Austrálie - Severní Teritorium - 2004

Nase toulky Severnim Teritoriem v Australii

17.1. – Na letiste s nami jela maminka, ne jenom se rozloucit, ale hlavne odvezt auto, ktere pak pouzivala celych 14 dni. Let trval 4 hodiny, v Darwinu byl 1,5 hodinovy posun dozadu. Jeste v Sydney jsme pozorovali chlapiky, co nandavali bagly do letadla a jeden, ktery vypadal jako Peteruv odlozili mimo. Tak jsme kontrolovali, aby na nej nezapomeli, ale nakonec to byla taska nekoho jineho. Prileteli jsme v 10 vecer a sli cekat na taxika. Cekali jsme dost dlouho, v Darwinu asi nemaji dost taxiku. Venku bylo strasny dusno a teplo a ja na sobe mela dziny a zacala jsem se dost potit. Nebylo divu kdyz v tu dobu bylo 29 stupnu, vlhkost byla blizko 100%. I kdyz jsme dostali v letadle najist (fazole na kari s ryzi), tak jsme po prijezdu do kempu mela dost hlad, ale prekonala jsem se a nic jsem si nedala. Ja totiz ani nic nemela. Kemp byl za Darwinem a tak jsme jeli taxikem asi 15 minut za mesto a dali jsme mu $25. Plus jeste $90 za noc v kabine, kde jsme se prakticky jen vyspali (i kdyz to taky nebylo valny) a vysprchovali, protoze jsme hned rano uhaneli zpatky do Darwinu. Jelikoz uz bylo dost hodin (11.30) a v recepci nikdo nebyl, klice jsme meli v nocnim trezoru. Kabinu jsme nasli v pohode, ale nez jsme tam dosli, lilo z nas jak z volu. A to jsme sli jen 5 minut. Prvni vec co jsme udelali byla, ze jsme nasli cudlik na zapnuti klimatizace a vetraku, aby jsme ten hustej vzduch trochu rozvirili, bez toho se nedalo v kabine existovat. A noci vonely tropy. I kdyz jsem fakt mela hlad a navic 5 minut od kabiny byla otevrena benzina, dala jsem si jen vodu. Zacatek diety! Nez jsme se domluvili co budeme delat zitra a nez jsme se vysprchovali byla 1 v noci. Jenze... pak zacali rvat ptaci, nekolikrat jsme zastavovali a ztisovali klima, vetrak nad posteli se mohl pretrhnout a kdyz jsme konecne usinali, asi ve 3 hodiny, nekdo prijel v aute a delal bordel, ke konci to byl uz jen vetrak, ale bez nej bysme uz vubec nespali. No k ranu jsem trochu zabrala ale nic moc to nebylo.
18.1. – Pak uz jsme vstavali, abysme stihli vsechno co jsme si naplanovali. Na recepci zjistit autobusy do Darwinu a pak zpakovat a hura na autobus v 9.05. Do Darwinu nas dovezl bus za chvilku a jen za $1,80 (kazdeho). Podle orientacniho smyslu a mapy jsme vystoupili ve Smith Street a odtud to uz byl jen kousek do Lyndsey Street, kde jsme si zamluvili hostel na jednu noc. Tou ulici jsme museli projit az na konec a tam stal Frogshollow Backpackers. Bylo neco pred 10, hic jako blazen, curky potu nam stekali po zadech a navic jsme byli hladovi. Pokoj jeste nebyl uklizen, tak zjem cekali a mezitim sbirali brozury. Opet jsme jich nasbirali peknou hromadu. Pak uz nas pustili do pokoje, kde na plno bezela klimatizace a dva vetraky, rychle jsme se prevlikli a na hura na prochazku po atrakcich Darwinu. Ale nejdriv na snidani. Vydali jsme se po ulici McMinn Street, na ktere je autopujcovna Apollo, od ktere jsme si pujcili auto a chteli jsme ji najit. Ale nenasli, takze musi byt na te druhe strane ulice, kam jsme nesli. Na tehle ulici nebylo nic nez autopujcovny, takova industrialni zona Darwinu. Usli jsme asi 700m a lilo z nas, byli jsme radi za trochu stinu. Pak, na ulici Cavenagh Street jsme nasli Cafe Roma, kde jsme si dali dobrou snidani, a pak uz vyrazili na tu prochazku mestem. Pristav jsme vynechali a sli rovnou na Esplanade, ktera byla hned u more na utesech. Z ni byla odbocka na Lameroo Beach a tak jsme se tam vydali. Na puli cesty jsme zaslechli hovor a smich a hned mi bylo jasny, ze to jsou aboridzinci (puvodni obyvatele Australie), jenze ti co ziji ve mestech ztratili veskerou viru a jsou s nima akorat problemy – chlastaj, zebraj, jen tak se potulujou a posedavaj, jsou cerny jak uhel, maji hnedy vlasy, slaboucky nohy a jde z nich na prvni pohled strach. Ti co zijou v kmenech ve vnitrozemi jsou jini. Rekla jsem Peterovi, ze tam ani za nic nejdu, ten me chvili premlouval, ale kdyz videl, ze si stojim za svym, ustoupil. Nasli jsme jeste jeden pristup na plaz a tak jsme se vydali po nem. Tam byl klid, ale plaz nic moc, par kamenu, padly stromy a odpadky. Pak mi Pete rekl, ze jsme udelali dobre a nesli tou prvni cestou. Vysli jsme zpatky do parku u Esplanade a pokracovali dal, meli jsme hezky vyhled do Darwinskyho pristavu a zalivu, ktery je hodne veliky. Dosli jsme az k atrakci Fish Feeding (krmeni ryb), kde krmi ryby pri prilivu, ale nesli jsme tam. Pak jsme prosli jakysi usek destneho pralesa Doctor’s Gully, kde byla lavka, potucek, coz byl prvni zdroj pitne vody pro Darwin, na stromech byli netopyri (Fruit bats), kteri se ovivali svym vlastnim kridlem, aby jim nebylo takovy vedro. Na konci parku jsme si museli vzit na pomoc mapu, abysme nasli botanickou zahradu. Bylo fakt husty vedro a tak jsme se sotva plouzili. Po 20 minutach jsme dosli na misto. Kousek predtim byla odbocka do McMinn St., tak jsme si rikali, ze aspon navrat nebude dlouhy. Botanicka zahrada byla velika a tak jsme se courali z mista na misto, v pitkach jim netekla voda a tak jsem musela vzit za vdech vodou z umyvadel na zachodcich, v info centru jsme se v podstate nic nedozvedeli. U info centra nastesti bylo jedno pitko, kde voda tekla a navic byla chlazena, tak jsme si na chvili sedli, kolem nas prosla asi metrova goana (varan obrovsky), ktera zmizela v takovym pristresku. Pak jsme prosli zahradu, fotili jsme zvlastni stromy a po hodine chozeni byl cas na navrat. Uz jsme se tesili jak si koupime studeny pivko, po ceste do zahrady jsme totiz videli bottle shop a to nas drzelo na nohou. Po ceste domu a do bottle shopu zacalo prset, jen kratce, ale jak se na tropy slusi a patri, kapaly obrovsky kapky. Ale jakmile dopadly na zem, ihned se vyprili, jak byla silnice horka. Zakoupili jsme 6 piv, prestalo prset a meli jsme stesti, protoze jsme prochazeli tou druhou casti McMinn St. a tak jsme nasli tu nasi autopujcovnu. Zasli jsme tam se pozeptat, jak to vypada, ze bysme eventuelne vyzvedli auto uz dneska (meli jsme ho zamluveny az od zitrka rano), ale slecna, ktera tam pracovala byla takova divna a neochotna. Auto sice bylo pripraveny, ale preferovala, abysme si ho vyzvedli podle planu, navic by nam musela nauctovat dalsi den ($88), tak jsme to nechali az na zitra (streda). Auto vypadalo moc dobre, byl to dzip (4WD) pro 2 lidi, strecha se dala vytrcit nahoru, aby vzadu bylo vic mista na stani, meli jsme velkou postel, lednicku, klimatizaci, proste znacka ideal. Dosli jsme do hostelu, pokoj jsme meli jen pro dva i s koupelnou (takovej malej luxus). V pokoji byla prijemna zima, prevlikli jsme se a hned hupsli do bazenu. Voda v nem ale byla tak vlazna, ze vubec neosvezovala, byli tam jeste dve spa a v jedny byla hezky prijemna studena voda. Behem 10 minut ale zacalo znovu prset, tak jsme sli na pokoj. Byla jsem utahana z nevyspani a celodenniho chozeni a tak jsme na chvili vytuhla, Pete koukal na zpravy a pak tenis (Australian Open). Mezitim lilo jako z konve a to uz se kapky nevyparovaly. Asi v 6 vecer jsme sli do mesta na veceri, obesli jsme pulku centra, potkali spoustu opilych abosu, ale skro zadnou otevrenou restauraci, tak jsme se vratili do te prvni co jsme videli – vietnamska. Byli jsme tam skoro sami, dali jsme si polivku s houbama, nudle se zeleninou a ryzi se satay omackou, zeleninou a tofu. Nadlabli jsme se pekne a jeste nam neco zbylo na druhy den. Kdyz jsme odchazeli, restaurace uz byla vcelku plna. Jak bylo po desti a ja nesla destnik, kdyby nahodou zase zacalo, nenapadlo me nic jinyho nez bouchat destnikem do vetvi, kde zrovna sel Peter, takze ten byl cely zmachany, ale ani se nebranil. V pokoji jsem hned zalezla do postele, chvilema jsem koukla na tenis a pak usnula spankem zaslouzenym. Vetraky se zvesela tocily. Plan na zitra – sbalit, vyzvednout auto, nakoupit a vyrazit smer Kakadu NP, nejnavstevovanejsi a nejvetsi narodni park v Australii.
