Australské zápisky 2002 - 2003

AUSTRALSKÉ ZÁPISKY 2002 - 2003
Jak to všechno začalo, jak to probíhá a bude probíhat a jak to taky dopadne :o)
Nejnovejsi prispevky jsou na zacatku!!! Omluvte pripadne chybky, i ty se sem tam vloudi :o)))
Pro pripad posilani financnich a vanocnich daru nebo jinych prijemnych artiklu, zde je nase adresa v Sydney :o)))
56 Wallace Street, Unit 4, Kingsford, Sydney, 2032, NSW, Australia, nebo
70 Henrietta Street, Unit 2, Waverley, Sydney, 2024, NSW, Australia (jen Jahoda)
telefon - +61 2 931 00 682 (Kingsford)
mobil - +61 405 755 134
ADRESY ANI TELEFONY JIŽ NEPLATÍ!!!

11.6.2003 - Tak vas tedy zdravim z cest. Omlouvam se, ze jsem dlouho nepsala, i kdyz ja jsem psala, ale neslo mi to ulozit do denicku a tak to mam ulozeny ve skole. Musim si to nechat poslat. Momentalne za sebou mame 1/4 cesty a nachazime se na Airlie Beach, kde uz zacina Velky barierovy utes. Pravidelne kazdy den zapisuju zazitky a postrehy, takze az prijedu domu, prvnich 14 dni stravim prepisovanim denicku do pocitace. Tak se teste a mejte trpelivost. Zdravim. Nynejsi adresa je Campervan Berta, Na cestach 4, Australie. Tam mi muzete v klidu psat.

19.5.2003 - No to je doba. Ale neni cas. Jen rychlovka o tom, ze jsem nezapomela dopisovat denicek, jen neni cas. Je toho hafo na psani, budu se snazit napsat co nejdrive, ale ted jen makame, abysme pred cestou vydelaly posledni dolary. Za 12 dni vyrazime smer sever a teplo. Uz se nemuzeme dockat, az 2 mesice nebudeme muset hejbnout prstem a jen si budeme uzivat. O pripravach na cestu, praci a o tom co se stalo, snad neco sesmolim pristi tyden, aby si lidicky, ktery v praci nemaji co delat, meli v cem cist. Tak papa.
10.4.2003 – Posledni den skoly. Certifikaty v kapse. Vlastne v batohu, ale jen v mym. Marketa si ho do svyho nedala a ted lita po mistech, kde jsme dneska byly a shani ho. Jsem zvedava s cim prijde. Behem dnesniho dne volna jsme toho zase moc neudelaly. I kdyz… dostaly jsme certifikat, ze jsme prosly skolou, po dvou hodinach hledani a nakonec stastneho nalezeni Medibank, doplatily zdravotni pojisteni do konce studentskych viz, dojely jsme na imigracni pro formulare na turisticky viza a nakoupily jsme si ovoce. V sobotu totiz Mira porada leaving party a my si s Brabinou koupime Sangrii a budeme popijet. Ja bohuzel delam do pozdnich hodin, takze dorazim az kolem pul 11, tak doufam, ze Market nenajdu v podnapilem stavu. Historka s Medibank byla opravdu hodne vesela. Vzdycky Medibank mela kancelare na George Street. Tak jsme ji prosly jednou tam a jednou nazpatek a nenasly. A ze je George Street zatracene dlouha. Pak jsme nasedly na autobus a projely ji tam a zpatky. Zase nic a to uz nam to bylo hodne podezrely. Nakonec jsme ji prosly jeste jednou jednim smerem a pak jsme se zeptaly a bylo nam receno, ze se kancelare prestehovaly. Nastesti to nove misto nebylo daleko, takze s obrovskym jasotem jsme vbehly do Medibank, kde sedelo asi 25 lidi a vsichni pred nami. Ale nic jinyho nam nezbyvalo, tak jsme si vzaly cislo a vyckaly jsme, zaplatily 32 dolaru a vyrazily na obed. No a ted si jdeme pro vysledky ze vcerejsiho posledniho testu a pak uz no more school. *** Bondi je plna nejen zidu, ale hlavne navstivsich Iru. A hodne jich k nam chodi na jidlo. Nejlepsi je jejich prizvuk, obcas jim vubec nerozumim a tak celkove nemaji radi pumpkin (cti pampkin), cili dyni, ktera je soucasti nasich veceri. No a protoze si vetsinou davaji ty nase vecere (s kuretem, veprovym, hovezim, telecim nebo rizkem), tak ihned upozornuji, ze nechteji pumpkin, ale oni to vyslovuji “PUMPKIN”, tedy tak jak se to pise. Od ty doby Irum nereknu jinak nez Pumpkini. :o))) *** Neco ke sportum. Jak tady mistnim, tak k memu sportovani. Vlastne nesportovani. Vezla jsem si s sebou 17000 km daleko koleckove brusle. Kolikrat si myslite, ze jsem je mela na nohou? Jednou a to jsem na nich jela z Kingsfordu do prace na Bondi Road, coz mi trvalo cca 50 minut, malem me zajelo asi pet aut a ta cesta byla celkove dost nebezbecna. Do prace jsem prijela splavena. Myslela jsem si, ze bych mohla usetrit za busy a ze bych zaroven I neco udelala pro sebe, ale… Ale od ty doby lezej u Petera ve skrini. Vlastne od meho prijezdu sem, jsem pouze dva dny hrala volejbal a jednou vyjela na bruslich. Jinak nedelam vubec, ale vubec nic. Kdyz nepocitam behani v praci a na autobusy. Ani nevite jak mi ten pohyb chybi. Ja, zvykla chodit az 5x tydne neco sportovat. Hruza. Ale bud neni cas nebo neni energie. :o((( Jinak Australani si libujou ve sportech typu kriket, coz je uplne nudnej a pro me nesrozumitelnej sport, kde jsou vsichni obleceny v bilem a chytaji a hazeji bilej micek. Udajne je to velice zabavny sport. Je to hodne podobny baseballu, ale vzhledem k bilym obleckum mi to prijde jako sport pro duchodce. Dalsi sporty jsou footbal, coz je pro ne rugby a soccer, coz je naopak zase fotbal. Maji to tu opravdu vsechno otoceny. Jsme s Market pozvany na jednu hru ragby v Melbourne az budeme cestovat :o))), tak to vyzkousime. *** Jo a Marketa ten certifikat nenasla a za vytisteni noveho bude muset asi zaplatit 50 babek. Vydridusi. Jeste doufame, ze tu obalku treba nekdo nasel v ty hospode. Jelikoz je dneska posledni den skoly, tak uz ted nebudu tak casto psat, odepisovat a pripisovat. Ale vsechno co se uda a stane, zaznamenam na kus papiru a pak dopisu. Tak zatim papa.
9.4.2003 - Chystame se na velikonoce. Zase “nakoupime” v praci a budeme vyrabet vajicka v cibuli. Uz schranujeme slupky z cibule, jedinej problem bude sehnat v nasich suplikach silonky. Nejpravdepodobneji budeme muset jeden par zakoupit. Nejspis budeme stejne makat, ale vajicka udelany mit muzeme. Sami si je pak snime, protoze vsichni kolednici budou taktez v rachote. Ani pomlazky tu nemaji. Velikonoce tu probihaji tak, ze se nakoupi cokoladovy vejce, kralici a podobny dobroty, vcetne cokoladovyho wombata (australsky zviratko), schova se to na zahrade a deti maji za ukol vsechny cokolady najit. Tot vse. Kdyz si Peter cet o zvyku velikonoc (pomlazka, polevani) v Lonely Planet Czech and Slovak Republics, docela se zhrozil, protoze to zavani zneuzivanim a mlacenim nevinnych :o))). Ujistila jsem ho, ze na vanoce mu nic takoveho nehrozi. *** Jita D. vymyslela Pridusenym kokotum novy jmena. Alan a Delon (Alon a Doron) :o))). Vcera jsme s Radkou meli spolecnou ranni a kdyz prisel Delon, tak nas zase tak nastval. Hlavne Radku. Vynadal ji za to, ze si dovolila jit na zachod!!! Jita I Radka premysleji o odchodu. No jsem zvedava, ja uz to mam taky za par, to jim tam moc zamestnancu nezbyde.

8.4.2003 – Minulou nedeli probehlo u Joey a Richarda “sushi making” – sami jsme si k veceri vyrabeli sushi. Meli jsme sraz u Pyrmont Bridge v 18.15 s Market a s Richardem. Chvilku jsme se teda nemohli najit, ale po 10 minutach doslo k stastnemu shledani. Vyrazili jsme smerek k apartmentu, kde uz vsechno bublalo, peklo se, krajelo a varilo. Ryze na sushi musi byt lepkava, takze do ni Rich pridal trochu cukru a to bylo tesne pred tim, nez odesel z domova aby nas vyzvednul. Nechal Joey v kuchyni s bublajicim kastrolem plnym ryze uz ve stadiu, kdy pulka vody byla vytekla. To vime jen z vypraveni, kazdopadne ryze dopadla lepkave na jednicku, na stole uz byl pripraven tunak, avocado, okurka, mrkev, hovezi, ryba a tak dale, proste vsechno co se do sushi da nacpat. Kazdy mel takovou proutenou podlozku, na kterou se polozila “sea weed” = list morskych ras, do kterych se sushi bali a na to se rozprostrela ryze a kazdy si naskladal, co mu chutnalo. Prdel byla, ze napoprve se nedalo odhadnou mnozstvi ryze, takze napriklad me to sushi neslo zalepit a zatocit. Druhy pokus dopadl uz lip. Vsichni – Joey, Richard, ja, Market, Peter a Andy (clovicek, ktereho znam z Anglie, volejbalista. Prijel cestovat) – se snazili sec jim sily stacily, kazdy si udelal dve sushi rolky a to nas doslova a do pismene naplnilo az po okraj. K tomu jsme jeste pojidali chleba, ktery se jmenoval “Tear apart bread” – neco jako Trhaci chleba s prichuti sunky a syra a ten druhy byl bylinkovy se syrem. Mnamka. No a kdyz uz nam chleba I ryze lezly I usima, tak na stole pristal tac s nakrajenym ovoce. No a odolejete tomu. Tak jsme kecali a pojidali ovoce a pak na konec byla prichystana aktivita. CD challenge. Prvni clovek si vybral z kolekce CD pisen a vyhlasil tema na prvni kolo, napriklad disko pisne nebo pisne zpivane v duetu a vsichni ostatni meli za ukol vybrat lepsi song behem pisne vybrane predchazejicim clovekem se stejnym tematem a ostatni bodovali. Docela se to rozbehlo, ale museli jsme odejit brzo, protoze druhy den nas cekal vylet a brzke vstavani. ***Minuly ctvrtek a patek skoro cely den prselo. V patek jsem delala odpoledne az do konce a protoze neprestavalo prset, domluvila jsem si odvoz, abych nezmokla. A kupodivu v tom lijaku mi prisel naproti Peter s obrovskym golfovym destnikem a nedal si rict, ze pojedeme autem. Tvrdil mi celou cestu, ze kdyz pujdeme po malych kruccich, nezmokneme a nebudeme mit ani mokre boty. No tak jsem to vzdala a vyrazili jsme. Po 5 minutach se strhnul lijak, voda padala v provazech a nejenom ze jsem mela mokro v pantoflich, mela jsem mokre kalhoty az na stehna. A pak ze nezmoknem. :o))) Pravdou taky je, ze prisel uz trochu spolecensky upraveny, takze jsem mu radsi neodporovala :o))). Nevim jak je to mozny, ale kazdy o Australii tvrdi, jaky je tu porad vedro. Vubec to neni pravda. Leto bylo na urovni naseho leta doma, podzim odpovida nasemu babimu letu a jsem zvedava na zimu. Jestli bude snezit, tak to bude pekny cestovani :o))) I kdyz na lyze se na Zelande chystame zcela urcite. To si nemuzeme nechat ujit. :o))) *** V sobotu jsem delala az od jedenacti a Peter mel volno, tak jsme se rozhodli, ze zajdem do to ceske pekarny na snidani. Mela jsem takovou strasnou chut na chleba, ze jsme kvuli tomu vstali docela brzo. Peter se celou cestu ucil jak se cesky rekne “Muzete mi dat chleba?” a kdyz jsme vesli do obchodu a Peter se cesky zeptal, bylo nam receno, ze jeste neni, ale ze za pul hodiny ho budou vyndavat z pece. Jak se Peter uci cesky, tak pro chleba mel dva vyrazy CHLEB/CHLEBA a naucil se to jako jeden vyraz, takze jeho otazka znela “Muzete mi dat jeden chleb/chleba?” :o))) Tak jsme na pul hodku vyrazili do nakupniho strediska jen tak na cumendu a po pul hodce jsme se vratili a fakt, byl tam. Teplej, prave upecenej, kminovej bochnik chleba. Tak jsme ho ihned zakoupili a ja neodolala a hned jsem se do nej zahryzla. Do krupavy, teply patky, tu ja mam nejradsi. A fakt chutnal jako kminovej chleba. Mnam. Doma jsme na posezeni sporadali celou pulku a Peter jeste do vecera dalsi kus. Vcera jsem vitezoslavne doneska Markete skyvecku chleba, aby aspon ochutnala. No taky ji chutnal, ale uz to nebylo ono. A stal jen 3 dolace.

27.3.2003 – 7.4.2003 - Vazeni pratele, dnem 27.3.2003 jsme si vsechno zpecetily. Mame zamluveny auta jak na Australii, tak na Tasmanii I Novy Zeland. Zamluveny a zaplacenou zalohu. Jeste, ze tam s nami byl Peter, kterej jedinej vedel o cem mluvi, protoze rozumi autum a vedel na co se zeptat a umel smlouvat cenu. Nakonec jsme se dostali na nasledujici: Australie, 42 dni, 42 dolaru/den, velkoprostorovy auto tzv. Station wagon, vcetne matraci, spacaku, varice, nadobi atd, Tasmanie, 5 dni, 49 dolaru/den, Mitsubishi Mirage nebo podobny a Novy Zeland, 14 dni, 45 dolaru/den, ale tentokrat budeme mit van se stolkem, 3 postelema, sporakem, tankem na 35 litru vody atd. Mozna bysme s sebou nekoho na Zeland mohly pribrat. Prosli jsme asi 4 mista a tahle nabidka byla nejprijatelnejsi, navic shodou okolnosti, v kancelari sedela holka, ktera nas mela na starosti a jmenovala se Ivana. Zo Slovenska. Bavili jsme se ale stejne anglicky, protoze je tu uz 6 let a kupodivu ji slovenstina delala uz problemy. Ted uz nam schazi jen hodiny autoskoly :o), zvyknout si na druhou stranu jizdy a na automatickou prevodovku. Ale my jsme holky sikovny a mi to zvladnem. Odjezd je stanoven na 6 hodinu ranni, abysme ujeli ranni doprave :o))) Jsme radi, ze to mame z krku, zbyva jen vydelat tech X tisic dolaru a pak tradaaaaaa. Dekuji Vam za pozornost. *** Ted bych zlehka mohla natuknout ty ceny a jejich porovnani s cenama v Cechach a v Anglii. Nejde to dost dobre srovnavat, protoze je tu jina zivotni uroven. Ja napriklad si vydelavam jako prodavacka kurat vic, nez doma v kanclu. Nejlip se asi porovnava cena piva – v Anglii v roce 1998 stala pinta piva 2 libry, coz se asi o moc nezmenilo, takze budeme brat, ze za jedno pifko v Anglii date 90 korun. V Australii (kurz 17 Kc/1 dolar) stoji pifko od 2.50 – 6 dolaru, zalezi na typu pubu, v tomhle pripade dame cca 43 – 100 Kc za pifko. Kazdy vi, kolik stoji pivo doma. Dal bych porovnala ubytovani, ale to vim z vlastni zkusenosti jen z Cech a odtud. Tady se v prumeru plati 320 dolaru mesicne, ale i vic i min, tj. 5500 Kc, coz neni tak velky rozdil oproti Cecham. Ja jsem platila v Praze 3500 Kc, ale dalo se poridit i draz. V Australii jsou drahy cigarety, balicek stoji kolem 7-9 dolaru (120 Kc), levny je naopak benzin, ten ale za posledni dobu stoupl z 80c na 1 dolar za litr (17 Kc/l). Tyhle srovnani jsou brany ze 3 ruznych pozic – Anglie = Au Pair, Australie = prodavacka ve fast foodu, Cechy = kacelarska krysa. Nevim proc, ale doma se mi nikdy nepodarilo nic usetrit, vzdycky jsem to utratila buhvi za co. V Anglii jsem vlastne bydlela za nic, jedla za nic a jeste jsem vydelavala a tady setrim strasny prachy za jidlo a za to, ze si toho moc nekupuju. Stejne jako u nas, maji v supermarketech levny vyrobky pod jmenem toho ktereho supermarketu a tesne pred zavirackou maji special ceny na potravinach, ktery nemuzou skladovat do druheho dne, napr. kurata apod. Kdyz vezmu ceny u nas v “Kureti”, ktery mam v malicku, tak treba 1 kure stoji AUD 11.40 (194 Kc), maly salat stoji AUD 3.50 (60 Kc), porce lasagna stoji AUD 4.50 (77 Kc) a taky prodavame super opeceny brambory a jedna stoji AUD 1!!! Dali byste 17 Kc za jednu oprazenou bramboru? Ja teda ne. Dokonce jsem ji ani nechutnala. Jinak salatky mame super, a taky dobre chutnaj, verte mi, jim je kazdy den. Pak taky vyrabime vyborny burgery z kurecich prsou a s vyberem jakekoliv zeleniny a omacek stoji AUD 5.90 (100 Kc). Moje oblibene ovoce a zelenina se da koupit na dvou ruznych cenovych mistech. Prvni je drazsi a to jsou Fruit shopy nebo supermarkety a druhe misto je Paddy’s Market, kde se da nakoupit vsechno velice levne. A to tak levne, ze kdyz vezmu, ze za dve plny tasky ovoce a zeleniny dam treba 10 dolaru, tak to je pakatel, protoze doma bych za to stejne mnozstvi dala treba 4x tolik. Je to hlavne tim, ze veskery ovoce a zelenina se pestuje lokalne, tudiz ceny nejsou tak vysoke s prirazkou za dovoz. Nejlepsi je, kdyz je sezona toho ktereho ovoce. Miluju manga a ananasy a blumy a proste vsechno. Jak jsem psala na zacatku, ceny nelze takhle porovnavat, to bysme se tu asi zblaznili, kdybysme vsechno prepocitavali. Pro Australany jsou to ceny vic nez prijatelny a obcas mi prijde, ze cela Bondi vecer ji kurata z Charcoal Charlie’s. Budu pokracovat zmenama v praci. Odesla nam Aggie a jeden z kucharu, Jo, se presunuje za pult a bude prodavat. Jako jediny z tech cinskych kucharu dokaze mluvit anglicky. V kuchyni se zaucuje dalsi cinan a ten bohuzel anglicky nerozumi vubec, takze kdyz na nej volam, ze chci salat (lettuce), tak na me kouka jak vrana z nudli a ja mu 3x opakuju co chci a na konci to vzdam a reknu, ze chci tu zelenou vec, co se dava do burgeru. Kdyz ani tohle nepomuze, poprosim Xu (taky cinan, ale rozumi anglicky) aby mu to rekl v jejich reci. Jules, sef, nam rekl, ze pokud neco potrebujeme, musime jit do kuchyne a cekat az nam to odkyva.
2.4.2003 – Tak za dva mesice touhle dobou budeme drandit po Australii kdesi v Queenslandu. Uz mame pred sebou jen tyden a kousek skoly a dva mesice prace. Ted to pripada jako strasne dlouha doba, ale utece to jako voda. Market jde zitra pro lupeny na Novy Zeland :o))))))). Predtim nez vyrazime jsme si udelali takovou predehru v podobe avizovaneho vyletu do Blue Mountains (Modre Hory). Blue Mountains proto, ze zdalky maji modry nadech. Rano jsme vstavaly s Market uz v 5.30, protoze jsme chtely jet hodne daleko, az do Jenolan Caves a proto, ze jsme musely byt nazpatek ve skole kvuli testu. Kdyby jsme nic takoveho nepsaly, asi bysme skoly propasly. Nakonec jsme test psali az v druhe pulce, takze nas to docela nastvalo, protoze jsme nemuseli tak chvatat a prijet pozdeji. Kazdopadne Peter nas vyzvednul v sest rano a vyrazili jsme smerem Penrith a Blue Mountains. Na planu jsme meli Jenolan Caves, Katoomba a nejvetsi atrakci Three Sisters, seskupeni kamenu. Rano pocasi neslibovalo nic moc slunce, ale po ceste se nebe vyjasnilo a punta vylezl a po celou dobu tam zustal. Meli jsme stesti, protoze kdyz jsme pred ctvrtou odjizdeli z Katoomby, tak se nebe zatahlo a zacalo prset. Mela jsem za ukol si vyzkouset rizeni, abych pak nemela problemy s jizdou na druhe strane, ale porad jsem to posunovala – nejdriv, ze jsem ospala, pak, ze je silnice moc uzka atd. Nakonec jsem zasedla za volant na zpatecni ceste z Jenolan Caves. Do jeskyn jsme prijeli v 9.45 a prvni prohlidka byla v 10.00, takze jsme to meli jen tak tak. Peter nas vysadil pred kasou a jel zaparkovat auto. Nez se vratil, tak nam prvni prohlidku vyprodali a dalsi zajimava byla az v 11.45 a to se nam cekat nechtelo. Nakonec jsme prekecali pani pokladni a vtesnala nas do skupiny co odchazela v tech deset. V Jenolan Caves je asi 6 jeskyni a do kazde se chodi zvlast a plati se zvalstni vstupne. Ta nase se jmenovala Orient Cave, jeji prohlidka trvala 1.5 hodky a stala 22 dolaru. Bylo to fakt super, udajne je to nejhezci jeskyne na svete, ale kdo vi. V 11.00 jsme vyrazili smerem do Katoomby a na prohlidku Three Sisters a to jsem zasedla za volant. Vetsina aut tady jsou automaty, takze jsem nemela problemy se razenim druhou rukou, pouze s blinkrama, ktery tu jsou na druhy strane. Pedaly jsou jen dva, chybi spojka a nastesti jsou ve spravnem poradi. Jen jednou jsem vjela do protismeru, az budeme cestovat, budeme na sebe muset davat bacha. Projeli jsme Katoombou smerem na Three Sisters, kde jsou tri atrakce v podobe nejstrmejsi zeleznice a verte byla opravdu strma, potom vyhlidkova kabinkova lanovka a jednolanovka (to je muj nazev). Cestu dolu jsme zvolili zelenznici a nazpatek lanovku. Celou dobu jsme meli krasny vyhled na Three Sisters a cele udoli, pres ktere se klenula nadherna duha. Zkouseli jsme ji I fotit, ale bohuzel nevysla. Kdybysme meli vic casu, prosli bysme se po nekolika X trekovych trasach, ale bohuzel … Pak jsme jeste zajeli na vyhlidku primo ke Trem Sestram, vykonali par fotografii a vyrazili smerem Sydney.
28.3.2003 - 26.3.2003 odletla dalsi dusicka smer Australie. Hanka Vosicka, moje spoluzacka ze stredni. Mela strach, ale ona to holka zvladne. No a taky to zvladla. Pritahla nam vsechny veci o ktery jsme si pozadaly, kdyz jsem videla tu tasku, tak jsem ji docela obdivovala. Ale prijela jen na 3 mesice.
25.3.2003 – Vcera jsem si nestihla postezovat na Dorona, jednoho ze synu mych sefu. Na zacatek musim rict, ze nechapu, jak tak hodnym, prijemnym a klidnym lidem se mohli narodit dvojcata jako je Alon a Doron. Jsou to fakt priduseny kokoti, se kteryma je tezky spolupracovat, natoz pak pracovat na jednom miste. S Alonem od ty doby co delam pres tyden ranni sichty do styku moc neprijdu, ale Dorona mi prifarili na rana, aby mi pomahal a to opravdu stoji za to. To vam je zazitek. Je v neustalym stresu, cokoliv ho vytoci, kdyz ma delat 3 burgry najednou, tak potrebuje pomoct a je pod tlakem. Nejhorsi je, ze tu svoji nervozitu prenasi na vsechny, kteri se snazi byt v klidu a delat si svoji praci. Uz nekolikrat jsem se s nim dostala do krizku, kvuli tomu, ze se uplne zbytecne rozcilil. Poprve to bylo proto, ze jsem se nejak rychleji otocila a protoze tam stal jako kul v plote se zalozenejma rukama, tak jsem do nej vrazila. Jelikoz nesnasi sebemensi dotek a v okamziku, kdy se ho nekdo dotkne, tak mi prijde, ze ma sto chuti uhodit, tak tahle srazka mela za nasledek to, ze mi rikal, ze se se mnou neda pracovat, protoze jsem moc rychla a ze bych mela zpomalit. Tak jsem si pomyslela, ze on by mel naopak zrychlit, protoze je jak zpomalenej film a rekla jsem mu, ze jsem proste takova a aspon udelam vic prace. No trvalo to nejakou dobu a pak jakoby dostal ranu do hlavy, mi zase hustil do hlavy, jak se mnou strasne rad pracuje. No je to tydyt. Druhy incident se stal tak, ze jsem sla smazit kureci rizky, protoze jsme se vpredu v obchode s Marzenou nudily. V okamziku, kdy jsem si je brala z lednicky prislo asi 5 lidi a najednou se zepredu pririti Doron, ktery zrovna delal neco vzadu a zacal na me kricet, ze je tam Marzena sama, zacal mi rvat misku s rizkama z ruky, malem mi rozdrtil ruku a nenechal me polozit misku na stul. Klidne mi to mohl rict pomalu a s rozvahou. Pak se mi omluvil a pry zpanikaril. Posledni vec co se stala je uplne neuveritelna. Mame jedno tajny misto, kam se vecer dava castka 350 dolaru pro ranni sichtu, abysme meli penize v pokladne. Myslim, ze to bylo minulou nedeli, tzn. 23.3. Automaticky jsem vzala pytlik s penezma a dala je do kasy a o vic jsem se nestarala. Vsechno jsme pripravili (s Doronem) a uderem 11 se me zacal ptat jestli jsem si vzala do kasy “Tri padesat”. Vubec jsem nechapala co se me to pta a kdyz tahle otazka padla asi po stodvacatypaty a on zacal tak trochu panikarit, tak me napadlo, jestli jsem si nemela vzit od nejakyho zakaznika 3.50 za neco co si objednal. Kdyz uz zacal rudnou a nepricetne na me rvat at s nim nehraju zadnou hru a reknu mu to, tak jsem byla totalne zmatena. On na telefonu, v ocich panickou hruzu, az me napadlo, ze mluvi o 350 dolarech pro pokladnu. On se me nemohl v klidu zeptat jestli o tech penezich nevim, navic mi rikal neco o 3.50 ne o 350 dolarech a myslel si, ze je nekdo ukradl. Nevim jak pro ostatni, ale pro me slovy “Tri padesat” jsou 3 dolary 50 centu a ne 350 dolaru. Kdyz jsem mu oznamila, ze uz vim o cem mluvi, to bylo asi pul hodiny co s tim zacal, tak se nastesti uklidnil. Proste panikari uplne zbytecne a bezduvodne. Nejlepsi je, ze mi po vsech tech potyckach omlouval, protoze se boji, ze prijde o flek. Nejsem to jenom ja, kdo s nim nemuze pracovat, ale I ostatni holky maji trochu problemy a jeho tata mu rekl, ze jestli se dozvi o dalsich vecech, tak tam prestane pracovat. A logicky mu hori koudel u prdele, tak si overoval, jestli to budu rikat Julesovi nebo ne. Svoji nerovozitu dava najevo, a stejne tak I Alon tim, ze neustale klepou levou nohou :o))). Jeste jednu legracni vec vam na nej povim. Je totalne blbej na pocty a dela mu problemy vraceni penez. Nastesti pro nej ma pokladna funkci, ze kdyz se do ni zada castka, kterou dostanem od zakaznika, tak se na displeji ukaze castka na vraceni. Coz by nebylo nic spatny, I kdyz u dolaru je to fakt jednoduchy, doma s tim mam vetsi problemy, ale on si overuje uplne vsechno. Tak napriklad prodava kure, ktery tu stoji 11.40 dolaru, od zakaznika dostane treba 21.40 a on I tak si to natuka, aby mu pokladna ukazala, ze ma vratit 10 dolacu. Stejne tak, kdyz ma nekdo zaplatit 9.30, tak si musi overit, kolik ma vratit, I kdyz dostane do ruky 10 dolaru. A nebo se pta nas. A strasne tim zdrzuje. Chodi k nam jeden kluk kazdy rano a kazdy rano si objedna obdobny jidlo. Tim, ze je to staly klient, tak na neco dostava slevu. No a tentokrat ho obsluhoval Doronek a cena mela byt 12 dolaru, jemu to vyslo na 17.40 nebo tak nejak. No Jim se ozval jako, ze by to melo byt 12 dolaru, ten celej znervoznel, zacal blekotat a koktat, ze jako jo, ze to je v poradku a na 20 dolaru mu vratil nazpatek 11. Pri utrate 12 dolaru!!!
