdu vyvedl. Hned rano jsem na sebe a vsude kolem vykydla majonezu a vylila jsem dresing na salaty, pak jsem nesla zakaznikovi kafe, nastesti v plastovem kelimku, kdyz mi to u kasy podjelo a ja skoncila na zadku na zemi a kafe na me. Nastesti nebylo tak horke, takze jsem se moc neoparila, ale zacatek dne to byl peknej. Pak jsem si uz davala pozor, ale na ceste domu jsem potkala dva blazny - jeden me zval do sprchy a druhej, tak trochu postizenej na me zarval, kdyz jsem sla kolem nej, jak pekne vypadam. Jako bych byla hlucha. Dalsi takovej podobnej den probihal minule utery a to nebylo trinacteho. Prvni a asi nejhorsi vec se mi stala rano. Sla jsem jako pokazde pro bagety, ktere prodavame. Tentokrat byly naskladane ve dvou krabicich, zaplatila jsem je, popadla krabice a vydala se na cestu zpatky, coz je asi 50 metru, musim ale prejit krizovatku. No a uprostred silnice na prechodu jsem nejak ztratila balanc a vsechny rolky se mi vysypali na zem. Uprostred silnice, v ranni spicce. Nelenila jsem a zacala jsem v klidu rolky sbirat a davat zpatky do krabice, auta na me troubila, z jedne strany obrovskej tirak, kterej chtel zatocit, z druhe kolona aut, proste pohoda. Tak jsem je posbirala a sla koupit novou varku, aby zakaznici nezrali bagety s kaminky. Spadnute bagety jsou porad v lednicce, cekaji az se z nich stane nakrajena a oprazena houska do salatu. A to se nacekaji. Aby toho nebylo malo, tak jsem pak jeste vylila kafe, rozsypala kontejnery na salaty, pri priprave jogurtu (jeden je s lesnim ovocem a druhy s bananem) jsem na jogurt, ktery byl pro lesni ovoce, zacala davat nakrajeny banan. Vecer jsem pak sla na trenink volejbalu a tam jsem se vsim prastila a skoncila s hranim. Takhle to vypada, ze jsem strasne nesikovna, ale kdyz se neco sere, tak se sere vsechno.
Velikonoce probehly v klidu. Sla jsem do prace a Peter mel volno. Uvarila jsem pro jistotu dve vajicka v cibuli a rano nez jsem stacila vstat mi na prdeli pristala nasada od kostete. Peta nemel totiz pomlazku a tak si nasel nahradu. Dal mi sice jen jednu ranu, ale ta stala za to. Auau. Vajicka nakonec skoncily v pomazance. Dalsi svatek 1.Maj probehl taky v klidu. Jela jsem rano v sobotu brzo do Newcastlu na turnaj a tak abych neuschla, musela jsem najit rozkvetly strom (tresne tu nekvetou), utrhnout vetevku a donest ji do loznice, kde chrupal Pete, probudit ho a polibit pod rozkvetlou vetvi. Povedlo se. Byl to strom Franjapani.
Jak jsem se zminila, tak jsem zacala hrat volejbal. Tym se jmenuje UTS (University of Technology Sydney). Taky jsem se zminila, ze jsem s nim skoncila. To stale trva. Zacala jsem s nima trenovat nekdy pred 2 mesici, vsechno slo v pohode, az na turnaji v Newcastlu mi prislo, ze se nedostanu moc na hriste. Prisuzovala jsem to spis tomu, ze jsem nova. Kdyz pred 14 dni zacala soutez, zjistila jsem, ze me zaradili do UTS 2, kde se ty holky neumi ani trefit do mice, tak jsem s tim prastila. To byl jeden duvod, dalsi byl, ze treninky byly jednotvarny, slecnam bylo v prumeru 20 a poslouchali Justina Timberlake a ja jsem si s nima moc nerozumela. Proste jsem asi moc stara. Takze jsem se rozhodla prestat hrat. U volejbalu ale zustanu, hraju rekreacne za leteckou spolecnost Qantas, tak aspon nezapomenu jak vypada volejbalovy mic. Ja jsem nejdriv jen nechtela hrat zapasy v nedeli, tak jsem trosku zalhala a rekla jsem, ze sefka jede na 2 mesice pryc a chce abych za ni vedla obchod. Pak jsem si to ale rozmyslela a vratila dres. To je cele.