19.1. – Rano jsme vstali a Pete hned odesel do autopujcovny vyzvednout auto. Bylo 8.30 a vratil se az za hodinu, jen tak tak jsme stihli snidani, ktera byla soucasti ubytovani a koncila v 9.30. Hodinu Peter dostaval instrukce kde co je, jak co funguje, kontrolovali oderky a poskozeni na aute atd. Hned pak jsme naskladali veci do auta a odjeli do supermarketu nakoupit nejaky potraviny a dalsi potrebny veci jako vodu, jar, ubrousky atd. Kolem 11 jsme uz byli na dalnici smerem Kakadu NP, ale jeste jsme se museli zastavit pro pivo a rovnou celej box s 24 pivama. Taky jsme se seznamili s predatory mistnich silnic – Road trains (silnicni vlaky), ktere maji 3-4 privesy a meri pres 50m, nocni mura pro ridice a predjizdeni. Predjizdet jdou jen kdyz je volna silnice minimalne 1km. Dojeli jsme do obce, ktera se jmenuje srandovne Humpty Doo (jak jsme pak rikaly Humpty Bloody Doo), chteli jsme se zastavit u prehrady Fogg Dam, ale nejdriv jsme dojeli zjistit vylet lodi na krokodyli, abysme to treba nepropasli. Nejblizsi vyjizdka byla v 1 odpoledne a tak jsme meli jen cas se podivat na vyhlidku Window on the wetlands (Okno do mokrin), kde byl super vyhled na okolni planiny, momentalne castecne zaplavene vodou, protoze je tu obdobi destu (wet season). Pred jednou hodinou jsme byli zpatky a cekali na nalodeni. Behem cekani jsem se sla projit k mokrinam a co jsem nenasla – svlecenou hadi kuzi. Rekla jsem to pruvodkyni a tak znalym okem prohlasila, ze to je kuze ze vcerejska a patri jedovatemu pythonovi, ktery se pravdepodobne ukryva ve vedlejsi hromade kameni. V tu chvili jsem byla 10m od te hromady. Co kdyby se rozmyslel a vyplazil se na prochazku, ze jo. Pak uz jsme se nalodili a meli jsme stesti, ze nas moc nebylo a proto vzali mensi lod, ze ktere bylo videt mnohem lip na reku a byli jsme opravdu v tesnem kontaktu s prirodou, v tomhle pripade s krokodyly. Jeli jsme asi hodinu a pruvodci sledovli brehy reky a reku a kdyz zahledli krokodyla, okamzite se tam vydali. Slecna mela tyc z bambusu a na ni provazek, na ktery privazal kus masa a navnadila krokodyla, aby si ho vzal. Jenze tesne predtim nez se zakousl, tak uhnula a krokodyl musel vyskocit do vzduchu. Takhle to udelala kazdemu krokodylovi asi 3x a pak mu maso dala, aby se nanastval a neskocil nam do lode. Obcas jsme byli od krokodyla tak na 2m. Videli jsme asi 12 krokodylu, mezi nima byl i Hannibal – 6-ti metrovy zvire, asi 80-ti letej. Bylo to jeho uzemi a tak mel na starosti skupinku samic, ktere v te dobe zrovna hlidali hnizda s vejci. Hannibal s nami vydrzel docela dlouho a taky ho pruvodkyne podrbala na cumaku tou tyckou z bambusu. A to se mu eventuelne libilo. Projeli jsme usek reky, videli jsme stopy divokych prasat vystupujici z reky, tak nas zajimalo kolik z nich asi prezilo preplavani reky, kdyz na kazdym kousku je krokodyl. Pravdepodne moc ne. Na ceste zpatky nas provazeli dravci, ktery litali nad lodi a kdykoliv pruvodkyne vyhodila kousek masa, jeste ve vzduchu ho chytli. Bylo jich tam asi 8. Po prirazeni lodi ke brehu, jsme zase nasedli a vyrazili dal do Mary River NP, kde jsme se chteli dojet podivat na Bird Billabong a Monsoon Forest. K odbocce k Bird Billabong jsme jeli jeste po asfaltce a ja jsem uvidela divokyho bufalo, tak to Peter otocil aby ho videl i on. Pak jsme jeste videli Cervenoocasyho cernyho kakadu a byly kakadu. Za odbockou uz vedla nezpevnena silnice, tudiz raj pro nasi Roxy (tak jsme totiz nazvali nase auto, protoze jeji znacka byla RXC455). Jenze nas po ceste chytla bourka a tak jsme dojeli jen na parkoviste k Bird Billabong, dali si neco k snedku a protoze porad prselo, otocili jsme to a jeli jsme zpatky. Na ceste zpatky, to uz bylo na asfaltce Pete nechtene prejel (mozna ze ho minul) hada na silnici a jelikoz se blizil vecer vsude hopsali klokani. Tesne pred odbockou na hlavni tah do Kakadu nam malem pod kola jeden vbehnul. Na posledni chvili se rozhodl, ze preskace silnici, i kdyz jeho kamarad vzal nohy na ramena a odskakal spravnym smerem. Jak se blizil k nasemu autu, uvedomil si, ze udelal chybu, brzdil, dostal smyk a jen tak tak to vybral. Mame pocit, ze se nozkama dotknul naseho predniho kola u ridice, ale jestli se mu neco stalo nebo ne, to nevime. Byl to takovej malej klokanek. Peter byl z toho hotovej, myslel jsi, ze ho poranil, ale ja si myslim, ze odskakal za kamosem. No a protoze se zacinalo vycasovat, ale uz byl skoro vecer, chteli jsme si najit nejaky nocleh. Na mape bylo spoustu kempu, kde se nemuselo platit. Pozdeji jsme zjistili, ze jsou v podstate vsechny zavreny, kvuli vode a nedostupnosti, tak jsme dojeli do Kakadu Resort. To uz bylo na uzemi Kakadu NP. Hned na zacatku jsme kazdy meli zaplatit kolem $17 jako vstup, ale kdyz jsme dojeli k budce, byla zavrena. Vyzvedla jsem brozurku s informacemi o parku a jeli jsme z vesela dal, radi, ze nemusime nic platit. Puvodne jsme si mysleli, ze uz je po pracovni dobe, ale jak jsem doprohlidla brozurku do konce, tak tam byla poznamka, ze vlada od 1.1.2005 financuje vsechno v parku a tim padem se poplatek platil jen do 31.12.2004. Tak jsme meli stesti. Jak uz jsem rikala, je tu wet season (obdobi destu) tak tu je vsechno krasne zelene a svezi, vsude je zvednuta hladina rek, potucku a vubec vseho, kde je voda. Mimo mesta je tu neomezena rychlost na silnicich a vsichni se tu zdravi pozdvihnutim ruky na volantu, jako ze je vsechno OK. Na spouste mist, kam jsme chteli zajet jsou zavreny pristupovy cesty, tak jsme se rozhodli si zaplatit let nad parkem Kakadu, abysme to aspon videli ze vzduchu, kdyz si tam nemuzeme dojet. Kdyz jsme dojeli do Kakadu Resort, ja musela urgentne na onu mistnost a Pete mezitim zamluvil let na druhy den v 10 hodin. Vcera mluvil s tou samou slecnou, ktera mu doporucila let rychlejsim letadlem, ze toho za hodinu uvidime vic a tak spolehal na to, ze si ho pamatuje a jen zamluvil let. Ubytovali jsme se v kempu s elektrinou (za $15) a pozdeji jsme byli radi, ze jsme nejeli nekam do divociny kempovat zadarmo, protoze tam bysme elektrinu urcite nemeli a tim padem bysme umreli vedrem ve spanku. Zlata klimatizace, clovek aspon mohl utect pred vedrem a komary do auta a trochu se ochladit. Peter zacal varit veceri (nudle se zeleninou) a hned jsem zjistila, ze ze dvou baleni nudli, co jsme koupili, je jedno plesnive, tak slo hned do kose. Pete si pekne nakrajel zeleninku, on je totiz expert ve vareni tohohle jidla a blbe si ji polozil a ta miska cela spadla na zem a zelenina byla plna travy. Ja jsem se nabidla, ze ji dojdu oplachnout. Nakonec se vecere povedla, ale otravovali nas komari. V obchode jsme krome repelentu koupili takovy zeleny spiraly, ktery se zapali a ma odpuzovat hmyz, tak jsme je zapalili a oni fakt fungovali. Naucila jsem Petera hrat kostky, tak jsme zacali turnaj v kostkach. Byli jsme v kempu sami, tak jsme meli pro sebe i umyvarny a sprchy, sli jsme tedy do damskych oba. Tam na nas cekala obrovska zaba – ropucha (cane toad) a hned se schovala pod bojler. Pak jsem zacala zkoumat, ve ktery sprse je nejmin potvor (brouku, zabek, jesterek atd.) a pak jsme skoncila v prvni sprse s krasnou zelenou tropickou zabkou. Snazili jsme se ji vyfotit, ale byla porad rozmazana. Po ceste k autu jsem chrastila klicema, piskala a delala velky kroky, abych vystrasila veskerou havet a hlavne hady. Nevim jestli to pomahalo, asi ne, ale ja mela lepsi pocit. Pak uz jsme se ulozili k prvni noci v Roxy. Najeli jsme celych 274km. Program na zitra je vicemene jasny. Dojedeme se podivat na Mamukala Wetlands, pak na let a podle toho v kolik se vratime dovymyslime, kam pojedeme dal.
20.1. – Rano nas probudily vrany, takze i kdyz jsme meli budika na 6.30, vzhuru jsme byli davno pred tim. Tech vran tam bylo 7, takze mozna nejaky znameni. Nasnidali jsme se, uklidili, poklidili, umyli nadobi a nasedli do auta, jenze to nenastartovalo. Tak jsme chvili premysleli, jestli treba nemame hada nebo zabu na motoru, ale pak pan zkuzeny mechanik kouknul pod kapotu a zjistil ze baterka je cela stara rezava a ze tam byl povoleny zavit. Po utahnuti uz Roxy nastartovala bez problemu, do budoucna vime, co udelat, kdyz nepujde nastartovat auto. Meli jsme namireno na misto, ktere se jmenuje Mamukala http://www.traveldownunder.com.au/Northern_Territory/Darwin/Mamukala.asp ), ale po ceste bylo tolik zajimavych mist, ze jsme porad zastavovali a trikilometrova cesta nam trvala asi 45 minut. To byla krasna planina, pak papousci, pak lekniny a tak jsme porad zastavovali, vraceli se a popojizdeli. Na Mamukala byl nadherny klid, byli jsme tam zase sami. Bylo porad brzo rano, takze se ani listecek nepohnul. Stromy, trava, kere, vsechno bylo castecne pod vodou a tak jsem cekala, kdy na nas vyskoci nejaky krokous. Ale nestalo se tak. Pak uz jsme jeli do Jabiru, coz je nejhlavnejsi resort v Kakadu. Tam uz na nas cekalo nase letadylko kane. Slecna, ktera nam vcera zamlouvala ten let, nam bohuzel zamluvila let jiny, takze jsme leteli mensim a pomalejsim letadlem, misto abysme za stejnou dobu videli vic mist s tim rychlejsim letadlem. Ale musim rict, ze to bohate stacilo – leteli jsme hodinu a videli jsme vsechno zajimavy – Jabiru a jeho hotel ve tvaru krokodyla, planiny v Kakadu, utesy=hranici mezi Kakadu a Arnheim Land, Jim Jim Falls http://www.deh.gov.au/parks/kakadu/activities/jim.html ), Twin Falls, Lightning Dreaming a Rainbow Serpent, coz jsou posvatny mista pro Aboridzince a na tyhle mista nikdo nesmi chodit. O tehle mistech jsou i takovy povesti, Rainbow Serpent vyrabi hromy a blesky, kdyz prsi a u Lightning Dreaming zase bydli Namarrgon. Z letadla vsechno vypadalo jak miniatury. K Jim Jim Falls a Twin Falls se v dobe destu nesmi, kvuli potopam a v dobe sucha se nad nimi zase nesmi litat, protoze je u nich spousta turistu. Leteli s nami dva kluci, kteri byli vcera na skakajicich krokodylech a leteli jsme jen ve ctyrech - http://www.kakaduair.com.au/ . Vodopady z vysky vypadaly fakt uchvatne, navic v dobe destu tam tece hafo vody, v dobe sucha naopak