24.3.2003 – Dneska v noci strasne lilo. Ale fakt strasne, jak by australani rekli “It was pissing down” a prestalo az dopoledne. Marketa odchazela pred sedmou a myslim, ze pekne zmokla, ja az po ni a to uz se to trochu umodrilo. Musela jsem si od ni pujcit sustakovku a mikinu, protoze mam dost veci prestehovanych u Petera. Je hnusne a uz by to zase mohlo prestat. Krome toho, ze jsem se rano probudila do deste, jsem se taky jeste probudila bez hlasu. Vcera me zacalo pobolivat v krcicku a tak jsem skoncila bez hlasku. Jsem to ale chudacek, co ;o). Doufam, ze me to nebude zlobit dlouho, I kdyz ostatnim se to asi libi, protoze me nemuseji poslouchat a maji ode me klid. Market dosla dneska po praci finalne zaplatit letenky na Zeland a jelikoz od ledna tohoto roku neptrebujeme viza, bylo to dost jednoduchy. Uz jen 3 tydny ve skole a 10 tydnu celkove do naseho odjezdu. Ve ctrvrtek mame volno kvuli dopsani dalsich zkousek a pak musime jit konecne zamluvit auto. Nakonec jsme se rozhodly pro tzv. Station Wagon, kombik s velkym kufrem, kde budeme spat. Tento tyden byl ve znameni ceskych jidel. V sobotu jsme byly pozvany na peceni bramboraku, seslo se nas asi 10 a dovedete si jiste predstavit, kdyz se sejde 10 Cechu, kazdy vytvari bramboraky jinak, jak to asi vypada – “Nastrouhej to na jemnym struhadle! Ne, my to strouhame takhle.”, “Dej tam vic cesneku!. Nedam, me je po nem spatne.”, “Dame do bramboraku kabanos, jo? No tak to teda ne, ja nejim maso.”, “Nepecte to na tolik oleji, navic olivovym! Dyt, ty cmudy maji lekci plavani!”. a tak dale, a tak dale. Takhle to vicemene probihalo celou dobu. Ale jak to zacalo. Bramboraky se mely uskutecnit u Radky. To se take stalo. Brambory mel privezt Michal Sestak uz v sobotu rano, ale Radka zmenila cas a melo dorazit 5kg brambor kolem seste vecer. Ja jsem vyzvedavala Market na Bondi Junction zastavce v 18.15, vyjimecne nemela zpozdeni a kdyz jsme dorazily, brambory jeste nebyly na svem miste. Radka Michalovi volala, ale pak zjistila, ze volala spatnemu Michalovi a tak brambory nakoce dorazily az po sedme. Kdyz dorazily, tak jsme zjistili, ze nemame struhadlo, takze Lea (byvala spoluzacka) se odhodlala a vyrazila koupit struhadlo. Ja a Market jsme mezitim loupaly brambory, Radka s Juditou (dalsi byvala spoluzacka) loupaly a trely cesnek. Lea privezla struhadlo jen s hrubym struhadle, takze se cmudy musely cmudit trochu dyl, aby se propekly. Prvniho peceni jsem se neucastnila a kdyz jsem slysela, ze cmundy plavou v oleji, tak jsem ani nelitovala. Lea s pritelem prohlasovali, ze nejsou dopeceny a tak si nakonec pekl svoje vlastni bramboraky. Muj dopadl tak, ze se malicko pripekl. Ale chutnal dobre. Lea upekal 2 soukromy a nakonec mi dala za pravdu, ze to nebyla nedopecenost, ale mouka. Michal dorazil s kamaradem pozdeji, protoze stehuji kancelar a museli jeste neco domalovat. Prijeli ve spinavych kratasech a tricku a protoze Michal vzdycky chodi v kvadru, vubec jsme ho nemohli poznat. Me bramboraky chutnaly, jak by ne, ale musely jsme vyrazit smerem domu vcelku brzo, protoze nam posledni bus jel v jedenact. Po ceste jsme nemluvily o nicem jinem nez o jidle a dohodly jsme se, ze v nedeli uvarime leco. A hned jsme nakoupily suroviny. Jen tak mimochodem, kdyz jsme videly 5-ti kilovy pytel brambor, tak jsme si rikaly, ze bramboraky z takovyho mnozstvi se nemuzou nikdy sporadat. Pak do nas napadali jak nemci do krytu a na kazdyho vysel tak v prumeru 2.5 bramoraku, coz neni dost. Kdyz jsme cekaly na bus, potkaly jsme naseho spolubydliciho Toma zvaneho tez Laskonka, v buse jsme si sedli az do zadu a zacali jsme probirat, kdo kolik dela hodin. Pred nami sedel jakysi klucina a zacal psat esemesku a ja mu nenapadne mrkla pres rameno a verte, neverte, byl to cech. Takze jsme hned sklapli, protoze mnozstvi odpracovanych hodin zdaleka neodpovida 20 hodinam tydne. V nedeli se leco opravdu uskutecnilo, zase jsem byla krajecka a Market varicka, protoze ja bych musela cist v receptu a Brabina to vybalila z hlavy. U vecere jsme si zanadavaly na oba syny nasich sefu. Shodou okolnosti moji sefove a Marketiny taky maji 2 syny a oba pary nam jdou strasne na nervy. Jeste vam dneska povypravym o Doronovi, to vam je takovej pridusenej kokot. Tak zacala obema bratrum dvojcatum – Alonovi a Doronovi – rikat Jita D. (souvisi to s jejich narozenim). Docela jsme si ulevily a v postel jsme zahrivaly uz asi ve 21.15 s tim, ze si budeme cist texty na ctvrtecni zkousky. Jenze jsme daleko nedocetly, protoze se nam chtelo strasne spat. Ted v kuse delame od uterka minuleho tydne do stredy tohoto tydne a tak toho mame ponekud dosti. Kdyz uz jsme u toho ceskeho jidla a potkavani Cechu, muj dnesni zakaznik, na ktereho jsem septala co by si tak rad dal se me zeptal odkud jsme a ihned po me odpovedi na me spustil plynulou cestinou “A nerikej, a odkud?”. Krom toho k nam do “Kurete” chodi chlapik Ralph, od ktereho jsem se vcera dozvedela, ze soukrome uci anglictinu a jeho zet (myslim, ze brother in law je zet) je Cech Stefan Jakysi??? A na svou dceru vola Prcku. Ralph mi povedel naucenou vetu cesky “Tvoje rodina je daleko”, tim teda jeho cestina koncila, ale i tak me docela pobavil. ***Posledni dobou se neustale v praci zranujeme, jak ja, tak Market. Ta ne v takovy mire, ale kazdy den se predhanime a ukazujeme si, co se nam ten den stalo. Vcera jsem napocitala 13 zraneni na rukach, dneska pribylo dalsi a nepocitane jizev od popalenin. Asi si reknete jaka jsem nesika a nebudu vam to vymlouvat. Asi jsem, ale hlavne je to tim, ze chci mit vsechno rychle hotovy a ono se mi to dost casto nevyplaci. Nikdo jinej v praci nema tolik zraneni jako ja. Ach jo. Ted mi volala Joey, ze vecere u nich a vyroba sushi by se mohla uskutecnit tuhle nedeli, tak to jsem teda zvedava, jestli do toho nekomu neco vleze :o))). ***Minuly tyden jsem se tak zacetla do knizky Harry Potter v autobuse, kdyz jsem jela domu na Kingsford, ze jsem zapomela vystoupit a prejela jsem. Nastesti jen o jednu zastavku. Verili byste tomu? ***Tahle historka se mi stala uz docela davno, ale bylo to v tydnu a ja jsem, jako obvykle, letela na posledni chvili z prace do skoly. Vystoupila jsem na Liverpool Street a stradovala jsem si to smerem do skoly na Sussex Street. Tam, u vchodu do metra, stala zena-houmlesacka, spinava, smradlava, vykasanou sukni a drbala se na zadech a na brise a div ne “tam”, mela I spinavy kalhotky, ktery ji evidentne byly tak o 5-6 cisel mensi a bylo ji srdecne jedno, ze stoji na jedny z nejfrekventovanejch ulic v City. Fuj. Navic byla tlusta a pri tom drbani a skrabani se na ni vsechno klepalo. No nic. Stav houmlesaku ve meste Sydney bych prirovnala ke stavu houmlesaku v Praze. Navic I stejne smrdej a jsou stejne spinavy, takze Praha muze byt v klidu :o))).
20.3.2003 – Den D. Zacala valka. V poledne. Ten blaznivej Hussain si nedal rict, pako. I kdyz nemam moc casu na sledovani zprav, tahle zprava mi neunikla. Myslela jsem si, ze v dnesni dobe maji lidi uz rozum. Ale jak je videt, tak asi ne… Doufam, a myslim, ze snad skoro vsichni, ze to nebude dlouho trvat. ***O mouchach a jejich vlezlosti jsem psala snad hned v uplne prvnim clanku. A to se nezmenilo. Je jich tu hafo a vlezou vam I do nosu. A kdyz je chcete odehnat, tak machate kolem svoji hlavy rukou a oni ne a ne odletet. A tomuhle pohybu se tu rika “Australian salut” (Australske salutovani) :o))), protoze mouchy si nevybiraji jen cizince, ale vlezou I Australanum kamkoliv. Taky tu proti moucham prodavaji klobouky, ktery maji na krempe prichyceny provazky s kouskem dreva na konci. Ty provazky a drivka maji za ukol odhanet mouchy za vas. Klobouk vypada dost uchylne, ale mozna to ma svuj ucinek. Dneska me to uz neba, ale pristi tyden bych mohla provest porovnani cen. Treba… Pristi ctvrtek zase piseme dodatecne testy, tak nam drzte palce a jdeme do autopujcoven zamluvit auto na cestovani. Nejlepsi by byl van (dodavka), ale vzhledem k tomu, ze chceme utratit ne moc, tak se asi spokojime s osobakem s velkym kufrem (ted nevim, jak se jim rika). On je docela rozdil, kdyz misto 75 dolaru na den za van zaplatite 45 dolacu za auto. Pri 42 dnech!!! Tak nam drzte palce taky pri hledani, at si pujcime pojizdny auto za dobrou cenu.*Z domluvene vecere u Joey opet seslo. Joey musi do skoly, kde pracuje, takze se to bude muset prelozit. Uz neprisli ani na tu nasi kolaudacni party a ted znovu… :o((( A to jsme se tak tesili… Misto toho jsme byly s Market pozvany na peceni cmudny :o))), takze z rejze se preorientujeme na brambory. Melo by to byt dobry, protoze je pozvanych asi 15 lidi, vcetne Michala Sestaka, ktery je tu pro Cechy jako ikona. Ma v malicku legislativu, pomaha zajistovat skolu zdarma a poradi se vsim s cim na nem prijdem. Kdyby nahodou nekdo premyslel o ceste do Australie, urcite se obratte na ne. Ted dokonce bude otevirat kancelar v Praze. Jeho webova adresa je http://www.australiaonline.cz/. Pomaha nam tu s prodluzovanim jak studenskych, tak turistickych viz, vymysli ruzne moznosti u neresitelnych problemu a spolupracuje se skolami. (ted jsem mu udelala neplacenou reklamu) *Predevcirem jsme si s Peterem pujcili videokazetu I am Sam s Sean Pennem. Je to fakt super, prorvala jsem ten film od zacatku do konce. I kdyz je pravda, ze bulim I u Simpsnu.:o))) Vsem to moc doporucuju.
18.3.2003 – Jak jsem psala o zmenach v praci, tak hned druhy den mi byla oznamena dalsi zmena a to, ze odchazi Kelly, jedna z tech novych prodavacek kurat. Udajne se musi vratit zpatky do Anglie, jelikoz kluk, kterymu pronajima svuj byt, ji ho totalne zdemoloval, misto jednoho jich tam bydli 6 atd. A tak musi vsechno vyridit a pak zase prijede. Nevim co je na tom pravdy, ale budiz. Misto ni jsem zaucila Jitu, dneska dela poprve vecerni sichtu, tak jsem zvedava jak ji to pujde. Dneska jsem to i s porezanym prstem v praci vydrzela, nastesti je to na levy ruce. No mohlo to byt i horsi, mohla jsem si treba uriznout celej prsticek a pak bych jich mela jen 9. Ted trochu popisu par poznatku, kterych jsem si tu vsimla. *Jak je to tu s kupovanim alkoholu jsem psala, ze nemaji sekci alkoholu v zadnem supermarketu, ale maji specializovane bottle shopy, ktere jsou bud samostatne nebo soucasti pubu. Maji tu v Sydney oblasti, kde je prisny zakaz konzumovani alkoholu na ulicich a policie by za to mela vybirat pokuty. Kdyby tak cinila, myslim, ze by vybrali dost penez, protoze bezdomovci I ostatni to resi tak, ze si lahev s cimkoli alkoholickym zabali do papiroveho pytliku tak, aby nebyla videt etiketa a z vesela popiji za bileho dne na nejhlavnejsich ulicich. Je to hlavne v centru. To u nas, tam se pekne muze pochlastavat, kde se nam zachce, co? *Australani jsou strasne, az neuveritelne pysny na vsechno, co je vyrobeny nebo nadesignovani v Australii. Na vsech vyrobcich je uvedeno velkymi pismeny “Proudly Australian” nebo “Made in Austarlia” nebo je vsude obrys Australie apod. Takhle totiz podporuji domaci vyrobce a vyrobky a snazi se neprodavat tolik dovazenych vecich a tim jdou finance zpatky do Australskych pokladen. *Aboridginci – jelikoz Australskou pudu pred davnymi lety vlastnili a okupovali aboridginci, kterym pak jejich pudu vzali belosi – vezni, ktery sem byli privezeny z Evropy. Strasne moc nazvu mest, mist, ulic, casti mest atd. je pojmenovano aboridginskym jmenem. Napriklad Bondi Beach, Wagga Wagga, Wollongong, Woy Woy, Clovelly, Woolloommoolloo, Coogee, Kiama atd. Jejich vyznam bohuzel nevim, ale pokusim se ho zjistit, obcas jsou to zajimavy nazvy, ale co je hlavni, nektery I srandovne vypadaj, napr. Woolloommoolloo Bay, ktera je v Sydney hned vedle Opery. Treba Canberra znamena v aboridginilstine Shromazdiste. *Pak me tu strasne obveselila znacka, kterou maji v jednosmerkach v tom smeru, kterym se nejezdi. Napriklad vyjezd nebo vjezd z dalnice atd. Na ty znacce je napsano “Wrong way, go back” (Spatny smer, jed zpatky). Myslim, ze kdyby nekdo vjel do protismeru, tak uz mu nepomuze to, ze pojede zpatky, protoze protijedouci auto ho mezitim smetou. Tak to me opravdu rozveselilo. *Australani maji nekolik oblibenych frazi, ktery pouzivaj neustale. 1. G’day, mate!, 2. No worries, mate!, 3. How ya doin’ brother?, 4. What you know?, 5.Good on ya! nebo 6. That rocks! Pro ty co neumi inglis se to pokusim prelozit – 1. Dobrej den, 2. Bez problemu, kamo!, 3. Jak je, bracho?, 4. Co vis?/Co je novyho?, 5. Super/Dobry, 6. To je parada (je to hodne volny preklad, znalci anglictiny me mozna poslou nekam). Nejlepsi na tom je, ze tyhle fraze pouzivaj neustale a to i v konverzaci s lidmi ktery neznaj nebo kterym by v Cechach vykali. Predstavte si, ze zakaznikovi rikam “No worries, mate!” nebo “Good on ya!”. Proste je to tu takovy volnejsi. *Moda – tak s modou si tu nerozumim. Tedy jen castecne. Plazovy oblecky jsou v pohode, to je neco pro me – kratasy, sportovni veci, pantofle a tak, ale co tu nosi slecny-slecny, to me dostava. Zpatky jsou sukne s kanyrama a volanama, bluzicky s balonovymi rukavky a krajeckami, trasne, krive ustrizeny vystrihy, i v horku tu nosek kozacky, proste je tu vsechno vzhuru nohama. Tak zase priste…. PACEK!!! ;-)))
17.3.2003 – Dneska je Den Svateho Patricka. Irsky svatek. Takze Sydney je prevlecena do irsky vlajky. Jak jinak. Vcera byla na Bondi Road v kostele irska Prime ministrine a bylo se na ni podivat hafo lidi. Ja jsem to vsechno pozorovala zpoza pultu v praci a mysela jsem si, ze bude naval. Ale asi nikdo moc nemel hlad. Jak uz jsem psala, tak jsme dneska vyrazili na vylet. Puvodne to melo byt ve 4 a na motorkach, ale nakonec se jeden, navic majitel druhe motorky rozhodl, ze nepojede a tak jsme vyrazili v aute. Ja, Market a Peter, ktery si od svy hodny maminky vypujcil autiko. Vyrazili jsme v 7.30 rano smer jih a videli jsme destny prales, Kangaroo Valley, nadhernej vyhled na jizni plaze vcetne Jervis Bay, kde je nebelejsi pisek na svete (tam se pojedeme podivat priste), Kiama, kde je majak a tzv. Blowhole (dira, kde, kdyz jsou velky vlny, tak voda strika do vysky nekolika metru. Bohuzel jsme nestihli velky vlny a tak jsme videli jen tu diru. Skaly tam nejsou jako jako v Sydney z piskovce, ale z vyvrelin. Opet jsem dofotila film, takze budu mit dalsi fotky do sbirky. Po ceste do predniho skal malem vlitnul papouch a I kdyz jsme byli v Kangaroo Valley (Klokani udoli), nevideli jsme ani jednoho klokana. Bylo nadherne, takze jsme si to pekne uzili, jenom jsme strasne utahany a navic ve skole. Ja mam to stesti, ze tam nemusim sedet a poslouchat, ale muzu jet domu. A to taky za chvili udelam. No a co jen noveho? Opet mam jeden pridavek do sbirky urazu. Dlouho, strasne dlouho se mi nic nestalo. Naposledy popalena dlan od tyce s kuraty. Minuly tyden me zniceho nic zacalo bolet brisko na pravym palci, ten nejvrchnejsi clanek celej zcervenal a opuchnul. a navic to dost bolelo.doufala jsem, ze rano uz to bude v pohode, ze jsem se treba jen prastila, ale rano to bolelo uplne stejne, ale udelala se mi na brisku takova bila tecka, vypada to jako nezid. Boli to jako prase a nejde s tim nic delat. chtela jsem to propichnout, aby to povolilo, ale nakonec jsem sla k doktorovi jen pres ulici od prace. Mrknul na to, rek mi, co uz jsem davno vedela a to, ze tam mam infekci, napsal nejakej predpis a poslal me do lekarny. Za to, ze mi posvitil na palec, vyptal se me jak se mi to stalo, rek mi at prasky na 100% doberu, vysvetlil mi, co to je a poslal me si vyzvednout pilule, si uctoval 40 dolaru. Bohuzel nevim jak se to stalo, neprastila jsem se, nic me nekouslo (pokud vim), o nic jsem se nepichla, proste se to objevilo z cista jasna. Nastesti jsem tu pojistena, takze tech vetsinu z tech 40 dolaru bych mela dostat od MediBank nazpatek, je to asi 75%. Ovsem dalsi sok jsem mela, kdyz jsem prisla do lekarny a tam po me chteli 22 dolaru za ty prasky, ktery uz ale nikdy neuvidim. Tak aspon doufam, ze se mi to zlepsi, protoze ten doktor rikal, ze uz videl strasny veci na prstech, ve kterych lidi meli infekci. No sla jsem tam hned vlastne prvni den, takze by se to nemelo delat neplechu. Auauau. Dopisuju 24.3. Od te doby se to opravdu zlepsilo, ale cely proces zlepsovani to vypadalo hur a hur, porad se bod zvetsoval, nastesti to prestavalo bolet. Nakonec se to zacalo loupat a ted mam palec do pulky oloupany a ted to zase boli, protoze je to citlivy. Ja se z toho proste nevyhrabu. No a ted dal. Predevcirem jsem se pri baleni priboru do ubrousku nepatrne rizla do ukazovacku na prave ruce. Kdyz rikam nepatrne, tak to bylo opravdu maly riznuti, ktery uz ani nepotrebuje naplast. Ale vcera… Vcera jsem opet balila pribory. Bylo to ve 4 hodiny odpoledne, hodinu do konce sichty. Nase priborovy noze jsou zubaty a vcelku ostry, aby urizly maso, ktery prodavame. No a protoze uriznou I to maso, tak mi krasne ciste zajel I spodniho briska ukazovacku na leve ruce a to tak, ze docela hodne hluboko a dlouze. Krev z toho tekla jak z vola, vsichni mi rikali, at jdu do nemocnice na stychy, ale po me zkusenosti z mistnimi doktory jsem tuhle moznost zavrhle hned, jak ten napad vyrkli. Peter se ujal prvni pomoci a od vcerejska to mam zavazany, 2x jsem se do toho prastila, takze to trochu poboliva a dneska vecer to budu muset prevazat. Ani se mi do toho nechce. Bude dlouho trvat nez se to zahoji. Jsem proste tydyt, kterej dela vsechno a rychle, aby to bylo hotovy. No a obcas se to nevyplati. Dalsi male zraneni, ani nevim, jestli to chcete jeste cist, se stalo dneska. Byli jsme v Kangaroo Valley u reky Shoalhaven River, kde mimochodem pujcovali kanoe a svrbelo nas vsechno. Jen nasednout a zacit padlovat. Nicmene jsem se tam brodila ve vode a slapla jsem na neco, co bylo trochu ostrejsi nez oblazek a tak mi to malicko rozrizlo chodidylko. Ale hned to prestalo krvacet. No a to jsem ja. Takze k popaleninam od slunicka, od svetla v praci, tyce s kuraty, ukopnutyho palce, pres par modrin mam navic par riznuti. Jsem zvedava co prijde priste. A Marketa je na tom podobne, I kdyz ne at tak spatne. Davno predavno jsme Petera pozvaly na vecu, puvodne do restauracky, ale pak jsme uznaly, ze pravy cesky jidlo, vareny doma a s laskou bude asi nejlepsi. Rozhodly jsme se pro bramboracku, hlavne pro to, ze jsme na ni mely strasnou chut a taky pro to, ze v ni neni zadny maso. Vetsinu surovin jsme pritahly z prace, minimum dokoupily. Nastesti Market umi varit a pamatuje si to z hlavy, takze muj ukol byl nakrajet vsechnu zeleninu a ona pak dokoncila cely pokrm. Musim rict, ze se nam fakt povedla a Peter si pomlaskaval taky. Mnamka to byla. Nemame moc prilezitosti si vyvarovat a tak cas od casu neco uklohnime. Vcera jsme se zase rozhodli pro spenatek, kterej bezmezne miluju a muzu ho sezrat treba 2 az 3 baleni. Nakoupili jsme pouze 2 baleni, protoze jich vic nemeli, par brambor a vajicka. Peter nesmel chybet, musi si zvykat na ceskou stravu, protoze az prijede, tak jak znam babcu, tak mu bude vyvarovat. Marketa mi nechtela ani povolit nakrajeni cibule, protoze uz jsem vcera byla rizla, ale nez se vysprchovala, tak jsem stihla aspon nakrajet brambory. A ani jsem se nerizla, hec. Spenat tu neni jako u nas, maji tu jen nasekany listy, ne umlety, ale i presto chutnal super skvele. Skoda, ze nezbylo, hned bych si misticku dala, az prijedu domu. :o))) Tak zas priste, pratele…
13.3.2003 – Tak jsem tu znovu se svym prispevkem. Marketa stale tvrdi, ze neco pise, ale kdo vi, co pise… Kazdopadne je jasny, ze 1.8. opoustime Klokanov a 2.8. jsme zase v Cechach jak na koni, coz je za par a tak jsem zacaly obihat atrakce v Sydney. Uz jsme si prebookovaly lupen. Minuly ctvrtek to byla AMP Tower (Vez AMP), ktera je nejvyssi stavbou v Sydney, meri pres 300m. Ma ctyri poschodi – bar, kafeterii, restauraci a vyhlidkovy podlazi. My jsme logicky byly jen na vyhlidce a kdyz je krasne, tak je uzasnej vyhled na celou Sydney. Mely jsme I pruvodce, ktery nam vysvetlil kde co lezi a bezi. Bylo to celkem zajimavy. Ja jsem opet fotila a fotila. Uz mi sady fotek vzrostly na 11 a dneska jsme byly na dalsim vylete, takze jsem dofotila dalsi film. S porovnani s Marketinym foticim umem, je Market bridil. Ma jen jedny fotky. No a dneska jsme byly na projizdce lodi. Market obdrzela darem 2 predplaceny listky na plavbu na lodi Kapitana Cooka od byvaly kolegyne, takze jsme vyrazily. Rano jsme teda mely jeste jednu velkou povinnost v podobe napsani 3 testu. Jak uz jsem psala, tak musime dodelat nekolik predmetu, ktery ve vecerni skole nedelaji, protoze uz je maji za sebou. Ja si musim dodelat 5 predmetu a Marketa 8, protoze prestoupila driv a je to kvuli tomu, abysme dostali certifikat, ktery budeme potrebovat pri prodluzovani turistickych viz. Dneska jsme snad zdarne zvladly 3 testy a za 14 dni nas ceka dalsi naloz. Uz se na to moooc tesime… Na vylete lodi jsme videli z more nejvetsi atrakce Sydney, tzn. Sydney Opera House, Harbour Bridge, Darling Harbour, Sharks Island, nejdrazsi ctvrte u vody atd. Slunicko nam slunilo, dostaly jsem I obcerstveni a hezky jsme si vyvetraly mozecky a mame ted na 14 dni volno. * V nedeli jsme s Peterem byli na pifku se mymi znamymi z Anglie, kteri se sem prestehovali a hodlaji tu nejakou dobu pobyt – Joey a Richard. Byla jsem jim dokonce na svatbe ve Skotsku. Docela jsme dobre pokecali a dohodli jsme se na veceri u nich a prisli jsme na napad, ze si budeme sami vyrabet sushi. Mimochodem, vzdycky jsem si myslela, ze sushi je syrovy maso obaleny v ryzi, ale neni to pravda. Tady ho delaji se vsim na co si vzpomenete, treba I s mym oblibenym spenatem a kukurici, s tunakem, avokadem, vegetariansky, s uzenym lososem atd. atd. Takze jsem se tu do sushi zamilovala a asi bych ho na chvili dokazala jist kazdy den. Mnam. V Cechach je sushi jedno z nejdrazsich jidel a tady se da koupit za pakatel. Zrovna bych si dala… Ale musim do skoly… *Nedavno jsem psala o lidech v praci a verte nebo neverte, probehlo tam nekolik zmen. Takze svedka Maria odjela cestovat, to uz je aspon 3 mesice, pak odesla cinska irka Eva bez ktery je tam smutno, protoze byla fakt bezva, polka Kasha odesla tesne pred vanoci, no a vcera naposledy pracovala dalsi polka Marzena, ze ktery se nakonec vyklabala docela super holka (I kdyz obcas laksni). No budiz. Ze starych lidi jsme tam zustaly akorat ja, Joyce, Radka, Aggie a samozrejme kuchyn a sefove. A co je noveho – zacal pracovat Doron, coz je neuvertitelny, protoze je uplne silenej, kdyz se ho clovek jen dotkne. Myslim, ze by dokazal nekoho i zbit. On i Alon jsou neustale nervozni, podrazdeny a vystresovany, ze to prenasej na ostatni a pak v praci koluje spatna atmosfera. Jsem moc rada, ze se s nima v podstate mijim, protoze delam rana a oni chodi na vecery. Zjistila jsem jednu moc zajimavou