Nez jsem odletela, poslala jsem si do Sydney dva docela velky baliky s koleckovyma bruslema (moje a Peterovi), s knizkami a sojovym masem (to se tu totiz neprodava). Poslala jsem je 23.1. a vedela jsem, ze lodi pujdou 3 mesice, i kdyz me pani na vlasimske poste informovala o trech tydnech. Kdyz se priblizoval 23.4., zacala jsem byt nervozni a doufala, ze se nikde baliky po ceste neztratily. Nakonec nastesti dorazily asi 28.4. Kdyz jsem je otevirala, byla jsem zvedava, jestli obsahuji vsechno co obsahovaly, kdyz jsem je balila, jelikoz veci jako sojove maso se do Australie posilat nemuzou. K memu prekvapeni tam bylo vsechno i presto, ze na poste byly baliky kvuli inspekci otevreny. Tim lip, ted mame kredenc plny sojoveho masa a muzeme vyvaret.
Tuhle sobotu jsme s Peterem byli nejdriv v posilce, pak na festivalu v Surry Hills, pak jsme jeli do Watson's Bay a videli jsme se tam s moji znamou z Anglie, kterou jsem nevidela od te doby, co jsem z Anglie odjela a to uz je nejaky patek. Presne 6.5 let, toto leti. No a tak jsme pokecali. Peter behem te doby dostal smsku od Brada, ktery bydli ve stejnem baraku jako my, driv bydlel v pronajmu u Petera, ridi autobusy a hraje na saxofon, ma svoji kapelu a hraje o weekendech. V smsce stalo, ze nam dekuje za poveseni pradla, jelikoz mame pracku dohromady. Jenze my jsme to pradlo nepovesili a tak jsme premysleli, jak se to stalo. Podezrivali jsme Pata, spravce domu, ze byl aktivni a povesil pradlo a nebo, ze je tu dalsi clovek, ktery vlastni klice od pradelnicky. Kdyz jsme pak jeli z Watson's Bay, zastavili jsme se v Norfolk Hotel, kde zrovna Brad hral a na konec jsme ho uz dost vlacneho vezli domu. Kdyz jsme dorazili k baraku, Peter Bradforda pozval k nam na veceri. Celou cestu domu jsme premysleli, kdo by mohl to pradlo povesit. Kdyz Brad vylezl z auta a zastavil se u snury, kde mu ono pradlo vyselo, pronesl, ze ho vlastne povesil on, protoze poznava vlastni kolicky. Tak ted nevim - bud ho vesel kdyz byl namesicni a nebo byl tak opilej, ze si to ani nepamatuje. Spis to druhy, ale jestli to tak bylo, tak se mu to povedlo povesit docela dobre.
Hokej jsem sledovala akorat pres smsky od tatky nebo na netu. Bohuzel jsem nenasla program, kde by davali jediny zapas. Ani na jednom z 6 australskych programu a uz vubec ne na zadnem ze 4 sportovnich programu na FoxTel. Byla jsem docela zklamana, proste jsou to klokani, ktery zimnim sportum nerozumi.
Uz v breznu jsem zamluvila letenky zpatky domu na vanoce. Kdyz jsme je prisli zavazne objednat a zaplatit zalohu, bylo nam receno, ze vsechny ostatni mista uz jsou plna, takze mame stesti. Vycalovali jsme $5000, ale mame letenky domu. Ja priletim den pred vanoci a Peter az po vanocich 27.12. Nazpatek letime 15.1.2005 a na 14 dni jsme se rozhodli zustat v Malajsii a Thajsku. Snad tam bude bezpecno, momentalne jsou na jihu Thajska nejake nepokoje. Jeee ja uz se tesim. Musime sehnat knihy a nastudovat kam jet. To se bude fotiiiiiit.