skoro vubec, ale turisti jsou odmeneni koupeli v bazenku pod vodopadama. Tesne pred pristanim jsme jeste videli osklive uranove doly. Po tomhle zazitku jsme se vydali na cestu do Ubirru - http://www.traveldownunder.com.au/Northern_Territory/Darwin/Ubirr.asp , ktery je zajimavy malbami na kamenech. Jenze po 40km, to uz jsme byli na miste, jsme zjistili, ze brana k tomu kamenu se otevira az ve dve odpoledne. A my jsme tam byli asi ve 12.20. Cekat se nam nechtelo a tak jsme se chteli jit projit. U prvniho treku kam jsme zajeli, jsme si dali obed – nudle ze vcerejska, ale po par soustech jsem tam nasla dva brouky a mile nudle putovali do kose. Nekdo by rekl, aspon trochu proteinu, ale neudelalo se mi nejlip. Vsechny treky (zkouseli jsme asi 3) krome jednoho byly zavreny kvuli vode a tak jsme se akorat prosli ke Cahill’s Crossing (brod). Bylo sileny vedro, kdyz jsme sli po suchu, tak jsem zkoumala kazdy misto kam slapu, abych neslapla na hada a pak kdyz jsme sli kolem vody, tak jsem si zase davala bacha na krokodyli. Opet to dopadlo dobre, nic na me neskocilo. Reka East Aligator River byla pekne rozvodnena (nebylo videt ani povodnovy znacky) a hneda a prejet ji autem bylo tim padem nemozne. Za normalnich okolnosti je to popularni misto na rybareni a pro lodky. Byli jsme na nejvychodnejsim miste narodniho parku Kakadu, dal uz to nejde, pak uz je Arnhem Land, kam se smi jen s povolenim. Zase jsme byli v Ubirru sami, takze jsme mrkli na Border Store a pak jeli zpatky do Jabiru nakoupit par drobnosti. Jabiru je mestecko, ktere bylo vybudovane specialne k ubytovani pracovniku uranoveho dolu asi v 1982 a je to nejhlavnejsi cenrum Kakadu. Maji tam vsechno, co je potreba, jen ceny jsou o neco drazsi. Vsude se potulovali Abosi, spousta deti, ty jsou roztomily, i kdyz jim tecou soply z nosu, z dospelych jde trochu strach. Po malinkem nakupu jsme dojeli do centra pro navstevniky Bowali Visitor Centre, o kterem peli v Lonely Planet, ale zas tak uzasny to nebylo. Bylo tam par zajimavych veci o tom jak zijou Abosi (resp. zili). Zacalo trochu prset, ale alespon to osvezilo vzduch. Dalsi zastavkou byl Nourlangie Rock http://www.traveldownunder.com.au/Northern_Territory/Darwin/Nourlangie_Rock_Art_Site.asp ). Neco jako Uluru, ale ne tak znamy, ale stejne dulezity pro Aboridzince. Prosli jsme trek, ktery nas vedl kolem skal s malbami, bylo to asi 1,5km (tam i zpatky) a dosli jsme az na vyhlidku, odkud je videt na Lightning Dreaming a Arnhem Land. Vsude kolem byly nadherny Gum Trees (gumovniky), na parkovisti bylo poloprazdno, jen 2 auta. Na pomoc jsem si ulomila vetvicku a mavala jsem si s ni kolem obliceje, abych odehnala ty zatraceny mouchy. Oni si to pry mezi sebou reknou, ze se tam kymaci vetev a na tu oni nesedaji. Ale ta jejich komunikaci nejak pokulhavala. Nemohla jsem ani na chvilku prestat. Kolem pate hodiny jsme se vratili zpatky na parkoviste k treku, kde jsme byli uz predtim, ale odjeli jsme, protoze jsme se docetli, ze z tehle vyhlidky se pozoruji zapady slunce nad Nourlangie Rock. Z parkoviste na vyhlidku to bylo 1,7km, vzali jsme si i obcerstveni – pivko a slany susenky. Sli jsme asi 30 minut a dosli na rozcesti tri cesticek u ktereho bylo jenom dve cedule. Prvni doleva vedla k malbam na skale a druha rovne mela pokracovat na vyhlidku, u treti nebyla zadna znacka. Malby jsme videt nechteli a tak jsme se vydali rovne, jenze jsme dosli k tem malbam a dal cesta nevedla. Zkouseli jsme to na vsechny strany, motali se tam asi 10 minut a zkouseli najit cestu, az jsme se vratili zpatky ke znackam a dali se doprava. Ale tam cesticka prestavala byt vyslapana, naslapovali jsme velice opatrne, ze vsech stran na nas mohl vyskocit had. Kdyz uz to dal fakt neslo, i presto, ze jsme videli znacku na stromech, tak jsme se rozhodli vratit. Navic uz jsme sli hodinu, zapad slunce bysme uz asi stejne nestihli a taky bysme nemuseli najit zpatecni cestu po tme. Kdo vi, treba jsme byli jen par minut od vyhlidky, ale riskovat jsme nechteli. Krome toho se zacalo zatahovat a bourka byla na spadnuti. Bylo dusno a vedro, pot z nas kapal a tak kdyz jsme se v 6 dostali na sirsi vyslapanou cestu, jako zasluhu jsme si dali to pivo, ktery uz trochu zteplalo. Pak uz jsme dlouhymi kroky a rychle slapali zpatky k autu, coz nam trvalo asi 30 minut, nasedli jsme a jeli do kempu do Cooinda - http://www.travelmate.com.au/Places/Places.asp?TownName=Cooinda%5F%5C%5FNT . Tam jsme byli zase uplne sami, mohli jsme si vybrat misto, ale slevu jsme neukecali. Zaplatili jsme $28 a to bylo dost. K veceri jsem trochu experimentovala a uvarila zeleninove stew (dusena zelenina se syrem), ale vyslo z toho super zradylko. I Peterovi to chutnalo. A pak zacala silena burina, hromy, blesky, ani pod striskou jsme byt nemohli a museli se presunout do auta. Byl takovy vitr, ze jsme museli srolovat i strisku, aby nam ji vitr neodnesl. Sprcha byla krasne osvezujici, myslim, ze tu ani teplou vodu nebudu pouzivat, jen studenou, po ceste i ve sprse byly zase zaby. V aute jsme pokracovali v turnaji v kostkach a venku prselo a prselo. Na zitrek mame v planu vylet na lodi po Yellow Water Billabong, ktery jsme si uz zamluvili a pak pokracovat smerem pryc z Kakadu do Kathrine Gorge. Na tachometru je 500km, takze jsme najeli 226km.
21.1 – V noci bylo ukrutny horko, proto jsme dali klimatizaci na nizko kvuli desti. Navic v teple se dari komarum!!! Moc jsem nespala, celou noc prselo a k tomu nam zatekalo do auta skrz svy na strese. Rano k te idylce zacali rvat ptaci a kdyz jsme vstali (6.45), nasli jsme odpadky, ktere jsme v noci strcili po auto, vsude kolem rozhazene. Davali jsme to za vinu ptakum. Po snidani jsme provedli nezbytny uklid, Peter myl nadobi v umyvarkach a ja byla v aute. Zaslechla jsem nejaky sramot a tak jsem koukla z okna, co Peter dela. Jenze tam nebyl Pete, ale kun!!! V hlave se mi honily myslenky, co jako dela kun u naseho auta. Zkousela jsem volat na Petera do umyvarky a informovat ho o koni, aby nedostal infarkt, ale v tu chvili prave vysel ze dveri a ja videla na jeho obliceji nejdriv strach, pak udiv a pak radost. Asi jako ze vidi zivou bytost. Samozrejme se za chvili zkamaradili s konem a Peter ho hladil a hladil a kun mu rekl, ze ty odpadky v noci rozhazel on. Za chvilku dorazilo i hribe. To se asi nepodilelo na vyzirani zbytku z odpadku, protoze porad salo. A pak se sebrali a odkraceli smerem volne prostranstvi. Myslim ze temhle konim se rika Brambies – divoky kone. K snidani jsem udelala vajicka. Venku bylo pod mrakem, moc se mi na vylet lodi nechtelo, al snad se vycasi. Vedro a dusno je stejne. Dobalili jsme, Pete domyl nadobi od snidane, stahli jsme strechu a hura pro listky. Po ceste (hned u recepce) jsme nabrali benzin ($1.25/l) a Pete dosel vyzvednout listky z recepce. Pri cekani v aute jsem se dala do cisteni fotaku, byl chudak celej navlhlej a zaprasenej. Po asi 20 minutach se privalil Pete a po ceste (asi 200m) k nastupisti mi vypravel pribeh dvou americanu. Ja je videla prijet, byl to postarsi par a pani pry nedala te prodavacce pokoj, vyptavala se se silnym americkym prizvukem jestli je tohle to misto, kde se prodavaji listky na vylet lodi, slecna ji odpovedela, ze ano, pak zas v kolik lod odjizdi a kde je nastupiste, slecna ji zase pry v klidu vsechno odpovdela a pak se pani zeptala, jak se tam dostanou a slecna ji rekla, ze bud pesky nebo aute, ze je to jen 200m. Pani ji nedala pokoj a ze chce aby ji tam dovezl autobus te vyletni spolecnosti. Slecna ji vysvetlila, ze bus v dobe destu neoperuje, ale ze to opravdu neni daleko. Pak Pete odesel a kdyz jsme uz sli po cesticce k lodi, tak jsme si vsimli, ze pani Aaamerika si vydobila svou a autobus je opravdu privezl. Byli v nem jen oni dva. Pak to pokracovalo na lodi. – Na lodi nas bylo asi 20, bylo sice zatazeno, ale sem tam se ukazala modra obloha a vykouklo slunicko. V dobe sucha se vyjizdi odjinud, ale protoze voda zaplavila nastupiste, tak se misto muselo posunout. Slecna pruvodkyne nam rekla vsechno o bezpecnosti atd., a neopomela zminit, ze zachranne vesty nad nami nam budou stejne k prdu v pripade, ze bysme spadli do vody, protoze ve vode je spousta krokodylu a proti nim ta vesta nefunguje. Byl to vylet lodi a hledali jsme ptaky, kterych tu v dobe destu je opravdu hodne. Cestou jsme jich videli kolem 15, ne vsechny se mi podarilo vyfotit, protoze byli dost daleko. Yellow Water Billabong, tak se jmenuje (billabong je takovy rybnicek s obcasnymi nebo prerusovanymi proudy, kterych je v Australii hodne) se rozklada na Cooinda Basin (vodni nadrz), coz je asi 100km² mokrad, na celem uzemi Kakadu je kolem 1200 druhu ptaku, ziji tu slanovodni krokodyl (1 samec Blakey a ma 6 samicek, ktere zrovna hnizdi), protoze i presto ze je odtud 90km k mori, je to jen 6km k slane vode! Sladkovodni krokodyli tu nejsou, protoze by je slanovodni sezrali. Momentalne je tu o 2 metry vice vody, nekdy ale pribude az 5m v obdobi destu. Z ptaku jsme videli – orel morsky (Sea Eagle), dolarovy ptak (Dollar Bird), korely (Corella), penkavy (Comb Crested Finch), Jacana (ptak s nejvetsima nohama na svete, v pomeru k jeho telu – Red Coned Jakana), Snake Neck Bird (ptak ktery se potapi a jediny zpusob jak ususi kridla je, ze si sedne na vetev, rozlozi kridla a treba hodinu tak vydrzi, dokud mu neuschnou), netopyry (Flying Foxes), lednacky (Blue-Winged Kingfisher). Roste tu jeden ze 6 domacich druhu bambusu, poprve kvete po 35 letech, pak pomalu umira – 8 let. Projizdeli jsme po Home Billabong a pak po Yellow Water Billabong. Asi v polovine jizdy se nam rozbil jeden z motoru. Pruvodkyne to nikomu neoznamila, ale Pete to poznal podle zvuku. Tak se ji nenapadne zeptal. Sedeli jsme uplne vzadu, tam kde bylo kormidlo, takze to slo v pohode. Pritakala a zeptala se ho jestli nekdy ridil lod. Pete samorzrejme rekl, ze ano, takze mu predala kormidlo a sla se podivat na ten rozbitej motor. Peter byl jak profik, ale docela se mi ulevilo, kdyz se slecna pruvodkyne vratila, protoze jsem nechtela mit na svedomi 20 lidi sezranych krokodylama. Zpatky k nastupisti jsme dojeli bez uhony. Hned jsme usedli do Roxy a dojeli k Aboridzinskemu centru, ktere bylo jen kousicek odtud. Po ceste se s nami rozloucil ten stary dingo a zase lezel uprostred silnice, takze musel sesbirat svoje stary kosti a popojit na krajnici. V planu jsme dneska meli dojet zpatky 20km na vylet na Muirella Walk a dojet do Katherine Gorge/Nitmiluk National Park. Po ceste na Muirella Walk jsem na silnici zahlidla Frilled Neck Lizzard (jester s limcem na krku – normalne ho ma kolem krku slozeny, ale kdyz se brani nebo kdyz se neceho lekne, tak ho ma jak vejir kolem krku). Vratili jsme se zpatky, ale uz byl fuc, chtela jsem si ho vyfotit. Bylo to poprve v zivote co jsem tohohle jestera videla. 