vec. To, ze se chovaji, tak jak se chovaji, je zpusobeno tim, ze kdyz se jako dvojcata narodili, tak byli priduseny a od toho to vsechno plyne. Takze mi jich vlastne musi byt lito. Je pravda, ze s nima dost casto bojuju. Dalsi zmenou bylo prijmuti jedne brazilky, u ktere se ukazalo, ze neumi a nerozumi anglicky, takze je vlastne k nicemu. Jeji odchod se uspisil ne zrovna prijemnou veci a to bylo popaleni olejem, nastesti ne v praci, ale doma. Bylo to asi dost spatny, protoze nakonec odjela domu. Potom se prijmula anglicanka Kelly a svedka Sarah. Zaskolovani jsem dostala na triko ja, takze jsem dva dny po sobe mela umluvenou pusu. Holky to jsou hodny, ale udelaji uplny prd, neustale kecaj. No jsem zvedava, jak dlouho tam vydrzej. Tuhle sobotu budu zaucovat Jitu Drabkovou – v podstate byvala kolegyne, ktera prijela 28.2., takze budou cesky v presile :o))). Dalsi nove prichozi bude Hanka Vosicka, byvala spoluzacka ze stredny, ktera ma prijet koncem brezna. Uz jsme ji zasobily vecmi z domova, takze asi bude muset vezt extra zavazadlo. Timto se omlouvme, ale v skrytu duse doufame, ze vsechno prichystane priveze, protoze sem jede jen na 3 mesice a nepotrebuje tolik veci. Mozna bych mohla zacit delat konkurenci Michalovi Sestakovi, ktery nam zarizoval skolu. Behem te doby co tu vegetim jsem poslala jeho adresu a pomohla asi 4 lidem, Jitce jsem domluvila praci a Hance jsem sehnala u Radky (z prace) ubytovani. Tak aspon doufam, ze se holkam na obou mistech bude libit. Doufam, ze nove kusy budou nasledovat. Co, Simonko? Majko? Cheetahu? A dalsi? :o))) A ted vam povim neco o zviratkach a kytickach. Uz jsem neco mslo psala o pavouckovi Bedrichovi, tak ted povypravim o svabech – tzv. Cockroaches (kokrouci, tak se jim tu bezne mezi ceskou populaci rika). Kokrouci jsou vsude. A kdyz rikam vsude, myslim tim vsude. Na ulicich , v bytech, v restauracich, proste vsude. A maji ruzne velikosti – muzete potkat I peticentimetroveho kokrouce, ale I jen pul centimetroveho. Ti mensi, to jsou nemecti kokrouci a to jsou parchanti, je jich strasne moc a neda se jich moc zbavit. Kazdy den napriklad vystrikavame cely byt, od kuchyne, pres loznice po obyvak a stejne druhy den najdeme lezouci, zivouci broucinky. Kdyz jsem prijely na zacatku unora z Canberry, tak jsem vedle postele mela polozenou sklenicku s vodou a v ni byl utopenej tricentimetrovej kokrouc, nejsem zadnej cimprlich, ale prijemny to nebylo. Nedavno nam v praci davali do ruznych koutu takovej svitive ruzovej sajrajt proti kokroucum, v podstate aby je vyhnali a vyhubili. Rano kdyz jsem sla do prace, tak prede dvermi a kolem plotu jich lezelo mraky a nastesti byli mrtvi. Jsou tu tak rozsireny, ze uz si z nich lidi nic moc nedelaji. Radsi preskocim k jinym okridlenym a temi jsou tzv. Flying Foxes (Letajici lysky), ale jsou to obrovsky netopyri. Pres den vysi na stromech v botanicky zahrade v centru a naveceru jich cernej mrak leti do parku. Litaji cikcak a delaji u toho strasnej kraval. Jeden z nich si oblibil strom kousek od naseho okna, takze celou noc skrehota a lita kolem baraku. Dalsi okridlenci, kteri nam litaji kolem baraku a nejenom tam, ale vsude po Sydney jsou papousci. Nadherne zbarveni, nejradsi maji stavu z kvetu stromu Bottlebrush tree (Kartac na lahve je presny preklad) – nazev je odvozen od toho, ze jeho kvety, bud cervene, ruzove nebo zlute, vypadaji jako kartac na lahve. Papousci jsou opravdu roztomily, ale tenhle strom bych u baraku mit nechtela, protoze rvoiu jeste vic jak netopyri. Nastesti kolem baraku jen preleti, obcas si kriknou, abysme o nich vedeli a zase leti dal. Dalsi okridlenci, ale uz ne zivi okridlenci, co nam litaji tentokrat ne kolem baraku, ale nad barakem, jsou letadla. Kingsford je v oblasti, ktera spada pod pristavaci a odlitaci drahu, takze cas od casu nam litaji na barakem obrovky tuzemsky I mezinarodni letadla. Ja bych rekla, ze jsou jen par metru nad nami, ale asi je to trochu vic. Ale jsou to kravy veliky a delaji uplne nejvetsi kraval ze vsech. Jelikoz nespim na Kingsfordu kazdou noc, ale mozna tak kazdou treti, tak mi prijde, ze ty letadla vedi, ze tam spim a litaji vzdycky, kdyz jsem doma. Jako na potvoru. Pres noc nelitaji, ale noc bych brala tak od 24.00 do 5.00, takze mam rano budicek jasnej a ani si nemusim ridit hodiny na mobilu. Jinak z kveteny tu divoce rostou skoro vsechny kyti, co se snazime doma pestovat, zkraslovat, zalevat, hnojit, presazovat a slechtit, od klivii, pres ??? (takova kytka s obrovskejma lupenama, to musim zjistit) po ibisky. A krom toho, ze si jen tak divoce rostou v prirode, navic jeste krasne kvetou a nikdo se o nestara. Kdejakej pestitel by zavidel. Tak to bylo k psiiirode. Uz budu koncit musim do tridy, ucime se mistni lety. Jen tak mimochodem jsem dneska zjistila, ze s nami do tridy chodi slecna, nevim narodnost a ta se jmenuje Vanderleia FUCK!!! Tak tomu rikam BAD LUCK. Chudak holka. tak zase priste…
4.3.2003 – 6.3.2003 - Tak koukam, ze jsem zase lenosila a dlouho nepsala. Takze pratele, zaciname... Nejdriv musim oznamit jednu smutnou zpravu a to, ze nam v patek 28.2. skoncilo leto. Nevim jak je to mozny, ale od ty doby je cim dal tim chladnejc, hlavne v noci, takze uz nespim jen pod prosteradlem, ale mam navic jeste dve prikryvky, takovy jako prehozy. Neni to na zmrznuti, ale je opravdu zima. Kdyz uz jsme u toho pocasi, tak minuly tyden jsme tu meli hroznou vlhkost, udajne bylo az 95% vlhkosti, poznala jsem to na svych prstech, ktery jsem mela napuchly, ze vypadaly jako klobasy :o))). Ted naopak jedna velmi pozitivni zprava – minuly tyden jsme si zamluvily letenky do Tasmanie a na Novy Zeland. Pocitame uz I tydny. Vyrazime presne za 13 tydnu a jelikoz to utika tak strasne rychle, rikame si JEN 13 tydnu, uplne nejpresneji 1.6., symbolicky na Den deti :o))) Budeme si pujcovat auto a celych 41 dnu budeme cestovat po Australii, vcetne Tasmanie a pak 14.7. letime na 14 dni na Novy Zeland. V Australii se chystame nejdrive do Queenslandu smer Cairnes, pak do Tennant Creek, na Ayers Rocks a Kings Canyon, dolu do Jizni Australie, Victorie a Melbourne, Tasmanie a pak zpatky pres Canberru do Sydney. Bude to docela naslaply, ale my jsme holky sikovny a my to zvladnem :o))) Uz aby bylo 1.6. Dneska 6.3. jsme si taky prebookovaly letenku zpatky do Cech na 1.8., takze 2.8. budeme zase opruzovat doma :o))). Doufam, ze na letisti bude pripraven cerveny koberec, svedske stoly s rautem a vsichni prijdou privitat navrativsi se krajanky :o))). Neco k nasemu vzdelavani se. Od te doby co jsem prestoupila na vecerni kurzy jsem vicemene ve tride nestravila skoro zadny cas. Tenhle kurz zrovna dela predmety, ktery uz mam hotovy, takze se jen zapisu a odepisu a odkvacim domu. Teda domu ne, vetsinou si to sypu na pocitac, abych se zbavila nahromadenych emailu. Marketa s Peterem se mi uz smejou, ze jsem zavislak. Jo a taky pisu denicek… Zkousky, ktery by nam chybely budem muset dodelavat dodatecne a dneska jsem se domluvily s nasi ranni ucitelkou Monicou, ze je napisem behem nasich dnu volna u ni ve tride. Me chybi 4 zkousky a Market 7!!! Takze v pondeli nafasujeme knizky a nejpravdepodobneji ve ctvrtek budem nektery z nich psat. Tak nam piste palce I u nohou. Jak uz jsem psala, tak predbezny plan cesty mame, ale abysme neztratily moc casu tady v New South Wales, tak jsme se s Peterem a Bradem (vysvetlivky nize) domluvily, ze nas vezmou na nekolik jednodennich vyletu. Jelikoz Peter vlastni motocykl znacky Moto Guzzi barvy cerne a Brad si nedavno poridil stroj stejne znacky v cervene barve, ale o neco sportovnejsi, tak me a Market muzou nalozit na zadni sedadlo a vyrazit smer Blue Mountains (Modre hory) nebo Kangaroo Valley (Udoli klokanu) coz jsou nase dva prvni vylety. Shodli jsme se zatim na dvou pondelcich 17.3. a 31.3. To bude parada. *Peter si domluvil prvni ceskou lekci a jeho lektorkou neni nikdo jiny nez slavna cestinarka Brabina. Predminulou nedeli se ucili abecedu a zaklady a oba si to moooc pochvalovali. Asi bych ty lekce mela navstevovat taky :o))). Minulou nedeli se jim to nejak nepovedlo, pry za to muze nefungujici telefon. Tak nevim. Ale musim rict, ze Peter dela pokroky I jako samouk a opravdu mu to jde. Uz mi dokaze rict, ze mam “Hezka prdelka” a v sobotu, kdyz jsme byli na vylete, protoze jsme konecne meli spolecny den volna a mohli jsme spolu stravit vic casu nez jen 2 hodiny, tak mi na Copacabana Beach rekl “Jim salat.” No proste je to sikulka. V tu sobotu jsme vyjeli az do Gosfordu a silnice tam je uzasna pro motorky. Spousta motorkaru rano v sobotu nebo v nedeli vyrazi a jede se projet prave tam. Obcas jsem mela trochu starch, protoze to Peter moc naklanel, ale celou cestu jsem se ho drzela jako kliste a nic se nestalo. Nazpatek jsme jeli po dalnici a takovej vitr jsem nezazila. Mozna proto, ze jsem predtim na motorce vubec nejezdila a v aute to tak neprijde. Takovy poryvy vetru, malem jsem myslela, ze budu vlat za Peterem ve vzduchu. Nastesti se tak nestalo a na The Rocks jsme dorazili v poradku a v jednom kuse. Prave v sobotu 1.3. tu byl na Town Hall koncert nasich prednich hvezd Helenky a Kaji. Uplne puvodne jsem se chystali, abysme si zaspivaly “Kakaovou” a “Copacabana, horko a zar”, ale nakonec jsem nejak posunovali zavolat panu Vitkovi. Pan Vitek byl organizator onoho koncertu a znamy nasi kamaradky a bylo preddohodnuto, ze mu zavolame a domluvime se s nim na vypomoci (trhani listku, staveni zidli), abysme se tam dostaly zadarmo. Nakonec to zustalo v zapomeni a misto toho jsme se sli (I s Peterem) podivat na pruvod Mardi Gras. To ve francouzstine znamena Masopust, ale ve skutecnosti je to slavnost gayu a lesbicek. Zacina u Hyde Parku a konci u Fox Studios. Nasli jsme si docela dobry mistecko, I presto, ze v ty spouste lidi to bylo docela tezky a koukali se na lesbicky s prsama venku atd. Cely to bylo pojaty jako u nas pruvod na prvniho maje, ale s tim rozdilem, ze tam nechodili pionyri, ale homosexualove. Meli svoje alegoricke vozy a svoje skupinky, svoji muziku, kostymy a tanecky. Nektery kostymy a predstaveni byly super a srandovni, nektery namely vtip. Opet jsem fotila, nebot jsem fotograficky maniak, takze kdo bude chtit videt, muze si zamluvit dopredu hodinu prohlizeni fotek. Ne opravdu jsem blazen, ale bavi me to. Jsme tu zitra presne 5 mesicu a ja mam desatetry fotky. A to nechci mluvit o tech dvou mesicich cestovani. Vubec nevim, kolik filmu si mam zakoupit, kdyz vezmu v uvahu, ze kamaradka Radka byla na 10 dni na Ayers Rocks a vyfotila asi 6 filmu. No radsi to necham plavat. Jeste nejedeme. Ale uz brzo jo. *A ted z jineho soudku. Kousek od mista, kde bydli Peter jsem objevila CESKE PEKARSTVI!!! Jmenuje se Heart of Europe (Srdce Evropy) a minulou sobotu jsme tam vyrazili na snidani. Bohuzel nemeli ani chleba ani rohliky nebo dalamanky, protoze ty pecou pres tyden a tak jsme si dali makovy rohlicky a tvarohovy satecky a spenatovy kapsy. Moc dobry, jen mi prislo, ze to maji trochu vic predrazeny. Vezli jsme porci I Markete a za 3 tvarohovy satky, 3 makovy rohlicky, 2 spenatovy kapsy a 1 kafe jsme platili 21 dolaru. No nekupte to :o))). Asi tak pred 2 mesici se u nas v kurecim obchode objevil jeden Cech. Nejdriv teda mluvil anglicky a aniz by vedel, ze jsem ceska na me spustil cesky. Asi to poznal z akcentu. Rikal, ze mu jidlo od nas moc chutna a ze tam chodi casto, nicmene jsem ho od te doby nevidela. Vylezlo z neho, ze v 70 letech delal v Sydney konzula na Ceskym konzulate, ale tak se mu tu zalibilo, ze zbehnul a zustal tady. Docela koren. *Jak jsem uz psala v predeslem prispevku, Marketa neustale cte a tvrdi, ze pro me pise clanek. Ale nevim jestli se ji da verit. A porad ji cokoladu a hubne!!! Coz je neuveritelny. Uz je z ni ta Barbina (Brabina). Protoze se dala do cteni Harryho Pottera v anglictine, tak nejak me nakazila a I ja, I presto, ze uz mam vsechny vydany knizky prelouskany v cestine a navic prvni dva zfilmovany dily zhlednute v kine, neodolala jsem a zacala jsem ho cist taky. Neuveritelny. Zase jsem se do toho tak ponorila, ze jsem uz precetla prvni dil a zacinam druhy. A porad me to bavi. Ta posledni vydana, ctvrta, je ale hooodne silna. Snad se ji prokousu nez odjedem. Harry Potter – o nem ma Market historku, ale nevim jestli ji mam nakousnou. To uz jsem stejne udelala. Ona totiz ma tech historek vic – herec Harryho Pottera u nich v kaficku, praskla pneumatika na kole uprostred krizovatky, spalenina od slunce atd., atd. Doufejte, ze se dockate :o))). BTW - prej ten denicek mam vydat knizne. Co vy na to? :o))) Jdu domu, mam pred sebou patek, sobotu a nedeli stravenou v praci, takze se je na co tesit. 3x hura. Ja vam nevim, ale ty dny volna tak strasne utikaj, uz je zase sedm. Tak papapapapapapa. Jo a dejte mi vedet, jak nam nase nova hlava statu Venca vladne!
20.2.2002 - Dneska ma tatka Olda svatek a ja den volna :o))). Dopoledne jsme se s Marketou a Peterem vyvalovali na plazi, planovali cestovani a dokonce jsem 2x vlezla do vody. To je uspech, vetsinou me to odradi, protoze voda neni varici a prvni dotek je fakt studena. Ale dneska to bylo osvezujici, protoze ackoliv slunce bylo vetsinu casu za mrakama i tak bylo vedro a i pres mraky opalovalo. Minuly patek byl Valentyn, ktery jsem oslavila jak jinak nez v praci, ale dostala jsem po kuryrovi do prace puget kyticek od Tajneho ctitele. Podle rukopisu v karte jsem v nem poznala Petera :o))) a ten uz davno neni tajnej. V nedeli nez jsem sla do prace jsme si vyjeli na motocyklu na misto, kde pristal kapitan Cook a tak objevil Australii. A hadejte co se nam nestalo!!! V pulce cesty nam dosel benzin. "Nekdo" Peterovi nastavil zobacek na reservu a tim padem mu dosel benzin aniz by o tom vedel. Tak jsme museli stopovat, po 5 minutach nic, tak se Peter vydal pesky po silnici. Tvrdil, ze pumpa je 500 metru daleko. Hned jak vyrazil pesky, tak mu zastavil chlapek s Jeepem a svezl do k benzince. Cekala jsem u motorky a byl za chvilku zpatky, ten chlapek ho odvezl i nazpatek, moc hodnej. Kdyz jsme mijeli benzinku, rozhodne to nebylo 500 metru, ale takovy 2 kilometry. To je ten australskej odhad. Na Kurnell jsme dorazili se zpozdenim, takze jsem ho jen objeli a vyrazili zpatky, abych stihla zacatek prace. Jeste jsem si vzpomela, ze jsme si pred vanoci prestavely pokoj. Teda Marketa ho prestavela svepomoci kdyz jsem byla pryc, uz ani nevim kde. No a tak ted mame tu novou postylku pod oknem a mame nejhezci pokojicek z celyho bytu :o))). Chtela bych ale videt, jak Marketa tahala skrin z rohu do rohu, matraci z jednoho mista na druhy. Urcite u toho musela hodne nadavat. Nepochlubyla se. Tak, musim do skoly, mozna, ze jeste dnesk neco pripisu, ale kdyby ne, tak tepero priste..... :o)
11.2.2003-13.2.2003 – Druhy den ve skole. Neuveritelnej opruz. Za ty dva mesice jsme si tak odvykli chodit do skoly, ze to ranni vstavani nas zabiji. Musime si znovu zvyknout na to, ze nebudeme mit zadne volno a ze skoly pobezime rovnou do prace. V praci taky probiha jedna zmena, pro me k lepsimu. Marzena, holka, ktera dela jen ranni sichty, odjizdi za mesic zpatky do Polska a ja jsem se nenapadne vetrela, ze bych ty rana prevzala po ni. Nejdriv se trochu zdrahali a to ze dvou duvodu – za prve me pry potrebujou vecer, protoze nikdo z holek nedela burgery a za druhe proto, ze na konci kvetna koncim. Ale nemeli na vyber, nesehnali nikoho vhodnejsiho a prvni problem se vyresil tim, ze skolu mam ted jen od pondelka do ctvrtka, takze patek az nedeli muzu delat odpoledni sichty. Ranni sichty jsou mnohem pohodovejsi a klidnejsi, takze se na to tesim. Jedinou vec, kterou jsem musela udelat byla zmena kurzu z ranniho na vecerni, coz me stalo 50 dolaru. Ale myslim, ze to bude stat za to. A navic budu chodit do tridy zase s Brabinou. Ted jsem strasne dlouho nepsala a stalo se toho tolik, takze asi zacnu od nejcerstvejsich udalosti a bude to v poradi asi o tomto: 1. Party u Petera, 2. Vylet do Canberry a pozary, 3. Riverdance, 4. Marketa, 5. Moje popaleniny a opaleniny, 6. Lamani rekordu, 7. Revizori a cestovni karty, 8. Nase pozdni kolaudacni party. Nejdriv jeste dovysvetlim, kdo je Peter, protoze se jeho jmeno nekolikrat v denicku objevilo. Zkratka a dobre, je to chlapek, co si me nasel a uz se me nepustil. Uz to bude dobry 4 mesice. Strasne to tu leti, prazdniny utekly jako voda a mame pred sebou posledni dva mesice skoly, pak priblizne 1.5 mesice jen prace a pak vyrazime na cesty. Podle poslednich planu to bude vypadat asi tak, ze 4-5 tydnu stravime v Australii a udelame kolecko pres Queensland, Northern Territory, South Australia, Tasmania, Victoria a pres Canberru zpatky do Sydney a pak na 14 dni planujeme vylet na Novy Zeland. Tesime se na to jako maly holky. Plan se bude teprve vyvijet. 1. Party u Petera se konala proto, ze jeho spolubydlici se asi pred mesicem a pul nastehoval a ted to oslavoval. Stejnej problem jako jsme s nasi party mely my. Nebyl cas. V praci jsem dostala ranni sichtu, takze jsem koncila v pet odpoledne a mela jsem dost casu se prichystat. Brad, to je ten spolubydlici a mimochodem jeden z nejlepsich saxofonistu v Australii, ma svuj vlastni orchestr Bradford Child’s Orchestra a kazde pondeli maji vystoupeni. No a ten Brad je strasnej bordelar, nejvic mista v jeho pokoji zabira postel a pak vali vsechno na zemi. Kvuli party uklidil nejen svuj pokoj, ale spolecne s Peterem vytreli, vyluxovali, uklidili a uvarili. Byt vypadal uplne jinak. Kdyz rikam, ze je to bordelar, tak to jedine dokazuje to, ze po tom co se nastehoval, jeste dalsi mesic se jeho veci valely na zemi v obyvaku. Proste nebyl schopnej. Meli dorazit I Kral Miroslav, Strejda Marek a Brabina. Na Brabinu jsem sla cekat na zastavku, kde mela byt v pul osmy a jak je ji podobny, tak mela pulhodinve zpozdeni. Uz jsem byla na odchodu, kdyz dorazila. Bylo spoustu jidla a piti a na me ve 23.45 prisla unava a tak jsem si sla na 20 minut lehnout, usnula jsem a probudila jsem se ve tri rano. Takovej kratsi spanek. :o))) Zbytky hostu jeste povidalo a popijelo uvnitr a jediny co jsem propasla byla navsteva policii, ktera na nas byla poslana od sousedu. Pry byli moc hlucni. Strejda Marek odchazel jako posledni a pozdeji mi Brabina rikala, ze ho rano nasla spat na balkone na gauci. Pry nemel klice a nechtel nikoho budit. Jeste noc predtim, to jsem nespala doma, se pry oba vyse zminovani trochu spolecensky upravili a skocili nam do postele, kde lezela Marketa, ktera musela opustit nase loze, protoze chlapci zacli neuveritelne chrapat. Vubec nechapu, jak se tam ve trech mohli vejit, kdyz postel je jen tak tak velka pro dva. Nejlepsi by bylo na ni spat sama, coz se Markete pomerne casto dari a strasne si v tom libuje. 2. Do Canberry jsme jeli na 2.5 dne tesne po tom, co tam probehli ty strasny pozary. Jelikoz jsem se od prijezdu nemela sanci koukat na televizi ani cist noviny, tak jsem o tom moc nevedela. Z vypraveni tety a jejiho kamarada vime, ze pozary byly opravdu strasny, v prave poledne se totalne setmelo, takze vsude museli svitit, byl neuveritelnej vitr, proto se ohen tak rychle sirir, dokonce to pry bylo jako ohnivy dest a horky popel lital X kilometru daleko. Na vlastni oci jsme videli cerny kopce bez stromu a travy, docela smutny pohled. Musel to byt strasnej zazitek. Dokonce, v dobe kdy jsme byly s Brabinou v Canberre, tak jeste na par mistech doutnalo. Listky do Canberry jsme si koupili priblizne 14 dni predem a stejne tak jsme zamluvili hostel po netu. Teta nebyla v situaci, kdy by nas mohla ubytovat. Podle netu to mel byt rodinny hostel, ale kdyz jsme tam dorazily, byl to hostel jako krava, spousta lidi a spousta mistnosti. Al e od zacatku. Do Canberry jsme vyrazili v patek 31.1. v devet rano autobusem spolecnosti Murray’s. Cesta trvala neco malo pres tri hodky, ale uteklo to rychle, protoze bus byl poloprazdny a my jsme sedely na petce, pekne rozvaleny a ja celou cestu prospala, Marketa naopak procetla. Co jineho nez Harry Pottera. Kdyz jsme dojely na nadrazi, teta na nas cekala, odvezla nas do hostelu Victor Lodge, ktery byl jen kousek od centra a kousek od mista, kam se lide chodi bavit. Jak uz jsem psala, hostel byl velikej barak, lidi prijemni, pokoj cisty. Bylo tam pet posteli, ale spaly jsme tam tri holky. Ja, Brabina a Irka, ktera se vydala na vlastni pest cestovat po Australii na cely jeden rok. Docela jsem ji obdivovala, ja bych sama nikam asi nechtela jet. Rychle jsme se prevlekly, vybalily a jely k tete domu na sandwich. Vecer jsme se pak rozhodly jit na vecu. Daly jsem si stone grill, coz v realy znamenalo, ze nam privezli zhavej kamen a sirovy maso (ja kure, holky morsky plody) a sami jsme si to pripravovaly. Byla to mnamka. Cela vecere sestavala z jednoho drinku, masa, salatu neomezene, kaficko a dorticek a to vse za 20 dolaru. Uplne strasne jsme se prejedly a Market jen tak tak v hostelu dobehla. Do postele jsme se dostaly kolem jedenacty. Na sobotu jsme vedely jen to, ze teta ma dost prace, takze program zalezi na nas. Ten jsme rozhodly rano u snidane a vypadalo to asi takto – Novy parlament, Stary parlament a Questacon = technicke a scientologicke centrum. Po snidani, ktera byla v hostelu v cene (musli, jogurt, kafe, caj, toast, dzem atd.) jsme teda vyrazily na bus, ktery nas odvezl k Novemu parlamentu na Capital Hillu. U vchodu jsme musely poslat nase batohy skrz rentgen a opet mi nasli v batohu nuz, ktery mi zabavili a dali mi listecek. Novy parlament byl postaven na kopci kvuli tomu, ze ve Starem uz nebylo pro vsechny lidi misto. Je to strasne zajimava stavba, kazda cast reprezentuje jedno udobi z historie Australie a je tam spousta zajimavych veci k videni. Na to, ze si nerozumim s politikou to bylo nejzajimavejsi misto z cely Canberry. Sli jsme na prohlidku zdarma a dostali jsme pruvodce, ktery strasne zajimave mluvil. Ze zajimavosti – sloupy v hlavni hale predstavuji eucalyptovy haj (eucalyptus je australsky narodni strom), House of Representatives (nemuzu si vzpomenout na preklad) je cely zeleny a Senat je cely cerveny (stejne jako v Anglii). V Australii je zakon, ze vsechny Exit cedulky musi byt zelene, ale aby v Senatu nerusily atmosferu mistnosi, maji vyjimku a cedulky maji cervene, ve znaku Australie jsou dve zvirata – emu a klokan. Jsou to dve ze tri zvirat spolecne s wombatem, kteri neumi chodit pozpatku a proto si je vybrali jako narodni zvirata. Je taky dobre, ze emu I klokan jsou pomerne vysoky zvirata, wombat by tam trochu zanikal. Dalsi zajimavost, kterou si pamatuju je, ze, kdyz president parlamentu sedi ve sve kancelari, ktera je na opacnem konci od vchodu a otevrou se vsechny dvere, muze videt skrz na protejsi kopec, na kterem je postavem War Memorial (Valecny pamatnik). Po te co byl parlament postaven, hlina ktera byla pred tim vyvezena pryc, byla opet navezena na vrsek budovy, takze parlament je ted pokryty travou. Nad celym parlamentem vlaje australska vlajka, ktera je na stozaru vazici pres 200 tun. Canberra v aboriginalstine znamena Shromazdiste, take proto toto slovo bylo vybrano pro nazev hlavniho mesta Australie, kde sidli vlada a tudiz se tam schazi politici. Canberra vznikla na miste puvodni farmy z toho duvodu, ze Sydney a Melbourne mezi sebou zapasili o to, kdo bude hlavni mesto. Nakonec to nebylo ani jedno mesto, ale vzniklo uzemi Australian Capital Territory ACT, ve kterem je Canberra. Po prohlidce Noveho parlamentu mirime ke Staremu, ktery je tesne pod novym a predni cast vypada hodne podobne. Ve Starem parlamentu jsme dohonily prohlidku a prosly celym parlamentem, pak shledly vystavu Barry Humphries, coz je komik, ktery se prevleka za zensky a vytvoril nekolik znamych komickych postav. Pred Starym parlamentem stoji stan, ve kterem sidli Aboridzinska ambasada. A pak uz jsme mirily do Questaconu. Questacon je technicke a science centrum pro deti I dospele, je to misto, kde se da vyzkouset na vlastni kuzi napr. volny pad, gilotinu, trenazer rollercoasteru (horsky drahy), vychytavky svetla a zvuku (zmrazeny stin), zemetreseni nebo uraganu, jak se hybou vnitrnosti, kdyz skaceme, videly jsme jak funguje vulkan, blesky, priliv a odliv atd. V poslednim patre byly dinosauri a ostatni havet. Tady jsme stravily pres tri hodku a pak uz jsme se vydali cekat na autobus smerem k hostelu. Po ceste jsme si koupili pifko a dvoulitrovou zmrzlinu, coz byla nase vecere :o))). V nedeli rano jsme si zabalili a teta Dana nas vyzvedla asi v pul desaty, pak jsme vymysleli plan – miniaturni anglicka vesnicka v Cockington Green, War Memorial a Blundel’s cottage. Po ceste do Cockington Green nam teta vypravela jak ji praskla voda a jak musela volat hasice, protoze nemohla najit hlavni uzaver, ze ma vsechno mokry atd. Proste parada. Cockington Green je misto, kde jsou miniaturni domecky anglicke vesnice s lidickama, s fotbalovy stadionem, s vlakovym nadrazim a jezdicim vlackem, se Stonehenge. Ve druhe, mezinarodni casti, jsou stavby z celeho sveta a co nam udelalo dobre, byla tam miniatura Karlstejna, velice vydarena a podporavana Ceskou ambasadou v Australii. War memorial jsme probehly docela rychle, protoze teta musela domu likvidovat spoust a abych pravdu rekla valky a valecny stroje me nikdy moc nezajimali. A pak to prislo, konecne kousek historie – Blundell’s cottage. Baracek o trech mistnostech, ktery saha do historie Australie, ktera neni tak davno. Ale bylo hezky videt historii v naplanovanym meste s modernimi budovami. Potom jsme se rozloucily a vydaly se s Market do mesta na jidlo, vyzvednout batozinu a cekat na autobus. K jidlu jsme si dali testoviny, ale kdyz jsme se do nich pustily, tak jsme zjistily, ze jsou zkysly. Kdyz jsme to nesly zpatky, tvrdili, ze to tak ma byt, protoze je to vareny z kysany smetany. Takze jsme to ani nesnedly. Aubobus odjizdel v sest vecer, ale tentokrat byl narvany a uz jsme namely tolik mista na spani. 