Krome toho, ted uz jen rekreacniho hrani volejbalu, jeste chodime 1-2x do posilovny. Peter mi dava lekce boxu, to pry abych se byla schopna ubranit, kdyby neco a tvrdi, ze mam prirozenej talent. Takze se vsichni mejte na pozoru o vanocich, jo? Protoze ze me bude profik :o))) Pak taky chodime bruslit, ale to jen kdyz se nam chce rano vstavat a zatim se nam to podarilo 2x!!! Dneska se nechtelo Peterovi, jindy me, ale kdyz venku je rano takova zima, ze bych tam nevyhnala takhle brzo ani psa. A bude hur.
Jednou jsme si vyjeli na weekendovy vylet do Jervis Bay. To je snad nejvetsi zatoka co jsem videla, je nekolikrat vetsi nez pristav v Sydney a ma nejbelejsi pisek na svete, sebrala jsem si vzorek. Bylo nadherny pocasi. V patek jsme se ubytovali motelu, vecer jsme dosli na vecu a druhy den jsme vyrazili na vylet po narodnim parku. Je tam spousta kempu a je tam moc pekny. Poprve v zivote jsem videla na vlastni oci ptaka Lednaka obrovskeho (Kookabura), do te doby jsem ho slysela jen "zpivat", ale zpev se tomu rozhodne rikat neda, on se smeje!!! Pry to je velice inteligentni ptak. Podarilo se mi trochu pripalit, ale nic hroznyho, projeli jsme vsechna zajimava mista, nekolikrat jsme se vykoupali. Na mistech, na kterych jsme byli loni v cervenci, kdyz jsme se vraceli z cestovani, mezitim horelo, takze vsechna vegetace byla shorela, ale zacala se obnovovat. To je uzasna vec tady. Stromy a kere, ktere shori pri pozaru nechaji tam kde jsou a oni se za nejakou dobu sami zacnou obnovovat a postupne rust do krasy a zelene. Prave, ze tohle byl zatim jediny weekend mimo, styska se mi po weekendech pryc. A tak jsem se rozhodla, a zatahla jsem do toho taky Petera, ze neco zorganizujeme. Jenze tady na to lidi moc nejsou. Na programu je hausbot na Hawksbury River. Pronajali bysme si luxusni lod pro 10 lidi a cely weekend bysme parili a jedli a jezdili po rece. Jenze Peter ma za ukol zjistit jesli na ten termin co jsme vybrali maji volnou lod a poslat email lidem ohledne ceny a terminu, ale zatim se tak nestalo. Takze nevim jak to dopadne.
Taky jsme absolovovali nekolik party - v prvni rade nasi kolaudaci, pak odjezd Jiti (o jeji situaci jeste napisu jestli mi to dovoli), pak narozeniny Lidy (holciny ze skoly z lonska) na Coogee beach, podle toho co jsem pochopila to melo byt barbeque a tak jsem pripravila veci na grilovani. Jenze to skoncilo tak, ze jsme byli jediny, kteri melo co grilovat, protoze se grilovat nemelo. Tak jsme si sami ogrilovali nase vegetarianske jidlo - cibulku, houbicky, papricky, lilek atd. a moc jsme si na tom pochutnali. Potkala jsem taky Nadu, poprve od te doby co jsem vubec odjela z Australie. Chovala se jako by se nic nestalo (kdo nechape, musi si precist denicek z lonska), ale nijak jsem se s ni nerozpovidavala, mela tam pritele ze Slovenska. To bylo 13. unora, takze jak to vypada ted to nevim. Byli tam dalsi lidicky ze skoly - Judita, samozrejme Lida, Petra G., Lea a Kafi a tak jsem po dlouhe