1.6km prochazka na vyhlidku byla dost do kopce. Celou cestu jsem se zase ovyvala vetvickou, abych odehnala mouchy. Po celou domu nam cestu ukazovali kudy jit takovy dve divny mouchovosy, neslyseli jsme nic jineho nez bzukot. Vzdycky chvilku leteli pred nami, pak se na chvili ztratili a pak se zase objevili. Zezhora byl hezky vyhled na planinu a Escarpment (uboci), videli jsme i Lightning Dreaming. Cesta tam i zpatky na parkoviste nam trvala 40 minut, pak jsme uz vyjeli smerem do dalsiho narodniho parku Nitmiluk, kde je slavny Katherine Gorge (souteska nebo uzlabina). V aute jsme tak spocitali kolik nam zbyva dnu a rozhodovali jsme se jestli pojedeme do Mataranky, kde jsou prirodni prameny, ale protoze jsem vycetla ze termalni bazeny jsou i v Katherine, tak jsme to zavrhli. A pak jsme zahlidli dalsiho jestera, tentokrat jsme ale meli stesti, protoze se pred nami utekl schovat na strom a kamuflazoval. Myslel si, ze ho nevidime, ze jako splyva se stromem, ale to si myslel spatne a ja fotila o sto sest. Peter se nebal a sel jen kousek od nej, jester se posunoval po kmenu tak aby se schoval pred Peterem, tzn., ze se posunoval smerem ke me a ja mela lepsi vyhled na foceni. Pak jsme se zastavili u termitist u silnici, ktere byly asi 3m vysoky, ale museli jsme preskocit malej potucek. Problem byl v tom, ze vse kolem vody bylo mekke a tak jsme se tam pekne zaborili do bahynka a byli jsme jak prasata. Priblizil se cas na obed a tak jsme zajeli jeste na dasli vyhlidku Bukbukluk Lookout. Dali jsme si nudle a prileteli se na nas podivat papousci Hooded Parrot, o kterych jsem se docetla, ze je to ohrozeny druh. Pak jsme na 10 minut vytuhla a probudila jsem se az v Pine Creek. To je krizovatka, doleva do Kathrine Gorge, doprava do Litchfield NP. Hned prvnich 15km jsme jeli za silnicnim vlakem (3 navesy, pres 50m) a „setrili" jsme naftu, protoze ten tirak za nas rozrazel vzduch! Navic nebylo kde predjet. Pak nas dohnal dalsi silnicni vlak a my jsme byli jako sendvic. Nakonec se nam podarilo predjet na dlouhe, asi trikilometrove rovince. Zacala jsem procitat mapy a prospekty a vsimla jsem si, ze ackoliv jedna z atrakci – Edith Falls spada do Kathrine Gorge NP, odbocka k vodopadum po nasi ceste a zadna jina cesta k nim nevede. V Lonely Planet jsem vycetla, ze je tam i kemp a u vodopadu je prirodni bazen. Zklamani prislo kdyz jsme tam prijeli. Bylo tam moc vody a proto zakaz koupani, cesty na vyslapy jsou uzavreny a tim padem i kemp, kterej se nam moc libil. Mrkli jsme se na vodopad a zase vyrazili zpatky. Po obou stranach silnice Abosi palili travu. Po ceste zacalo trochu prset, pak prestalo, ale bliskalo se a hrmelo. Do Katherine jsme dorazili asi po pul hodince a misto hledani kempu, ktery jsem vybrala, jsme jeli nakoupit do Woolworths (neco k snedku a pivo). Chteli jsme koupit adapter na cedecka, protoze nikde nebyl signal na radio, ale bohuzel meli jen drahy, takze si budeme muset rikat, ze ticho leci. V kempu Springvale Homestead jsme zaplatili 2 noci, zaparkovali jsme kousek od zachodu a BBQ a zase jsme tam byli skoro sami, behem vecera prijely jeste 2 auta. Dosli jsme se vykoupat do bazenu, kde byla tak tepla voda (pry byla z termalniho pramenu), ze vubec neosvezila, radsi jsem se dosla vysprchovat studenou vodou. Udajne bazeny byli vynalezeny prave tady v Severnim Teritoriu, protoze se tu po vetsinu roku neda nikde koupat. Videli jsme sice malyho, ale asi jedovatyho hada (brown tree snake). K veceri jsme si udelali BBQ a bylo to moooc dobry, dali jsme si kostky, prisli nas navstivit klokani (wallabies), jedenz nich dokonce jedl Peterovi z ruky. Vysledek koste ten vecer byl nerozhodny a zacal poradny boj. Springvale Homestead patri pod atrakce mesta Katherine, je to historicky domek. Po 3 dnech mame signal, takze muzeme dat vedet rodinam, ze nas jeste nesezrali krokodyli. Na blizke louce se paslo asi 30 klokanu! Kdykoliv jsme sla na zachod nebo do sprchy, mela jsem strach, ze na me neco skoci, takze jsem dukladne zkontrolovala vsechny kouty, rohy a steny, jestli tam neni zaba, pavouk, jesterka, had nebo skakajici konik. Spocitala jsem, ze za 2 dny jsem vypili 24 piv, to je 6 na jednoho a den. Ale je tu sileny vedro a hned se ten alkohol vypoti. Na tachometru je 840km, tzn., ze jsme ujeli 340km. Zitra chceme jet do jeskyne Cutta Cutta Caves a k termalnimu koupalisti.
22.1. - Budicek byl v 7.15, trochu jsme si chteli prispat, protoze prohlidka jeskyni byla az v 9. Jenze jsme si prispali trochu vic a probudili se az v po 8, takze jsme to posunuli az na desatou. Po hygiene nasledovala snidane v podobe instantnich nudli (nevim co jsme si to navykli snidat nudle) a zase k nam prisel na snidani klokan Loudivec a snedl vic nez my - 2 chleby a pul jablka. Ja jsem neodolala a zacala jsem fotit, pak prihopsala jeste mala samicka, ale on ji nenechal vzit si ani kousek. Cestou do jeskyni jsme se museli vyfotit u znacky Katherine. Zaparkovali jsme u Cutta Cutta Caves, nebyli jsme si jisti, jesti je v obdobi destu otevreno, ale kdyz jsme dosli k pokladne, tak jsme zjistili, ze otevreno je. Pruvodce prave provazel, takze jsme na nej cekali asi 10 minut. Zakoupili jsme listky a sli asi 10 minut ke vstupu do jeskyni, kolem cesty byli cerny kameny, rekla bych ze vulkanickeho puvodu. Dostali jsme asi 30-ti minutovou prohlidku. Pro zmenu jsme tam byli sami. Pruvodce se mi zpocatku zdal takovy nepristupny a nesympaticky, ale pak se rozpovidal a byl v pohode. V jeskyni jsme zahlidli litat jednoho netopyra, normalne jeskyni vyuzivaji i dalsi zvirata - hadi , netopyri a u vchodu preckavaji noc dingove atd. Jak jsme si vcera naplanovali, chteli jsme jet k termalnimu koupalisti, ale protoze bylo teprve 11, rozhodli jsme se, ze jeste dneska dojedeme k souteskam Katherine Gorge. V Lonely Planet je nabidka ruznych delek plaveb a nejvic se nam libila 4-hodinova, ale kvuli 2m vody navic na miste nabizeli jen jednu plavbu na 2 hodiny a lod vyjizdela ve 2. Kanoe taky nefungovali a byl i zakaz koupani, takze nam nic jinyho nezbyvalo. Dali jsme si obed - fish & chips a pak jsme se museli jit pripravit do auta, kde bylo vedro k zalknuti. Ale plavky jsem si v nem prevliknout musela. U nastupiste na lod vyseli nas stromech netopyri a videli jsme i Lednaka modrokridleho (Blue-winged Kookaburra). Na lodi nas bylo asi 30 - 2 zajezdy a par takovych jako my. Ukoristili jsme sedacky vpredu a meli jsme dobry vyhled, voda byla ale rozvodnena a hneda. Na konci prvni soutesky (je jich tu 13) jsme zakotvili lod a vyrazili se podivat na aboridzinsky kresby na skalach. Vedle lode nam plaval malilinkatej krokodylek, narozen loni v prosinci. Anglicky par (Pommies - tak rikaji anglicanum Australani a znamena to Prisorners Of Mother England, zkratka POME, co meli na zadech trestanci z Anglie, kdyz je vezli do Australie) za nami si porad stezovali, ze nechteji videt kresby a pak ze se nechteji koupat a kdesi cosi. Byl hroznej hic a u kreseb jsme vydrzeli skoro 20 minut. Pak jsme prejeli reku na druhy breh a po kratke prochazce jsme se objevili u Southern Rockhole, u vodopadu a krasneho prirodniho koupaliste a mohli jsme se vykoupat. A to bylo super, jediny co me v tu chvili zajimalo bylo koupani. Voda nadherne osvezujici, mohli jsme doplavat az k vodopadu, klid a hezky prostredi. Meli jsme asi 15 minut na cvachtani ve vode. To byl pro me v tu chvili zatim nejlepsi zazitek. Pak nas vyhnali z vody a nahnali na lod. Citila jsem, ze budu trochu pripalena. Meli jsme trochu zpozdeni, ale asi jen 10 minut. Na zpatecni ceste do Katherine jsme se chteli zastavit na Knott's Crossing, pry znamy z nejakeho filmu. To je puvodni brod pres reku, ale nenasli jsme ho. Dojeli jsme jeste do obchodu na nakup. Kolem se to hemzilo Aboridzincema, je jich tam strasne moc, nic nedelaji, jen cely den posedavaji a pijou. Jde z nich strach a jejich velky problem je alkohol. Cas na termalni bazen jsme uz nemeli, tak jsme dojeli do kempu a prohlidli jsme si usedlost (homestead). Pak jsem vyfasovala oba fotaky a sla jsem fotit lekniny na mistnim jezirku. Obloha se zatahla, takze nebylo na foceni moc svetla a vypadalo to na dest. K veceri jsme si dali testoviny a prisel i nas klokan. Hrali jsme kostky a kolem nas to zilo - lednak, ropuchy, klokani a dalsi ptaci. Poprve dneska neprselo a dokonce je videt i mesic a hvezdy. Predpovidaji cyklony na pristi tyden, zatim teda na ne v radiu jen upozornuji, rikaji kam se v pripade cyklonu schovat a az prijde varovani, vsichni se musi jit schovat a nechat veci tam kde jsou. Nasi Roxy by to asi smetlo raz dva, ale na druhou stranu tu nemame moc veci, tak bysme meli rychle spakovano. Mame dost casu, tak se rozhodujeme jestli jit na prohlidku aboridzinskeho klanu. Je to dost drahy, tak uvidime. Zitra vstavame brzo, abysme byli zpatky v Katherine Gorge brzo, chceme jit na turu, tak aby nebylo moc vedro. TO bude stejne. Pak zajedeme do termalniho bazenu a bud do Aboridzinskeho klanu nebo se vydame uz smerem Litchfield NP. Tece nam klimatizace, takze je v aute mokro, ale hlavne ze nam neni vedro. K tomu jeste huci a ja lezim primo nad ni, takze mi moje pulka postele tak jako vibruje. Vstavame v 5.30! Dneska jsme najeli jen 130km (970km celkem).