3. O Riverdancu (pro ty co nevedi co to je, je to irsky tanec, kdy tanecnici nehybou nicim jinym nez nohama a tak ruzne poskakuji a vypada to dooost dobre) jsem se dozvedela uz kdyz jsme prijely do Sydney. Vedela jsem o nem, ale s Peterem jsme se rozhodli, ze pujdem tyden pred prvnim predstavenim, ale Peter je zamluvil az v podneli, tri dny po prvnim predstaveni. Listky byly zamluveny na utery, kdy jsem mela ranni a koncila jsem v pet. Bylo to super. Navic meli zivou hudbu, ktera tomu dala jeste vetsi kouzlo, byly do toho zamichane I dalsi tanec – spanelsky, rusky a americky step. Jsem rada, ze jsem to stihla, protoze na plakatech psali, ze je to posledni sance. Pujcte si video, fakt je to uzasny. 4. Marketa je jen kratka kapitolka. Od sameho zacatku neverila, ze v Australii jsou klokani, porad tvrdila, ze nejsou, protoze zadneho jeste nevidela. Na ceste z Canberry, zahlidla x klokanu z autobusu a uz je happy. Pak taky je postizena Banana breadem, to je v prekladu bananovy chleb, ale je to vicemene bananovy pernik. Tak tim je posedla a musi si kupovat snad kazdny den. Pak mi taky uz pres dva mesice slibuje prispevek, ale potvora jeste nic neposlala. A porad cte. 5. Po tom, co jsem se tak krasne spalila, jsem se taky krasne sloupala a od te doby uz se mazu a opaluju se do hneda. I presto, ze jsem se sloupala, mi zustal nejaky ten zaklad a uz je to v pohode. Ale pokud se nepalim od slunicka, palim se v praci. Na rukou mam jizvy od popalenin od svetel atd., ale posledni popalenina co se mi prihodila byla osklivejsi. Ve ctvrtek, den pred mou dovolenou v Canberre, jsem pracovala s Marzenou. Je to hodna holka, ale veci dela tak laksne a polovicate. Jak uz muzete tusit, to, ze jsme se spalila nebyla tentokrat moje vina. Docela na blbym miste na dlani. predstavte si, ze mame takovou masinu, ve ktery se pecou kurata, kdyz jsou hotovy, tak se kurata musi vyndat s tycema na vozik, pak se tyc vynda a kurata se da do vylohy. Ve ctvrtek jsme vyndavaly najednou troje kurata a Marena nedrzela tu tyc poradne a ona ji vyklouzla. samozrejme v tu chvili jsem se to snazila chytit a zachranit to, ale byla to takova rychlost, ze jsem si neuvedomila, ze je to strasne horky a dotkla jsem se dlani ty casti tyce, ktera byla uvnitr masiny. nejdriv jsem si myslela, ze to nic nebude, pak to strasne bolelo a pak to preslo a dokonce jsem s tim jeste 4 hodky delala. ale odesla jsem v pet. koupili mi krem a obvaz a Sally mi dala prvni pomoc. nejvic je ale zajimal obed a pak teprve ja. Mela jsem tri puchyre, ale prekvapive se skoro hned zacelily a ani nenabehly, takze to takova hruza nebyla. A to jsem rada. Moc rada. Ty jizvy co mam na rukou mi bohate staci. :o))) 6. Streda 29.1. se zapise do mych dejin v Australii. Ten den jsem totiz pracovala od rana od 8 do vecera do pul 10 a tudiz jsem si vytvorila rekord 13.5 hodin odpracovanych za jeden den v kurecim obchode. Stava se ze me rekordmanka a budu stejne slavna jako otec Jahodar :o))). 7. Doprava v Sydney je zpocatku dosti komplikovana, hlavne s listkama. Je tu nekolik druhu listku a I presto, ze jsme studenti, bysme meli pouzivat normalni listek pro dospely. Jenom pro orientaci, listek pro dospely stoji 27 dolaru a studentsky stoji 13.5. A ted mi reknete, jaky byste si kupovali? Nikdo nam oficialne nerekl, ze si je nesmime kupovat, v trafice nam je prodaji bez problemu a podle ISIC karty nebo studentske karty jsme studenti. Jedna malickost, studujeme soukromou skolu, ktera neni dotovana statem a proto nemame narok na studentske slevy v doprave. Zatim si kupuju studentskou a az me chytnou revizori, tak budu delat, ze jsem ta nejchudsi studentka pod sluncem a ze jsem o tom nevedela. Travel karty jsou rozdeleny na 10 jizd nebo na tydenni nebo na mesicni. Ja mam pro jistotu jeste kartu s deseti jizdami, pro jistotu, kdybych na zastavce narazila na revisory. Jsou dobre rozpoznatelny, protoze chodej ve dvou, maji bilou nebo modrou uniformu a tvarej se hrozne nenapadne. S revizorama mam taky jednu prihodu. Jednou jsem jela do prace a na vetsi zastavce Randwick staly dva oficirove v modrych uniformach. Do posledni chvile jsem se rozhodovala, jestli vystoupit nebo ne a kdyz jsem se rozhodla vystoupit zadni dvere uz byly zavreny a ja se jala vystupovat prednima. Bohuzel revizori uz zrovna nastupovali a oznamili mi, abych neopoustela autobus a abych se vratila. No tak jsem se vratila s tim, ze se pak budu vymlouvat, nacez se okolo me prohnal kluk a chtel vystupovat taky. Jenze ten je neposlechl a dal vystupoval, takze oni ho lapli, chteli po nem listek a kdyz se nemel k tomu jim ten listek ukazat vystoupili s nim a na kontrolu autobusu se vykaslali. Takze jsem mela stesti jako blazen. Jeste bych mohla porovnat denni listek v Sydney a v Canberre. V Sydney se to jmenuje Day Tripper a stoji 13.40 a v Canberre se to jmenje Daily ticket a stoji pro studenty 3 dolary. No neni to rozdil? A kdyz uz jsme u ty dopravy, tak tu mame jeste jednu souvisejici historku. S ridicem autobusu. To, ze je Peter autobusak jsem vam asi jeste nepsala, ale o tom psat nechci. Jedno pondeli v prosinci jsme byli s Market a Peterem na jazzovym koncertu. Peteruv spolubydlici je muzikant a ma svuj orchestr pod jmenem Bradford Child’s orchestra a kazde pondeli hraji v jednom hotelu kousek Central station. Tesne pred koncem koncertu jsme sly na bus a mely jsme stesti, protoze nam akorat jeden na Kingsford jel. Tenkrat jsem jeste pouzivala 10-ti jizdni kartu, ale zrovna jsem nemela ani jednu jizdu, tak jsme si musela koupit listek. Normalne stoji 2.60 a studentsky 1.30. Nevahala jsem a rekla jsem si o studentsky, bez problemu jsem ho dostala, nacez s me ridic zeptal odkud jsem. Kdyz jsem mu odpovedela, spustil na me cesky "Jak se mas". Na mou otazku jak to, ze umi cesky mi odpovedel, ze jeho pritelkyne je ceska. Stejne tak Peter se dal do studia cestiny a jestli se k tomu dokope, tak ho Market, jak nedostudovana ucitelka bude ucit zaklady. No uvidime kdo z koho. 8. V nedeli 12.1. jsme se rozhodly, ze konecne po mesici a neco usporadame opozdenou kolaudacni akci. Datum bylo stanoveno na ctvrtek 16.1., protoze jsme obe mely volno. Hned v pondeli jsme pozvaly par lidi, jejichz pocet se pri souctu vysplhal skoro na 20, ale rikaly jsme si, ze ne vsichni prijdou. Ve ctvrtek rano jsme jely do City pro listky do Canberry, pri te prilezitosti jsme zasly na Paddy’s market, kde je, krome jineho, ovocny a zeleninovy trh a nakoupili zeleninku. Pak jsme I s nakupem vyrazily do shopping centra pro omacky, cesnekovy chleby, nealko, papirovy talire, bramburky a tak podobne, proste to co je potreba na party. Nakonec jsme tahly kazda asi sest tasek plnych jidla a to jsme jeste namely nakoupeny alcohol. Musely jsme ale s prvnim nakupem domu a pak jeste jednou do Bottle shopu pro pifko a vino. Oba nakupy byly neuveritelne tezky, ale jsme holky sikovny a zvladly jsme to. Vsechno jsme nalifrovaly do lednicky nebo na dalsi vhodna mista a sly si lehnout a odpocivat pred zapocatim priprav. Nastesti jsme nic nevarily, jen jsme nakrajely zeleninu na dipy a nasypaly braburky do misek. Pifko bylo vychlazeny, tak jsme si kazda na zkraceni chvile jedno daly. U australanu je zvykem, ze kdyz jsou pozvany na party, tak si pritahnou to, co budou pit. No tak k tomu co jsme nakoupily – 30 plechovek piva, 4l bilyho a 2l cervenyho, pribilo jeste asi dalsich 30 lahvi piva. Akce probihala poklidne, hrali nam k tomu JARi, Sexy Dancers, Monkey Business atd. a vsichni se dobre bavili. Dorazil Uda, Zdenda, Luda :o))) a pak taky Mark a Matt z Qantasu (volejbalovy turnaj), Mona Veselka (nejhodnejsi spolubydlici z Pyrmontu), Peter s Bradem, kral Miroslav a strejda Marek, Mirova slecna Lucka, samozrejme my dve, a pak jeste dva kluci, ktery jsme neznaly. Nestalo se ani nic zvlastniho, nikdo nezapalil matraci ani nevytrhl znacku ze zeme, coz bylo na jednu stranu dobre, protoze samozrejme nechceme mit problemy se sousedama. To je ve zkratce vsechno co se udalo. Jeste se musim pochlubit jaky jsme mela stesti. V pondeli jsem si sla zazadat o presun z rannich hodin na vecerni. Protoze meli v pondeli hodne novych studentu, nemeli na mou zadost cas, tak jsem se mela zeptat v utery. V utery vsude vysel napis, ze zadne zmeny ani presuny uz nejsou povoleny. To me docela vydesilo a kdyz jsem byla na recepci se zeptat, tak me uklidnily, ze moje zadost jeste byla prijata a projde procesem schvalovani. Pomohla mi i Monica, ucitelka, takze od pondelka zacinam chodit do skoly vecer a do prace rano. Aspon 4 dny v tydnu. 3x hura….
19.1.2003 - Prave v Sydney probiha Sydney Festival a jako uvodni koncert se konal Jazz concert v centru Sydney v The Domain. To je rozlehla travnata plocha, na ktere je ted postavene podium a konaji se tu koncerty atd. Jazz koncert se konal presne 11.1. vyrazili jsme se spolubydlicimi MIrou a strejdou Markem, s Bradem a Peterem. Sedeli jsme v celku daleko od podia, ale o to vic jsme se nasmali. Strasne nas s Brabinou pobavilo, jak vsichni vyrazili do The Domain na Jazz koncert s picnicovymi kosi, dekami, strasnou zasobou piti a bylo tam neuveritelne lidi a to vsechno jenom proto, ze koncert byl zdarma. U nas se ale tahle kultura piknikovani nevidi, predstavovala jsem si jak v poledne vsichni vlasimaci miri s kosema do zameckyho parku a jak vsichni pojidaji a popijeji a v klidu debatuji. Nemyslitelny. A jakej po nich zbyl bordel!!! Ani si nejsou schopny po sobe odnest odpadky. * A ted tu mam dve zachodovy historky. Jednou v patek se mi zacalo chtit strasne na zachod a bylo to kolem ctvrte hodiny ranni. Chvili jsem se snazila to zaspat, protoze se mi opravdu nechtelo vstavat, ale nakonec jsem se musela zvednou a odkvacit na misto, kam i cisar pan chodi sam. Jak jsem rikala bylo to ve ctyri rano. Pak jsem usnula a rano mi bylo vypraveno, jak toaleta byla nejfrekventovanejsim mistem prave v ty ctyri. Ja byla prvni, po me sla Marketa, hned po ni sel strejda Marek, kterej se chystal do prace a Marketa do nej vrazila ve dverich a strasne se lekla, po Markovi sel jeste Mira a po Mirovi jeho pritelkyne Lucka, ktera byla na navsteve. Proste pohoda. No a druha historka zni takto. Den po tom, co jsem se pripekla, tzn. ve stredu 8.1. jsem sla opet rano na zachod, ale protoze jsem spala docista naha, hodila jsem na sebe jen rucnik pro pripad, ze bych nekoho potkala. Nastesti nepotkala a tak jsem rucnik na zachode odhodila, zavrela dvere a usedla na misu toaletovou a cela v rouse Evine jsem vykonavala svou povinnost. Jak si tak trunim, najednou vidim, jak se oteviraji dvere. Trochu ve me hrklo, ze se nekdo zene na zachod, ale pak jsem zjistila, ze jsem spatne zastrcila zamek a dvere se samovolne otevrely. Zavirat uz nemelo cenu a tak jsem jen doufala, ze se nikdo v tech otevrenych dverich neobjevi. Dopadlo to dobre. Jinak jsem se cela sloupla jako had, stara kuze musela jit pryc. Ted me akorat svedi celej clovek a musim se drbat a skrabat. *Ted jak jsem slibila priblizim pojem "Swim between the flags". Na vsech plazich, ktere ma pod dohledem pobrezni hlidka se objevuji vzdy dve vlajky v barve zluto-oranzove. Jsou od sebe vzdaleny ruzne daleko a maji za ukol ukazovat lidem na plazi, v kterem useku more je pro nejjednodussi a nejmin nebezpecny plavat a koupat se. Pobrezni hlidkari to vsechno bedlive kontroluji a pozoruji a kdo vyplave mimo je napomenut. Je to z toho duvodu, ze voda ma svoje proudy a nektere z nich jsou schopny stahnout cloveka zpatky do more s nemoznosti se vratit zpatky. Neco jinyho je to pro surfare, kteri cekaji na vlny. Ti zas maji zakaz vstupu do pruhu more, ktery je mezi vlajkami. Jeste je zajimavy, ze pobrezni hlidka za praci na plazi nedostava zadny penize, delaji to vylozene dobrovolne. Vsechny deti se uz od malicka uci zachranarskemu umu. *Tento ctvrtek 16.1. jsme konecne usporadali Kolaudacni party (Flatwarming party). Je sice pravda, ze jsme se nastehovaly uz pred mesicem a pul, ale nebyly jsme schopny dat dohromady den, kdy budem mit obe volno. V nedeli jsme obe dostali volno ve ctvrtek a protoze jsme chtely stihnout party jeste nez odjede Mona (byvala spolubydlici na Pyrmonte, jedina se kterou jsme jeste v kontaktu a ktera jede ted na nejakou dobu domu), rozhodly jsme, ze party den bude ctvrtek. V pondeli jsme rozeslaly smsky s pozvankou a ve ctvrtek se jaly nakupovani. Nejdriv ze vseho jsme ale jely do City koupit listky do Canberry, ale o tom az za chvilku. V City jsme na marketu nakoupily ovoce a zeleninu, kterou jsme pouzily k dipum a pak jsme jely na Maroubra Junction do supermarketu nakoupit bramburky, dipy a ostatni potrebny veci. Nakup byl asi v 10 taskach, ktery jsme vlacely do kopce k domovu. A to jsme pred sebou mely jeste jeden vylet a to pro vino a pivko. Nakoupily jsme 30 piv a po 4 litrech obou vin, dotahly vsechno domu, napechovaly lednicku, nakrajely zeleninu a pripravily balkon na akci. Melo dorazit kolem 20 lidi, ne vsichni prisli, ale i tak se ucastnila vetsina a vetsina jeste pritahla nejaky piti, takze alkohol rozhodne nechybel. Pilo se a pilo, povidalo se a povidalo, jedlo se a jedlo, az uz jsem byla tak unavena, ze jsem nenapadne zacala sklizet odpadky a i lidi se zacali pomalu vytracet. Do postylky jsme se dostaly asi v pul druhy a rano hura do prace. Akce se pomerne vydarila, nikdo nic nezapalil ani neukrad, nic se nerozbilo, jen se par lidi dostalo do hodne vesely nalady. Ale to se stava. :o))) Jeste vam dluzim australsky fraze, ale to az priste. Taky mam historku s jednim autobusakem (vlastne se dvema, ale o tom jednom chci vypravet), pak taky bych mohla napsat neco peknyho o mistni mode a o nasem vyletu do Imaxu (3D kino). Ale to az priste. A vlastne jeste ke Canbere. Nakonec je vsechno posunuto a jedeme az/uz 31.1. asi na 2.5 dne. Pry to staci. Canberra jako hlavni mesto Australii, byla postavena umele na miste, kde stala farma a je priblizne na puli cesty mezi Melbourne a Sydney. Je to tak nudne mesto, ze pry staci opravdu dva dny na projiti. Teta Dana nas protahne a vytahne a ukaze vsechno dulezity, jeji dvojcata by nas mely vzit do nocniho viru. Mame zamluvenej hostel se snidani a uz se moooc tesime, uz jen 11 dni.
9.1.2003 - Na zacatek jedna dobra rada. Poslouchejte rady svych rodicu. I kdyz se zdaji byt dosti podivne, pozdeji pochopite, ze meli opravdu pravdu. Maminko, uz se vzdycky budu mazat kremem na opalovani kdyz pujdu ven. Abych uz nevypadala jako opravdova jahoda, v praci mi dokonce rikaji cervena repo :o(. No to byla moudrost pro dnesni den. A co bych vam tak dneska hezkyho povedela. Tak treba co jsem nedopsala v minulem prispevku a to byla zmrzlina zdarma a skolni vanocni party. Urcite jsem se na zacatku zminovala o Klare, ktere jsem od tatinka vezla fotak. Byla tu s pritelem a my prijely tesne predtim nez se oni vydali na cesty po Australii, Novem Zelandu a Fiji. No kolem 15.12. se vratili a tak jsme si dali sraz na pokec. Sraz byl v Chinatownu, kde zrovna probihala akce otevirani noveho zmrzlinarstvi Gelatissimo, kde normalne jeden kopecek stoji asi 3 dolary, ale ted tu probihala akce zmrzlina zdarma. V blizkosti noveho obchodu se rozdavali asi decilitrovy kelimky, pak se vystala asi 15-ti metrova fronta plna cinanu a kdyz jsme se konecne dostali dovnitr, tak jsme si nemohli z nabidky ani vybrat kolik tam meli druhu zmrzlin. Nakonec jsme si vybrali, ja mela mangovou a byla vynikajici. Uz si nepamatuju co meli ostatni, ale vsem chutnala ta moje. No a protoze jsme spravny cesi, tak jsme nenapadne sli jeste podruhy. Kazdy me tedy pravo jit jen jednou, ale sli jsme to zkusit. Klara mela strach, ze si ji budou pamatovat podle ruzovy sukne, ale neuvedomili jsme si, ze jsme v miste, kde je minimalne evropanu, takze si nas lehce zapamatovali uz jen kvuli tomu, ze jsme nebyli cinani. Nakonec, protoze byli u vchodu hodny, nas pustili I podruhy, ale upozornovali nas, ze potreti uz to neklapne. Potreti jsme to uz ani nezkouseli. Ale byla fakt dobra… Kdyz uz jsem u ty Klary s Lukasem, tak jsme je s Market pozvali naoplatku k nam domu na vecu. Ja nakrajela ovocny salatek, Brabina uvarila testovinky s tunakem a kukurici a dost jsme si posusnali. Popijeli jsme k tomu bile vino a kecali jsme. Pak se domu dostavili dalsi clenove domacnosti a trochu se to zvrhlo az do mirne opilosti nekterych osobnosti (vis o kom mluvim, ze jo???). V posledni den skoly jsme si udelali se tridou picnick. Na oslavu vanoc a na oslavu konce skoly. To bylo veselosti. Kazdy mel prinest neco typickeho k jidlu, ucitelka Monica dovalila nealko. Byla jsem rada, ze nakonec Jita prislibila vyrobu palacinek, protoze jsem opet nemela cas nic uvarit a vyrobit. Kdyz jsem videla kolik jidla se tam pak seslo a ja jsem samozrejme musela vsechno ochutnat, tak jsem odchazela jak balon a v praci mi bylo docela tezko. Jeste jsem nerekla, kde picnic probihal. Byl to Mrs. Maquire’s point, kousek od opery. Jeste nez zacnu vypravet dalsi prihodu, tak bych mela trosicku priblizit osazenstvo nasi domacnosti. Tak nejprve a v prvni rade jsem to ja s Marketou, pak je to Marek, ktery nam nechce rict svuj vek, ale je ridic domacnosti, Mira, ktery prave oslavil 29, bere zivot v Australii jako nekoncici party a je strasne vysmatej, Jita, spluzacka, co vari bramboracku, palacinky a vubec vsechno, co se dela doma v Cechach a jeji pritel Tomas alias Laskonka (tak mu rika Jitka), ktery prijel za studiem anglictiny, vsichni v pohode. No a ted k prihode. Jednoho dne svolal Marek barbeque na plazi zvane Bronte. Jelikoz rano prselo a prset neprestalo do pozdniho odpoledne, na plazi jsme se sesli akorat ja, Mira, Marek a Peter. Ja jsem musela za chvilku bezet zase do roboty, ale kluci jak zacali, tak pokracovali a tak I skoncili. Skoncili u Petera doma, kde celou akci natacel Marek na videokameru a pozdeji jsme to cele doma shledli. Ja jsem dorazila z prace pozde, kluci tesne predtim odesli, ale uz z vypraveni a z pohledu na Petera mi bylo vsechno jasny. Navic mi Peter jel naproti na bruslich, nastesti daleko nedojel, protoze jsem dorazila driv nez stacil opustit prah bytu. Nez sjel 4 schudky na cesticku k silnici, malem se natah a prizabil. Jeste stesti, ze jsem prisla brzo. No a na videu zaznela ona posvatna veta, kdy Mira zjistil, ze se mu do mobilu dostalo maslo. Mira uz byl v tu dobu velice pod vlivem a tak mu delalo potize vsechno, ale tuhle vetu zvladnul bravurne. Nemohl si jen vzpomenout jak se rekne anglicky maslo a tak veta znela: "My mobile is full of fucking maslo, I do not know what to dooooo, I am gonna cryyyy!!!" Musim rict, ze kdyz jsem to videla poprve, brecela jsem smichy a takhle na obrazovce to asi moc nevyzni. Od te doby si Peter pamatuje jak se rekne cesky Butter… :o) Jenze takhle ta party neskoncila. Kdyz jsem druhy den dorazila domu, co me oko nespatrilo. Znacku autobusove zastavky I s betonem u Miry s Markem v pokoji. Pozdeji jsem se dozvedela, ze jak byl Mira s dalsimi dvema kamarady pod parou, v noci vyvratili znacku ze zeme a umistili nad Mirovu postel. Mam dokumentaci, to se proste nedalo propasnout. A aby tomu jeste nebyl konec, tak nase stara postel, ktera do te doby stala oprena o zed doma, lehla popelem. Kluci proste nemeli lepsi napad nez ji zapalit. Tak mame pod okny cerny obdelnik a to je nase vzpominka na starou postel. Znacka uz je taky pryc, asi o 3 dny pozdeji ji kluci zabalenou do hadru odnesli do parku, celou akci natacela reporterka Marketa. Tak to je asi dneska vsechno. Bezim pro zmenu do prace. Priste treba napisu o nejoblibenejsich frazich australanu a o Swim between the flags. Tak se teste robatka.