dobe zase videla spolustudujici. My jsme se spakovali kolem desaty, ostatni sli tancit. Hned druhy den, to 14.2. (Valentyn) jsme rano jeli na plaz ??? a vecer na oslavu narozenin Peterova kamarada Foxiho, pravym jmenem Dudley Fox. Rano bylo krasne a tak jsme vyrazili na plaz, me se vubec nechtelo koupat a bala jsem se, ze se hned spalim a tak jsem se moc neobnazovala. Chtela jsem si namazat kremem ty mista, ktery nebyly prikryty a kdyz jsem otevrela krem, vytekla z nej jen tekutina, bily tuhy krem nikde. Za tu dobu co krem lezel v tasce, coz je 8 mesicu, v nem trochu probehla nejaka chemicka reakce a dopadlo to, jak to dopadlo. Nakonec se mi podarilo vymacknout aspon tu tuhou bilou hmotu a tak nejak jsem to na sebe natrela. Asi to porad fungovalo, protoze jsem se nespalila. Sla jsem se projit na kameny kousek od mista co jsme lezeli a tam bylo hejno krabu, spis krabiku, ale bylo jich tam tak 20. Vecer jsme meli sraz s Foxim, jeho pritelkyni Lee a dalsimi jeho znamymi v hospode v Surry Hills a pak jsme se presunuli pres ulici do thaiske restaurace. Bylo nas asi 16, objednali jsme 14 jidel, protoze thajske jidlo se vetsinou da doprostred stolu a kazdy si nabere co chce, ochutna od vseho. Jenze 2 lidi odesli, protoze jednomu z nich se udelalo spatne a tak na kazdeho vyslo jedno jidlo a to se nedalo snist. Navic jsme meli predkrmy a tak jsme se strasne prezrali. Fakt hrozne. Skoro jsem se nemohla odvalit domu. POKRACOVANI U ***11.2.2004 – 8.4.2004 - Musim zacit poporadku. Jeste kdyz jsem byla v Australii loni na jare, zablokovala jsem si letenku zpatky do Australie na 8.1.2004 a to jsem do konce srpna mela potvrdit nebo zmenit. Jak se pak vyvyjely veci, po prijezdu domu jsem letenku zmenila na 30.1.2004 a mela zaplatit zalohu asi 2000Kc do 7.12. To podle me. Kdyz jsem do GTS, kde jsem letenku mela blokovanou a se studentskou slevou (mam ISIC kartu), naklusala 5.12., bylo mi receno, ze tam zadnou letenku zamluvenou nemam a tu co jsem mela, tak zrusili, protoze nebyla zaplacena zaloha do 7.11.!!! Chapete to? Cela ja. Nastesti se slecne podarilo najit dalsi volne misto na 29.1. a to uz jsem si nenechala vzit. Mela jsem ale jiny problem. Pri cestach Evropou mi ukradli batoh a v nem byla i ISIC karta, ktera mi zajistovala stundentskou slevu. A jak jsem zjistila, mezinarodni agentura nema mezinarodni seznam clenu a tim padem jsem prestala byt clenkou ISIC. Bordel. Nemohli mi vystavit nahradni, protoze ta co mi ukradli, byla puvodne vydana v Sydney. To jako kdybych pri ztrate ridicaku automaticky prestala byt ridic. No nakonec, po dlouhych dohadech, ze mi vystavi novou ISIC kartu na zaklade studentskeho viza v pase a mych odpovedich, ze to asi pujde tezko, protoze muj pas je stale ve Vidni to dopadlo tak, ze mi vystavili kartu na zaklade papiru ze skoly. Zaplatila jsem letenku a kartu a oboji si nechali v kancelari a mohla jsem si vse vyzvednout az ve chvili, kdy mi prijde pas a budu se moct prokazat vizem v pase.