23.1. – Vstavali jsme v 5.45 a pak meli cely den 15 minut zpozdeni. Na snidani zase prisel nas klokan, uz se ani neboji. Po ceste do Katherine Gorge jsme na silnici videli spoustu prejtych zab uplne na placku a dokonce jsme videli i jednoho mrtveho klokana. Jsem docela prekvapena, ze jich kolem silnic neni vic, vetsinou je srazi v noci silnicni vlaky. Do Katherine Gorge jsme dojeli v 7.15 a v 7.30 jsme uz byli na ceste k Southern Rockhole, tam co jsme se koupali vcera. Byl to totiz jediny otevreny trek ve dvouhodinovem rozmezi. Zbytek byl 4 hodiny a vic. Trek byl dlouhy 4.2km tam a to same zpatky a odhadnuty cas, ktery uvadeli byl 3.5 hodiny. My tu jednu cestu usli za hodku, takze by celkovy cas mel byl 2 hodiny. Ale protoze jsme sesli az k vodopadu, vykoupali se, nad vodopadem pak znovu a jeste si dali svacu, tak to pak vsechno trvalo 3.5 hodiny jak uvadeli oni. Voda u vodopadu byla krasne osvezujici a Peter me neopomel vystrasit hadama ve vode. Ale pochybuju, ze do toho zapocitavaji vsechno. Potkali jsme jen 3 dvojice, jedna byla pred nami, potakli jsme je u vrchniho bazenku a uz se chystali na cestu zpatky a dve jsme potkali, kdyz jsme my sli zpatky. Ale to uz bylo na chozeni dost vedro, hlavne na hore na skalach, tam bylo 40ºC. Myslim, ze jsme udelali dobre, kdyz jsme vyrazili tak brzo, kolem 10.30 uz bysme se upekli. Je docela prijemny, ze tu neni tolik lidi, hlavni sezona je v cervnu az srpnu a to je tu asi hlava na hlave. Ted tu nikdo nerve, je tu klik, koupaliste jsme meli sami pro sebe a to same v kempech. K autu jsme dorazili v 10.45, nasedli a vyrazili smer termalni koupaliste Katherine Hot Springs, kde voda ma 32ºC. Jenze koupaliste bylo zavrene. Nikdo to teda nehlidal, takze tam par lidi plavalo, ale my jsme nesli. I presto, ze tam bylo asi o 1.5m vody vic nez normalne, tak voda byla krasne tyrkysove modra. Zklamane jsme odjeli a opustili jsme mesto Katherine. Ujizdeli jsme smerem do narodniho parku Litchfield NP. Kdyz jsme projizdeli Pine Creek, dojeli jsme se podivat na zatopeny dul Pine Creek Goldfields Mines. Uz to spis vypadalo jako obrovska piskovna, i brehy byli porostle zeleni, voda byla uzasne zelena. Nasli tu zlato v roce 1871, hloubka je 135m (tam lezi zakladna) a v nejsirsim miste ma 250m. Dul byl zavodnen v roce 1993 vodou z reky Pine Creek, zaplneni trvalo celych 14 mesicu a v dole je 6870 megalitru vody. V aute s klimatizaci je nam dobre, ale venku je strasnej hic, na silnici se objevuje „fata morgana" a ja v jednu chvili vystrasila Petera, protoze jsem si myslela, ze se po silnici plazi velkej had a nechtela jsem, aby ho Pete prejel. Teplota se meri ve stinu a na slunci je to vetsinou o 10ºC vic, takze, kdyz predpoved je 35ºC, tak na slunci je to pak jak v saune. V tech nejvetsich paracich Aboridzinci pali travu. Clovek by si rekl, ze je to nesmysl, protoze kdyz je sucho, tak se ohen rozsiri rychleji, ale oni pro to maji svoje vysvetleni. Kdyz se pali bus prubezne a nenecha se zarust a vyrust, tak v pripade, ze prijde na pozar v busi, neni to takova skoda, protoze vsechno bylo uz spaleny. I zvirata stihnou pred ohnem utect do bezpeci. A vypadalo to, ze to maji osetreny, ohen se jim nerozsiruje, tam kam nechteji. No maji v tom dlouholetou praxi. V brozure jsem nasla nejaky atrakce v Douglas Daly Nature Reserve – The Arches a Hot Springs. Je to jen 30km, mame dost casu, tak jsme se rozhodli tam zajet. Po pul hodine jsme zjistili, ze Hot Springs jsou kvuli vode zavrene a tak jsme apson zajeli k The Arches (Oblouky), ktere jsou kousek od karavan parku. Nejdriv si Pete myslel, ze to najde sam, ale po nejaky dobe, co jsme jeli po silnici za karavana parkem pochopil, ze to bez zeptani nenajdeme a tak jsme se otocili a jeli zpatky do kempu. Pete dostal mapku a veskery informace, dali jsme si neco k snedku na posilneni a vyrazili. V Lonely Planet byly The Arches popsany jako uzasny misto, kde se plave a cvachta, je tam kristalove cista voda a je to proste nezapomenutelny zazitek. A tak jsme si to nemohli nechat ujit. I slecny na recepci nam potvrdili, ze se tam lidi koupou. Ale nerekli kdy! Vyrazili jsme na dvoukilometrovou „prochazku". Prosli jsme kempem, klokani pred nami uskakovali a po chvili jsme dostli k prvnimu misto, ktere bylo oznaceno jako atrakce „Twin pool". Mimoodem jsme se tesili, jak se na konci vykoupmeme. Tak od Twin Pool jsme zklamane zase odesli, protoze voda byla hneda jak bahno, bylo ji hodne, takze ten dvojbazenek nebyl ani videt. To uz mi bylo celkem jasny, ze asi zadny koupani nebude. No ale sli jsme dal. Vedro, kolem jen knici, cikady a dalsi havet, obrovsky prostranstvi na pravo a reka na levo (Daly River). Sli jsme a sli a ja se nemohla dockat az tam dojdem, jenze za kazdym rohem cesta stale pokracoval. Tesne pred The Arches neco zasustilo v trave a ja se strasne lekla, pak jsem uvidela utikat pryc asi metrovou goanu. Totalne vyflusly jsme prisli k Obloukum asi po 45 minutach chuze a jen idiot by se koupal v takovy vode – spinava, zaplavova voda a navic se tam mohl potulovat krokodyl. Poradne jsme si zanadavali a dali si za odmenu pivo, ktery jsme si nesli s sebou. Nechapu, ze slecny na recepci nevedi jak reka vypada a ze se v ni neda ani koupat. Byli tam jen na brigade a u oblouku nikdy nebyly, jenze to je neomlouva. Ach jo. A zpatecni cesta byla jeste vetsi peklo. Hic k nevydrzeni, ja nastvana a sla jsem co nejrychleji, abych to mela za sebou. Jenze v tom vedru se chodi rychle blbe a jeste hur dycha a tak kdyz jsem se blizila ke kempu, sotva jsem popadala dech. Asi tak v polovine cesty si Peter po tom pivu krknul a ja se tak strasne lekla, protoze jsem si myslela, ze se na nas riti medved a strasne jsem mu vynadala. Byla jsem uprimne rada, ze jsme zpatky. Po ceste v kempu byly sprchy a jediny na co jsem myslela bylo, ze si dam sprchu. Tak jak jsem oblecena. Ale bohuzel byly zavreny a tak jsme na sebe aspon strikali vodu z umyvadla, abysme se trochu vzpamatovali. Pak jsme uz rychle ujizdeli z toho pekelnyho mista pryc. V aute jsme se vyfotili, vypadali jsme opravdu priserne – utahany, zpoceny, rudy, proste na konci svych sil a me bolela palice. Kdyz jsme se dostali zpatky na hlavni tah smerem do Litchfield NP, oddechli jsme si. Kdyz jsme prijeli do Adelaide River, doplnili jsme Roxy tekutiny a sobe doprali maly snack. Odtud to uz nebylo daleko do mestecka Batchelor -http://www.travelmate.com.au/Places/Places.asp?TownId=117 , coz je takova brana do Litchfield NP. Jen jsme jim projeli, informace byly zavrene a mirili dal do kempu asi 10km za Batchelor. A tam to bylo. Silena, miniaturni, kycovita replika Karlstejna! Nejakej Havlik tu driv pracoval v dole a pak jako zaradnik v Batchelor. No a v parku, o ktery se staral byl velky kamen, se kterym si nevedel rady, nemohl ho dostat ven a tak na nem postavil hrad z rodne zeme. Nejhorsi ovsem byla barva – modra! Dojeli jsme do kempu. Vsude po ceste byly cedule, ze silnice u Finess River je kvuli zaplavam zavrena, ale nemecky majitel kempu nas ujistil, ze budeme v pohode (Navic tahle reka tece jak u tohohle vjezdu do parku, tak i u toho na druhem konci a jak jsme pozdeji zjistili, ten zakaz byl u toho druheho vjezdu). Ubytovali jsme se a hned jsme skocili do bazenu, ve kterem byla docela osvezujici voda, pak jsem Petera dotahla sledovat zapad slunce. Ne nejaka romantika nebo tak, hlavne fotit! Musela jsem taky vyprat par kousku obleceni, protoze se nam pytel se spinavym pradlem namocil od vody co vytekla z klimatizace a zacalo vsechno ponekud zapachat. Pak jsme si uvarili vecu, teda my, varil Pete (stir fry). Byli jsme hotovy a tak jsme jen tak tak povesili pradlo, kde nas strasne pokousali komari, zahrali jsme jen jednu hru kostek, pivko a pak padli mrtvi do postele a spali a spali. Jediny osvezujici napoj tady je voda, ale hlavne pivo. Clovek se z neho ani neopije, protoze veskery alkohol hned vypoti. Litaji tu a kousou takovy zeleny hovadomouchu a jejich stipnuti strasne boli. Peter je odhani, ja je nemilosrdne zabijim a podari se mi jich treba zabit 5 behem 10 minut. Kvuli veskery haveti jsme si nakoupili takovy spiraly, ktery se zapalej a docela pomahaj (mosquito coils – zapalovaci civka proti komarum). Kemp mi prisel trochu neudrovany, ale neni sezona, zase jsme tam byli uplne sami, ticho a klid. Jmenoval se podle obrovskeho stromu, ktery tam rostl – Banyan Tree (ve slovniku je napsano, ze se cesky jmenu taky Banyan, ale nikdy jsem to neslysela). Rucicka tachometru se zastavila na 1390km, takze jsme dneska ujeli 420km.