5.1.2003 – Zitra to budou presne tri mesice, co jsme opustili maticku Ceskou republiku. Je krasne a ja sedim v Internet café a pisu a pisu. A jak jsem tak psala, tak se mi to vsechno vymazalo a muzu zacit znova. Ale az jindy.
2.1.2003 - To byla doba co? No neni cas ani na psani. Ale dneska, dneska to bude stat za to. Nejdriv kratke zpravy ze Sydney: prezili jsme Silvestra, oslavili jsme vanoce po cesku, nasli jsme super skoro novou postel, byli jsme v Imaxu, byl tu koncert Bon Joviho zdarma, meli jsme vanocni party se tridou, mame dalsiho najemnika - pavouka Bedricha a vetreli jsme se 2x na zmrzlinu zdarma. A ted trochu ze siroka a pekne od konce. A je to vsechno za nami, vsechno jsme prezili a muzeme otravovat v tom dalsim roce. Silvestra jsem snad poprve stravila v praci. Dvere se netrhly, porad bylo narvano a lid by jenom zral. Pak, z niceho nic, vsechno ustalo a obchod byl prazdny, takze jsme zavreli o neco driv a mohli jsme vyrazit do viru velkomesta. Teda puvodne jsme tam meli namireno, ale byl tam tak velkej vir, ze jsme nakonec zamirili mimo mesto, na kopec Dover Heights a odtud jsme z prvnich rad sledovali nejlepsi a nejhonosnejsi ohnostroj na svete na Harbour Bridge a u Opery. Bylo to fakt super, popijeli jsme pifko a o pulnoci jsem otevrela bublavy vinko – nejlevnejsi co meli – a pripili jsme si na novy rok. Bylo opravdu nejlevneji a taky bylo pekne hnusny. Po zmixovani piva a vina mi tak trochu zrosolovately nohy a to jsem mela pred sebou hodinovou cestu na bus, protoze v tu dobu a prave z toho mista zrovna nic nejelo. Nastesti jsem to zvladla a I pres unavu, kterou jsem davala najevo usinanim v autobuse a padanim na spolusediciho, uplne neznameho cloveka, jsme nakonec ve tri rano dorazili s vzajemnou pomoci s Market domu. Jeste jsem nenapsala s kymze jsem to slavila Silvestra – s Market, Radkou a Peterem. Ten bohuzel ztratil svuj mobil, ale ja naopak nastesti nasla stribrny prstynek, cimz se to nevykompenzovalo, jen jsem mu zlepsila naladu, protoze jsme mu ho hned dala. A druhy den na Novy rok opet do prace. To jsem snad taky nikdy nebyla, ale tady mi nic jineho nezbyva a tak jsem s bolehlavem a trochu krecovitym usmevem vyrazila do shopu, prodavat krasne vypecena kuratka. A ten fofr. Hruza. Byla jsem rada, ze je konec dne, protoze jsem se cely den pekla u grilu a vyrabela burgery. Vanoce jsme taky oslavili po nasem. Na Stedry den me a Radce (dalsi ceska) dala sefova ranni sichtu a koncily jsme v pet, takze jsme si mohly jit uzivat. Doma jsme si usmazili kapra a uklohnili salatek (teda uklohnila ho Market, ja ji ani nepomohla, ale za to jsem ji zabalila darecky), udelali si vanocni stromecek z vrsku ananasu a ozdobili alobalovejma ozdobickama a pak koukali na Mrazika. Bylo to super, jen jsem byla tak unavena, ze v momente, kdy se Marfusa pripravovala na obed jsem zacala vytuhavat a musela si jit lehnout do postele. A ted k posteli. Tady lidi, kdyz se jim neco nehodi, tak to mrsknou pred barak a at si to nekdo vezme. No a to jsme sli s Peterem takhle jednou na plaz a co nevidime, chlapek vyskladal skoro uplne novou postel pred barak a uz mel i pripravenej papirek, Merry X-mas, it is for free. no a protoze jsme s marketou spaly na asi 100 let stary posteli, ktera byla uprostred prolezela, tak jsem nelenila a hned jsem se jala akce odnosu. Je to fakt skoro uplne nova postel se zeleznejma celama a prknama, ktera mohla stat tak 700 dolaru. Ale v momente, kdy jsme si hazeli matraci na zada, ze ji odnesem, tak se prihnala ted uz exmajitelka postele a zacala s Petrem domlouvat, ze je bez penez a jestli bysme ji nedali aspon nejakej obnos za tu postel. Nejdriv jsme na sebe mrkli, jako ze je asi vadna, protoze kdyz uz to vyhodila pred barak, tak to tak melo zustat a nebo si mela dat inzerat a prodat ji. Nakonec jsem usoudila, ze novejsi postel nesezenu a protoze jsem nemela drobny, tak jsem ji dala 50 dolaru. Na Stedry den jsme si dali darek a hezky jsme si ji slozily a hned jsme v ni spaly. Zuzo, uz neskacu az ke stropu, kdyz se marketa obraci :o))). Nejakou dobu jsme meli sedmeho spolubydliciho, jmenoval se Bedrich. Byl to asi peticentimetrovy pavouk. Obcas bydlel na zdi, obcas na dverich. Jitka donutila kluky k premisteni onoho osminozce. Od te doby bydli snad venku. Jsem rada, ze uz nebydli s nami. Doufam, ze uz se nikdy nevrati. Taky tu byl koncert Bon Joviho uplne zadarmo, bohuzel jsem pracovala, takze jsem nemohla jit, ale Brabina sla a prej to bylo super. Dost lidi, coz se dalo predpokladat a hral celych 45 minut. 25.12.tu byl nejhlavnejsi svatek a tak nikdo nepracoval a meli jsme s Market volno. Jeli jsme na Manly na party Marketiny spolupracovnice, Cesky. Meli poradny cukrovi, vanocni stromek, chteli jsme koukat na Pelisky, ale pustili je az v momente kdy jsme se chystali na trajekt, protoze Manly je v severni casti Sydney, kam se jezdi trajektem. Nemohli jsme najit otevrenej bottle shop abysme si koupili nejaky pifko (teda jestli tomu tak muzu rikat-australska voda). Nastesti tam bylo piti i jidla dostatek. Pavlik nakoupil 72 piv, takze se pilo a dokonce tancilo na strese. Nutno podotkount, ze byt se nachazel na hlavni kolonade na Manly nad obchodem se zmrzlinou a striska a tedy I okno smeruji primo na plaz. Pavlik mel na hlave soblosi parohy, v ruce lahev piva a tancil a tancil a tancil… Jinak porad pracuju a setrim penizky. Jachta se asi o neco posune, protoze se na ni ted budou provadet opravy, ale i tak nekam vyrazime. Na par dnu to bude asi Canberra, dneska jsem volala tete Dane a byla tak nadsena, ze uz zacala planovat. Aspon nas provede hlavnim mestem Australie. Docela se tesim. Podarilo se mi uz 2x vykoupat v mori. Za skoro 3 mesice. vubec nemam cas se vyvalovat na plazi, bud nekam jedem nebo pracuju. Ale aspon zase neco uvidim.
12.12.2002 – Uz neprsi, predpovedi o tritydennim prseni neprosly. Hura. Rano byla uplne modra obloha. Dneska trochu popisu osazenstvo v praci. Obchod se jmenuje Charcoal Charlie’s – chicken at its best a je to rodinny podnik, ktery je na Bondi Road uz 13 let. Vlastni ho rodina Popperovic, ktera se sklada z Elaine, Julese a Alona a zamestnavaji asi 14 lidi. Cela rodina je z Jizni Afriky No a ted ke kazdemu individualne. Elaine – takova mala pani, hrozne hodna, pracuje jen rano a vzdycky kazdemu vyjde vstric, asi si me dost oblibila, protoze mi dala 10 dni volna, chce se mnou pres prazdniny pracovat ranni smeny a vcera mi koupila novy pantofle do prace, protoze ty puvodni mi byly maly (maji tu totiz jiny cislovani bot). Jules – manzel Elaine, zpocatku na me pusobil dost arogantne, na kazdeho mluvi pomalu a pusou krouti tak, aby se mu dalo odecitat ze rtu a ja si pripadala, jako by se mnou mluvil jako s blbcem, idiotem, ktery nikdy nepracoval a nic neumi. Je potreba si k nemu najit cesticku a ignorovat to jak gestikuluje, protoze jinak by se z toho jeden zblaznil, jinak je ale taky v pohode. Alon – jeden ze synu Elaine a Julese, jeste maji Dorona, ktery je dvojce Alona a uz se mi stalo, ze jsem si je spletla a mluvila s Doronem a myslela si, ze mluvim s Alonem. Alonovi je cerstvych 29 a vetsinou se chova jako dite, smeje se malej kluk, ale rika si manazer, vetsinou pracuje odpoledne a kdyz je v praci a je hodne velky fofr, tak nevi co driv, je nervozni a tu nervozitu prenasi na ostatni. Neustale se pta jestli mame co na praci, kdyz prijde zakaznik do obchodu, hned vola, ze potrebujeme obsluhu, ani ho nenecha rozkoukata vybrat si na co ma chut atd., ale v jadru je taky v pohode. Po praci je z neho uplne jinej clovek a da se s nim I povidat. Jo a porad hleda zenskou. Jeho bracha Doron je uz zenatej, tak mu asi trochu zavidi :o). Myslim, ze budu rada, az budu mit I ranni sichty. David – nejlepsi kamarad Alona, taky z Jizni Afriky, studuje kucharinu v Australii, sportovni typek, docela v klidu, jenom vsude vadi. Joyce – cinanka, vypada tak na 20, ale pry ji je 36. Jedna z mala cinanek, ktera kdyz mluvi anglicky, tak ji je rozumet, na cinanku docela vysoka. Ma 10-ti mesicni holcicku, ale je v Cine a staraji se ji o ni rodice, tady studuje uz asi 5 let, je lev jako ja :o). Kasha – polka, vypadajici taky na 20, ale tuhle z ni vypadlo, ze ji je 29, cemuz jsem taky nemohla verity, ale budiz, hodna holcina, bez problemu. Marzena (Marena) – taky polka, porad tak divne kouka, uz v obchode pracuje pres rok a v breznu ji konci turisticky vizum, ktery by mela v patek dostat, takze se chysta zpatky do Polska. Ma tu pritele, ktery ac Australan se chysta s ni. Marzena dela jenom ranni sichty, ale ted o prazdninach se budeme stridat, krome toho divnyho pohledu je taky v pohode. Pak je tam Radka – ceska, spoluzacka, kterou jsem tam vicemene dotahla a zaskolila ja, v pohode, vysmata, zadnej problem. Aggie (Agnezka) – dalsi polka, Alon rika, ze vypada jako veverka, je docela oprskla na to, ze tam pracuje asi tyden. Moc ji nemusim. Maria – svedka, kterou jsem taky zaskolovala ja, stejne vysoka jako ja, sympatacka, je v Australii na pracovnich prazdninach, takze ani do skoly chodit nemusi, coz je oproti nasim pravidlum vyhoda. To je z obsluhujich vsechno a ted jeste kuchyn, ktera je samej cinan. Xu – clovicek, ktery tam pracuje uz asi 10 let, je mu tezko rozumet, ale je v pohode a nedela problemy. Martin – tak toho nemuzu ani citit, chova se ke vsem tak arogantne, ze bych ho nejradsi poslala kamsi, ale kdybych to udelala, kdovi kde bych skoncila. Radsi se mu vyhybam a mluvim na nej jen kdyz ho zdravim. A to taky z odporem. Vetsiho arogantniho blbce jsem nevidela. Jo – po Martinovi dalsi hlavni kuchar, je v pohode, mluvi dobre anglicky. Sally – cinanka, ktery je hodne spatne rozumet, pripravuje vsechny salaty, cokoladovy peny a zakusky, taky v pohode, porad usmevava. Obcas tam chodi pomahat Vitalij, ktery uz podle jmena je celej rus, vubec nemluvi, odpracuje si svoje a padi pryc. No tak to je vsjo. Jeste tam pracoval Jarda, cech, ktery si nechal rikat Jerry a Dian, holandanka, ktera prestala pracovat, protoze se ji delalo spatne z teplyho pocasi, ta je ale fajn a je s ni prca. Jinak musim rict, ze zamestnanci se tam asi toci jak na kolotoci, za tech 13 let tam museli zaucovat takovych lidi, navic ne kazdy projde treninkem, takze to asi taky nebude nic jednoduchyho. Jsem zvedava, jak dlouho tahle sestava vydrzi. Ted trochu z jineho soudku. O prazdninach nebudeme mit pristup na net, takze se na nej dostanu jen sporadicky. Ale budu se snazit. Slibuju. Cestny pijonyrsky na cervenou. Slibuji dnes prede vsemi jako jiskra jasna, chci zit pro svou krasnou zemi, aby byla stastna. Brabinu uz skoro tyden ukecavam at napise prispevek a vubec se ji do toho nechce. Lenoch to je, linej... Urcite napise jak jsme strihaly ofinu. Marketinu!!!
11.12.2002 – Prsi. Prsi uz druhy den v kuse. A kdyz v Australii zacne prset, prsi treba 3 tydny v kuse. Mame se na co tesit. Je super, ze prsi, aspon to trochu pomuze pozarnikum, kteri hasi pozary kolem Sydney. Vetsina hasicu jsou dobrovolnici, kteri dostavaji automaticky volno z jejich normalni prace, aby mohli pomahat hasit. V nedeli si u nas v obchode nejaky sponsor hasicu, objednal 20 obedu, ktere venoval pozarnikum za to, jak poctive, pilne a nepretrzite hasi a hasi pozary. Momentalne maji dobrovolnici po dobu destu volno, tak si muzou odpocinout. Ja s Brabinou samozrejme nevlastnime destnik, naco bysme si ho s sebou braly do Australie, kdyz je v Australii vedro. No tak jsme dneska vyrazily, na sobe kloboucky Ballantine’s, Brabina mela zlutakovou bundu a ja sustacku, cestou jsme vylozene proch...ly a docela jsem se divila, ze nas ridic pustil do autobusu. Mely jsme mokry uplne vsechno a v kloboukach jsme vypadaly jak dve hovna pod lupenem. :o))) Ted se jdu susit na zachod pod susic rukou, abych nesedela v klimatizovany a studeny tride v mokrych kalhotach.
9.12.2002 – 15 dni do Vanoc. A vcera jsem mela Den BLBEC. Zacalo to uz rano. Brabina odkvacila do prace brzo a ja zacinala az v jednu, takze jsem se chtela vyspat. Mira (jeden ze spolubydlicich – asi budu muset vsechny cleny domacnosti predstavit) o me bohuzel nevedel a pustil si muziku naplno, cimz me probudil docela. Takze jsem vstala, udelala jsem si kaficko a pripravovala jsem si snidani – ovoce s jogurtem. Uz nevim jak, ale najednou jsem mela kafco na podlaze, takze jsem zasakrovala a bezela pro mop. Nutno podotknout, ze podlaha v kuchyni byla vytrena jak ve ctvrtek, tak I v sobotu, no a ted I v nedeli. Vytrela jsem a kdyz uz jsem se chystala sklidit naradi, malem jsem vylila tu spinavou vodu zpatky. Nastesti se tak nestalo. Pak jsem si uvarila druhy kafe a se vsim jsem se presunula na verandu, abych si v klidu vsechno snedla a vypila. Snidani jsem si vychutnala a pri prenaseni prazdneho talire do kuchyne, jsem ho malem upustila. Pak uz jsem mela malo casu, tak jsem se v rychlosti oblikla, namalovala oblicej na ksicht a vyrazila na bus. PO ceste jsem si uvedomila, ze jsem na kafe totalne zapomela a zustalo na policce na verande. Autobus mi nastesti neujel. Zato v praci – zapomela jsem na zakaznika a ten porad cekal a cekal a ja si delala svoje veci, pak mi podklouzla noha a rozsekla jsem si palec na levy noze o ostroui hranu zdi, spalila jsem si treti den v rade pravou ruku od horkeho svetla a ohrivace jidla. Pak se to trochu uklidnilo, ale ke konci sichty jsme nestihali a jeste jsem resila finance, takze jsem jela az dalsi busem, kterym normalne ten spojovaci domu nestiham. Tentokrat prijel trochu pozdeji, takze jsem v klidu dojela docela brzo domu. Doma jsem si vzpomela na to kafe, ktery jsem vzala, ze ho vyleju, ale pri otevirani s plnyma rukama tasek a s kafem, se mi podarilo rozcintat kafe do igelitky. No a aby tomu jeste nebylo konec, kdyz jsem rozsvicela v kuchyni, na vypinaci jsem narazila na svaba (cockroach), takze jsem ho rychle postrikala sprejem a byl mrtvej. Nezlob se na me hmyze, zivot je velka krize (Divokej Bill). No tak to byl muj den, doufam, ze jich takovych podobnych nebude vice… Pak bych tu mela jeste dodatek k bydleni na Pyrmonte. Asi jsem se moc nerozepisovala o Markovi a Eve, kteri prijeli na mesic za Markovou segrou, proste se podivat do Australie. Domluva byla takova, ze budou bydlet s nami a budou normalne platit najem. Jenze Mona se mezitim prestehovala k priteli. I tak nakonec zustali s nami, ale veci se menily ze dne na den s nasim stehovanim, takze to nakonec dopadlo, ze tam tesne pred odjezdem byli jen jeden den, resp. jednu noc. Vzhledem k tomu, ze jsme se mi tu sobotu pred jejich odjezdem odstehovali, rozpocitany najem samozrejme umerne k poctu noclezniku vzrostl, I tak se s Wiky domluvili na najmu na jednu noc na 20 dolaru za kazdeho. V pondeli rano nasli Marek s Evou dopis od Wiky, ze sa pomylila a ze po nich jeste chce doplatit kolem 40 dolaru. To se jim samozrejme nelibilo, takze se postavili proti ni a dohadovali se o penezich. No nebudu to prodluzovat, dopadlo to tak, ze se jeste v pondeli vecer v rychlosti zabalili a odstehovali se na posledni noc k Monicinymu priteli. Nastesti jim vratila I tech 20 dolaru kazdemu, ale az pod pohruzkou, ze ji nevrati klice – digitalni cip, ktery ma hodnotu asi 50 dolaru. To na ni zapusobilo. Monika si asi tyden po odjezdu brachy chtela dojet na Pyrmont pro kufr a to co si vyslechla od Sloveny se mi ani nechce psat. Jo je to svet. Dneska konecno, pokracovani priste
5.12.2002 – Dneska chodej certi. Od rana mam na zadku polstar, aby to moc nebolelo, tak uvidim vecer, jak to dopadne, jestli dostanu uhli nebo cokosku. Zitra to budou presne dva mesice, co jsme opustily uzemi nasi rodne maticky zeme. Utika to jako voda. Na novem miste bydliste to vypada dobre, je to dvoupatrovej baracek se 4 unitama. Byt je to 4+1 (3 loznice, 1 obyvak a kuchyn). Bydlime s dalsima 4 cehunama. Sice nemame ani bazen, ani posilku, ani vyrivku a ani saunu, ale na to jsme stejne na Pyrmonte nemely cas, takze nam to ani nechybi. Nase postel neni mezi nami moc oblibena. Strasne nas z ni boli zada, protoze je prolezena uprostred, takze neustale obe spime v doliku a mlatime se rukama a hlavne je hrozne mekka. Chystame se koupit jinou double nebo 2 single. Doufame a verime, ze po vyrovnani penez za ucty (bud doplatek nebo vraceni minimalni castky), uz s nize jmenovanymi nebudou zadne potize a vzajemne na sebe zapomeneme. Jista osoba c. 1, i presto, ze jsem ji prosila at nedava odkaz osobe c.2 a 3, tak ucinila, takze osoba c. 3 mi poslala takovou vyhruznou smsku. Neustale cekam, kdy na me nekdo vyskoci ze krovi. Tuk, tuk, tuk do dreva, aby se tak nestalo. Jeste je tu jedna story ohledne bydleni, ale tu vam napisu az priste. V utery jsem narazila v bottle shopu na Pilsner Urqell, takze jsem nelenila, vytahla 17 dolacu a zakoupila 6-pack (baleni 6 piv, v Australii hodne rozsireny). Nic moc levnyho, ale nedalo se to vydrzet. Australska voda je australska voda a cesky pivo je cesky pivo. Uz jenom podle cuchu se da poznat rozdil. Moc jsme si pochutnali a tesime se na novou varku :o). Prodavaji tu taky Zlatopramen a Kozla. Vcera nam oznamili, ze od noveho skolniho roku budem do skoly chodit jen od pondelka do ctvrtka od 8.45 do 12.30 a v patek budem mit volno, coz je good kvuli praci. Taky mi poporusta moudrak a boli parchant jeden. Uz by zase mohl prestat. Jeste ze uz mam venku vsechny, urcite to je poznat :o))). Predbezne jsem si v praci vzala svoji prvni dovolenou v Australii. Sailing na jachte nakonec snad vyjde (Brabina ceka na potvrzovaci email) a na konci ledna hura. Taky musim 3x zatukat do dreva, aby to vyslo. Marketa uz premejsli co si vezme s sebou, ze se nadopuje kinedrilem, aby tu plavbu prezila :o))). Budu od ni muset ziskat nejaky informace, protoze Brabina, to uz je zkusena lodarka. Jinak tady vcera bylo pekelny horko, nedalo se ani dychat ani existovat. Predstavte si, ze mame ve skole klimosku, v nasi tride silena zima, nosim s sebou ponozky a svetr. Vcera jsem zmrzla vysla z budovy a malem jsem tim vedrem omdlela. To byla takova bomba, ze mi trvalo delsi dobu nez jsem to rozchodila. No a myslim, ze to nebude lepsi. Minuly tyden obcas sprchlo, coz tu potrebujeme kvuli pozarum, ale ten dest vubec nestacil. Zacalo zase horet a rano jsou videt oblaka koure a je citit kour z ty dalky za Sydney. Je to tu docela problem, protoze normalne touhle dobou jsou travniky jeste zeleny, ale letos je vsechno suchy, hnedy a bez zivota. Je zakazano kropit pres den, kvuli uspore vody, v novinach vychazeji na toto tema inzeraty, aby o tom lidi vedeli. Tak to je vsjo. Uz dlouho nepridala nic Brabina, musim ji rict aby neco vyplodila.
3.12.2002 - Byla jsem nucena zrusit odkaz Australsky denicek na mych oficialnich strankach, jelikoz jedna osoba predala odkaz dalsim osobam, ktere se na stranky vubec nemeli dostat a zacali informaci na nich tak trochu zneuzivat. Zalozila jsem stranku, ktera bude jen a pouze o Australii. Snad se k vam odkaz dostane. Jen prosim neposkytovat nikomu, kdo se o nej bude zajimat, i kdyz to bude nejlepsi kamarad. Odkazte ho prosim na me, at mi napise nebo tak. Diky moc a moc. Dalsi prispevek dam do placu asi ve ctvrtek, jelikoz mam volno :o))).
2.12.2002 – Tak a zacal nam prosinec :o). Vanoce za dvermi a darky zadny. Nam to tu ani jako predvanocni obdobi neprijde, I kdyz na kazdem kroku je ozdobeny vanocni strom, ale to slunicko nam k vanocum proste nepasuje. A navic 24.12. budu na 95% v praci, jelikoz a protoze maji Boxing Day 25.12. To je taky jediny den, kdy bude zavreno. Aby nebylo opravdu vsem prekvapenim konec, v patek se resilo vraceni bondu. Den predem se Wiky s Marketou dohodla, ze nam vrati bond cely, ale v patek prisla s tim, ze si vezme zalohu na ucty v podobe plne odhadnute castky ve vysi 40 dolaru. Tomu panecku rikam zaloha. Vzdycky me ucili, ze zaloha je cast penez z finalni castky, ale na Slovensku to maji asi jinak. Nakonec jsme se domluvily na "kompromisu" a kazda jsme vycalovala 30 dolacu s tim, ze az prijdou ucty, tak bud neco doplatime nebo neco dostaneme zpatky. Coz pochybuju uz od doby co jsem videla ucet za plyn. Za 1 mesic jsme kazda platila 35 dolaru!!! 1 MESIC!!!. Nastesti stehovani v sobotu rano probehlo bez problemu, kamarad pro nas prijel malym nakladackem, vsechno jsme v rychlosti nalozili a hupky supky pryc, smer Kingsford. Razem se ze Svaty trojice stala Svata dvojice :o). Zacala nova era. To nam zabralo 1 hodinu, v rychlosti jsme vybalily a protoze jsme s Brabinou byly pozvane na obed a do kina, tak to opravdu byla rychlost blesku, abychom o nic neprisly. Obidek byl taky rychlovka, protoze od 12.45 jsme sli na druhy dil Harryho Pottera, ktereho vsichni milujeme :o). To byl zazitek, kino plne deti ruzneho veku a my 4 dospeli sedici ve treti rade, pozivajici popcorn a jakousi cervenou tekutinu, ktera byla soucasti specialni nabidky popcorn+piti+lizatko+cokoska Harry Potter. A bylo to fakt super, vsem doporucuju. Vecer jsme byli vsichni pozvani na Leaving Party Marka a Evi, kteri tu byli mesic a bydleli s nami na Pyrmonte, jelikoz Marek je bracha Moni, ktera tesne predtim, nez prijeli, se odstehovala k priteli. Doufam, ze tomu vsichni rozumite. Party mela byt nekde v parku, ale protoze zrovna nebylo moc hezky a prselo, tak Marek zlehka oznamil Wiky, ze si pozvali par lidi. Jake bylo zdeseni Wiky, kdyz tam uvidela me a Brabinu, veselici se (dorazili jsme uz veseli po 3 piveckach) a pozivajici omamujici tekutinu zvanou pivo (takova australska voda). Wiky okamzite pronesla dotaz: "A co vy to tu robite? Rano ste utekaly prec odtialto a teraz tu ste znova!" Tak nejak to bylo. Byla jsem jako pozvana, takze jsem ji odkazala na hlavu party Marka. Nakonec vse dobre dopadlo, vsechno jsme vypili a snedli a kolem 12 vyrazili smer k novemu domovu. Byly jsme radi, ze lezime, takze velkou hygienu jsme nechali az na rano. Marketa vstavala driv do prace, jak jsem sla az od 1, takze jsem rano mohla dospat veselou noc. Nemyslim nasi veselou noc, ale spolubydlicich, kteri dorazili asi ve tri rano a zacali varit, zpivat, hlasite si povidat, tancit, behat, kourit atd., takze se mi do dobu asi 3 hodin nepodarilo usnout, I kdyz jsem byla ztahana jak kun. S Marketou to ani nehlo. Rano jsem vyprala tmavy pradlo a protoze stara pracka nezdime, tak jsem vesela totalne mokry pradlo na snuru. Druhou varku svetleho jsem nestihla povesit, jen strict do pracky. Jake bylo moje prekvapeni, kdyz jsem uvidela nase spodni pradlo vysici na snure. Marketa ho pry nevesela, takze jsme dosly k zaveru, ze to musel byt jeden z nasich novych spolubydlicich muzskeho pohlavi. Docela jsme se nasmaly, kdyz jsme si ho predstavovaly, jak vesi nase spodary, kalhotky a ostatni :o))). Snad nam zacina nova etapa lepsiho bydleni. Za 14 dni nam konci skola a zacinaji dvoumesicni prazdniny. Huraaaaaa, huraaaaa, huraaa. Jeste poznamecka – cast spodniho textu mi prosel cenzurou, tak se omlouvam. No a jeste jedna pozitivni zprava, ne 100%, ale tak 75%. Na jachtu nakonec pojedeme, sice ne pres vanoce, ale na konci ledna. Jeste porad cekame na potvrzeni od majitele, ale v praci to mam povoleny a tak nam staci jen si sehnat listek. Bud na vlak nebo letenku, uvidime co bude vyhodnejsi. Tak nam s Brabinou drzte palecky, at nam to vyjde. Asi nepojedem kolem Withsundays, ale bude to taky zazitek. Tak ahoj, ahoj, ahoj. :o)))
28.11.2002 – Clovek jen zira, co je druhej schopnej udelat. Tak kdyz uz vsechno vypadalo, jako ze klape, tak jak ma, tak nam vcera slovena Wiky rekla, ze nam mozna zitra neda bond (jakasi zaloha, ktera se plati u pronajimanyho bytu). Bond dela neco kolem 240 dolaru a druhy bond uz jsme zaplatily v novem miste. Vec se ma tak, ze Pikacu (HV) prestava figurovat na smlouve na pronajem bytu a Wiky se chce prepsat. To se jim jeste nepodarilo. Protoze se vsechny (ja, Marketa, Pikacu a Nada) v sobotu stehujeme, ten kdo je na smlouve (v tomhle pripade to ma byt Wiky) nas musi vyplatit. Wiky nam rekla, ze pokud se jim nepodari prepsat smlouvu, bond v patek nedostaneme. To kdyz jsem slysela, tak me to zase dostalo. I kdyz bych uz mela byt obrnena. Sla jsem za nimi (Pikacu a Wiky) do pokoje a rekla jsem jim, ze s tim nesouhlasim. My jsme jim vysly vstric, kdyz jsme v byte zustaly dalsi tyden a zaplatily najem a ze by bylo slusne a ferove, aby nas v patek vyplatily, ze mi je jedno, kdo, ale vedely to dopredu a mely s tim pocitat. Jsem sama zvedava jak tohle cele dopadne. Doufam, ze dobre a ze v sobotu budu nejstastnejsi clovek v Sydney se vsim vsudy. Neprestavam se divit, ceho jsou lidi schopny. Lidi se opravdu dobre poznaji, kdyz spolu cestuji. Dost lidi mi posledni dobou ukazuje tu horsi stranku jejich osobnosti. No nic, konec stezovani si, zpet k poznatkum. Od dobu co jsme prijely jsem mela sanci jen jednou lezet na plazi a opalovat se. Od te doby se uspesne palim, samozrejme nechtene, na nekterych castech tela, protoze se pravidelne zapominam na tech mistech namazat. Tak napriklad pred 3 tydny to byly narty, kde se mi presne opalily sandaly, pred 2 tydny to byl nos, ktery mi, jako jedina cast tela, koukal z helmy na motorce, minulou nedeli to byl dekolt, ramena a horni cast zad a vcera opet z motorky to byly stehna. Takze ted vypadam dost desive, bricho a horni cast stehen bila, zbytek tak ruzne cerveny, cervenohnedy nebo uz hnedy. Odtedka se zacinam mazat I kdyz bude prset!!!