Papiry na vizum jsem posilala 29.11.2003, tzn., ze ambasada mela presne dva mesice na jeho vyrizeni. Mela jsem stesti, protoze jak jsem zpetne zjistila, od 1.12.2004 se menily podminky pro ziskani viz a to tak, ze uz se nesmely finance prokazovat stavebnim sporenim. A tim jsem se ja prokazovala. Hned po tydnu mi prisla pozvanka na zdravotni prohlidku mailem, coz byla skoro az kosmicka rychlost. Tim padem jsem pocitala, ze by mi pas mohl prijit nekdy behem prvniho tydne v lednu. Ale neprisel a tak kdyz se stale nic nedelo, napsala jsem mail do Vidne na ambasadu, co jako se deje. Panove s ambasady se uracili a po 3 dnech mi napsali, ze vlastne nemuzou moji zadost vyridit protoze a jelikoz jim chybi jeden dokument a to vypis z trestniho rejstriku. Paka. No tak jsem na otocku jela do Prahy (12.1.) na soud pro vypis, ten jsem jim okamzite poslala postou a navic naskenovala a poslala mailem, protoze se mi cas kratil. Po dnech cekani mi 19.1. dorazil z Vidne pas s vizem a ja se s velkou slavou mohla dojet pro letenku a ISIC kartu do GTS. Dalsi veci bylo to, ze jsem si kupovala letenku jednosmernou a proto jsem musela v GTS podepsat vyhrozujici prohlaseni, ze jsem si vedoma toho a toho a v pripade problemu na hranicich, si je vyresim sama a GTS za me nenese zodpovednost. Nakonec vse dobre dopadlo a ja si s radosti odnasela jak letenku, tak i ISIC.
Hned jsem si zacala davat na hromadu veci, ktere bych si chtela s sebou vzit a hromada se zvetsovala a zvetsovala a bylo mi jasne, ze se mi to vsechno urcite do batohu nevejde. I proto jsem taky poslala brusle a nejaky knizky postou v baliku, respektive ve dvou, jelikoz se Peterovi nevesly jeho brusle a jeho zakoupene knihy do jeho zavazadel. Baliky to byly pekny a navic pekne tezky, takze jsem musela poprosit tatku, aby je odvezl na postu. Zaplatila jsem asi dva litry. Pani za prepazkou byla pekna mrcha a pekne neprijemna, takze mi zkazila cely den. Navic mi rekla, ze baliky jdou tak 3 tydny, coz byl nesmysl. Lodi a tri tydny. Normalne baliky lodi cestuji tri mesice (tohle pisu 8.4. a jeste nedorazily!). Krome brusli a knih jsem tam taky napakovala nekolik pytliku sojovyho masa, tak doufam, ze se mi po ceste nezkazi :o)))))))))) a nebo ze mi baliky vubec dorazi.
No a nastal den odletu. Predtim jsem se stihla jeste rozloucit. Ja se bud loucim nebo vitam nebo slavim narozeniny, duvod k oslave se vzdycky najde a ja za to nemuzu, ze porad nekam jezdim a pak se vracim. V osm hodin jsem se rozloucila s Kackou, ktera si sla akorat do skoly pro vysvedceni a s babickou a pak jsme uz vyrazili smer Praha. Skrz Prahu to docela slo, i kdyz sem tam byla zacpa. Letadlo pro me bylo pristaveno ve 12.00 hodin a jako pri kazdem mezinarodnim letu jsem na letisti musela byt dve hodiny pred odletem. Takze jsme tam strasila uz od desiti. Na pomoc jsem si musela privolat kamaradku superviserku Pavlu U., co dela na letisti. Mela jsem totiz dosti tezke zavazadla (asi 34kgna odbaveni a 20kg do letadla) a tak jsem nechtela na letisti vyndavat nepotrebne veci a jeste po nasich je posilat domu, abych se dostala na vahu 20kg. Pavla vsechno zaridila a dokonce pro me zajistila jednu super vec. Prvni let byl Praha - Londyn a pak 8 hodin cekani v Londyne na letisti a z Londyna jsem letela do Sydney pres Singapore. No a Pavla mi aspon do Londyna zajistila bez