24.1. – Budicek byl v 7.15, ihned jsme hupsli do bazenu, pak byla snidane a k ni meloun, rychle jsme se sbalili, na posledni chvili jsem si vzpomnela, ze musim sundat pradlo a uz jsme zase byli na silnici. Pradlo pres noc stejne neuschlo, protoze byla vysoka vlhkost a tak jsme ho museli rozprostrit a rozvesit vzadu v aute a to po pul hodince jizdy byl peknej smradek. A vjeli jsme za oficialni hranice Litchfield NP - http://www.travelmate.com.au/Places/Places.asp?TownId=2660 . Prvnim mistem, kde jsme zastavili byly termitiste magnetickych termite (Magnetic Termite Mounds). Jeste existuji Cathedral Termites a ti stavi termitiste jinym zpusobem, urcitym uhlem, na urcitou stranu a kdyz je na jedne strane termitiste moc velky vedro, tak se termiti presunou na tu druhou, chladnejsi. Na te louce jich bylo desitky, sedivy nahrobky, fakt to vypadalo jako ohromnej hrbitov. Pak byly na rade Florence Falls – kratka prochazka k prirodnimu koupalisti, kde jsme opet byli sami, asi 20 minut jsme se koupali a byla nadherne cista voda u krasneho vodopadu. Proste idylka. Na brehu byly boty, bryle a triko, coz bylo divny, protoze kolem dokola nebylo ani zivacka a ani mrtvolu jsme zadnou nenasli. No asi tam radil krokodyl. Kdyz uz jsme byli na odchodu, prisla skupinka ze zajezdu, se kterym uz jsme se rano dohaneli. Normalne je zvykem, ze se lidi pozdravi, ale ta zena, co sla prvni, nas kompletne prehlizela a cucela na ceduli. Byli jsme tam jak dva mluvici stormy, snazici se pozdravit, ale kdyz jsme videli jeji nezajem, jen jsme se na sebe podivali a mysleli jsme neco o krave. Pak bez varovani na nas vystekla "To je ono?" Americanka pitoma. Meli jsme ji sto chuti rict, ze musi jit jeste kilak a tam ze to je. Zpatky na parkoviste jsme sli prochazkou Shady Creek Walk skrz destny prales. To bylo moc pekny a prijemny. Dalsi zastvakou byly kaskadovity koupaci diry Buley Rockhole. A dalo se tam koupat. Navic jsme tam zas byli uplne sami, vybrali jsme si nejlepsi koupani a jen jsme si uzivali, dali jsme si obidek a popijeli pivko. Jan znamo voda pritahuje slunce a tak jsem se pekne pri to odpocivani pripekla – hlavne zada a nos. Byli jsme tam asi hodku a rozhodli jsme se na tohle uzasne misto vratit jeste zitra po ceste zpatky. Tabletop Swamp byla bazina a kolem ni byly paperbark trees (stormy s kurou jako papir). Moc daleko jsme nedosli, voda byla skoro u parkoviste. CHtela jsem aby k nam prileteli nejaky ptaci, tak jsem piskala na travu a to se Peterovi moc libilo a tak jsme meli lekci piskani na travu. Litchfield NP neni moc velky park, takze jsme ho skoro cely projeli za jeden den a videli vsechny pristupny atrakce. Tolmer Falls jsou domovem netopyru, hlavne teda rozmnozovistem a tak je koupani u nich zakazano. Dosli jsme aspon na vyhlidku, kde jsme meli vodopady jako na dlani. Spousta mist je uzavrena v dobe destu, i ted, I kdyz uz tyden neprselo a mame 4WD a urcite bysme se na nektera mista v pohode dostali. Jednu atrakci jsme prejeli, protoze bylo uz dost vedro a byla to prochazka, nechali jsme to na druhy den rano. Posledni zastavka pred zakotvenim v kempu byly vodopady Wangi Falls. Tesili jsme se jeste na jedno vykoupani, ale bohuzel I tady byl zakaz koupani kvuli hodne vody a moznym vyskytem krokodylu. Obrovsky dvojity vodopad, to byly Wangi Falls. Mely hodne vody a kapicky vody strikaly az na vyhlidku, kde jsme stali. Vyfotili jsme nezbytnych 10 fotek a vyjeli vstric dnesnimu ubytovani do Wangi Tourist Park. Ten byl asi 4 km od Wangi Falls, vlastne uz mimo uzemi Litchfield NP a kdyz jsme tam dojeli, brana byla zavrena a na ni cedule, ze pokud ma nekdo zajem o ubytovani, at se nahlasi v kiosku u Wangi Falls. A tak jsme obratili Roxy a vyjeli jsme zpatky k vodopadum, Peter tam nasel majitele kempu a ten s nami dojel a otevrel nam branu. Ubytovaci misto jsme si mohli vybrat sami. Zaparkovali jsme u uz stojiciho pristresku, takze jsme meli luxus, kousek bylo BBQ a zase jsme v celem kempu byli sami a meli k dispozici I bazenek. Po zabydleni jsme se po intervalech chodili ochlazovat do bazenu, mezitim Pete udelal k obedu BBQ, nebo jsme se chladili v aute u klimatizace. Ale prubeh byl asi takovyhle: bazen, odpocinek, obed, bazen, odpocinek, schlazeni, pivo, bazen, pivo, sprcha, pivo, odpocinek, schlazeni, pivo, bazen, atd. Zase tu litaji zeleny hnusny mouchohovada, ktery strasne stipou, takze se porad strikame repelentem, I kdyz moc nepomaha. Vecer jsem nasla v sedacce hafo zelenych mravencu I s vajicky!!! Chytame trochu radio, tak slysime I nejaky jiny zvuky nez chrasteni v trave, ptaky, cvrcky a ostatni havet. Pri ochlazovani v bazenu se mi pekne prichytili ramena a zada, jenze nemuzu najit krem na opalovani, urcite ho najdu na konci vyletu. Veceri jsme nemeli, protoze jsme byli porad najedeny z obeda, jen jsme si dali bramburky. Hrali cely vecer kostky, skore je 10:13 pro me a prave jsem Peterovi zlomila srdce. Na zachode byla zase mala zelena zabicka z tropu, ale spatne se fotila, protoze byla dost vysoko. Netusili jsme, ze stihnem projet cely park za jeden den, ted mame jeste 4 dny k dobru, tak musime vymyslet co dal. Zitra to vypada na tu prochazku k Tjaetaba Falls, koupani v Buley Rockhole, to se neda vynechat a navsteva motyli farmy v Batchelor, pak se uz budem ubirat smerem k Darwinu, tam je jeste par mist, kam bysme se chteli podivat. KM!!!
25.1. (utery) – Dneska jsme vstavali v pul 9, proc ne, kdyz to co jsme chteli videt, jsme uz videli. Po snidani jsme vse klidili, Petere si dal prasek na bolehlav, protoze mel trochu kocovinu ze vcerejska a vyjli jsme smerem k Green Ant Creek na prochazku. Bylo pod mrakem, takze na chozeni idelani, ale I tak bylo dusno a vedro a potili jsme se jak vrata od chliva. Cesta tam I zpatky nam trvala hodku, vedla skrz destny prales, tak to bylo prijemny. Kdyz jsme dosli na konec, tam byly Tjaetaba Falls vodopady, ale protoze to bylo posvatny misto abosu, nesmelo se tam koupat. Vyhlidka byla dost blbe umistena, takze jsme videli jen vrchni cast vodopadu. Zpatky k autu jsme dorazili v 11. a jeli hned k Buley ROckhole. Na parkovisti bylo prekvapive dost aut, ale povedlo se nam ukoristit "nase" koupalistatko ze vcerejska. Je super, protoze je spojeno jeste s jednim, kde voda netece tak rychle. Zustali jsme asi 1,5 hodiny, lidi prichazeli a odchazeli a pak jsme se vydali na motyli farmu v Batchelor. Jelikoz cesta do Darwinu na druhem konci parku je uzavrena kvuli vode, vracime se na Stuart Highway stejnou cestou pres Batchelor. Koupani bylo bezvadny a odpocinkovy. Skoda, ze takovy misto nemame hned za barakem. Voda byla osvezujici a cistounka. Aaaaa. Tesne pred Batchelor byla odbocka na Rum Jungle South Lake Reserve a jelikoz jsme meli hafo casu, zatocili jsme a jeli se podivat na tu krasu. Bylo to jezero, ale bohuzel se zakazem koupani, tentokrat kvuli regeneraci na 12 mesicu. U jezera ale byly dve auta a lidi se zvesela koupali. V Butterfly Farm - http://www.traveldownunder.com.au/Northern_Territory/Darwin/Batchelor_Butterfly_and_Bird_Farm.asp to bylo spis jak v meditacnim centru se 2 skleniky – v jednom byli motyli, jenom 2 druhy (hnedy a modry), ktery ani chvilku neposedeli, takze se mi ani nepodarilo je vyfotit. Nevim proc, ale libila se jim Peterova prdelka v cervenych kratasech, asi to bylo tou barvou. Ve druhem skleniku byli ptaci – pavi, holubi, papousci atd. Oba skleniky jsme meli za chvili projity, vstupny melo byt asi $6 (I kdyz nevim za co) a Peter mu dal $20, pry na rozvoj meditacniho centra, ktere tam opravdu chtel stavet. A porad byl zatracenej hic. A co dal – v brozurce jsem nasla misto s kempem, byly skoro 3 hodiny a tak jsme se rozhodli tam prenocujeme a rano si dame vyjizdku na kanoich po jezere. To misto se jmenovalo Lake Bennett - http://www.travelmate.com.au/Places/Places.asp?TownId=12244 . Dojeli jsme na misto, zaplatili $25 za elektrinu (vzdycky si priplatime za elektrinu, kvuli klimatizaci), napnuli strisku a ja zacala varit polivku. Blbej napad. Lil ze me pot jen kdyz jsem stala a navic jsem stala u varici polivky a k tomu jsem tam pridala palivy kari! Tak si predstavte jak jsem se varili spolecne s tou polivkou. K polivce jsme si dali posledni 2 piva. Ale co budeme pit vecer, ze? V baru by se nam to dost prodrasilo, protoze pivo pijeme tak jako na zizen a zizen je furt. A tak jsme zase zapakovali strisku, stahli strechu a vyrazili zpatky do Batchelor, kde byl bottle shop. Koupili jsme si karton piv (24x 375ml). Doted jsme zvladli uz 3 kartony za 7 dni na ceste. Kolem 5 vecer jsme byli zpatky, zase jsme vsechno dali do poradku, tedy natahli strisku, pripojili se k eletrine a vytahli strechu v aute a sli se konecne podivat na jezero. A prihnali se strasny mraky, cerny jako uhel, jen tak tak jsme to stihli zpatky do auta. Jenze jsme vyuzili toho, ze prsi a kazdy si vzal smetacek, Peter napustil vodu s jarem do kyble a zacali jsme umyvat Roxy, ktera byla cela od cerveneho prachu. Pobihali jsme kolem auta jako blazni se smetackama a lechtali Roxy v podpazdi. Tim padem jsme sami celi promokli. To co se delo na obloze byla krasa – porad se menila, cerne mraky, blesky, cervene mraky, proste parada. Pak jsme se prevlikli do suchecho, protoze mi zacala kupodivu byt zima a mezitim jsem zabila asi 10 zelenejch hovad. Kolem 7 vecer jsem varila spagaty, to uz neprselo, jen bylo zatazeno. Kdyz ale prselo a tahle tropicka bourka byla primo nad nami, ozval se atkovej ohromnej hrom, ze jsem se malem leknutim pocurala a kdyz jsem pak sla pozdeji do sprchy, jedna z chaticek mela vyrazeny sklo ve dverich. Je nas v kempu asi 5 a tak to musel byt jen ten hrom, protoze to fakt byla strasna rana. Az se Roxy zatrasla a ja nadskocila. A moje srdce zacalo bit na poplach. Po veceri jsem sla na zachod pro teplou vodu na nadobi a pri te prilezitosti jsem chtela udelat i potrebu. Jenze na prvnim zachode jsem pro jistotu splachla nez jsem si sedla a splachla jsem jesterku gecko do misy, protoze byla schovana pod okrajem zachodovy misy. A tak zacala zachranna akce – utrhnout palmovy list a pomoct jesterce z vody. Ma na nozkach prisavky, takze jakmile se dostala z vody, tak ji pak slo pekne chodit ale zustala v mise. Tak jsem musela jinam. A na druhem zachode zase byla ohromna ropucha, ktera me taky vylekala, protoze byla v rohu za dverma a jak jsem vesla do bunky, tak vyskocila. Ja poskocila dozadu, popadla umyvadlo s vodou a dosla si na zachod vedle auta. Pak uz jsme si v klidu sedli, ja psala tohle a pak jsme hrali kostky. A bylo zase husty dusno a teplo. Ale po ty bource to bylo super, vzduch se vycistil a zeme schladila. Takhle tu normalne prsi kazdy vecer, jen letos je destny obdoby nejake divne, protoze prsi malo. Ke hrani kostek nam hral orchestr tropickeho hmyzu symfonii „Z tropickych bazin", sem tam proslo kolem nejake zviratko a Roxy se blyskala cistotou. Na tachometru je 1637km.