26.11.2002 – Po dlouhe dobe se mi podarilo dostat na Multiweb, takze vas ted zahltim informacemi. Pozorne ctete, jsou to tri clanky. Tak uz jen 4 dny a stehujeme se. V praci mi nastesti vyhoveli a dali mi celou sobotu volno, takze se rano prestehuju a pak jeste muzu nekam jet nebo sebou flaknout na plaz. Od nedele je tu strasny vedro, vcera dokonce bylo az 39 stupnu. Dneska je to stejny. V nedeli jsem si pripalila hrud, protoze jsem se namazala (kremem) az na pul cesty na Coogee Beach. Marketa si prehodila kurzy ve skole, aby mohla vic pracovat v kaficku, takze chodi rano na 8.30 do prace a skola ji zacina od 5 a konci v 9. To znamena, ze se uz nevidame ani v ty skole, ale rano na 5 minut a vecer tak na hodku nez zkolabuju unavou. No aspon si tolik nepolezem na nerviky :o))). ****CENZURA**** No a jeste jeden poznatek: Jelikoz nase skola je uprostred Chinatownu, ktery se tak nejmenuje nadarmo, tak jsme nuceni kazdy den podstoupit chemickemu cviceni. SBTA je v budove Sussex Shoping Center, ktere ma dva vchody. Jeden je otevreny od casneho rano a druhy az od 9. Bohuzel musime chodit tim, co je otevreny driv a kazde rano si prejeme mit na obliceji masku, protoze "supermarket", ktery se zrovna tou dobou probouzi a chysta k otevreni, tak strasne smrdi, pachne a cpi, ani radsi nechci vedet cim, ze se nam zveda zaludek a do skoly se vylozene tesime. Je to neco mezi zkazenym masem, zbytky zeleniny a ovoce, morskych potvor atd. Dalsi veci je klimatizace ve skole. V kazdem patre je nastavena jinak, na pocitacich se da sedet normalne v triku a sukni, na chodbach je to taky OK, ale v nasi tride je takova kosa, ze I kdyz je venku tech 39 stupnu, tak je to prijemny jen asi na 2 minuty. Po dvou minutach oblekame svetry, ponozky a dlouhe kalhoty a i tak mam husinu. Proste jsem ve svy. Obcas by se tu hodily hucule, sala a kulich. Bohuzel tento sortiment veci jsem si do batuzku nepridala. Tot vsetko. Majte sa ako chcete.
22.11.2002 - Neni vsem dnum konec a ani neni konec novym prekvapenim. Kdyz vcera Marketa oznamila, ze se v sobotu stehujeme, bylo ji receno, ze bud odejdeme a zaplatime jeste jeden najem na tyden (tzn., ze bysme platily najem na dvou mistech) a nebo zustaneme jeste jeden tyden a tim padem splnime tydenni vypovedni lhutu. Na jednu stranu je chapu, ale na druhou stranu musely pocitat s tim, ze si zacneme okamzite hledat neco nahradniho a ze se budeme chtit odstehovat co nejdriv. Ted musime zjistit, jestli v tom novem byte ten tyden pockaji. Drzte nam palce. Vcera jsem prisla na to, ze v Australii budeme slavit Silvestra o 10 hodin driv nez v Cechach, tzn., ze bysme eventuelne mohli slavit i s vami :o))) Ale kdovi, kde budu na Silvestra! Pravdepodobne v praci, stejne tak jako na vanoce. V Darling Harbouru dostaveli vanocni strom. Ale neni to obycejny vanocni strom. Je to takova obrovska zelezna konstrukce, ovesena vsema ruznyma cingrlatkama a je to straslivy.
21.11.2002 - … casy se meni… na chvili z nas byly homelesaci. Ale zacnu necim veselejsim nebo spis zajimavejsim. V nedeli me kamarad vzal na vylet na motoroce a jako prekvapko me dovezl do Warath Parku, do mista, kde se natacel serial Skippy a kde chovaji klokany, papousky, koaly, krokodyly, emu atd. Bylo krasne a vylet na motorce byl uzasny, z Warath Parku jsme jeli do narodniho parku, kde jsme zastavili na vyhlidce, odkud je videt Palm Beach a nadherna priroda a prvni lidi, ktery jsem uvidela mluvili jak jinak nez cesky. Byla to asi nejaka rodinka na vylete v Australii, mozna prijeli na dcerou nebo synem. Bylo jich asi 8, kolem vytahany tasky se zradlem a pitim, protoze jako spravny cesi meli velky zasoby jidla a piti, aby tolik v cizine neutratili. To me docela pobavilo. V parku jsem krmila a hladila klokany a koaly a uz muzu zodpovedne a s klidnym srdcem rict, ze v Australii klokani opravdu jsou!!! Nekecali nam. Pak jsme jeli po brehu a tak neuveritelne modro-tyrkysovo-zelenou barvu more jsem v zivote nevidela. Nadhera. Uzasny. Krasny. Skoda, ze jeste neni nedele. Jak jsem psala o tom, ze mozna pojedu s Marketou na jachtu pres vanoce, tak z toho asi sejde, protoze mi bylo v praci receno, ze pres vanoce maji nejvic prace a ze me potrebuji. Nechce se mi kvuli 10 dnum ztracit robotu, ale porad o tom premyslim, ze videt Withsundays a Velky barierovy utes mozna za to stoji vic. Vubec nevim co delat. Na druhou stranu by me pustili treba na konci ledna, kdy ten clobrda sice uz nebude u barieroveho utesu, ale mohla bych ho dohonit jinde a videt neco jinyho. Je to dilema. No a ted mam dalsi z mych poznatku – semafory tu maji na kazdem kroku, na jedny krizovatce jich je treba 15, i kdyz silnice ma dva pruhy, ale to jak funguji je zase naopak oproti tomu, jak se meni svetla u nas. U nas jde za sebou cervena, oranzova, zelena a pak hned zase cervena. Tady to jde cervena, hned zelena, pak oranzova a zase cervena. A ted jeden maly zazitek s faunou Sydney - kdyz jsem sla kolem 22.15 vecer v utery domu z prace, tak kdyz jsem se uz blizila k mistu kde jsme tenkrat jeste bydlely (a budeme bydlet asi tak den a kousek), tak u jednoho staveniste mi sla naproti……. hadejte kdo……. asi 20 centimetrova krysa, stradovala si to pres chodnik. Snazila jsem se jit pomalu a potichu aby neutekla, ale i presto me uslysela a zdrhla. Straspytel. No a ted k tomu bydleni. To nejlepsi nakonec. Na zacatek musim rict, ze s jistou Hanou V. (dale jen HV) uz nikdy nechci mit nic spolecnyho, i presto, ze nam zpocatku pomohla. HV dostala najednou (asi pred mesicem) takovej napad, ze se prestehujeme nekam bliz k mori, protoze zacina leto, tak abysme to nemeli tak daleko. Protoze se ji a Nade nepodarilo behem 1 DNE!!! najit neco dost zarizenyho a prijatelnyho, tak jsme se dohodly, ze nakonec zustaneme tam co jsme, tedy na Pyrmonte. Za dalsi tyden prisla s tim, ze nasla inzerat, ze kousek od Univerzity NSW (mimochodem, tam co pracuje) nabizeji byt a ze se tam chce jit podivat. Proti tomu jsme samozrejme nic nemely a Nada vyrazila s ni. To co jsme se dozvedely s Marketou vecer nas docela dostalo a tak jsme se trochu postavili proti. HV totiz okamzite tomu cloveku rekla, ze to bere, aniz by se me a Markety zeptala, jestli souhlasime nebo jak to vidime my, napsala slovence Monice (ta ktera se mela odstehovat), ze muze zustat na Pyrmonte a tim padem rozhodla o nas bez nas. Vecer Nada cela vesela mi sdeluje, ze se budeme stehovat. Cena nakonec nebyla az tak uzasna, protoze kdyz se k tomu pripocetla doprava a koupe nabytku a pronajem pracky a televize, vyslo to na uplne stejny prachy jako tady. Ale budiz. Postavila nas do neresitelny situace, protoze nam nezbyvalo nez se vystehovat a bud si najit neco sami nebo jit s ni. Protoze kamarad zrovna odjizdel zpatky do Cech, napadlo me, ze bychom s Marketou mohly misto nej, ale vubec se neozval nazpatek. Tuhle informaci nebo spis napad jsem nepronesla nikde nahlas jako 100% a i presto najednou HV prisla s tim, ze uz ma nahradu a ze se mame co nejdrive rozhodnout!!! Neuveritelny. Zkusila jsem kamaradovi znovu zavolat, ale vubec nezvedal telefon, takze jsme se domluvily, ze do toho pujdeme. To bylo minuly tyden (od 11.11.). Ten samy tyden jeste prisla HV s tim, ze asi nebude mit tolik prace s jakou pocitala, takze nechce figurovat na smlouve, protoze je mozny, ze odjede driv nez planovala a tak se dohodlo, ze tam bude Nada s Marketou. V patek uz to bylo definitivni a 29.11. jsme se mely stehovat. Nutno podotknout, ze i pres nase vytky a domluvy (ohledne oznamovani a predavani informaci) nam HV dokola omylala, ze TOHLE JE AUSTRALIE, TADY SE MUSIS ROZHODOVAT RYCHLE, BLA, BLA, BLA, ATD. Proste kolovratek, ale poradnej argument nemela. Jake bylo ale nase nemile prekvapeni tohle pondeli (18.11.), kdyz jsem prisla z prace, kde me stvalo uplne vsechno a vsichni, kdyz nam HV sdelila velice neradostnou novinu a to, ze nas v tom novem byte nechce a ze si tam bere nahradu (kluka, na ktereho neustale nadavala, protoze se o cosi pokousel) a ze si mame najit neco sami. No to jak jsem byla rozcilena, nastvana a tak vubec, to …. to se neda popsat, nebyla jsem poradne schopna slova. Od te doby jsem HV videla asi tak dohromady 10 vterin a uplne mi to stacilo. Jeste vetsi prekvapeni bylo, kdyz nam Nada rekla, ze ona s ni muze do toho bytu jit a ze tam tedy jde. Vcera jsem mela den volna a tak jsme objela par bytu a nastesti v nestesti jsme nasli bytecek na Kingsfordu s partou cechu (3 kluci a holka) a v sobotu se stehujeme. Cim driv z toho mista budeme, tim lip a tak necekame dal. Neznam cloveka, ktery by mi za 14 dni udelal tolik podrazu, svinaren a naschvalu jako HV. Doufam, ze nebudu mit to "stesti" HV jeste nekdy potkat. Musim rict, ze kdybych tohle psala v utery, tak by tu padaly mnohem ostrejsi slova, ted uz jsem klidnejsi a hlavne stastnejsi, ze uz to nebude dlouho trvat a budeme pryc. Jo a jeste jednu vec – ta holcina Jitka z noveho bytu, to jsme zjistili az vcera vecer, je nase spoluzacka ze tridy :o))). Tak tohle je moje verze, vsadim se, ze ostatni by meli verzi svoji.
14.11.2002 - Tak jsem tu opet se svym prispevkem. Tak cim zacnu. No nejzavaznejsi vec je, ze se rozhodlo, ze se nakonec stehovat budeme. Bylo nam receno, ze tady v Australii to tak chodi a ze se rozhodnuti meni z hodiny na hodinu. Abych pravdu rekla (a Marketa taky), tak se nam do toho moc nechce, ale jsme v takovy situaci, ze nam nic jinyho nezbyva. Nebudu to tu rozpitvavat, je to na delsi dobu. Stehovani by melo probehnout na konci listopadu. Takze na vanoce budem v novem. Jinak tu probehly Gay Games, hry pro lesbicky a gaye. Sydney je mesto homosexualu, na kazdem kroku nekoho 4% potkate, ale tentokrat to nebylo na kazdem kroku, ale na kazdem pulkroku. Vsude. Na heterosexuala jsme nenarazily. Ale uz je konec, takze je vse ve starych koleji, tzn., ze jsou jen na kazdem kroku. Poznatek: Na hodne restauracich jsme si vsimly zkratky BYO a premyslely jsme co to je. Zjistily jsme, ze vetsina restauraci nema licenci na prodavani alkoholu, stejne tak jako supermarkety a obchody. Proto se alcohol prodava ve specializovanych prodejnach a hospodach a restaracich, ktere maji licenci. BYO znamena Bring Your Own = Prines si svuj (alcohol). V praxi to vypada tak, ze si koupite lahvinku ve specializovanem obchode, donesete si ji do restaurace, predate ji cisnikovi, ten ji otevre a nalije. Jakoby by byla zakoupena primo v restauraci. Zitra jedeme se tridou na vylet. Jedeme se podivat na klokany, koaly a dalsi zver, takze snad poprve uvidime zivyho australskyho klokana. I kdyz to nebude v uplne volny prirode. I tak se docela tesime. Pro dnesek finito. Tak jeste jednu vec, ted jsem se dozvedela, ze klokani se presouvaji na neurcito, kvuli demonstracim, pocasi a vubec. Uz je to asi po 150, co se to vsechno zmenilo. Ach jo, misto toho jedme do galerie. :o(. Tak klokanata zase neuvidim…
6.11.2002 - Dneska mam den volna, takze nejdu do prace a konecne si vyridim vsechno potrebne a hlavne pujdu brzo spat. Vcera jsem psala o Melbourne Cupu, coz je tradicni konsky zavod, cela Australie tim zije, vsichni se oblikaj do rob a zensky nosej obrovsky klobouky, protoze je to velka slava. Vsichni sazej na kone, cely zavod trval asi tak 2 minuty. My jsme si nevsazely, jen ve skole, krome tech klobouku, jsme udelali tzv. Sweep, coz vypadalo tak, ze kazdy ze tridy vlozil jeden dollar a z obalky si vytahl jmeno a cislo kone. Kazdy kun mel svou barvu, kterou na sobe mel i zokej. Ja jsem si vytahla cislo 14 se jmenem Media Puzzle a sla jsem od 3.00 do prace, kde uz panovala nervozni nalada, televize byla pustena, protoze syn majitelu vsadil 150 dolaru na kone c. 9. Ten se v polovine zavodu drzel na tretim miste, ale pak se propadl a Alon (bossuv syn) vsechno prohral. Ja jsem zavod moc nesledovala a kdyz to cele skoncilo, tak jsem zaslechla, ze vyhral kun, a ted se podrzte, s cislem 14!!! Teda muj kun :o). Dneska jsem dostala za prvni misto svoji vyhru, vyhrala jsem celych 12 dolaru, druhe misto dostalo 8 dolaru a treti 4 dolary. Asi zacnu chodit do kasina. Jak jsem tak vehementne zpocatku pracovala a snazila se udelat vsechno co nejrychleji, tak jsem si za kazdy den (do minule soboty) udelala na ruce jednu znacku v podobe spaleniny od horkeho plechu. Proste sikulka. Ted to lecim Tea Tree Oilem, ale jak si porad v praci macham ruce ve vode, tak se to moc neleci. Jestli mi tam zustanou jizvy, tak budu frajerka. Taky jsem zjistila, ze nase slavna herecka a pisatelka knih o delene strave Lenka Korinkova, pracuje za kasou v zelenine na Kings Crossu :o). Asi za ni zajdu, aby mi davala zeleninu a ovoce zadara, jako ze by mohla pomoct chude krajance. Myslim, ze az prestanu pracovat tam co ted pracuju, stane se ze me i nepojidac kurat. Vubec na ne nemam chut, mozna proto, ze kazdy den koukam na ty jejich vypeceny biskoupky, stehynka a kridylka a az prijedu domu, tak to celou rodinu polozi, nejvic babicku s mamkou, protoze uz ted kvuli me pripravovaly nekolik druhu masa, aby si madam Jahoda vybrala a najedla se. Ale zaludku, chuti a tak neporucis. Zato si libuju v salatech, ananasu, mangu, vareny kukurici a ostatni zelenine, kvetaku se syrem, testoviny se syrem a tak podobne. Monice spolubydlici prijel bracha se slecnou, takze nas je v byte najednou 8, respective 7, jelikoz a protoze Monika prebyva u noveho pritele na Bondi. V byte nastesti moc nejsme, sejdeme se vzdycky az vecer, takze si ani moc neprekazime. Tak to by pro dnesek mohlo stacit, budu pokracovat priste zase nejakou funny historkou.
5.11.2002 - Vanoce, vanoce prichazeji. No jo, utika to jako voda a jsou tu zase vanoce. Jenom mi to tady prijde takovy divny. Misto zimy a snehu je tu krasne teplo a slunicko. V Hyde Parku na stromec vysi zarovicky a zjistovala jsem si jednu vec. Nekteri australani si na umely vanocni stromek strikaji umely snih. No uznejte sami, neni to kyc? Ted se nam s Brabinou naskytla jedna moznost a to jet na cca 10 dni kolem Velkeho barieroveho utesu na jachte. To, ze Marketa na jachtach ulitla, jsem vam mozna jeste nepsala, ale od ty doby co se vratila s Chorvatska, se ji o jachtach nezastavila klapacka. Bylo by to super, terminove kolem vanoc. Doufam, ze me pusti z prace. Dneska je tu Melbourne Cup, konsky zavod a cela Australie je jeste vic vzhuru nohama nez normalne. Sazky na kone, roby a klobouky, pikniky, jidlo, piti, zabava. Abysme videli tu atomosferu, tak jsme dneska ve skole vyrabeli klobouky z novin a sazeli na kone. Pripadala jsem si jak ve skolce, ale fotka, na ktere maji vsichni pokryvku z novin, bude mozna dost dobra. To se hned tak nevidi, aby si na vyssi odborny skole studenti takhle vyhrali. No musim letet do facharny, takze budu pokracovat zitra. Nada i Marketa vas vsechny pozdravuji.
1.11.2002 - Hola hoj, tak jsem tady opet se svym prispevkem. Ja ty kamery snad fakt pritahuju. Tak pozorne ctete. Vcera jsme po asi 4 zmenach planu vyrazili se tridou na Bondi Beach, kde kazdy rok asi po 5 dni jsou vystaveny skulptury. Neco vypadalo super, neco bylo strasnej kyc, ale zas na druhou stranu lepsi nez sedet ve skole nebo dratem do oka. No takze jsme dostali rozchod, z Bondi vede cesticka po pobrezi na dalsi plaz. Tamarama Beach a Bronte Beach a vsude kolem byly umelecky dilka (obrovska pracka, dve veliky hraci kostky jen se sestkama, kun z dratu atd.). Kdyz jsem to cely prosla az na Tamarama Beach, tam bylo postaveny auticko broucek, ktery miluju a navic byl predelanej na zelenou zelvu. Proste takovej napadicek dobrej, takze jsem se sla vyfotit. Znate me, porad s sebou nosim fotak a fotim a fotim a fotim. Sla se mnou Zuzka, Slovenka ze tridy, takze jsme konverzovaly cesky a slovensky. U toho auticka stali dva kluci a ja cekala az se nakamerujou a odejdou a oni, ze tam budou dyl a at se vyfotim. Tak se stalo a oni zapredli rozhovor. Odkud jsme a bla bla bla a pak se to stocilo prave k tomu autu, jestli se nam to jako napad libi atd. Ja ze je to srandovni a dobrej napad a pak se z nej vyklubal majitel a tvurce toho autika a chtel abych mu tu pochvalu rekla na kameru. Nejdriv jsem se zdrahala, ale nakonec - uz mam s tema kamerama takovou zkusenost, ze dalsi nataceni mi nic neudela :o))). Prijeli do Sydney az z Adelaide v tom aute, cena byla stanovena na 30 tisic dolacu. No tak treba se jim postestilo a vyhrali prvni cenu. 20 ticis dolaru. Taky by se mi hodily. Krome toho jsem si taky stihla spalit krk a narty a pekelne to boli. Presne je videt, co jsem namazala a co ne. No za blbost se plati. Tak pacek.
29.10.2002 - vcera probehla velka porada starsich (doslova) a vyridily jsme vsechny spory se Slovenou a ta by se podle nasich pokynu mela do 18.11. odstehovat. Takze zustavame na Pyrmonte. Brabina chce zase pridat nejaky povedeny prispevek, ma jich pry spoustu, jenom se je boji zverejnit ;o). Ja dneska nic nevim, takze predavam klavesnici a monitor ji.:o)))
Brabina, Sydney - Tak hura, opet me k tomu pustila, ale pry jenom na chvilku - zkusim byt strucna. Vcera jsme vyresily otazku bydleni a setrvame na Pyrmonte. Porad dokola jsme premyslely jak projevit prani, aby se slovena Wiky odstehovala a my jsme z toho nemely spatne svedomi a ani ona se ncitila moc sopatne. Vim, ze to zni dosta pateticky ale je to tak. Nakonec to dopadlo vic nez dobre a od konce listopadu tam budeme ve 4. Hura. Ted to vypada, ze skoncim s Jahodou recenou Hadi koleno v jednom pokoji. Zacinam byt paranoidni a vsude kam se kouknu vidim Jahodu - ve skole, v pokoji, v koupelne a mozna i v praci. Netusim jak tohle dobrodruzo skonci. Mozna se sejdem i na pokoji v domove duchodcu. Mela bych se take zminit o Hance, ktera vlastne tohle vsechno spiskala. Hanka totiz tvrdi, ze ji nas seslalo snad samo "nebe". Ona, chudak, totiz vubec netusi co ji ceka a nemine.
Dneska jsem se dozvedela neco velmi zajimaveho o slovenske televizi. Stejne jako kazdy jiny sdelovaci prostredek i slovenska televize by mela pouzivat spisovny jazyk - v tomto pripade slovenstinu a prisli s jednim vybornym slovem. U nas velmi dobre zname slovo pohovka se od teto chvile do slovenskeho spisovneho jazyka preklada jako HOVNIK - pry od slova hovet si. Doufam, ze kazda poradna ceska domacnost bude vlastnit tento nepostradatelny kousek slovenske kultury a mozna nas dokonce tento artefakt jednou privede do Evropy.
28.10.2002 – tak se konecne dostavam zase k psani, posledni tyden jsem se vubec na stranky nemohla dostat, takze denicek, ktery jsem slibovala a dalsi novinky sem vkladam az dneska. Dneska prislibila prispevek i Brabina :o) taky se tak tesite? Chce se mi pomstit za to, co jsem o ni psala v denicku :o). Ale je to pravda, verte mi. :o). Uz treti tyden chodime do skoly, kazde rano od 9 do 12, mame za sebou 2 testy a jednu exkurzi a tyden intenzivniho hledani prace. Cela Sydney vi jak se jmenujeme, odkud jsme, kolik nam je, co mame za sebou (pracovne a studijne jak jinak), nase adresy doma I tady, telefonni cisla, cisla pasu, ale zatim se moc lidi, kteri by o nas projevili zajem neoziva. Ale jedna vec se zmenila hodne a k dobremu. Vsechny uz mame praci. Ja od soboty pracuju ve fast foodu, stala se ze me kureci kralovna, Nada zacina pracovat kousek od bytu taky ve fast foodu, ktery vlastni "Zaserejze" (sikmaci) a Marketa vcera byla na zaskoleni v jednom kaficku v centru, kousek od Harbour Bridge. Takze ted uz budeme jenom nehorazne makat, vydelavat, setrit, abysme mohly splatit dluhy, zaplatit si cestovani a aby nam taky jeste neco malo zbylo. A az budeme poradne zaprahnute do pracovniho procesu, tak se zacnou hrnout dalsi a dalsi pracovni nabidky. Proste nevedi oc prichazeji. Co se stalo noveho – chtely jsme se na leto prestehovat nekam bliz k mori a plazi kvuli doprave a kvuli jedne slovence, ktera nam pije krev, ale nakonec to asi dopadne tak, ze zustaneme tam kde jsme a odstehujeme slovenku. Dneska je den D!!! Minuly tyden ve stredu jsme byli se tridou na exkurzi v Cinske zahrade, ktera je uprostred Sydney, ma jen par hektraru, ale je tam krasne tichoucko a hezky. Minulou nedeli jsme s Brabinou sly opet hledat praci, ale dopadlo to tak, ze jsme sly na vylet kolem Opery, Mrs. Maquire's chair a i u Harbour Bridge jsme byly. Chtely jsme predejit tomu, ze pro samou praci a zabavu nebudeme mit zadny fotky a tesne pred odjezdem budeme pobihat jako pomateny a fotit se u kazdyho baraku. Tak jsme si to vsechno vyfotili, bohuzel nemame scanner, ale slibujeme, ze se ho pokusime sehnat a nejakou tu fotecku posleme. Ve tride mame 2 kluky Slovaky - Michal, tomu hned prvni den pripadla prezdivka Mr. Pink, protoze ma snad vsechno ruzovy (ale je normalni) a druhy je Andrej, ktery si zase oblibil slovo VOLE s ceskym prizvukem a pouziva ho snad skoro porad :o). Brabina je posledni 4 dny nejaka nastydla a to s ni musime sdilet jedno loze, takze na nas celou noc dejcha bacily. Nastesti jsem obrnena jako transporter - Multivitaminem, ktery s pravidelnou presnosti uzivam kazde rano spolu s Betakarotenem, to zas abych se hned nepripalila. A to ja se stejne pripalim. Taky se Markete zdaji prilis zive sny, takze uprostred noci cas od casu ucitim straslivej kopanec do koncovky. Rano se dozvim, ze se Marketa ve snu nazivo radovala z vitezstvi pri myti aut. No verili byste tomu? Dneska jsem ale rano ani budik neslysela a nechtelo se mi vylejzat ani z postele.