priplatku business tridu. A ta se docela hodila, ale o tom za chvilku. Do te doby nez jsem musela jit k letadlu, jsem kecala s nasima, s Pavlou, prijela se rozloucita Marketa a volala mi Sima. Pak nastal cas a ja sla pomalu k letadlu, rozloucila jsem se naposledy s nasima, o neco driv, aby mohli jet domu. Jak si to tak sinu halou k letadlu s tezkym batohem, kolem hafo lidi, najednou vidim povedomou postavu. Sipek. Potkala jsem kamaradku Sipka, ktera taky dela na letisti, celou zhublou a strasne ji to sluselo. Ale to vas asi nezajima. Pred nastupem do letadla mi jeste volal Peter z Australie, jestli opravdu letim. Pak uz jsme nastoupili do letadla British Airways a bylo se mnou zachazeno jako s nejakou hvezdou. Bunda na raminko a do skrinky, aby se mi nahodou nepomackala, sedadlo sama pro sebe u okynka, hned jsme dostali teplou a vlhkou zinku (na otreni obliceje, rozumejte), pak hned drink a pak dalsi. Pan kapitan nam oznamil, ze bohuzel budeme mit zpozdeni, protoze v Londyne na letisti je led a nemuzeme pristat. A tak jsme sedeli v letadle v Praze na letisti asi 2.5 hodiny, ja jsem teda mela docela bolehlav a hlad, ale byla jsem zasobena ginem s tonikem. Pri cekani jsme dostali jen pytlicek nejakych krekru. Ale mela jsem pohodli. Pro lidi, kteri meli letet z Londyna a navazoval jim let hned po pristani, to meli blby. Ja co jsem mela cekat dalsich 8 hodin na letisti to bylo dobry, jelikoz se mi kratil cekaci cas. Nakonec jsme se odlepili od zeme a do Londyna jsme dorazili v 15.40 (14.40 mistniho casu). V Praze bylo dost hnusne, ale kdyz jsme prileteli do Londyna, tam nadherne svitil punta. Do Londyna jsme sice prileteli v 15.40, ale cekani nebyl konec. Nejdriv pro nas nebyl volny stojan, takze jsme cekali dalsich 45 minut, pak sice byl stojan, ale nebyla obsluha a tak jsme znovu cekali. Asi v 17.35 naseho casu nas konecne pustili ven, o zavazadla jsem se nemusela starat, takze jsem rovnou sla k odjezdu autobusu na terminal 4, odkud mi letelo letadlo do Sydney. Po kratke ceste autobusem jsem si dosla zmenit sedadlo od okna do ulicky, abych si mohla natahnout nohy. V Praze jsem si chtela zabrat sedadlo u nouzovyho vychodu, kde se daji natahnout nohy, ale uz zadny nemeli. Zmena se povedla a tak jsem zamirila do cekarny, tzv. tiche cekarny. Na letisti byl dost velkej mumraj, lidi jako vsi. Mel me navstivit kamarad Andy, ktery byl na ceste z prace na letiste, ale nakonec vubec nedorazil (jak jsem se dozvedela o mesic pozdeji, zrovna byla nejaka vlakova stavka a dalnice byla zacpana a tak se na letiste ani nedostal, chudak). Usadila jsem se v cekarne, vyndala Reflexy, dala si 2 Ibalgeny, aby me prestala bolet hlava a zacala zabijet cas. Moc to neutikalo, ale tesilo me, ze jsem nekolik hodin zabila uz cekanim v letadle. Behem cekani jsem obcas pozorovala lidi, takovej tmavej typek si u cekarny zapalil cigaro a popel klepal do odpadkovyho kose, kourem zamoril celou cekarnu a aby tomu nasadil korunu, pri odchodu vytahnul flus az z paty a odplivnul si do kose. Bohuzel se netrefil, takze flus zustal na vrchu. Pak tam prijela pani cernoska s dvema roztomilyma detma. Byly roztomily do ty doby, nez zacaly jecet a kricet na celou cekarnu, hraly si s telefonama a bez jakyhokoliv napomenuti. A pak byl cas A TOHLE MUSIM DOPSAT ALE NEJAK SE MI DO TOHO NECHCE...
Žádné komentáře:
Okomentovat