26.1. – V noci jeste jednou poradne lilo, ale rano uz zase bylo slunecno a vedro, pot z nas tekl proudem, a to jsme se nepohybovali nijak rychle. Taky proto jsme nesli na kanoe a jen si cachtali nohy v rybniku. Voda byla krasne tepla. Kdyz jsem sla rano do sprchy, 10 minut jsem zjistovala do ktere jit, aby tam na me neco nevyskocilo. U jedny nesli otevrit dvere, v druhy byla rozbita sprcha a tak jsem nemela moc na vyber. I tak se tam spoustel pavouk a na sprse byla prilepena nejaka kukla. Ale musela jsem to risknout. Navic to byla sprcha kam jsme vcera zahnali tu ropuchu, kdyz jsme tam sli po druhe. Tekla jen studena voda, ale to mi stacilo, byla krasne osvezujici. No a pak na me prisla nutnost jit na velkou, ale uz jsem nemela silu kontrolovat vsechny zachody a tak jsem to vzdala, ze to vydrzim. Kdyz me videl Peter jak trpim, sel se mnou a prohledal zachody, abych se nekde po ceste nepo. A samozrejme jsme zase museli zachranovat. Tu jesterku jsme splachli znovu, ale tentokrat se nam podarilo ji dostat uplne ven. Mozna se ji ale libilo jak se toci v zachodovy mise. Konecne jsem si ulevila. Pak jsem si vsimla, ze na nozicce u stolku je nejaka kukla, bylo mi divny, ze by ji nekdo postal tak rychle pres noc. Kdyz to videl Pete, tak prohlasil, ze je to housenka (catepillar), ale nasla si spatny „strom" na kamuflaz. Na strome paperbark tree by ji clovek nevidel. Pete ji sundal (rukou) a dal ji na strom, jenze mel zamlzenej fotak a tak musel cekat, aby se mu podarilo ji vyfotit. Sli jsme se mrknout na jezero. Kdyz jsme se vratili, tak Peterovi konecne fungoval fotak, jenze housenka nikde. Tak rychla, ze by utekla, nebyla a jen s legrace jsem prohlasila, ze ji asi snedli ty zeleny mravenci, co vsude lezou. No a taky ze jo. Teda ta housenka byla asi 10 cm dlouha, lezela na zemi a nekolik desitek mravencu do ni melo zasenuty tesaky. A zacalo dalsi zachranovani, vsechny mravence jsme odtrhli a snad ji polozili na bezpecny misto. Jestli prezila to se asi nikdy nedozvime. Pak jsme jeli smerem Darwin a stavili jsme na kazdem zajimavem miste, takze jsme dojeli i k prehrade Manton Dam, kam by jsme normalne nejeli. Dneska je navic volno pro pracujici, je Australia Day a tak lidi vyjeli ven z mesta do prirody. Prehrada byla oblezena lidma co meli piknik nebo lode a projizdeli se po nadrzi. Byli jsme tam asi 5 minut a zase jeli dal. Dalsim mistem byly Berry Springs - http://www.traveldownunder.com.au/Northern_Territory/Darwin/Berry_Springs_Nature_Park.asp , doufali jsme, ze tentokrat budeme mit stesti a budeme se moct vykoupat, ale bohuzel byl opet zakaz vstupu do vody. Bylo tam par aut, ale hlavne lidi s piknikem, voda byla stejne hneda a zaplavova. Posledni planovanou zastavkou byl Territory Wildlife Park - http://www.territorywildlifepark.com.au/ , kam jsme prijeli asi v 11.30. Bylo to takovy otevreny ZOO, prochazeli jsme vybehama s klokanama, Pete je vsechny vyplasil, protoze sesel z cesticky a fotil jak o zivot. Pak jsme naskocili na vlacek, ktery jezdil kolem dokola a nabiral lidi na zastavkach. Dojeli jsme na ukazku hadu, osetrovatel nam ukazal hadi kuzi a zivyho Carpet Pythona, ktery nas nechal na konec pochovat, v hledisti sedeli jeste asi 3 Cesi. Ve 2 hodiny jsme dorazili na dalsi prohlidku s pruvodcem, tentokrat to byl Nocturnal House (pavilon pro nocni zivocichy) – sovy, mysi netopyri, vacice (possums), dikobraz, zaby atd. Pak jsme sli zpatku prochazkou k mistu, kde nam byl ukazan had. Tam byly ve vytrynach zivy kobylky, strasilky a dalsi havet. Po ceste do akvaria jsme sli kolem jezirka, kde melo byt hafo ptaku, ale jediny co jsem videla byli pelikani. A pavouci. Byla tam takova vyhlidkova teraska a v kazde sekci mel pavou postavenou pavucinu. Nebyli jedovati, ale poradne veliky, cca 10-15cm rozpeti nohou. Peter se dal do foceni makra jednoho z pavouku, byl do toho tak zazranej, ze se dostal az k pavucine, dotkl se ji a pavouk si myslel, ze chytil korist, mu skocil do ruky. Fuj. Pak vyskocil hned zase zpatky na pavucinu, Pete zakricel jak se lekl a porad si utiral ruku, jakoby se chtel zbavit toho pocitu mit pavouka v ruce. V akvariu byli sladkovodni krokodyli, jen tak si odpocivali ve vode, nad hladinou meli jenom oci, pak zelvy a ryby. V oddelenem akvariu byl obrovsky slanovodni krokous, asi 20-ti lety a mel 3,8m. Byli jsme radi, ze je za sklem. Krokodylove jsou podle me prehistoricky zvirata, ktery zapomeli vymrit a porad se dal rozmnozujou. U nej jsme zustali cuceta si 15 minut a on se skoro ani nehnul. Pak jsme se dosli podivat na ptaka Brolga, ktery akorat sedel na vejcich, samice prisla pres cely vybeh az ke me (nevim proc) a jeji manzel zatim hlidal 2 vejce – 28 dni na vylihnuti. Pak jsme si pockali na vlacek a ten nas dovezl zpatky k vychodu. Bylo 5 hodin odpoledne. Stihli jsem to akorat. Vyrazili jsme do kempu, ktery sliboval 15000 palem a krmeni ryb baramundi, ale kdyz jsme tam dojeli, meli kvuli udrzbe elektriny zavreno. Museli jsme do jineho, nastesti tu v miste jsou 2. Po ceste do druheho kempu nas posunkem a jizdou vedle nas, jeden ridic upozornil, ze mame otevreny dvirka u auta. Roxy ma spoustu takovejch uschovnejch prostor a v tomhle jsme meli ulozeny boty. No a ja, kdyz jsem si je sundala, zapomela zavrit ty dvirka. Kupodivu jsme zadnou botu neztratili. A mimochodem v tomhle uschovnym prostoru taky kape voda. Asi z klimatizace a kapala primo do Peterovy boty, ktera kdyz jsem ji objevila byla plna vody. V kempu The Lakes (podle dvou jezer, ktere jsou hned vedle) jsme si mohli vybrat misto na prespani, ale nebyli jsme tu tentokrat sami. Peter se nemohl rozhodnout a tak jsme nejdriv objeli cely kemp a pak skoncili kousek od zachodu. Jakobysme takhle neparkovali pokazdy. Dojedli jsme vcerejsi spagety, navstivily nas 2 kachny, tak jsme jim dali trochu spaget a dalsi navstevnik byl pes. Ten jak uvidel Petera, tak utekl. Dosli se vykoupat do tepleho!!! bazenu a pak hned do studene sprchy. Rano se pujdem podivat na jezera, pak dojedem na Fogg Dam prehradu, kolem ktere jsme uz jednou jeli a to hned prvni den na ceste do Kakadu. A pak nam prestaly svitit svetla, jak v aute, tak venku pod striskou. Problem byl v tom, ze tyhle svetla jsou napajeny z jiny baterie a ta se nabiji kdyz auto jede. Protoze jsme toho dneska moc nenajezdili, tak se baterie nestacila dobit a mi jsme od 9 vecer byli bez svetla. Meli jsme tudiz brzkou noc a ani kostky jsme nehrali. Maji tu docela pekny umyvarny, cisty a hlavne na me z kazdyho rohu necihalo nejaky zvire. Rucicka tachometru se zastavila na 1720km.