Zpravodajka Brabina pise: Tak jsem tady se svou troskou do mlyna. Skola frci, praci take snad uz mame a urcite se jeste neco objevi - tak je to vlastne vsechno OK. Dneska poresime to bydleni a doufame, ze se vse zle v dobre obrati. Jahoda recena Hadi koleno si cele tri tydny stezovala na nedostatek stolice. Trojka musi byt magicke cislo, jinak si to nedovedu vysvetlit. Treti tyden se kriticke veci, mezi nez se samozrejme pocita i nedostatek jahodi stolice, zacaly podivuhodne menit. Nejprve to byla prace - Jahoda zabodovala jako prvni, v zavesu byla Nada a moje malickost jako posledni ale priste se urcite polepsim. Slibuji. Jako druha prisla otazka bydleni a moznosti plaz / zustat. Predbezne jsme se dohodly, ze setrvame a ja jsem rada. No a treti polozkou byl Jahodin obrovsky prijem stravy, ktery naprosto neodpovidal naslednemu odpadu. A i to se vyresilo. V nedeli rano se Jahoda vypotacela z koupelny s blazenym vyrazem a se slovy - to tady vlastne nemuzu psat ale proc ne: "Tak jsem se konecne poradne ..." Vecer jsme tento maly zazrak oslavily sklenkou dobreho moku. Donutime ji k vedeni denicku a pokud bobici nebudou pravidelne padat, bude nasledovat drasticka kura. Dnes v noci jsem konecne spala jako poleno. Zatim jsem spala bez polstare - nedostatkove zbozi v miste noclehu - a vcera jsem v naprostem zoufalsvtvi popadla Hancin polstarek ve tvaru obrovskeho cerveneho srdce s rukama (dar na rozloucenou od jednoho blba - chlapa) a vyrazila na kute. Kdyz jsem se rano probudila, musela jsem s potesenim konstatovat, ze blbuv dar je alespon k necemu dobry. Mimochodem ma jeste jednu vybornou vlastnost. Stejne jako lidska ruka konci peti prsty, tak i tohle prastene srdce ma na konci tech pet prstu a jde s nimi velice dobre fuckovat. Pokud vas nekdo nastve muzete ho poslat do haje beze slov a naprosto neosobne pouzitim vyse zmineneho daru. Zatim jsme se tomu jenom chechtaly - snad u toho i zustaneme.
Jahoda ma uz dokonce i nejakou fotodokumentaci a je na ni i inkriminovana akce volejbal, lepe receno povolejbalova party na lodi. Moc prima - zase jsme se pekne vytahly. Nutno podotknout ze to byla akce vydarena s mensimi nasledky. Po uverejneni budete mit moznost posoudit sami.
18.10.2002 - Nebudete tomu verit, ale napsala jsem denicek, ktery si muzete precist za timto prispevkem. Je docela dost dlouhy, takze pokud se do toho pustite, vyhrazte si aspon 30 minut na cteni, protoze to co jsem zplodila je fakt dost dobry :o). Od konce deniku se nic zvlastniho nestalo, dneska jsme psali test za prvni tyden a tak cekame na vysledky, ale nebudem si nic nalhavat, skolu jsme si zaplatili, takze testem urcite projdem. Jinak si ve skole nepripadame jako v Australii, protoze je tu snad 50% Cechu a Slovaku. No nic, pobavte se nad denickem a az se stane neco zajimaveho, zase dopisu. Praci stale nemame, uz jsme vyplnili X prihlasek a cekame jestli se nekdo ozve nebo ne, obchazime vsechno. Tak nam drzte palecky.
14.10.2002 - Uz jsme tu tyden! Docela to leti, prvni tyden byl takovy odreagovavaci, zvykaci a privykaci a ted to zacalo. Rozhodne nema cenu sem jezdit s velkym predstihem pred zacatkem kurzu. Praci muzeme hledat az nam kdyz mame pracovni vizum, to dostaneme jen na zaklade potvrzeneho formulare skolou, skola nam formular potvrdi az prvni den kurzu. Takze nema smysl se tu treba 3 tydny placat. Vcera jsme se prestehovali do naseho noveho staleho bydliste v moc hezky ctvrti, kousek do centra. Bydlime s dalsima 3 holkama (2 cesky a 1 slovenka) v byte 2+1, takze kazda trojice ma svuj pokojik (spis pokojicek) s koupelnou a spolecny je obyvak s kuchyni. Je to ve vyssim nekolikapatrovem baraku (asi neco jako pro nas panelak, ale mnohem hezci) a vyhled mame do tropicke zahrady. Od patku do nedele jsem hrala volejbal za CSA a poznaly jsme novy lidicky, coz je do zacatku dobre. V patek byl privitaci vecirek na strese hotelu, v sobotu nocni projizdka lodi kolem Sydney s hudbou a vcera rozluckova vecere s predavanim cen a diskotekou. Docela jsme se dobre pobavili a dneska hura do prace, teda do skoly. Konec uzivani si a hura hledat praci a kazdy den vstavat do skoly. Ta probehla dneska poprve a zjistili jsme, ze z 19 lidi ve tride je 12 cechoslovaku, hned jsem navrhla vyucujici, ze by mohla ucit rovnou s cestine :o). Skola nam ten potrebny dokument pro imigracni nepotvrdila, neb ma hodne novych studentu, takze musime cekat a hledani prace stoji. Denicek jsem jeste nestihla dopsat, dneska jsem si zapomela disketu. Tak snad priste. Nejoblibenejsim pozdravem australanu je G'day mate! :o)
Tak a tady to zacina:
6.10. rano vstavame strasne brzo, je nedele 4.45 a vsude kolem je strasna tma. Normalni lidi jeste spi. Vyjizdime radsi driv, kdyby se nahodou neco stalo, tak abysme meli nejakou rezervu. Bagl, batuzek do letadla a tasticku s kosmetikou, rekla bych dohromady tak 50 kilo, ale bagl ma 22kg, byla jsem s nim na nadrazi a radsi jsem ho zvazila, aby me pustili a nemusela jsem vyndavat nejaky svrsky na letisti. Cesta je v pohode, prsi, u Penny Marketu vidim rozsvicene auto, coz musi byt jedine Marketa. Jsem zrovna za Domasinem, kdyz mi prisla SMSka, ze vyrazeji a ze se sejdeme na letisti, Nada se neozvala vubec. Na letisti, protoze nejsme pravidelnymi uzivateli letadel, nevime presne, kam jet a proto prvni pokus ztroskotava na tom, ze vjizdime na parkoviste pro zamestnance, kde potrebujeme kartu. Musime vycouvat z rady, ktera stoji za nami. Nakonec vytezoslavne nachazime spravne parkoviste, vidime Marketu s rodinou (maminka, sestrenice s manzelem a Kubou) a jdeme cekat do odbavovaci haly na Nadu. 1.5 hodiny pred odletem jsme meli byt na letisti a Nada nikde. Je uz po sedme hodine rano. Nakonec se zjevila s doprovodem tatky a rodiny tesne pred pul osmou. Jdeme na check in, kde moje jmeno zapusobi vylozene magicky, slecna za pultikem okamzite zveda telefon a vola supervisorku, kterou nam zajistila Pavla, kvuli vice kilum v batohach. Nastesti to neni tak hrozny – ja mam 22kg, Marketa 20kg a Nada jen 16kg. Jeste si k ni davam boty, ktery se mi nikam nevesly. Slecna se nas ptala, jestli mame neco ostreho v prirucnich zavazadlech, ja jsem si to vsechno dala do baglu a holky taky pry nemaji. Mame furu casu do odbaveni, takze kecame, chodime na zachod. V 8.00 musime jit, louceni, mavani, slzicky, vzkazy, razitko do pasu a hura k letadlu. Pri projizdeni prirucnich zavazadel se zjistuje, ze v nasich taskach jsou troje nuzky a jeden nuz. Takze jsme vse musely projit a vyndat, vlozit do obalky, ktera s nami pocestuje az do Sydney. Nejlepsi na tom je, ze jsem o tom vedela a vsechno ostry na co jsem si vzpomela, jsem premistila. Na dvoje nuzky jsem ale zapomela. Navic jsem na to upozornovala holky. Nasedame do malyho letadla do Vidne, cesta trva jen 40 minut, dostavame kafco. Pristavame, Nada celou cestu skucela, ze se ji chce na zachod a v autobuse od letadla sotva stala. Prechazime na odbaveni k letadlu do Sydney, mame pred sebou jeste vic jak 20 hodin letu. V hale je hafo lidi, podle nasich propoctu letadlo pojem az 500 lidi. Nejdriv musime pro stempl k jednomu stolecku, pak s pasem a boarding passem k druhymu stolecku, k rentgenu – tentokrat jiz bez nuzek – a nastup do letadla. Vypada docela dobre, kazdy ma na sedadle pred sebou malou obrazovku. Sedime tri u okna, v jedne rade je 10 sedadel. Cestou se budeme u okna stridat. Po startu dostavame obed, coz jsou mini porce. Na vyber bylo kureci a nejaky dalsi maso, takze si davam kure. Pak jeste salatecek a zakusecek, kaficko. Zjistujeme jak funguje telka a jeji dalkove ovladani. Na jednom kanalu je radio, pak nekolik kanalu na video, hry, mapa s letadylkem, ktery ukazuje kudy letime, vysku atd. To jsem pravidelne monitorovala. Na videu nabizeji The sweetest thing, About a boy, Spiderman, Enough a dalsi. Krome Spidermana jsem zvladla vsechny. V pulce cesty zaciname mit obrovskej hlad, ale porad se nikdo nema k tomu nam neco naservirovat. Chodime si aspon pro piti, ale to moc nepomaha. Uz nevim kam dat nohy, je tu docela malo mista, ale musime to vydrzet. Nada se nabidla, ze me pusti do ulicky az se budeme chystat spat, coz jsem privitala s potesenim. I kdyz jsem pak zjistila, ze to bylo uplne zbytecny, protoze tam porad nekdo chodil a letusky jezdili s vozikama a do nohou mi narazeli koleckama. Takze nic. Jak uz jsem psala, pravidelne jsem si zapisovala nad cim preletame, vysku, teplotu, kolik kilometru je do Kuala Lumpur. Tam jsme meli mezipristani pro tankovani a jidlo. Tady je muj monitoring: 13.36 EC, Yerevan, Tbilisi, 4545 mili do Kuala Lumpur, rychlost 1003 km/st, vyska 10056m, venkovni teplota –49 stupnu, krasne vydime hory, koryta rek, mesta, sviti slunicko, semtam jsou mraky. 14.11 EC, Kaspicke more, 6737km do KL, 983km/st, vyska 10058m, teplota –49 stupnu. 14.54 EC, Mashad, 6017km do KL, vyska 10058m, teplota –47 stupnu. 15.58 EC, Kabul, 5052km do KL, 942 km/st, vyska 11277m, teplota –52 stupnu. 16.46 EC, Lahore (Himalaje), 4320km do KL, 977 km/st, vyska 11277m, teplota –44 stupnu. 17.13 EC, New Delhi, 3863km do KL, 935 km/st, vyska 11277m, teplota –47 stupnu. 18.37 EC, Kalkata (Bengalsky zaliv), 2665km do KL, 924 km/st, vyska 11277m, teplota –48 stupnu. 19.44 EC, Rangoon (Andaman Sea), bourka, 2665km do KL, 918 km/st, vyska 11277m, teplota –47 stupnu. 20.15 EC, Mergui, bourka, 1209km do KL, 887 km/st, vyska 11277m, teplota –47 stupnu. 20.49 EV, 2.49 mistni cas, Phuket (Malajsie), 644km do KL, 885 km/st, vyska 11277m, teplota –48 stupnu. 21.23 EC, Ipeh, 164km do KL, 907 km/st, vyska 10515m, teplota –41 stupnu. Do pristani mame 19 minut v 21.27 EC, rychlost 838 km/st, vyska 7315m, teplota –15 stupnu. V Kuala Lumpur pristavame v 3.47 mistniho casu (21.47 EC), venku je 25 stupnu. Mame asi 40 minut na projiti, zachod atd. Jsme hrozne hladovy, pred pristanim nam dali malinkatej salatecek s desertickem, takze nas to vubec nenaplnilo, spis to poskadlilo chutovy bunky. Do Sydney to je jeste cca 6500km, a po ceste jsem opet delala monitoring. Jeste pred nastupem do letadla za nami stala takova malinkata pani a ta – vubec nevim proc – stala uplne tesne za Marketou. Kdykoliv Marketa poposla dopredu, okamzite se posunula taky a stala tak 5cm za jejimi zady. To nas hodne pobavilo, pak jsme se ji nastesti zbavili. Po startu na nas cekala snidane, protoze mistniho casu bylo neco kolem pate rano, ovsem v Evrope byla noc, takze jsme v 10 vecer snidali plnenou bagetu. Konecne poradny jidlo. Pak jsme na chvilku usnuly, to uz jsme byly nad Australii a preletali nad pousti. Zde je monitoring cesty: 23.45 EC (5.45 MC), Melaka, 6472 do Sydney, 831 km/st, vyska 7467m, teplota –16 stupnu. 0.24 EC (6.24 MC), Kelapo, 5870km do S, 905 km/st, 10058m, teplota –38 stupnu, zacina vychazet slunce a proto zasupumeme stinitko, slunicko je opravdu hodne silne. 0.32 EC (6.32 MC), Sumatra, 5815 km do S, 911 km/st, 10058m, teplota –38 stupnu. 2.42 EC (8.42 MC), Indicky ocean, 3900 km do S, 11277m, teplota –50 stupnu. 4.00 EC (12.00 Australsky cas), Gibssonova poust (Ayers Rocks), 2587 km do S, 1077 km/st, 11277m, teplota –49 stupnu, dostavame obed, prakticky obedvame ve ctyri hodiny rano. 4.45 EC (12.45 AC), Coober Pedy, 1757 km do S, 1131 km/st, 11277 m, teplota –49 stupnu, letecka fotka. 5.24 EC (13.24 AC), Fliders Ranger (Broken Hill), 1000 km do S, 1164 km/st, 11277m, teplota –48 stupnu, opet jedno foto. 6.12 EC (14.12 AC), Blue Mountains (Orange), 174 km do S, 1000 km/st, 9753 m, teplota –40 stupnu. 14.26 AC, Sydney Woolowgong, 537 km do S, 2540-2479m, teplota 7 stupnu. V Sydney pristavame v 14.34 mistniho casu a venku je 23 stupnu. Po priletu musime projit celni kontrolou, kde dostavame asi 4 razitko. Behem cekani kolem nas pobiha drogovej pes a ocuchava vsechny tasky. Po vyzvednuti baglu mi dava Marketa listek od nasi slavny obalky s nuztickama a jdu se zeptat, kde jsou. Pani se me ujme a jde se mnou kam jinam, nez k pasu, po kterem nam prijely batohy. Zjistuju, ze obalka krouzila po pasu celou dobu, takze jsme vlastne ani nepotrebovali asistenci. Vitejte v Sydney :o). Je pondeli 7.10. a jsme o 8 hodin napred nez v Evrope.
Pri rezervaci hostelu na prvni tyden jsem si zamluvila i tzv. Shuffle bus, ktery nas odveze primo k hostelu. Volam na cislo, ktere mi prislo mailem a dohaduju se, kde budeme cekat. U toho mista pobiha nekolik chlapiku s napisem Shuffle bus a tak se jednoho z nich ptam, jestli je to on. Tvrdi, ze ano, ale pak pribiha dalsi a ze uz nas hledal. Posadi nas ke stolku a cekame dalsich asi 30 minut, nez naplni autobusicek. Pak konecne jedeme, vysazuje nas v Belmore Street, platime s tezkym srdcem 9 dolaru a jdeme se ubytovat.
V hostelu bysme mely mit pokoj pro 4. Nejdriv nevidim vchod, ale pak nas jeden s bydlicich nasmeruje a ujima se nas Dave. Anglican kazdym coulem, hlavne se severnim prizvukem, takze mame chvilkama problem rozumet. Je trochu rozlitanej a porad tvrdi, ze uz se nam bude venovat. Sedime v kuchyni, unaveny a nateseny do postele. Pak nas uvede do pokoje v prizemi, hned vedle kuchyne, kde nas je 7!!! Vyplnujeme papiry, platime na tyden dopredu a ptame se jestli pri vice lidech neni nizsi cena. Ujistuje nas, ze ne a tak uz se radsi na nic neptame. Za klice chce zalohu 200 dolaru. V pokoji nas je opravdu 7 – silhava anglicanka Laura, me nesympaticka mlada anglicanka, tichy chlapec kdovi odkud a jeden sikmac, ktery ma kolem sebe strasnej bordel. Vysprchujeme se a jdem si koupit neco k jidlu. Pak spime asi 12 hodin v kuse.
Prvni dojmy – prijeli jsme si sem vicemene zvednout sebevedomi, protoze mistni slecny jsou tak trochu obezni, nebudu se bat, jsou tlusty jako prasata. Dokonce jsem dve vyfotila, aby mi lidi verili. A je jim to jedno, nosej maly tricicka a vsechny pneumatiky a bedrichove jim koukaj a klepou se. Na letisti jsme videli 2 pekny zamestnance, jen tak dal :o). Dost kravataku v kvadru ma kratky kalhoty, proc? Clivie tu rostou v parcich a jako okrasnou rostlinu tu berou petrzel! No a je tu vsechno naopak – klic se strka do zamku obracene, klika se otaci na druhou stranu, voda v odtoku odteka proti smeru hodinovych rucicek, proste Australie.
Po 12 hodinach spanku, snidani a domluveni se, kam pujdem, vyrazime do ulic a od teto chvile se z nas stava ceske komando. Nejdriv chvili stracime smysl pro orientaci a vyrazime druhym smerem, ale po chvili zjistujeme, ze jdeme spatne. Vracime se zpatky a po Elizabeth street mirime kam jinam, nez k opere. To je urcite prvni misto, kam vetsina turistu miri, kdyz prijede do Sydney. Kdyz jsme konecne dorazily k The Sydney Opera, nijak nas to nenadchlo, nevime, jestli proto, ze jsme jeste byly prepadly z casovyho posunu, nebo proto, ze jsme sly primo k opere a ta z blizka neni nijak uzasna, lepsi je fotit ji z dalky nebo proste proto, ze jsme uz zvykly cestovat (to je nazor Brabiny). Kazdopadne jsme ji obesly, ja jsem nemela ani naladu fotit, takze nic neprobehlo a kdyz jsme schazely ze schodu, volali na nas 3 turisti, kteri v ruce drzeli mapu. Ja uz na ne z dalky kricela, at k nam nechodi, ze nic nevime, jelikoz jsme tu byly teprve prvni den. Vubec me neposlouchali a hnali se k nam. Jejich otazka znela – jdeme presne podle mapy k tehle budove (ukazoval na operu) a jsme si jisti, ze tu nekde blizko uz musi byt. Nevite nahodou, kde to je? Koukli jsme se s holkama na sebe a zacali se hrozne smat, protoze opera se tycila primo za nasima zadama. Tak jsem mu odpovedel, ze je za nima a ukazala tim smerem. Oni se otocili a mohli se po... uzasem a kriceli na cely kolo, jak je to uchvatny a uzasny, nejkrasnejsi atd. Vubec jsme netusili, jestli je to pravda nebo ne a se smichem jsme je tam nechali se kochat. Pod schody na nas zacala mluvit jakasi pani a rikala, jak nase reakce byla vtipna a blablabla a pokud nam nevadi, ze se prispevek bude vysilat v UK v televizi v poradu typu Skryta kamera, tak at ji podepiseme papir. Jeste porad se smichem jsem ho teda podepsala a vyrazili jsme smerem „dal". Sly jsme po nabrezi, kde v tu dobu, protoze byla poledni pauza a bylo krasne, behalo spousta lidi. Vyrazili jsme do casti Kings Kross, kde je udajne spousta mist, pripojenych na internet, abysme mohli napsat prvni emaily o tom, jak jsme dobre dojely. Cestou jsme prochazely botanickou zahradou, kde na urcitich stromech vyseli obrovsky netopyri (flying foxes), kteri z dalky vypadali jako by na ty stromy patrili a byli jejich plody. No a samozrejme spousta ruznych stromu a kytek. Pak tam taky litali ptaci s dlouhatanskym zobanem a tem jsme zacaly rikat mozkodlabaci. Pak jsme dorazily na Kings Kross, zakoupili telefonni sim kartu operatora Vodafone (ja a Nada) a zasli do internetove mistnosti, kde meli napis, ze mluvi cesky a slovensky. Clovek za prepazkou, kdyz nas slysel dohadovat se, tak na nas tedy cesky zacal mluvit taky. Asi po hodine jsme se vydali, opet pesky, zpatky do hostelu a po ceste nakoupily nejake jidlo, abysme hned na zacatek nestradaly. Musim rict, ze jsme prvni tyden mela neustale hlad a porad jsem neco jedla. Furt mi krucelo v brise. Na vecer jsem mela domluveno predani jednoho z balicku (elektronicky diar, hreben, vitaminy), meli jsme sraz na Central Station v 7.00 p.m. Samozrejme, ze jsme staly uplne jinde, ale protoze jsem se tesne pred tim spojila s Pavlikem Kotyzou, ktery byl shodou okolnosti ve skole u Central Station, tak nas nasel a dovedl k hlavnimu vchodu. Predala jsem balicek, pokecali jsme trochu a pak nas hodnej Pavlik provedl a ukazal to nejhlavnejsi – imigracni, kancelar Michala Sestaka, skolu, Chinatown, George St., atd., takze jsme byly hned chytrejsi. Pak jsme v hostelu padly do postele. Nada s Brabinou si pred spanim daly stopicku slivky.
Jeste me napadlo k tomu co kdo zapomel. Ja jsem zatim na nic neprisla, ale hned prvni dny Nada prisla na to, ze nekde nechala bryle a Brabina pantofle a nabijecku. Tu dalsi den s obrovskou slavou nachazi.
V noci jsme vubec nespaly, resp. hrozne spatne. Ve stredu jsme si chtely jit vyridit pracovni povoleni, ale nakonec jsme pockaly az do vecera, protoze jsme mely sraz s Michalem Sestakem, ktery nam mel dat prvni typy do zacatku. Behem dne jsme prosly celou George Street, ve Woolworths jsme si koupili adapter do zasuvky kvuli nabijeckam a diskmanu a vyrazily se podivat do Darling Harbouru. To melo byt misto, kudy budeme kazdy den chodit do skoly pokud se v nedeli prestehujeme k Hance (kamaradka Simonky). PO ceste jsme hledali nejake knihkupectvi, kde by prodavali mapu Sydney, meli jich dost, ale zadna se nam nelibila. Az na zpatecni ceste do hostelu jsme jednu koupili a to na Central Station. Zasli jsme se podivat do Paddy’s Market, ktery je v Chinatown a kde v nedeli po 4 hodine odpoledne maji obrovske slevy. Ne nadarmo se Chinatown jsmenuje Chinatown. Na ulici potkavate samy sikmace, rekla bych tak 9 lidi z 10 jsou cinani. Uz jsem psala, ze tu jsou hodne tlusty slecny. No aby mi vsichni verili, musela jsem si jako priklad dve vyfotit! Od 4.30 p.m. zacina schuzka s Michalem, na kterou dorazime samozrejme pozde. Porad jsme mely dost casu. Po ceste jdeme opravdu rychle, teda ja s Brabinou jdeme rychlym krokem, Nada za nami popobiha, protoze ma kratky nozky. Michal nam rika nejaky typy do zacatku co a jak delat a co nedelat, pak prichazi Klara, pro kterou mam dalsi balicek a domlouvame se, ze zajdem k ni na veceri. Koupime vinecko a Klara doma ukuchti testoviny se vsim co doma najde. Je tu s pritelem a zrovna se chystaji na cestovani. Maji za sebou 6 mesicu skoly, tak za odmenu jedou na Novy Zeland, na Fidzi a po Australii. Povidame, predava nam svoje zkusenosti, pojidame, popijime a najednou je 11.00 p.m. Klara nas jde vyprovodit az k Centralu, pak uz do hostelu. Marketa si vzpomela, ze nevzala varic, ale misto toho nachazi onu ztracenou nabijecku a jasa a skace. U Klary jsem poprve ochutnala sushi. Porad jsem mela za to, ze jsou to morske potvory zabalene do ryze, ale dava se do toho cokoliv. Treba jen zelenina, nebo tunak a samozrejme i maso atd. Namaci se to do wasabi a sojove omacky a docela to chutna dobre.
Rano chceme vstavat driv a jit do skoly pro potvrzeni kvuli imigracnimu. Budicek ma na starosti Nada, ale protoze nas pry nemohla vzbudit, tak spime az do 10.15 a.m. Kdyz to tak pocitam, u nas v tu dobu je neco kolem druhe rano, takze jsem vlastne vstavala jen o 2 hodiny driv nez mamka do prace. Ve skole nam rekli, ze nam nic nepotvrdi, mame pockat do pondelka, az zacne kurz. Trochu nas to stve, protoze jsme to chteli mit uz vyrizeny, ale mame smulu. Nenadelas nic :o). Vyrazime tedy na Kings Kross do levnyho internetovyho bistra, po ceste potkavame blazna. Marketa do nej asi nechtic vrazila, on se otocil a protoze na nej videla jen Brabina, tak pronesla „Ty vole deme, von si saha na ptaka." V tu chvili jsem se zrovna chtela zbavit jedne vrstvy obleceni, tak jsem to musela nechat na pozdeji. Dostavame SMSku od Uhlirky s Gregem, ze jsou ve meste a jdou smerem k opere, kde si s nimi davame sraz. Opet mam hlad a tak se vracime zpatky tam co jsme byly na internetu a ja si davat testoviny se zampiony a holky jen cokoladu. Pry nemaji hlad, ale kdyz jim nabidnu, vrhnou se mi na jidlo jako sarancata. Bylo toho ale dost, takze mi to ani nevadilo. Hlad jsem sice zahnala, ale jen na chvilku. Skoro bezime k opere, protoze jsme se zdrzely jidlem a Pavla s Gregem tam uz urcite cekaji. Obchazime celou operu a porad je nemuzeme najit, je tam spousta turistu a ja tipuju, kdo je asi tak Cech. Pak mi Pavla posila SMSku, ze jsou pod schody a tak se stastne setkavame, predstavuji nam Dasu, Katku, Pavla a Vydru (holku) a ja zjistuju, ze jsou to presne ti, ktery jsem odhadla na Cechy. Protoze je pekna kosa, Pavla je promrzla i v pujceny bundicce a hned se hrneme nekam na kafco.
Doma v hostelu prochazime vsechny mozny letaky, casopisy a prochazime inzeraty na praci. Nejvice nas zaujala asistentska prace v domech s pecovatelskou sluzbou a jedna agentura sidli hned za rohem, takze se tam zitra vypravime. Marketa je nahore na palande zavalena knihama a procita vsechny pruvodce, ktery mame k dispozici. A je jich asi 7. Nada si pred ulozenim se do postele dala panacka slivky a usnula vycerpanim. V noci ale spat moc nemuzeme, jen Nada po slivovici spi jak zabita.
Rano se vypravujeme do agentury pro sestry, ale pani v recepci nam oznamuje, ze umistujou jen registrovane a vyucene sestry, coz pro nas neni moc prijemna zprava, ale radi nam jit primo do domu s pecovatelskou sluzbou. Takze se vracime zpatky do hostelu a odpocivame pred tim, nez pujdem za Pavlou a Gregem do hotelu a pak na beach volejbal. Jeste jsem zapomela napsat, proc tu figuruje Pavla s Gregem. Pavla pracuje v CSA a protoze se letecky spolecnosti 2x rocne schazeji nekde ve svete a hraji volejbal, tentokrat to padlo na Sydney. Shodou okolnosti jsem v te dobe mela prijet a tak me Pavla poprosila, jestli bych nehrala za CSA. Brala jsem to jako dobrou prilezitost k navazani kontaktu tady. Zacatek celeho weekendu byl stanoven na patek, kdy se hral beach volejbal na Manly beach. Sraz jsme meli v hotelu Corus ve 12.45. Tam jsme se dohodli kdo pojede ferry (trajekt) a kdo autem s Pavlinym bratrancem Martinem.
Na Manly jsme si chvilku hrali, ale dost foukalo. Voda byla studena a i presto dost surfaru bylo ve vode jen v kratasech. To jsem moc nechapala, ja bych tam nevlezla ani po kotniky. Pak jsme jeli zpatky do hotelu, abysme se pripravili na welcome drink na strese hotelu. Na zacatek Pavla namixovala jeste drink na pokoji a pak uz jsme vyjeli vytahem az na strechu, kde mimochodem byla pekna kosa. Dali jsme si vinecko nebo pivo a k jidlu byly na stolech kousky arabskyho chleba a dipy. Kdyz jsme vylezli na strechu, prvni co me prastilo do oci bylo obrovsky logo Batesu, agentury, ve ktere jsem pracovala posledni 2 roky (spis vic). Primo pres ulici stal vysokej barak, kde meli kancelare. Ac nechte, tak jsem si vzpomela na vsechny byvaly kolegy, ktery v tu dobu jeste sedeli v kanclu a pracovali. Povidali jsme, popijeli a vino nam zacalo stoupat trochu do hlavy, i kdyz jsme se predtim domluvili, ze nebudeme moc pit, protoze rano musime vstavat a hrat. Kdyz uz se zabava uklidnovala, sly jsme s Pavlou na zachod. Ta byla v tak dobry nalade, ze mi otevirala dvere na zachod, na kterym jsem sedela, aby me kazdej videl. Strelena. Pak jsem si vzala veci u nich na pokoji a padila jsem smer hostel, kde jsem mela sraz s holkama. Ty v tu chvili parily s Klarou, takze jsme se sesly u hotelu v podnapilem stavu. Cesta trvala skoro pul hodiny a ja mela strasne blby boty, ze kterych se mi delaly puchyre na chodidlech, takze jsem musela jit pomalu. Jak uz jsem psala, pestujou tu jako okrasnou kytku petrzel a tak jsem nevahala a po ceste jsem si natrhala do polivky a na brabory (mimochodem, byla moc dobra :o)). U hostelu jsem jeste musela cekat asi ctvrt hodky, protoze se holky nekde couraly, v kuchyni jsme daly jeste malyho pandulacka, me se podarilo rozbita sklenicku, jejiz strepy jsem pak zametala na papir mopem. No, nic moc v mym stavu :o).
V sobotu jsem musela vstavat dost brzo, protoze jsem nevedela jestli pujdu do haly pesky a nebo me vyzvedne organizator Matt. Nastesti mi prisla SMSka od Grega, ze me bude vyzvedavat. Hura. Nemohla jsem se ani probudit, jak me po tom vinu bolela hlava, takze jsem docela odvoz privitala. Je krasne, sviticko sluni a modroha je krasne nebova. Vsimly jsme si, ze nebe je tu uplne jinak modry nez u nas, tak jako jasnejsi a vyraznejsi modra. Moc pekny.
Zaciname hrat, ale s bolavou hlavou to moc nejde. Mame na programu 5 zapasu ve skupine a na nedeli uz jen 2. Hrajeme proti Qantas Sydney, AirFrance Paris, British Airwayz, Qantas Melbourne a jeste jednomu muzstvu. Bohuzel jsme jen 4, z toho jen jeden zamestnanec CSA a tak s nami vzdycky hrajou 2 lidi z ostatnich tymu. 2x jsme vyhrali a 3 prohrali. Nejsme moc sehrany, je to skoda, ale i tak si zahrajeme a v nedeli urcite budu namozena a nehnu se. Prisly se podivat i holky. Dostavame ovoce a bagetu, ve ktery je cerstvej koryandr a ten chutna fakt hnusne, takze pri prvnim zakousnuti se muzu male poblit. Priste uz budeme chytresi a pred zakousnutim ho vyndam. Tim, jak s nami hraje porad nekdo jiny, poznavam Adama, Marka, Patrica a dalsi a dalsi. Adam mohl byt nas prvni znamy Sydnan, ale pak bohuzel zjistujeme, ze je az z Melbourne. I tak nam slibil, ze az budeme v Melbourne, tak se nas ujme a ukaze mesto. Uz abysme tam byly. Pri hre jsem si dokonce i parkrat zasmecovala, vubec je zazrak, ze jsme se trefila do mice, kdyz jsem sestkovej volejbal nehrala pres rok. Ale docela to slo.
Na vecer je pripravena nocni prijizdka na lodi okolo Sydney s papanim a tancenim. I holky muzou jit, takze se chysta big action. Letime se do hostelu pripravit a pak hned k hotelu a od hotelu k pristavu. Po ceste jsme si vsimly, ze petrzel je uz sklizena, takze jsem vcera udelala dobrou vec, ze jsem si ji trochu natrhala :o). Cekame chvilku na lod, pak nasedaji nejdriv hraci a po nich az ostatni. Sedime nahore, kde se bude podavat jidlo, ale je dost drasticky se divat na jidlo, kdyz ma clovek hlad a nemoct si vzit. Tak se premistujeme radsi dolu, kde se aspon podava piti. Vino a pivo v ramci ceny za lodni vylet. Dneska jdu do piva, protoze nechci aby me zase rano bolela hlavicka. Marketa s Nadou popijeji vino, teda Marketa ho vylozene nasava a behem doby, co ja vypiju jeden kelimek piva (Vicotria Beer, pekne hnusny, ale co se da delat, kdyz tu cesky nemaji) vypije ona skoro 3 kelimky vina. Pak konecne dostavame impuls, ze se nahore podava jidlo, takze nehledime na dav lidi a hrneme se dopredu, aby nam neco neuteklo. Zkousim vyfotit par fotek nocni Sydney opery a Harbour Bridge, ale pravdepodobne nevyjdou. Nada si povida s neznamym panem, ktery ji neda pokoj, ta by si radsi povidala s nekym jinym, coz se ji nakonec dari. Odchyti Russela z Qantasu a cely vecer se ho nepusti. Co vecer, cely weekend :o). Pekne se napapkame, popijeme a jdeme dolu cekat na mini koncert. Tara, holcina, ktera hraje za Qantas se chce ujmout mista Dje, ale bohuzel se k tomu dostane az ke konci vyjizdky. Tancime jako o zivot, frantici Michael a TinTin predvadi sexy tanec pred zpevakem (to se neda popsat, to se musi videt). Lod objizdela Sydneyske pristavy az do 11.30 p.m., pak nas vyprovodili ven, Pavla nas zve na drink do hotelu. Trochu jsme se s Brabinou po ceste postuchovaly, az jsme se dostaly k mistnim poplenicim, krasny zeleny, plastovy popelnice. Sen kazdeho Cecha. Ja jsem chtela Markete pomoct, aby si na ne lehla, ta ztratila stabilitu, zelena, plastova poplenice s koleckama podjela a Brabina se razem ocitla na zemi. Chudinka si odrela lokytek, ale nejak se urazila ci co a vyrazila smerem k hostelu, i presto, ze jsme se dohodli na tom drinku. Chvilku se dohadujem, Nade se samozrejme domu nechce, protoze chce byt s Russelem, Marketa stoji na druhe strane ulice, ze pry nebude porad prechazet ulici sem a tam, ja se loucim a chci jit s Brabinou domu. Ta kdyz zmerci, ze Nada nejde, okamzite rika, ze taky domu nejde a chce jit na hotel. Takze jdeme na drink k Pavle, Marketa usina v kresle, takze z toho byl opravdu jen jeden drink. Nada zustava s Russelem na hotelu a my vyrazime smerem k hostelu. Russel nam chce zaplatit taxika, po chvilce dohadovani ho ujistujeme, ze to zvladnem i po svych. Chci Markete pomoct, protoze sotva stoji na svych, ale tak odmita a potaci se sama. Zvlada to bravurne a i na palandu se sama vyskrabala. Domu dorazime ve dve rano. Rano vstavam zase na turnaj, najednou se objevuje Nada, Markete je priserne spatne, protoze to vino je strasnej bolehlav. Vyrazim pesky do haly, kde se dohaduje novy system, ktery pro nas nezni moc dobre. Pak z toho vyjde najevo, ze nas obrali o 4 body, tudiz i 4 misto a moznost hrat s lepsimi tymy. Bohuzel uz se s tim neda nic delat a tak hrajeme z pateho mista. Nakonec koncime na devatem miste. Boli me celej clovek, je strasny, kdyz po pul roce nicnedelani hraju cely weekend volejbal. Mam namozeny dokonce dlane a chodidla. Lufthansa me poprosila, jestli bych za ne nehrala, je to jeden z tech lepsich tymu, takze neodmitam a hraju celkem 2 zapasy. Sice jsme oba prohrali, ale zahrala jsem si dobre. Dneska se taky mame stehovat k Hance, ktera dneska prilita z Cech a tak ji nahanime na mobilu, abysme se domluvily na case atd. Po skonceni vsech zapasu jdeme domu dobalit vsechny veci a cekat az se ozve Hanka. Nakonec Nada vola Hance, ktera uz je na letisti a ta ji vypravi co se ji stalo. V letadle se ji udelalo spatne a pozvracela spoluleticimu kufr. Resime s Davem deposit za klice, vracime klice a ptam se na vraceni penez za jednu neprospanou noc. Rika, ze to normalne nedelaji, ale nakonec nam prachy da. Pak ma management hostelu schuzku pred hostelem, kde jsou otevreny dvere k nam do pokoje, takze vsechno slysime. Majitel si stezuje, ze lidi maji neporadek u posteli a ostatni najemnici si stezuji a ze my jsme na tom uplne nejhur. Dave mu musel vysvetlit, ze se dneska stehujeme, takze balime. Kdyz jsme ale obhlidly celej pokoj, ostatni tam meli takovej bordel, ze se nam z toho delalo az spatne. Nakonec jsme byly radi, ze uz se stehujeme. Cinan, co s nami bydlel se prijel odstehovat. Prvni co udelal bylo, ze vyhrabl zpod postele vsechny veci a vlozil je do voziku ze supermarketu. Normalne nemel zadnou tasku, tak to vyresil takhle.
My jsme meli sraz na Albion Street, kde nas vyzvedaval kamarad Hanky Jarda s vanem a odvezl nas do noveho domova kousek od Darling Harbour. To je kousek od centra a je to pristav plny restauraci a baru. Stihla jsem si jen hodit veci do pokojicku, prevliknout se a letet zpatky do hotelu, kde se kona zaverecna vecere s predavanim cen.
Bydlime v hezkym, cistym bytecku. Je nas tam 6, 5 Cesek a 1 Slovena, mame velkej obyvak s kuchyni a dva pokoje, teda spis pokojicky, ve kterych jsme po 3. Kazda trojice ma svoji koupelnu, coz je obrovska vyhoda, kdyz se rano chystame do skoly. Mit jednu koupelnu, tak se ukamenujeme. Okna mame do tropicke zahrady.
V hotelu je sraz v prvnim patre, kde jsou pripraveny stoly a svedske stoly, mam ukrutnej hlad, takze jakmile oznami, ze si muzeme pro jidlo, jsem mezi prvnima. Mnamka. Po jidle zacina vyhlasovani vitezu a nejlepsich hracu. Poprve vyhlasuji nejlepsi hrace z kazdeho muzstava a protoze nas bylo tak malo, tak jsem si pro cenu sla ja :o))). Dokonce i holky maji povoleno prijit na diskoteku, takze dorazi v 10.30 p.m., kdy je diskoteka v plnem proudu. Ja, nediskotekova, jsem trsala snad uplne nejvic, se samolepkou Qantas na prsou a bosa, protoze jsem mela puchyre z bot. Trsame s holkama, s Pavlou, Gregem, Adamem, Markem atd. Mark predvadi svuj Chicken dance, takze od teto chvile mu nereknu jinak nez Big Chicken Boy. Meri asi tak 1.70, takze asi o hlavu mensi nez ja, ale i tak je to Big Chicken Boy. Diskoteka konci asi ve 12.00 p.m., stihneme si jeste vymenit mailovy adresy a hura zpatky domu do Pyrmontu. Nada zapomina adresu, kterou mam ja ulozenou v mobilu, takze si bere muj mobil. Pocitam s tim, ze jdeme domu spolecne, ale kdyz vyjdeme pred hotel, s hruzou zjistujeme, ze Nada s Russelem jsou v prdeli, s mym mobilem a my musime s Brabinou slapat domu pesky. Nadu bych v tu chvili nejradsi zabila. Taky nas mohli vzit tagem. Kdyz po pul hodine dorazime k baraku, vidime Nadu s Russelem spokojene sedet v prizemi, s mym mobilem, ale bez klicu :o). No nic. Umyt a spat, rano nam zacina skola. :o(.
Rano se jen tezko probouzime, za prve mame malou postel a strasne houpavou, takze kdyz se ja nebo Marketa otacime, houpe to celou posteli a zakonite to jednu nebo druhou probudi a za druhe jsme sly spat ve dve rano. Nada ma svoji matracku na zemi. Celou cestu do skoly skoro bezime, protoze jeste presne nevime, kde to je. Teda vime, ale cestu zname z jine strany. Cesta nam trva asi 25 minut pesky. Na recepci je strasne moc lidi, kazdy neco chce, nemuzeme najit tridu, chceme ID kartu a potvrzeny papir pro imigracni. Nic nam dneska stejne nedaji. Tridu jsme nakonec nasly, je nas 19 a z toho neuveritelnych 12 Cechu a Slovaku. Sedly jsme si kam jinam nez do posledni lavice, nejdrive nas zastrasuje reditelka skoly a pak jeste nase tridni Monica. Budeme vzdycky probirat jeden predmet cely tyden a v patek budeme psat test. Na obed jdeme o patro niz a protoze jsme v Chinatown, vsude varej cinsky jidlo. Davam si neco bez masa, ale chutna to divne, takze si moc nepochutnam. Skolu budeme mit kazdy den od 9 do 12 plus 5 hodin samostudia tydne. To vypada na internet a odepisovani a psani mailu. Bohuzel jsme jeste nedostali ani heslo na pocitac, takze letime na Kings Kross, abysme vsem mohly napsat a aby o nas nemeli doma starost. Uplne zniceny dorazime domu, Hanka nas vecer provadi po baraku a ukazuje nam, kde mame bazen a posilku a kde je BBQ. Jsme zvedava, kdy tohle vsechno vyuzijeme. Hanka nas samozrejme hned zkasla o prachy za bydleni. Uz abysme meli praci. TU ale nemuzeme hledat bez pracovniho povoleni a to dostame az nam skola potvrdi dokument pro imigracni. Ten nam davaji az druhy den, takze okamzite jdeme na imigracni a za 55 dolaru nam davaji nove vizum. Dokonce nam dali i pristupove heslo na pocitac, tak to jdeme vyzkouset a zustavame hodinu, kterou si zahrnujeme do samostudia. Vecer jsem mluvila s Joey a se Sandrou, ktere jsem poznala v Anglii a hrala s nima volejbal. Domlvili jsme se na sobote vecer na drinku a Sandra nas pozvala na obidek domu do Watson Bay, kam jsme se stejne chystaly. Tohle vsechno se stalo do uterka.
Ve stredu jsme sly do Town Hall. Neustale hledame informace o zamestnani v domech s pecovatelskou sluzbou, ale zda se, ze o nich nikdo v Sydney nevi. Kopiruji nam kontakty z telefonniho seznamu. PO vyjiti s Town Hallu se Nada rozcilala do ruda. Pry ji do niceho nezapojujeme a nevi co delame atd., takze jsme bylu radi, ze se ozvala, protoze nam naopak prislo, ze se nechce zapojit. Dostaly jsme strasnej hlad, takze jsme si koupili hamani a sly do Hyde Parku se najist. Nada zavolala na cislo agentury, ktera zajistuje uklizeni hotelovych pokoju, petihvezdickovych. Domlouvame si schuzku jeste na dnesek, dojime a vyrazime. Je to kousek od mista, kde bydlime. Pri vyplnovani dotazniku narazime na problem ranniho kurzu, protoze hotely se zacinaji uklizet rano od osmi. I presto dotaznik vyplnujeme a otravene jdeme domu, kde jeste hodinu cekame na spolubydlici, ktera ma klice.
To je taky problem. Mame jen dva klice, z toho jeden ma u sebe tata kluka, ktery tam bydlel pred nami, takze vlastne mame jen jeden a vzdycky se musime domluvit, kdo kdy bude doma. Nade porad vola a textuje Russel, ze by to byla laska? Vecer nam Hanka oznamuje, ze ji volali s realitky a chteji od ni vedet, jestli prodlouzi smlouvu na dalsi pulrok. My jsme samozrejme pro, protoze jsme prave pristehovaly a navic to vychazi presne do poloviny kvetna, kdy nam konci studentsky vizum a kdy chceme vyrazit cestovat. Dalsi kladna zprava je, ze Hanka ma zitra sraz s tatou Jasona a dostane ty druhe klice, takze to bude jednodussi.
Ve ctvrtek po skole vyrazime do jednoho domu s pecovatelskou sluzbou kousek od hostelu, kde jsme bydlely prvni tyden a podavame zadost, pry nam zavolaji kvuli interview. Jsme na to docela zvedave. Ve skole dostavame ID, takze konecne muzeme do banky zalozit ucet a pak na danovy. To ale musime zvladnou v patek, protoze jdeme jeste na internet. A musime se ucit na test. Pry to bude primitivni, ale neco vedet musime.
10.10.2002 - No a jsme tady :o). Vsechno vzhuru nohama - klic do zamku ve dverich se strka vzhuru nohama, klika se otaci na druhou stranu, proste vsechno. Uz 4 den a stale se rozkoukavame. Je toho tady spoustu novyho. Chtela jsem psat denicek, ale pocitac v hostelu se rozbil, takze si pisu poznamky do bloku a az budu mit prilezitost, vsechno sepisu, abyste o nic neprisli. Je toho spousta. Prvni poznatky - vir vody v umyvadle se opravdu toci na druhou stranu, tedy proti smeru hodinovych rucicek, chlapi kravataci nosi kratke nohavice (to vypada strasne) a hned po priletu jsme s holkama usoudily, ze jsme si sem prijely zvednout sebevedomi - australanky jsou strasne tlusty. Tak to je pro dnesek vsechno, az bude denicek napsan pridam ho sem.
5.10.2002 - Tak píšu naposledy z Čech, zítra vstáváme někdy v pět ráno a jedem na Prahu. Radši dřív, co kdyby něco někde náhodou (3x klep). No mám zabaleno, holky snad taky. Bágl jsem dokonce dovezla na nádraží ke zvážení, protože mi přišlo ze má tak 40kg, ale naštěstí se ukázalo, že má jen 22kg a to jsou v něm kolečkový brusle a spacák. Pak mám ještě dvě příruční zavazadla, tašku plnou kosmetiky, která váží dalších asi 10kg a batoh. Babička mi chtěla na cestu něco dobrýho navařit, ale po tom co jsem jí oznámila, že by nás s jídlem přes hranice nepustili, od toho upusitla. Aspoň jsem jí uštřila čas. Musím se jít loučit, takže ... za pár dní budu psát už z Australské Sydney (nejspíš bez diakritiky, snad to přelouskáte. Tak páček shledáček :o))) ...
3.10.2002 - Trochu s odstupem, ale přeci... Tak to máme opravdu za pár, holky dostaly vízum minulý týden. Docela jsem si oddechla, protože samotný by se mi nechtělo. Minulý týden jsem se rozloučila v práci a odstěhovala jsem si svých pět švestek zpátky do Vlašimi (přesně to bylo asi 8 krabic všeho možnýho plus 4 pytle oblečení a peřin, člověk toho prostě za těch pět let nasyslí spoustu :o) ). Podle posledních informací nám snad nic nechybí, jen jsem měla včera problém sehnat australské dolary, proběhla jsem asi 20 směnáren na Václaváku a jen ve třech měli jakýsi obnos. Poslední rušení, zajišťování a dokupování, v sobotu zabalit a odlet. Nejhorší je, že v neděli ráno budeme vyjíždět už někdy v šest ráno a to mě asi zabije. Zatím si moc nepřipouštím, že odlítám na druhou půlku zeměkoule za teplem (v pondělí má v Sydney být 28 stupňů), spíš něco jako odpočinková dovolená. No tak to je pro dnešek vše, než nadobro opustíme Českou republiku, tak snad ještě něco připíšu. Jo a včera a předevčírem jsem šlápla do psího (doufám) hovna, i když ono je asi jedno čí bylo, prostě jsem šlápla do hovna, což se mi nestalo roky. Jestli to není nějaký znamení, podle kamaráda to je štěstí. I když mezi námi, co je to za štěstí, šlápnout do hovna! Kéž by to byla pravda a my aspoň do Sydney doletěly. :o)))
17.9.2002 - 3x hurá. V pátek 13.9. (třináctýho v pátek, asi to bude můj šťastnej den) jsem dostala obálku s pasem a v něm bylo co? No přeci vízum. Takže v pátek pro letenky a pak balit. Markéta si klidně jede na týden na jachtu.
12.9.2002 - Včera se mi podařilo zabukovat hostel v centru Sydney, abysme aspoň po příletu měly kam hlavu složit. Není to nejlevnější, ale snést se to dá. Snad se nám během prvního týdne podaří něco splašit.
10.9.2002 - Dneska už přišel dopis z ambasády i Markétě, Nadě včera, takže už je jasný, že o nás vědí. Jenom jsem zvědavá, jak dlouho po poslání výsledků ze zdravodní prohlídky jim bude trvat poslaní pasů. Kdo si počká, ten se dočká.
2.9.2002 - Konečně se věci trochu pohnuly. V pátek 30.8. mi z Vídně přišla obálečka s pozvánkou k doktorovi. Podle datumu přijetí, dopis do Vídně šel 2 dny, což je docela dobrý. Dneska jsem absolvovala zdravotní prohlídku - od proklepání všech dutin, přes váhu, výšku, vyšetření moči až k rentgenu plic - teď jsem o 1600,- lehčí. Paní doktorka slíbíla, že výsledky pošle hned zpátky na ambasádu, tak bych vízum měla dostat nejpozději do 2 týdnů. Holky posílaly žádost o 14 dní déle, tak uvidíme, jak rychlý a svižný budou úředníčci. Letenku jsme měly platit včera, naštěstí nedělali problémy a termín posunuli. A zase jen čekat. Dneska mi taky začíná poslední pracovní měsíc.
15.8.2002 - Tak i přesto, že jsem žádost poslala do Vídně, tu postihly povodně, tak vůbec nevím, jestli ambasáda pracuje nebo jestli jsou pod vodou a svůj pas, fotky atd. už nikdy v životě neuvidím :o(. No budu čekat. Nic jiného mi nezbývá.
7.8.2002 - Včera to byly přesně dva měsíce do odletu :o))). Dneska jsem poslala papíry na ambasádu, tak jsem zvědavá za jak dlouho mi přijde vízum.
5.8.2002 - Vyplňujeme žádost o vízum, platíme poplatek 205 EUR, fotíme se, kopírujeme vysvědčení atd. Zítra to všechno chci poslat. O víkendu jsem oznámila novinku doma, naši to celkem přešli a nejvíc to asi vzalo babičku, je mi jí líto, ale... Ale žijeme v jiný době a máme víc možností. Dyť já se vrátím. Domluvily jsme se s Markét, že se v psaní příspěvků budeme střídat. Naďa už šílí co si bude brát s sebou. Docela brzo, jsem zvědavá, co bude dělat těsně před odletem. Máme několik zabukovaných letenek, pravděpodobně poletíme přes Kuala Lumpur do Sydney. Sháníme bydleníčko, ale ze všech stran mi chodí odpovědi, že je ještě brzo. Tak ještě počkáme.
31.7.2002 - Na koberečku u šéfa-taťky. Docela mě překvapil, že mě podporuje, dokonce mi napíše referenci a nabídl mi, až se vrátím, že když bude volné místo, že bych se mohla vrátit. Jestli budu chtít :o).
23.7.2002 - Zaplatila jsem školu, vyšlo mi to na něco málo přes 41000,-. Letenku máme zamluvenou na 6.10.
10.7.2002 - Podávám výpověď. Bylo to docela překvápko, ale tak to chodí. Ještě předtím jsme si vybraly školu, budeme studovat The Sydney Business and Travel Academy (SBTA), kurz Turism Certificate II. (Cestovní ruch). Je to na půl roku a pak bysme se chtěly podívat po Austrálii.
6/2002 - Zkoušky. Čekání. Všechno závisí na výsledcích. Markéta je... neudělala :o( :o))) A můžeme začít plánovat. Zkontaktovat Patrika, vysondovat všechny možný otázky, vybrat školu, podat výpověď, zaplatit školu, požádat o vízum, v lepším případě dostat vízum, zabukovat letenku, oznámit novinu rodičům atd. Je toho dost. Takže do práce.
5/2002 - Markéta se začíná učit. Na jednu stranu jí přeju, aby se dostala, na druhou chci aby zkoušky neudělala a jela se mnou (s námi)
4/2002 - Informuju Naďu, že plánujeme odjezd a ta se ihned chytá a rázem jsme tři cestovatelky. Ještě dva měsíce. Mě asi klepne.
3/2002 - Tak jsme se s Markétou rozhodly, že by to chtělo změnu. Velkou změnu. Nejlepší věc, která nás napadla - POJEDEME DO AUSTRÁLIE :o))). Je v tom ale háček - Markéta bude dělat zkoušky na vejšku, takže až jak jí dopadnou, tak se rozhodneme, co dál. Zkoušky jsou az v červnu!!!