27.1. – Predposledni den s Roxy. Vstavali jsme v 8.30, to znamena, ze jsem spala skoro 12 hodin! Super. Uz nemame moc na vyber v nasi spizirne a tak jsme opet meli k snidani instatni nudle. Na posledni den musime jeste neco koupit. Vecer asi bude BBQ. Sbalili jsme rychle. V 10 hodin jsme vyjeli, dojeli jsme se mrknout na jezera – Daene a ???, ale nic extra to nebylo. Ani jsme nevystoupili z auta. Pak uz jsme najeli na dalnici a uhaneli k Darwinu. Pres silnici u kempu nam prechazel jester Monitor, hluk auta ho nijak nevzrusoval a tak popchazel pomalicku. Jakmile jsme chteli vystoupit a vyfotit ho, strasne se lekl a vzal nohy na ramena. Na Fogg Dam - http://www.traveldownunder.com.au/Northern_Territory/Darwin/Eden_at_Fogg_Dam.asp jsme prejeli autem po prehradni hrazi na druhou stranu. Je to obrovsky prostranstvi s mokrady, plno ptaku a vodnich zivocichu. Podle cedule, ktera tam byla, tu zije 2500 vodnich hadu Pythonu na 800km², coz je nejvic na svete a na kazdy km² pripada 100.000 krys (Dusky Rat)!!! V dobe destu je to 8 tun krys na km². Videli jsme ptaky – Crimson Finch a White Herron. Bylo pod mrakem a dost dusno. Na ceste zpatky k Darwinu, respektive na krokodyli farmu, jsme v Humpty Doo - http://www.travelmate.com.au/Places/Places.asp?TownId=629 natankovali a dosli nakoupit potrebny veci, jako je pivo!, jidlo na BBQ a pak nejaky housky na posledni den, nez odletime. Na krokodyli farme - http://www.crocfarm.com.au/default.asp , bylo husto. Vsude kolem nas byl plot a za plotem voda a ve vode hafo krokodylu. Samice zrovna v tuhle dobu stavely a hlidaly hnizda a tak kdyz se clovek jen priblizil k ploty, okamzite vystartovaly. I kdyz tam byl plot, v jednu chvili nas jedna samice tak vylekala, ze jsme oba uskocili metr dozadu. Vsude bud lezeli a odpocivali nebo plavali krokodyli. V hlavnim jezirku bylo priblizne 120 krokodylu!!! Tahle farma je nejvetsim vyvozce krokodyliho masa a kuze v Australii a vyvazi hlavne do Evropy (hlavne kuzi do Francie) a do Asie (maso). Lihnou hlavne kluky, ktery se rodi pri 32ºC a v prvnich dnech jsou vode, ktera ma taky 32ºC, coz je i prumerna teplota v Severnim Teritoriu, proto se tam tak dari krokodylum. Samice se rodi pri 30ºC, takze to maji takhle osefovany. Byli jsme se podivat po cele farme na krokodyla Hoodyho, ktery meri 4,6m a byl dost strasidelnej, jeho partnerka meri jen 3,2m, pak jsme videli hvezdu z filmu Krokodyl Dundee, krokodyla Burt Reynolds, a raritu byleho krokodyla, dalsi krokodyl Daly nemel zuby a chybela mu i cast nohy. Pak jsme se vratili k jednomu jezirku, kde probihalo krmeni krokodylu. Dva chlapici normalne sli do toh vybehu, meli mrtvi kurata, se kterejme mlatili do toho kousku travy, na kterym stali, aby privabili krokodyly. Ti totiz moc nevidi, ale ridi se vibracemi. Chvilku se nic nedelo a najedou se priritil asi 4m krokodyl z vysoky travy a vsichni prihlizejici za plotem uskocili. Dali mu asi 3 kurata a pak ho poslali zpatky do vody tak, ze ho mlatili klackem pres cumak. Pry jsou takhle nauceny a vedi, ze se maji vratit. Nakrmili asi 3 mensi samice a jeste se prihnal jeden velkem samec. Ja bych tam za ten plot nesla ani kdyby me platili zlatem. Pak nas pruvodkyne vzala do lihni, teda do ohrad, kde byli maly krokousi. V kazde ohradce jich mohlo byt tak 30, mozna i vic, vsichni stejne stary, vsichni stejne velky a vsichni vypadali uplne stejne. Kempovat jsme na posledni noc jeli do kempu Howard Springs, z farmy jsme odjeli asi ve 4, tak jsme jeste rychle dojeli k teplym pramenum, podivat se, jestli se tam da koupat. Zadny znamky povodne nebo zraloku, ale tentokrat byla duvod zvysena hladina mikroorganismu, ktery by mohly lidem udelat neplechu. Takze zase nic. Voda ale byla krasne tyrkysove modra a cista, plavali v ni zelvy a velky ryby Baramundi. Zitra snad budeme moct aspon jit na prochazku kolem springs. Namocila jsem si aspon nohy v malym bazenku, ktery byl postaveny hned vedle info centra. Dojeli jsme zpatky do kempu, jednou jsme preparkovavali, protoze jsme chteli byt bliz k BBQ. Stehovani probihalo docela kurioznim zpusobem, protoze na prvnim miste, jsme uz postavili strisku, tak Peter couval s autem a ja balancovala se striskou, ktera je pripevnena k autu. V kempu skoro nikdo nebyl, jen 3 deti tam porad jezdili na kole. K veceri jsme si udelali to slibovany BBQ, udelali jsme si obrovsky porce, az jsme z toho byli neuveritelne prezrany, vypili jsme skoro vsechny piva, ktery jsme ten den koupili a hrali kostky. Dohaneli jsme vcerejsek. Peterovi to moc slo, dohanel muj 4-bodovy naskok, porad ale vedu 18:15, i kdyz v prubehu dnesni hry to Pete stahnul jen na rozdil jednoho bodu. I v mistnim bazene je slana a tepla voda. Zitra z nas bude uklizeci ceta, musime Roxy pripravit na odevzdani. Zase neprselo a na obloze byla spousta hvezd. Zapomela jsem zkontrolovat kilometry, ale moc jsme toho zase nenajeli. Pocitam ze tak 120km, tak by to vychazelo na 1840km.
28.1. – Vzhuru jsem byla v 8, ale Peterovi se jeste vstavat nechtelo. Je fakt super mit vzadu v aute klimatizaci, protoze bez ni bysme se vedrem nevyspali. Kdyz se vyleze ven, tak se clovek kamzite poti a poti a poti. Rezdelila jsem pracovni cety na venkovni – Peter a vnitrni – ja. Pete se nakonec vykulil z postele v 9 a zacal velky uklid. Nejdriv jsem si ja sbalila svych 5 svestek a pak sla delat snidani aby si mohl sbalit i Pete. Po snidani Pete doumyl Roxy zvenku a ja dobalila a doumyla vnitrek. Asi v 10.30 byl cas akorat tak na bazen a asi v 11 jsme odjizdeli. Na orchideje, kam jsme puvodne chteli jet, jsme nejeli a dojeli znovu na Howard Springs - http://www.nt.gov.au/ipe/conmgt/index.cfm?fuseaction=viewPark&page=1&menu=ParkRes&pid=75 udelat si prochazku a vyfotit zlutolici zelvicky a Baramundi. Voda byla krasne tyrkysove modra a cista, ale protoze byl stejne zakaz koupani, plavalo v ni dost ras a i bordelu. V dobe sucha to tam musi byt parada, kdyz je hlavni koupaliste vycistene a lidi muzou plavat se zelvama. Prochazka byla sice uzavrena kvuli povodnim, ale ta tam byla asi tak pred tydnem, ted po vode nebylo ani pamatky. Bylo ale videt, ze cesta nebyla udrzovana, vsude se valely klacky a listy. Byla asi 1,8km dlouha a dovedla nas zpatky ke koupalisti. Tim pro nas vicemene skoncila dovca. Ve 4 odpoledne vracime Roxy, dojedem se jeste podivat do pristavu v Darwinu a a Peter se chce na chvili zastavit u jednoho sveho klineta-odberatele. Ani na dovoleny si neda pokoj. Zamluvili jsme si nocleh opet v hostelu Frogshollow, hlavne proto, ze hned za rohem je nase Apollo autopujcovna. Roxy je 4WD s nastavbou, ma 2 sedacky vpredu, zadek oddelen uplne. Vevnitr vzadu je lednicka, klimatizace, 2 lavice (na nich se v krizi da i spat), roztahovaci postel, v lavicich ulozny prostory, varic z venkovni strany auta, ulozna mista po obou stranach auta, stolek, zidlicky, radio, ale jen v kabine, vysunovaci strecha (pak se da vzadu v aute i stat), hacici pristroj, dostali jsme i spacaky, polstare, nadobi, rucniky a prosteradla, mobilni sprchu, 20l vody, naradi, lekarnicku (tu kdyz otevrem, ani nemusim nic pouzit, tak musime zaplatit $35), autoatlas, atd. Docela dobre vybavena domacnost. Pete se na 10 minut!!! zastavil u toho dealera a po hodine cekani v aute, to uz jsem byla totalne uvarena, jsem mu poslala smsku, jako ze uz uteklo vic nez 10 minut. Zpravu si sice neprecetl, ale za chvili byl u auta a strasne se omlouval, ze se zakecali. Jo na hodinu. Horsi nez zensky. Pak jsme dojeli do Darwinu do zatoky Fannie Bay. Byl zrovna odliv. Zastavili jsme na takovym divnym miste, ze si dame neco k snedku. To odpocivadlo vypadalo jako, ze tam chodej fetaci. Dali jsme se sendvic, pifko a popojeli dal na East Point Reserve, kde je Armadni muzeum. Dalsi zastavka byla Cullen Bay - http://www.tropicaldarwintours.com.au/darwin/cullen/cullen-e.html , kde je mistni marina. Pak uz jsme jen dotankovali, dovezli veci do hostelu a protoze jsme dopili vsechno pivo, dojeli jsme jeste koupit dalsich 12 kousku a pak s Roxy domu. Po kontrole auta jsme dosli do hostelu a nalozili se na 2 hodky do bazenu, pak do sprchy, zahrali si par her kostek a uvarili vecu – testoviny se zeleninou, co dum dal a co zbylo. Pete snedl snad nejvetsi porci jidla v zivote, cekala jsem, ze pulku necha, ale zvladl to. Dalo mu to taky poradne zabrat. Vecer jsme sledovali tenisovy zapas Hewitt vs. Rodick, popijeli pivko a vsechno dopili. Ja jsem sla spat o neco driv, byla jsem hotova. Samozrejme jsem opet zapomela zkotrolovat tachometr, odhaduju, ze jsme ujeli tak 60km, takze celkovy pocet byl 1900km.29.1. – Obema se nam v noci zdalo, ze lilo jako z konve a tak kdyz jsem rano vystrcila nos z klimatizovaneho pokoje a vsude bylo sucho, vedro a dusno, tak jsme byli prekvapeny. To co nam pripominalo lijak byl zvuk klimatizace a vetraku. Dali jsme si snidani a do 10 jsme se museli vystehovat. Meli jsme objednany autobus na letiste a to na 10.40, tak jsme meli cas jeste na osvezeni v teplem bazenu. Vetsinu ingredienci jako olej, folie, sul atd., jsme nechali v hostelu pro ostatni. V 10.40 presne nas vyzvedl bus a za chvili jsme uz byli na letisti. Pri pruchodu a skenovani zavazadel se jim neco nezdalo v mym batohu a tak ho proskenovali jeste jednou. Nic ale nenasli. A nez nas vzali na odbaveni, tala tam takova pani a dotykala se takovym prouzkem papirku po zavadlech a pak ten papirek vlozila do masinky na vysledky. Asi hledala drogy. Vsechny pred nami takhle vyskousela a nas nechala jit. Divne, ale asi jsme se ji zdali dost duveryhodny. Pak jsme uz cekali na letadlo a ve 12 jsme vyleteli do Adelaide. My totiz leteli do Sydney pres Adelaide, takze cesta misto 3 hodin trvala celkem 8! Ale pry to tak bylo levnejsi. Do Sydney jsme dorazili v pohode, na obou letech jsme dostali neco k jidlu a v Sydney uz na nas cekala maminka a Peteruv bracha Mike. A 14 dni v tropech je za nami